Televize potřebuje jistotu, že neskončí

stejně jako vytunelované banky

POLEMIKA

Česká televize jako veřejnoprávní instituce nepodléhala do zvolení současné rady žádné kontrole hospodaření. Minulé rady své výroční zprávy pro parlament sestavovaly z materiálů dodaných finančním ředitelem a v celé své historii je nenapadlo hovořit o forenzním auditu nebo pochybovat o správném vynakládání prostředků koncesionářů. Současná rada uznávala kompetence generálního ředitele Chmelíčka v oblasti personální a výrobní, nevyjadřovala se k tvůrčí činnosti autorů, ale vždy požadovala jen plnění projektu, na jehož podkladě byl ředitel zvolen, a sama se snažila rozkrýt některé finanční machinace. Takto se dopracovala ke zjištěním, že značná část pořadů se vyrábí až třikrát dráže než v komerčních televizích, že Česká televize zaměstnává čtyřikrát více zaměstnanců, že nekontrolované finanční toky proudí přes soukromé firmy kdoví kde a nehospodárnost a nízká produktivita jsou příčinou navyšování poplatků koncesionářů. V podmínkách, kdy Chmelíček ztěžoval tuto kontrolní funkci rady záměrným dodáváním neúplných a nesprávných finančních podkladů, Rada ČT začala hovořit o forenzním auditu a prověření některých aktivit, čímž se zcela vymkla stereotypu minulosti. Neschválení deficitního návrhu rozpočtu, který by znamenal i navýšení koncesionářského poplatku, vedlo na zasedání 12. 12. 2000 k odvolání ředitele a vyhlášení výběrového řízení. V této chvíli ještě nikdo neprotestoval proti odvolání Chmelíčka a sdělovací prostředky se shodly na tom, že nebyl dobrým ředitelem. Před volbou nového generálního ředitele jednotliví členové rady museli čelit silným tlakům, nikoli však ze strany politiků, ale zevnitř televize. Někteří členové rady byli kontaktování členy managementu ČT s doporučením koho volit a s příslušným připomenutím, že v minulosti si pro sebe nechali některé údaje, které by mohly na veřejnost působit jako politické ovlivňování. Již v době zasedání 19. 12. 2000 bylo změněno programové schéma a aktuálně byl zařazen hrubě propagandistický dokument o nekompetentnosti členů rady s názvem „Kavky v mlze“. K nekompetentnosti a neodbornosti jednotlivých členů rady se vyjadřovaly osobnosti kulturního života, mnohdy spjaté s Českou televizí pracovním poměrem a nebo zde finančně participující. Tito lidé počali volat po změně zákona o České televizi, který je platný již od roku 1991, za podpory politiků, z nichž mnozí tento zákon tvořili (JUDr. Hana Marvanová) a svým podpisem uvedli v platnost (JUDr. Petr Pithart). Atmosféra byla vyhrocena a rada se rozhodla 20. 12. po pohovorech s šesti kandidáty pro Jiřího Hodače. Události dostaly rychlý spád a pracovníci zpravodajství se vyjádřili, že tuto volbu nerespektují, okupovali objekt, kde se zpravodajství vyrábí, a s podporou politiků z US, kteří se v tomto objektu volně pohybovali a dokonce tam i přespávali, odmítali uznat legitimitu nového vedení. Posíleni podporou prezidenta Havla a politiků nabývalo jejich nezákonné chování na agresivitě a dnešní situace je již v takové politické rovině, že řešení se zdá nemožné. Prezident Havel by se měl stydět, že pod záminkou boje za svobodu slova je ochoten tolerovat estébacké praktiky, kterým byl sám v minulosti vystaven. Politici US by se měli stydět, že vytvářejí nebezpečné společenské nálady a manipulují s nevědomými občany. Stydět by se měla i Petra Buzková, která si svou politickou pozici ve straně řeší spacákem na velíně. Volení zástupci v parlamentu by se měli stydět za alibismus, který předvádějí. Zákon je zákon a právě jejich vyjádření musí znít jednoznačně. V anglosaských zemích platí i nepsané zákony. Dodržujme, prosím, alespoň ty psané, jinak na demokracii v této zemi nemáme právo. Pán či kmán, pro všechny musí v demokratické zemi platit zákon stejně. Připravovaná novela zákona o České televizi situaci nevyřeší. Vkládala jsem velké naděje do nového ředitele Hodače a doufala jsem, že právě on prostřednictvím veřejnoprávního média bude nápomocen zrodu sebevědomého a informovaného občana. Nedostal ani možnost vysvětlit své představy, pouze statečně čelí boji, do kterého byl zatažen, je profesně i lidsky dehonestován a v zemi, kde se nedovolá práva, je obviněn z manažerského selhání. Česká televize nepotřebuje „skvělé manažery“, kterými se to zde v nedávné minulosti jen hemžilo. Toto médium potřebuje zásady, slušnost a jistotu, že neskončí stejně jako vytunelované banky a kampeličky.