Obchodní schodek je pseudoproblémem
starejme se o důležité věci

Sledovat s napětím schodky běžného účtu platební bilance a vyvozovat z těchto čísel případnou budoucí „potřebu bolestivého zásahu vlády či centrální banky“, jak ještě občas činí v některých médiích, je naprosto zbytečné. Do jisté míry byly tyto obavy na místě za časů pevného, fixního kurzového režimu koruny. Tehdy se však Česká národní banka (ČNB) dopustila série chybných rozhodnutí nekoordinovaných s vládou a postupně uvrhla reálnou ekonomiku do hluboké a vleklé krize. V roce 1995 měla totiž korunu revalvovat, zatímco v roce 1997 devalvovat. Nic z toho neučinila, resp. učinila pozdě po marných intervencích, ve kterých zbytečně promrhala část našich devizových rezerv. Dnes však již žijeme v režimu „plovoucího kurzu“, který centrální bance uvolňuje ruce ke sledování pouze vnitřní rovnováhy a vládu pak „osvobozuje“ od stabilizační politiky úplně.

 

Jinou věcí ovšem je, že ČNB na jaře 2000 naprosto nevhodně intervenovala proti prý „silné koruně“ a opět zbytečně „foukala po větru“, neboť depreciace koruny byla díky propadům eura a vzrůstu cen ropy „na spadnutí“ zcela automaticky i bez píle našich centrálních bankéřů. Jejich aktivity však mohly mít zcela jinou motivaci, než jakýsi vágní „veřejný prospěch“… (Viz. NN 21/2000: „PODVODNÁ DEVALVACE ZA NAŠE MILIARDY“ a „KOLEM TOŠOVSKÉHO SE STAHUJE SMYČKA“).

Z pohledu vysoce erudovaného ekonoma formátu nositele Nobelovy ceny F. A. Hayeka jsou všechny „problémy s platební bilancí pseudoproblémem, kterým se nemusí zabývat nikdo, kromě monopolisty emitujícího peníze na daném území. V neposlední řadě by byl výhodou případného odstranění samostatných národních měn návrat do dob statistické nevinnosti, kdy nikdo nemohl vědět, jaká je platební bilance jeho země nebo jeho regionu a díky tomu se jí nikdo nemohl obávat nebo se o ni starat.“

Zmatek panující ohledně této otázky se pokusil rozptýlit již před 150 lety ve svých Ekonomických sofismech také francouzský ekonom Fréderic Bastiat: „V zájmu národa je důležité, aby dostával více než dává. Toto je také postoj všech obchodníků,“ napsal v průběhu debaty o výdajové stránce státního rozpočtu v roce 1850, kdy jistý pan poslanec Maugin (profesí právník a řečník) rozvíjel zastaralou a chybnou teorii vyrovnané obchodní bilance. Bohužel zdá se, že tato mylná teorie je vůči ekonomické realitě značně rezistentní, a tak nezbývá než Bastiata znovu a znovu připomínat.

 

Milan Rokytka,

 

autor je nezávislý publicista