(K dopisu pařížských Čechů presidentovi, Polygon 3/l999)

Po válce je snadno každý generálem, říká stará lidová moudrost. Jenomže, co s tou spoustou, válkou zničených hodnot, nám žádná moudrost už nic nepraví.

Bohužel u nás většina občanů dosáhla po dvou takových „válkách“ (za první je možno považovat půl století dvou okupací a za druhou lO let po „sametu“) hodnosti „frajtra“ , maximálně „kaprála“, generálů téměř nemajíce.

Nikdo rozumný jistě nepochybuje o tom, že zejména komunismus u nás totálně zdevastoval právo, morálku a v důsledku toho i hospodářství, což byla největší pohroma, jaká nás postihla za několik posledních století. Proto také celý národ uvítal s nesmírnou radostí hromadný pád komunismu v r. l989. Jenomže u nás nedošlo k poučení z historie a ve velké euforii si lidé představovali, že nyní půjde už vše tak nějak samo, hlavně když „nebudeme jako oni“, pak zcela automaticky zvítězí „pravda a láska“. K tomuto nezodpovědnému sebeklamu byli vyprovokováni a dále nabádáni z nejvyšších míst.

Proto se také stalo, že většina občanů nevidí ještě že ani dnes to, co viděli bystřejší již před více léty a ti nejbystřejší (bohužel většinou v exilu, doma jen političtí vězni a ojedinělí jasnozřiví) již hned po „smetovém vytírání zraku“, že totiž hlavním viníkem přetrvávání celého toho současného morálního, právního a hospodářského marastu je sám Václav Havel.

V listopadu l989 a krátce po něm mělo totiž jeho slovo, přání a názory hodnotu zákona. Situace státu připomínala těleso podepřené v těžišti , takže stačila nepatrná síla, či pouze impuls, aby se vše hnulo tím směrem, kam se jeho slovo napřelo. Později se to už nedalo zvrátit. Ten impuls tomu dal tehdy výhradně sám V. Havel, bohužel špatným směrem a dnes je již naprosto lhostejné, udělal-li to z nevědomosti, naivity, závazku, hlouposti, či špatného úmyslu. Výsledek je totiž stejný a navíc irreversibilní. Své poradce , i ty s pochybnou minulostí, si totiž vybíral výhradně sám! Ostatní sameťáci, mezi nimiž vynikl V. Klaus se svými akrobaty a dále celá smečka komunistických kolaborantů různých Rychetských, Jičínských, Dlouhých apod., to jen svým chytráctvím prohloubili k úplné dokonalosti postkomunismu a zmatení pojmů.

Domnívám se, že po těch nešťastných deseti letech (budou-li vůbec kdy ještě šťastná léta), je třeba pojmenovávat konečně věci pravými jmény. Nikoliv tedy, jak se to stále děje v postkomunismu s pozůstatkem názvoslovné schizofrenie z dob komunismu (vrah = bratr). Napsat je třeba naplno a natvrdo plnou pravdu a označit přesně viníky podle jejich zásluh. Rozpory mezi slovy a činy mnohých z nich jsou nezlomným důkazem jejich pokrytectví. Je-li někdo pokrytec, je třeba to říci hned otevřeně a ne jim stále mazat med kolem úst a cosi dělat do ouška. Otázky, položené pařížskými Čechy V. Havlovi a hlavně jeho odpověď (uveřejněno v Polygonu 3/l999) nepotřebují další komentář, snad jen : Chytrému napověz - hloupému dolož. On totiž již F. Peroutka řekl, že dobrý žurnalista se nesmí bát nosit denně kůži na trh.

Ta zatimní desetiletá „válka“ byla totiž prohrána ne až po deseti letech, ale hned v prvním roce po „sametovém vytírání zraku“, - použiji-li vojenskou hantýrku v politické oblasti - dík právě neschopnému „frajtrovi“, který se cítil být generálem. Nerad bych mu křivdil, jistě byl kdysi v temnotách komunismu velmi užitečný a mohl být pro národ a stát úspěšnější, užitečnější a pravděpodobně i hodně potřebný na jiném poli, za což by mu byli asi národ i historie velice vděčni, ale na této politické frontě, kam ho „osud“* postavil a sám se toho ješitně dále domáhal, zcela zklamal. Nejhorší však je otřesná skutečnost, že to nepoznal sám nejen včas, ale ani po deseti letech.

*Pozn.: Ten osud je v uvozovkách zcela záměrně - viz. J. Frolík: Špion vypovídá.

O jeho předstírané skromnosti výmluvně svědčí již to, že sotva se dostal na Hrad, hned začal plýtvat penězi na parádu. V době, kdy společnost přepočítávala drobné, co jí zbyly po vydrancování panstvím komunismu, si nechal ihned pořídit nové uniformy pro svoji hradní stráž, včetně nových nejdražších motocyklů, jak to viděl u monarchů na bohatém Západě. Vzpomínáte si, co řekl v podobné situaci po pádu C.a K. režimu T.G. Masaryk, když mu v počátcích první republiky přátelé říkali, že by si měl opatřit nový klobouk?

Je zbytečné vše vyjmenovávat. Kdo měl oči a uši, tak viděl a slyšel a kdo nechtěl vidět a slyšet, tak to nepochopí ani po deseti letech! O nesmírné ješitnosti V. Havla a V. Klause svědčí m.j. i velmi výmluvná skutečnost, jak se klukovsky předháněli, kdo bude mít víc diplomů zahraničních universit a jiných vyznamenání, či uznání. Bez jejich, výhradně politických, funkcí by o ně žádná univerzita ani nezavadila, což jim dodnes vůbec nedošlo. Pochopitelně, ne všechny Havlovy činy byly špatné. Některé jeho následné, hlavně však pozdější a současné politické pozitivní postoje na domácí i zahraniční scéně, které lze hodnotit jako jedny z nejlepších z celé naší výkonné politické garnitury (což ovšem neznamená , že jsou i obecně nejoptimálnější), již však nikdy nemohou napravit jeho historické selhání v domácí politice v té nejdůležitější fázi, především v začátcích po samopádu komunismu, způsobeném Gorbačovovým pokusem o jeho opravu. Je, bohužel, již pozdě.

Naše domácí žurnalistika a tzv. masmédia nám vůbec nepomohou, to vše slouží dále k vymývání mozků a nejen usměrňování, ale přímo k vytváření tzv. veřejného mínění. Převážná část národa je po půl století dvou okupací a systematického boje proti inteligenci tak otupělá, že to připomíná zmítající se tělo bez hlavy. Většina schopné inteligence je vybita, nebo v exilu a těch několik bystrých a schopných jednotlivců to, bohužel, nemůže zvrátit. Navíc ani jeden z nich není činný v aktivní politice.

Ona totiž „moderní“ demokracie se dosti podstatně liší od demokracie antické a svým způsobem to není již demokracie v původním slova smyslu. Caveant consules, ne res publica deterimentum capiat! (Nechť bdí poslanci, aby stát (věc veřejná-občanská) neutrpěl újmu!) Snad nejblíže antickým demokraciím, čili těm v původním slova smyslu, je dnes demokracie švýcarská a možná v několika dalších, většinou menších, státech. Jinak jde již převážně o „demokracii“ s přívlastkem, z nichž nejhorší byla ta dvakrát lidová. ( A jsme u dalšího matení pojmů).

Bez peněz se dnes politika dělat nedá. Viz např. náklady na prezidentskou kampaň v USA, nebo „švýcarské konto ODS“, či mnohamilionové „půjčky“ KSČ Občanskému fóru atd. atd. A kdo do toho ty peníze dává, tak požaduje vysokou návratnost v protislužbách, takže na tu dnešní demokracii bych se většině případů nevsadil ani zlámanou grešli. Ono nejde již ani tak o demo-, ale spíše o kapitálo-, či lobbykracie (viz. globalizace). Např. americká „demokracie“ se v současné době bez nejmenšího uzardění postavila za svého presidenta - lháře se sexuální perversí. Ten u nás významně přispěl k tomu, že máme v hlavním městě stále ještě pomník konfidenta Gestapa Julia Fučíka. Zato ale nemáme v celé Praze po lO letech vlády „sameťáků“ pomník T.G. Masaryka, zatímco na místě Stalinova pomníku se pokoušel opakovaně vztyčit svůj obraz jistý sametový megaloman. Čí pak je to asi vina?

Začít se však musí, aby nastal jednou obrat k lepšímu. Bojovat musí nejen exil a političtí vězni, z nichž měla být utvořena po r. 1989 první vládní garnitura, ale i ti ostatní domorodci, kteří to mají v hlavě trochu srovnáno. Vydatně musí ovšem přispívat naprosto svobodný a zcela nezávislý tisk i ostatní sdělovací prostředky. Metoda je dnes už, bohužel, jen dlouhodobá, generační a spočívá v úplné převýchově národa.

(To je také to jedinné, co se komunismu téměř úplně podařilo. Viz. i dnešní diametrální rozdíly mezi býv. NDR a býv. NSR).

Začít se musí školstvím a totální změnou celého právního systému (nejen reformou) a to radikálně, dřív než klesneme úplně ke dnu. Pak by totiž nepomohlo už vůbec nic, poněvadž by nebylo nikoho, kdo by na tom měl zájem. Trh a globalizace to totiž nikdy nevyřeší, poněvadž jejich zájmy nejsou identické s prosperitou celku.

Současný prezident, vládní garnitury, ani politické strany vzešlé ze „sametu“ toho, bohužel, nejsou a nikdy nebudou z různých důvodů schopni.