Ve vedení podniku s tehdejším názvem Děčínské strojírny stanul Miroslav Grégr poprvé v roce 1962, jako nejmladší ředitel strojírenského podniku v ČSSR. Náměstek ministra strojírenství ho tehdy upozornil na stranický úkol - podnik do roku 1965 zlikvidovat, protože výroba vysokozdvižných vozíků měla být v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci socialistických zemí přesunuta do Bulharska.

V roce 1967 absolvoval Grégr Institut řízení při vládě ČSSR, několik let byl členem nejvyšších poradních orgánů vlády ČSSR, ČSR i Ústředního výboru Národní fronty.

Jak vyplývá z nahrávek, které má redakce listu FAKTUM k dispozici, Grégr při řízení podniku zdůrazňoval, že jako komunista staví do popředí politickou aktivitu a iniciativu stranické organizace v čele s celozávodním výborem KSČ, který žádal o podporu. Zaměstnanci bývali z jeho úst často ujišťováni, že k nim hovoří nejen jako ředitel, ale i jako člen komunistické strany (zvuková nahrávka na Internetu). Dlouhodobý program rozvoje podniku Grégr projednával v celozávodním výboru KSČ a po jeho schválení varoval, že bude bezpodmínečně vyžadovat jednotnou linii a nepřipustí dodatečné diskuse. “Kdo se bude stavět proti, nebude mít mezi námi místo,” zněla jeho tehdejší slova a doplnil, že “jestli se někomu stýská po karabáči, já ho speciálně na něj nasadím”. Aktivně se též účastnil plnění stranických úkolů, např. z moci své ředitelské funkce prosazoval přijímání nových členů do Lidových milicí anebo se staral o zlepšování hospodářských podmínek členů stávajících (zvuková nahrávka na Internetu).

Po návratu z cesty do USA, během níž si prohlédl mj. provozy automobilky Ford, na komunistických schůzích obsáhle líčil, jaké tam mezi zaměstnanci panují “soudružské” vztahy.

Svoje první působení v podniku dnes Grégr v oficiálním životopise pro ČTK hodnotí tak, že “namísto likvidace Děčínských strojíren podnik přejmenoval a založil koncepci, která přetrvala 20 let jeho nepřítomnosti”. Podle dostupných informací výroba Desty v 60. letech skutečně fungovala. Jako národní podnik s nadějným komunistou v čele totiž dostávala od státu ohromné finanční prostředky - např. státní půjčku, nevratnou státní dotaci v řádu desítek milionů korun atp. Ještě v roce 1976, tedy 6 let po Grégrově nuceném odchodu, se nové vedení zabývalo tím, jak mu “inženýr s napoleonskými choutkami – Grégr (...) zanechal rozvrácený a 75 miliony zadlužený podnik”. Připomínalo, že Grégr “ty straníky, kteří s jeho úchylkami nesouhlasili, vždy zničil a nahrazoval je lidmi svého smýšlení”.

Desta City

Z iniciativy soudruha ředitele Grégra vznikla v roce 1967 urbanisticko-architektonická studie zásadní přestavby Desty v letech 1970-1990(!). Zaměstnancům byly předestřeny nákresy a plány, podle nichž měl vzniknout nový komlex výrobních, administrativních a společenských prostor, které měly podle podnikové propagandy odpovídat pracovním podmínkám po roce 2000. Tak například: Mělo být vybudováno komplexní zařízení veřejných služeb s kadeřnictvím, manikúrou, pedikúrou, lázněmi apod., to vše ve čtyřpatrové budově na čtyřech nohou, které měly obkračovat příjezdovou silnici k podniku. Do takto vzniklého tunelu měly autobusy veřejné hromadné dopravy každé ráno přivážet pracující, kteří by odtud pokračovali po lávkách do nových výrobních hal. Ty měly být postaveny za provozu nad starými výrobními halami, a sice vztyčením ocelových nosníků s rozpětím 40 metrů; poté měl být vybourán vnitřek. Stávající administrativní budova měla být přebudována na patrové garáže. S výstavbou nové administrativní budovy se počítalo nad “rozkročeným” komplexem služeb, na místě parkoviště, přičemž měla čnít do výše 20 pater.

Představení těchto záměrů vyvolalo v zaměstnancích Desty úsměvy a pochybnosti, hovořilo se o snílkovství a utopii. To ale soudruh ředitel Grégr rázně odmítl s tím, že se jedná o projekt vysoce reálný, a že je to možná ještě slabá perspektiva!

Jaký byl výsledek? Dodnes stojí na svém místě jak původní administrativní budova z roku 1935, tak parkoviště.

Perzekuce

V oficiálním životopise pro ČTK Miroslav Grégr uvedl, že byl po vyloučení z KSČ odvolán v dubnu 1970 i z čela Desty za postoje v roce 1968, a to především za prosazování ekonomické reformy v odborných kruzích a ve sdělovacích prostředcích. Zároveň prý protestoval proti vpádu sovětských vojsk v srpnu 1968, kdy např. poskytl průmyslové kamery z Desty pro ilegální televizní vysílání, za což byl později perzekvován.

Dobová svědectví, která se podařilo listu FAKTUM získat, hovoří o tom, že Grégr reagoval na okupaci tím, že v úzkém kruhu s několika soudruhy spálili stranické legitimace a zasadili český národní strom - lípu. Ve sdělovacích prostředcích se prezentoval např. v září 1969, kdy dva měsíce před svým vyloučením z KSČ předváděl na brněnském strojírenském veletrhu vozíky Desta vůdci počínající normalizace Gustávu Husákovi.

V roce 1972 pak byl obžalován ze 4 trestných činů, po čtyřech měsících vazebního stíhání však byl díky známosti svého otce - vysokého armádního důstojníka - s prezidentem Ludvíkem Svobodou (sloužili spolu v sovětské Rudé armádě na východní frontě - pozn. NN) omilostněn. Dnes argumentuje vyjádřením Generální prokuratury ČR z roku 1991, podle něhož “lze usoudit, že realizace případu měla politický podtext”. V jednotné centrální evidenci ÚV KSČ byl totiž veden mezi “představiteli, exponenty a nositeli pravicového oportunismu, organizátory protistranických, protisocialistických a protisovětských kampaní”. Jiné materiály z let komunistického režimu mj. uvádějí, že Grégr zlehčoval socialistické hospodářství, propagoval kapitalistické metody v ekonomice, podílel se na kampaních za svobodu tisku proti cenzuře, souhlasil s prohlášením 2000 slov atd.

Perzekuce spočívala podle Grégrových slov např. v tom, že mu byl odebrán cestovní pas, dostal soudní výpověď z bytu, pravidelně ho vyslýchala StB. Přitom právě v době této perzekuce si podle našich informací postavil vilu v Klecanech, v níž pak byl příležitostně podrobován domovní prohlídce.