V listopadu 1989 jsem bez rozmýšlení a výpočtů dělal co jsem považoval za správné i povinnost ke své zemi. Neměl jsem iluze, znal jsem lidi. Po celou svou kariéru poslance jsem se svým zásadám nezpronevěřil. Žádal jsem i od jiných příklad a dodržování zákona.

Těch deset let byla veliká zkušenost. Pochopil jsem co se stane s lidským společenstvím, když se mu vládne padesát let neslušně a násilně. Fakticky se pak nenajdou lidé, kteří by vzali zodpovědnost a nezneužili. Nebyla ochota vyrovnat se s minulostí a potrestat ty, kteří zneužili a byli vinni za hospodářský i společenský rozvrat. Dalo se tak obecné znamení, že zneužití i zločin se vyplatí. Z těchto prvých a zásadních kroků nového režimu se rozjeli velkolepé krádeže a marasmus.

Komunismus přinutil většinu společnosti přijmout život v nepravdě. Nevyrovnání se s viníky a organizátory komunismu rozběhlo proces velkolepého zneužití a loupeže. V deseti popřevratových létech se vytvořilo nové spojenectví vzešlé z rozkradení státního majetku a tolerování nezákonnosti. Asi to byl přirozený proces-odpovídal morálnímu stavu a neexistenci skutečné elity v české společnosti.

Vrátili jsme se po spirále na místo, ze kterého jsme před deseti léty vyšli. Čeká nás doba dalšího propadu hospodářského i mravního. Dnešní podivná ekonomická i politická elita spojená vědomím společného zločinu bude bránit fungování a uplatnění práva. Právní stav by znamenal rozsáhlé zpochybnění jejího postavení. Česká společnost a její veřejné elity opakovaně netrvaly na celé pravdě a platnosti zákona, padni komu padni. Proto se chyby a celonárodní neštěstí opakují.

Nečekal jsem zázraky, udělal jsem to co muž má pro svou zemi dělat. Je lépe než před deseti léty - nezavřeli mne, nebo nezastřelili.