„Posílá mě za vámi Kovanda,“ řekl jsem nesměle.
„Ale, Che Kovanda?“ usmál se plukovník Klot vstřícně. „Šikovnej kluk. Furt je v tom pekingským rádiu?“
„Dělá teď přece velvyslance České republiky při severoatlantickém paktu,“ podivil jsem se.
„A jó!“ Plácl se plukovník do čela. „Už taky zapomínám.“
„Má problémy s těmi lidmi z Národního bezpečnostního úřadu, co dříve pracovali v komunistické Státní bezpečnosti.“
„Kdo to těm Američanům vždycky vykecá?“ zamručel plukovník Klot nespokojeně.
„Nelegální vývoz českých zbraní na Srí Lanku jim taky neunikl.“
„Vypadá to, že tady máme práskače,“ zamyslil se plukovník Klot. „Ale ať mě ty Američani moc neserou. Nikdo není tak malej, aby se vo něj nemohlo zakopnout.“
Když jsme v hrubých rysech probrali soubor ochranných opatření, majících v budoucnu zamezit únik důvěrných informací z českého ministerstva obrany a generálního štábu na ústředí Severoatlantické aliance, zatvářil se plukovník tajemně.
„Dovedete mlčet, redaktůrku?“ zeptal se . „Chci vám totiž svěřit novou českou strategickou doktrínu. Je přísně tajná.“
„Myslím, že ano, pane. V seznamech agentů StB jsem byl veden pod jménem Hrobeček,“ řekl jsem skromně.
„Za každou cenu zabránit nasazení vlastní armády,“ zašeptal plukovník Klot. „Heslo: stará vesta.“