Zákon o půdě č. 195/93 Sb. v platném znění a zákon o transformaci zemědělských družstev č. 42/92 Sb. vymezil osobu povinnou jako osobu právnickou, která je povinna vydat osobám oprávněným jejich majetkové nároky v režimu shora označených zákonů.
Osobami oprávněnými má zákon na mysli vždy osoby fyzické. Podle ust. § 4 zák. č. 195/93 Sb. je osobou oprávněnou výlučně osoba fyzická nikoliv právnická. Ani ust. § 33a) cit. zákona nemění rozsah v ustanovení § 4 téhož zákona o oprávněných osobách a nezařazuje mezi ně osoby právnické. Citované ustanovení § 33a) pouze umožňuje nároky oprávněných osob převádět na jiné osoby fyzické a je z něho nepochybné, že se jedná vždy o nároky osob fyzických. Rovněž podle ust. § 14 zák. č. 42/92 Sb. jsou osobami oprávněnými ve smyslu tohoto zákona jen fyzické osoby vymezené podle jednotlivých typů družstev. Na zemědělská družstva se vztahuje ustanovení § 14 posledně citovaného zákona, z kterého jednoznačně vyplývá, že osobami oprávněnými jsou opět osoby fyzické nikoliv osoby právnické, zejména nikoliv zemědělské družstvo, které bylo zapsáno do obchodního rejstříku a je navíc osobou povinnou dle výše citovaných zákonů.
Proto z výše uvedeného není právně možné, aby zemědělské družstvo jako osoba povinná, spravující náhrady podle zák. č. 195/93 Sb. a družstvo jako správce majetkových podílů z transformace, převádělo majetkové nároky oprávněných osob na jinou právnickou osobu.

Pokud by povinná osoba chtěla nějaký majetek na jinou osobu právně převést, mohla by tak učinit jen podle ustanovení obchodního zákona.

Stalo-li se, že družstvo jako osoba povinná převedlo na jinou právnickou osobu nějaký svůj majetek jinou formou, než podle možné normy obchodního zákona, pak dohody, které převod jiným, než možným, způsobem dovolily, jsou neplatné od samého počátku.

Pokud by však družstvo jako osoba povinná již převedlo nějaký svůj majetek na jinou právnickou osobu (a.s., s.r.o.) podle obchodního zákoníku, muselo by takové družstvo požádat rejstříkový soud o dodatečné a podstatné snížení členského vkladu a zapisovaného základního jmění, a to návrhem na zápis změn výše zapisovaného základního jmění, základních členských vkladů a stanov družstva. Rejstříkový soud však musí nutně takový návrh zamítnout, protože snížení členských vkladů a zapisovaného základního jmění by znamenalo, že by došlo u družstva jako osoby povinné v rozporu se zákonem k podstatnému poklesu stavu nedělitelného fondu. Neobstojí ani konstrukce často vytvářená družstvem, že majetkové podíly z transformace jsou ve vlastnictví členů družstva (přesněji vytvářet fikci, že jejich pohledávky vůči družstvu byly již splněny), a že družstvo je jen jejich správcem. To by porušilo kogentní ustanovení zákonů, které stanoví, že podíl z transformace musí člen družstva v něm ponechat a ten se stává součástí základního jmění družstva.

Do postavení oprávněných osob se tedy postoupením pohledávky dle ust. § 33a a odst. 1 zák. č. 195/93 Sb. nemůže dostat osoba právnická a nelze převádět majetkové nároky oprávněných osob ani jimi samými na jinou osobu fyzickou postoupením pohledávky dle ust. § 524 a násl. občanského zákoníku, pokud se nejedná již o druhý a další převod.

Již obecně známý fakt, že družstva jako osoby povinné se snaží všemožně uniknout zákonným povinnostem plnit majetkové nároky oprávněným osobám neoprávněnými převody majetku na jiné právnické osoby v tzv. druhé a další fázi transformace, musí nutně uvést oprávněné osoby do pohotovosti, protože nezákonnými převody by se skutečně družstva jako právnické osoby snadno uvedly do stavu, kdy by nebyly schopny, a tudíž ani povinny, cokoliv ze zákona plnit. To, že v této věci operuje sám pan Fencl, předseda Svazu zemědělských družstev a společností (a dnes sociálně demokratický ministr zemědělství !!!) , s právnickými týmy a proti výše popsaným možným právním způsobům, je zřejmé, že se v praxi zneplatňují právní normy tohoto státu, a že pan Fencl a jemu podobní jsou proti stávajícímu právnímu řádu této republiky a jeho demokratickým principům.
Protože k dnešnímu dni již došlo k masovým převodům majetků od osob povinných na jiné právnické subjekty, a to zcela neoprávněně, kdy navíc za těmito převody stojí tytéž osoby nemajetných managementů, dochází ve svém důsledku k vytunelování nejlepšího majetku mimo dosah oprávněných osob. Takto vytunelovaná družstva směřují okamžitě do likvidace, kde vzápětí již likvidátor nic nevydává a pro předlužení přihlašuje družstvo jako osobu povinnou do konkurzu.

Tato nezákonná a masová praxe musí být zastavena, a to již i s ohledem na platné judikáty z rozsudků krajských soudů v těchto věcech, byť zatím jen v několika konkrétních kauzách.
V Brně dne 3. března 1997