Na konci května 1952, asi tři měsíce po návštěvě prezidenta Klementa Gottwalda v NDR, uděřil na Hradě blesk z čistého nebe. Sloužící personál, který byl na Hradě stálý a sloužil prezidentu Háchovi a i Benešovi, našel ve svých hradních bytech podezřelé praskliny na čerstvě vymalované omítce. Praskliny byly tak nápadné, že i sloužícímu personálu naprostých neodborníků neušlo, že tady není něco v pořádku. Po narušení sádry se jim objevily ve stěnách bytů podivné předměty. Samozřejmě nešlo o štěnice z hlediska zoologického.

Dva bývalí milicionáři, dosazeni mezi nás - méně spolehlivé důstojníky, jako zástupci velitele, nebyli na návštěvě v Berlíně. Řídili jarní úklid, malování a údržbu prezidentského bytového prostoru. K této práci měli k dispozici zvláště spolehlivé a prověřené řemeslníky, jako náhodou příslušníky StB a KGB. Tihle chlapci štěnicemi nešetřili a prezidentský personál je našel i na WC.

Krajně rozhořčení sloužící se bezodkladně obrátili se stížností na samotného prezidenta a jeho manželku paní Martu (ne soudružku). Klement a Marta věrným služebníkům nevěřili. Podobný nález je v hradních bytech a komnatách vyloučen. Oba společně, šli stížnost sloužícího personálu prověřit. Nemohli uvěřit tak závažnému nálezu. Až si sami osobně štěnice pohladili, uvěřili.

Nebylo pochyb. Odposlechy musely být namontovány, když si oba udělali výlet k příteli Wilhelmu Pickovi a sloužícímu personálu dali hromadnou dovolenou. Dokonalou práci řemeslníků StB-KGB prozradila nekvalitní sádra, která po uschnutí popraskala a tak zhatila dobrý zámysl StB a KGB ještě lépe chránit bezpečnost prezidenta a jeho rodiny před nespolehlivým personálem, který se zkompromitoval službou u předcházejících nedělnických prezidentů.

Zjištění odposlechových štěnic v bytech hradních sloužících nebyl ještě ten ohlášený úder z čistého nebe. Klement a Marta, poučeni prohlídkou bytů svých sloužících také prohlédli vlastní hradní apartma.Jejich společné zděšení bylo nepředstírané. Ani zde řemeslníci StB - KGB nešetřili a opět byly štěnice všude, v ložnicích i na WC.

Nálezem štěnic naprosto zdrcená a rozhořčená prezidenstká rodinka se obrátila o pomoc k svému milému zeťáčkovi ministru národní obrany armádnímu generálovi Alexeji Čepičkovi. Ujal se případu ve stylu později usvědčeného homosexuála - teplouše.

Nakonec nebylo co šetřit, vše bylo jasné. Kdo si mohl dovolit rozhodnout o namontování odposlechu prvnímu komunistovi ve státě a prezidentu republiky? To nemohl být žádný okresní náčelník, krajský náčelník ani sám ministr vnitra. Něco podobného si mohly dovolit pouze nejvyšší estébácké špičky přímo řízené důstojníky KGB a GRU a jimi zaštítěné. Jen KGB a GRU si u nás mohla dovolit cokoliv a měla na to již svoje lidi z našich málo hrdinných řad. Na tyhle neměl ani ministr národní obrany, armádní generál a zeťák. Nemohl a ani se nesnažil potrestat alespoň tak zvané řemeslníky za použití nekvalitní sádry.

Viníky našel v našich řadách. Okamžitě zprostil funkce velitele plukovníka JUDr. Milana Klosse, čtyři zástupce velitele i když byli pouze dva viníci a mne náčelníka štábu.

Od nového „náčelstva“ Hradu jsme dostali dovolenou na neurčito. Byl jsem doma a čekal až do 1.10.1952 to je více jak čtyři měsíce. Následně jsem byl přeřazen k vojskům MV a převzal jsem funkci NŠ Hradní stráže, krycí název 7. zvláštní prapor VS MV.

Jen pro úplnost uvádím nové velení Hradu. Náčelníkem Správy ochrany PR a zároveň náčelníkem vojenské kanceláře prezidenta republiky byl ustanoven generálmajor Bohumír Chlaň, který přišel z funkce NŠ Vojenské akademie v Hranicích. Jeho zástupcem byl zasloužilý milicionář, povýšený z vojína na majora, Karel Klíma. Major Klíma si své „ostruhy“ zasloužil tím, že jako velitel milice v únorových dnech 1948 vybudoval ze závodu ČKD nedobytnou pevnost. Nikdo sice na pevnost neútočil, ale kdyby to zkusil pěkně by narazil.