Vetchý přístup k šedivé armádě

I proto si možná v akci Čisté ruce nechtěl zadat a obětoval osm vysokých úředníků, včetně plukovníků Navrátila a Strašíka, kteří byli ve funkcích velmi krátce na to, aby mohli zásadně ovlivnit závažné nákupy pro českou armádu. Tito úředníci byli odvlečeni ze svých úřadů v poutech jako největší krvelační živlové. Je tak trochu paradoxní, že ani po roce šetření nebyla vyčíslena škoda, které se měli dopustit. A to se navíc sociální demokraté před volbami holedbali, jak rozkryjí praktiky dlouholetého ekonomického náměstka na ministerstvu obrany Miroslava Kalouska, které byly trnem v oku snad všech politických stran s výjimkou lidovců, kterým nyní dělá místopředsedu a kryt poslaneckou imunitou se nad stavem ministerstva obrany může jen smát. Jakoby ČSSD a její představitel Vladimír Vetchý rázem zapomněli na skutečnost, že ještě v období, kdy do horkého křesla ministra obrany usedal pan Lobkowicz, se na úřadu nákupu majetku a služeb ministerstva obrany podepisovala petice za bezúhonnost tehdejšího náměstka Kalouska. Zřejmě všichni věděli proč. Poté jeden z těchto úředníků zastával velmi významné místo poradce nedávno odvolaného ekonomického náměstka Jindřicha Tomáše. O dalším věrném Kalouskovu spolupracovníku, šéfovi přes finance v resortu obrany plukovníku Dzvoníkovi se před časem dokonce spekulovalo jako o nástupci náměstka Tomáše. Takže na jedné straně v rámci akce Čisté ruce pořádá Vetchý hon na malé rybky a místo odhalení praktik provázejících bombastické a přinejmenším podivné zbrojní projekty zahájené za Kalouskovy éry dává zelenou k upevnění pozic lidí, kteří tyto praktiky realizovali. Dokonce se proslýchá, že současný poslanec Kalousek je o momentální situaci v resortu obrany informován nejen lépe, ale i dříve než ministr Vetchý.

Na tyto a další skutečnosti ministr Vetchý ale zřejmě nemá i tak čas. Vždyť je ze stávajících ministrů, snad dokonce včetně ministra zahraničí, nejvíce zaneprázdněn cestováním po světě. Kam se na něj hrabe nezávislý senátor Fischer se svou cestovní kanceláří. Vetchý zvládne i státy, které prakticky ani nemají armádu, ale zato leží v lukrativních turistických oblastech, kam se obyčejný smrtelník z Česka hned tak nedostane. Cestuje rád a často. Ne nadarmo se po ministerstvu šušká, že pobyt mimo resort je pro Vetchého vlastně záchrana, únikem od skutečnosti, že své ministerské povinnosti nezvládá. Ostatně tomu přizpůsobil i svůj „pracovní“ program. Pondělky zpravidla tráví v domovském Brně. Do Prahy přijíždí v úterý kolem poledne. Středy tráví na vládě a do Brna se vrací ve čtvrtek odpoledne. Velmi rád má rovněž zasedání Poslanecké sněmovny. Jako jeden z mála členů kabinetu splňuje na více než sto procent pokyn předsedy vlády Miloše Zemana ohledně účasti ministrů na plenárním zasedání poslanců. Dlí zde po celou dobu, čili i tehdy, kdy nejsou projednávány materiály týkající se jeho resortu. Debatuje s poslanci a učí se prý zde i angličtinu. Po návratu na ministerstvo obrany se pak občas uskutečňují porady. Nic koncepčního však z nich nehrozí. Jejich účastníci je nazvali „listováním v bloku“. Vetchý totiž před nejvyššími funkcionáři ministerstva obrany čte to, co se dozvěděl od poslanců. Vše ve stylu – v těch a těch kasárnách se prý děje to a to. Vetchý je pak rozčilen, že mu jeho podřízení nejsou schopni říci něco blíže k těmto informacím, funkcionáři marně argumentují tím, že na podobná překvápka nejsou, a ani nemohou být připraveni. A pokud už se má uskutečnit nějaká vážnější porada, na níž by se projednávala koncepce resortu, ministr Vetchý nejenže na porady systematicky chodí se značným časovým zpožděním, ale ani není schopen si předem přečíst písemnou přípravu na tuto poradu, kterou mu zpracovávají jeho podřízení. Do podobných situacích se však pan Vetchý nedostává tak často. Po ruce je vždy nějaká ta služební cesta do zahraničí či prodloužené jednání zákonodárců.

Vetchého zahraniční turistika po čase nakazila celý resort obrany, včetně generálního štábu. Velmi aktivním turistou je například první náměstek ministra obrany Jaromír Novotný, známý tím, že dokázal přečkal ve funkci všechny pravolevé polistopadové ministry obrany ČR, zázračně objevený na pražských ulicích zahraničními televizními štáby hned v prvních dnech privatisačního puče reformního křídla KGB – GRU, v českých školních učebnicích známého jako „sametová revoluce“, kterým těmto televizním štábům podal plynnou angličtinou žádoucí obraz „studentské revoluce“. Udělal sice dost pro náš vstup do NATO, za což mu budiž věčná sláva, na druhé straně však dostává české ministerstvo obrany do nezáviděníhodných situací. Velmi rád totiž absolvuje drtivou většinu jakýchkoliv porad expertů armád členských států Severoatlantické aliance. Tím tato jednání (coby první námětek ministra obrany) zbytečně povyšuje z úrovně jednání odborných referentů a pořadatele přivádí do rozpaků. Na ministerstvu se žertuje, že Novotný má rok rozdělený na liché a sudé dny. V sudých pobývá na zahraničních cestách, v lichých doma. Není divu, že se pan první náměstek ve chvílích, které náhodou tráví na české vojenské půdě diví, co všechno se v naší armádě děje. A to je v ní už zhruba osm let. Zároveň lituje, že mu nevyšly dva životní tahy. Pošilhával po postu velvyslance ve Velké Británii, byl však odmítnut. Později si myslel, že se stane zástupcem generálního tajemníka NATO Solany a bude mít na starosti nově přijímané státy. Na tyto posty však už nedosáhl, a tak alespoň cestuje křížem krážem po světě. Pozadu nezaostává ani náčelník generálního štábu generálporučík Jiří Šedivý. Rovněž zdatný turista, až takřka nestíhá doma podepisovat důležité dokumenty a musejí to za něj dělat jeho zástupci. Soudě podle zahraničních aktivit českého ministerstva obrany a jeho generálního štábu by se dále dalo usuzovat, že nám nejde o NATO, ale spíše o jakýsi pakt s Čínou. Minimálně každého půl roku se v poslední době totiž v této zemi objevuje delegace úředníků českého ministerstva obrany či představitelé generality české armády. I Vetchý tam měl namířeno, ale cestu musel kvůli návštěvě tibetského dalajlámy v Praze odložit. Tak snad až příště.

Zmíněná turistika resortu obrany však nutí k vážnějšímu zamyšlení. Oprávněně lze klást otázky, kdo, kdy a jak vlastně řídí jeden z nejdůležitějších a pro daňové poplatníky finančně nejnáročnější resort?!

V touze po politické moci (ovšem bez odpovědnosti), od které je k cestovatelské zálibě podle Vetchého zřejmě nejblíže, šel český ministr obrany dokonce tak daleko, že se odhodlal kandidovat na senátorský post. Vždyť se sociálními demokraty to jde z kopce, tak proč si nepojistit dalších šest let ve vrcholné politice, že? Byl přesvědčen, že do Senátu mu pomohou kroky, které může učinit ze své vládní funkce. A tak se naráz, k údivu vojenských expertů, například určilo, že sídlem nově tvořící se mechanizované divize nebudou Hranice, ale právě Brno. Město, kde Vetchý kandidoval do horní komory parlamentu. Proinvestované desítky milionů v Hranicích tak přicházejí v niveč a musejí se hledat finance pro úpravu brněnského sídla divize. Do Brna se také přesouvá sláva při otevírání rekrutačních středisek, které mají být důležitou součástí následného procesu profesionalizace české armády. To vše za situace, kdy armáda horko těžko hledá peníze na zabezpečení výcviku, kdy situace v letectvu hrozí katastrofou. Pro své město chce však Vetchý udělat ještě více. Což takhle sloučit vojenské vysoké školy? Že ve Vyškově mají k dispozici navíc slušnou polní výcvikovou základnu? Brno je přece přednější! Tam kandiduje do Senátu ministr Vetchý. Snaha to však byla marná a Vetchý utrpěl katastrofální porážku. Ministr – cestovatel se nedostal ani do druhého kola senátních voleb.

Brněnská karta je však patrná i v dalších Vetchého přístupech. Bývalého prorektora Vojenské akademie v Brně plukovníka Vladimíra Čecha ustanovil do funkce vrchního ředitele sekce personální a sociální politiky. Počínání plukovníka Čecha v této klíčové personální funkci je však přinejmenším podivné. Pan Čech neustále absolvuje různé druhy kurzů v zahraničí (což je mimochodem spojeno s lukrativními příjmy navíc v podobě diet) a nyní od září dokonce jednoroční kurz obecné politiky ve VA v Brně, kde byl prorektorem a tyto kurzy řídil a měl za ně pedagogickou odpovědnost. Není to paradoxní? V době, kdy personalistika patří k největším armádním problémům a dochází dokonce k tomu, že armáda musí propouštět lidi, které krátce před tím najala na konkrétní dobu a je nucena jim toto období plně nahradit? Jak je možné, že se to děje? Jak je možné, že do civilu musejí odcházet i čerství absolventi vojenských škol, protože pro ně není uplatnění? Kdo řídí armádní personalistiku? Není to z dalších neblahých dopadů brněnského stylu řízení pana Vetchého? Stylu řízení, který vychází ze scénáře tzv. nadstranického ministra ukazovaného navenek jako člověka, který se zasloužil o vstup Česka do NATO, nemajícího z pozice této funkce právo vyjadřovat se k problémům zmítajícím jeho rodnou stranu (aby mu to náhodou neublížilo u voličů), ministra, co se vyhýbá výstupům na veřejnosti, aby náhodou neprokoukla, že se o resortu naučil pouze pár frází o potřebě střednědobého plánování, reorganizaci orgánů ministerstva či čekání na výsledky strategické revize resortu, jež donekonečna omílá a přizpůsobuje jakékoliv situaci. Kdy se za jeho vedení nekompetentností úředníků doslova a do písmene promrhávají peníze daňových poplatníků! Stylu řízení, při němž je Vetchý ochoten ve jménu své spásy obětovat kde koho, včetně kamarádů, které si do Prahy pozval z Brna. Stylu řízení, který se dále opírá jen o negaci počinů svých předchůdců.

Není ani divu, že právě v tuto napjatou dobu vzrůstá vliv tzv. generálské rady, do které si náčelník generálního štábu Jiří Šedivý vybírá své příznivce. Armádě, a při neschopnosti úředníků potažmo i resortu obrany, tak de facto velí oficíři, kteří měli to štěstí, že v minulosti sloužili poblíž pana Šedivého. Ten si rychle přes povolané kamarády upevnil pozice na generálním štábu a vládne armádě i přes jeho ne nejlepší vztahy s podřízenými operačními a taktickými stupni. Moc dobře si navíc uvědomuje, že jeho kariéra náčelníka generálního štábu bude už trvat pouhé necelé dva roky a že pro tříhvězdičkového generála Šedivého nemá naše armáda umístění. Není divu, že už nyní „brousí“ Šedivý do politiky a sonduje své možnosti, což nemile nese právě Vetchý. A není také divu, že to mezi těmito institucemi (ministerstvo a generální štáb) pořádně jiskří. Pokud se ozve ojedinělý protest nějakého funkcionáře proti této situaci, dá se to zařídit tak, že prostě nedostane prověrku od Národního bezpečnostního úřadu a je nucen z funkce odejít. Na nepohodlného generála se zase dá vyhrabat, že v dávné minulosti použil ostřejší formy proti svým podřízeným. Eliminaci odpůrců nahrává i skutečnost, že v letošním roce, podle nově přijaté legislativy, se bude rozhodovat, kdo z vojáků z povolání může v armádě zůstat a kdo ji bude muset opustit. Vše v pravomoci nadřízených. Není nic jednoduššího, než dát najevo, že při rozhodování bude hrát roli i loajálnost, v této souvislosti lépe řečeno poslušnost a přehlížení nedostatků nadřízených. Zkrátka a dobře, kdo chce zůstat, nechť zapomene na kritiku.

J. Sucharda