Dlouho očekávané Ždárské konkláve bylo přijímáno jako jedno z mnoha nudných jednání Čtyřkoalice, ze kterého vzejde lídr a předpokládaný premiér JUDr. Karel Kühnl. Zásluhou národněfrontovních Lidovců a jejich přátel však víkendové zasedání ve Žďáru nakonec nebylo vůbec nudné, spíše krajně dramatické. Výsledek konečného rozhodnutí byl totiž pro nezasvěcenou veřejnost šokující. Šéfem Koaly byl zvolen bezvýrazný sociálnědemokratickokřestanskosociálnípravolevostředový lidovecký úředník JUDr. Cyril Svoboda, narozen 24. 11. 1956, který se ovšem sám v levicovém tisku (Rudé právo), kde je průběžně velmi široce propagován, vymezuje jako „levicový křesťan“, zatímco v jiných mediích jako „politik pravého středu“. Redakci Necenzurovaných novin se nepodařilo dosud rozluštit Svobodovu hádanku, zda se jedná stále o téhož Cyrila Svobodu, či zda je občas vyměněn a zastoupen svým fyzickým „dvojníkem“ nebo jednovaječným bratrem – v tom případě nutno zjistit jeho jméno a porovnat totožnost. Pokud se takto obojetně vyjadřuje stále jeden a tentýž „politik nového stylu“, popř. „politik změny“ Cyril Svoboda, nezbývá nám než se skutečně vážně zamyslet nad tím, jaký dopad bude mít na českou politiku tento levicový převrat ve Žďáru.

Podle časopisu Týden Lidovci ústy svého notně společensky unaveného předsedy Jana Kasala, podporovaného místopředsedou Kalouskem (jedním z horkých kandidátu na nízkokalorickou vězeňskou stravu v akci čisté ruce) zahájili sobotní jednání (3. 2. 2001) tím, že vyslovili kandidátovi na šéfa čtyřkoalice Karlovi Kühnlovi nedůvěru z důvodu morální překážky na straně jeho rodiN.N.ých příslušníků. Později bylo uvedeno, že otec Karla Kühnla figuruje v Cibulkových seznamech, přesněji v registrech Stb (Kühnl Karel, 28.12.1927, agent, krycí jméno Encyklopéd, evidován na Centrále StB /+rozvědka?/, číslo agenturního svazku 6013) a tchán taktéž (Kusín Vladimír, 02.12.1929, tajný spolupracovník, krycí jméno Vladimír, evidován na Centrále StB /+rozvědka?/, číslo agenturních svazků 8353 a 1327, usvědčený ze spolupráci s KGB!!!!!). Je pochopitelné, že považovat vyslovení takového drobného obvinění, navíc jako důvodu k resignaci na klíčový post lídra Čtyřkoalice (budoucího předsedy české vlády), je u nás v současné době naprosto absurdní. Tyto skutečnosti jsou totiž dobře známy už skoro 10 let a celých 10 let to u nás nikomu z našich svobodných, nezávislých a demokratických novinářů ani nikomu ze staronových držitelů moci nevadilo!!! A to Karel Kühnl za těch 10 let zastával takové exponované funkce, jako je poradce předsedy české vlády Petra Pitharta, který ho uvedl do vysoké politiky, vlivný dozorčí post předsedy Rady České televize, velvyslance ve Velké Británii a ministra české vlády. Z reakce Karla Kühnla, který se v tomto střetu okamžitě stáhl a tentokrát o svoji pozici, na rozdíl od všech předešlých případů, vůbec nebojoval je spíše pravděpodobné, že jinotaj tandemu Kasal-Kalousek (v jiné verzi Ratibora Majzlíka) mířil spíše na bílá místa v životě samotného JUDr. Karla Kühnla. Tuto verzi potvrdil bezděčně hned po skončení kolokvia sám Ratibor Majzlík když prohlásil, že zvolení Karla Kühnla šéfem Čtyřkoalice zabránily „nové skutečnosti, které dříve nebyly známy“. Hana Marvanová, společně s Vladimírem Mlynářem místopředsedkyně strany US, na žďárském konkláve odmítla podepsat PORAŽENECKOU smlouvu o další spolupráci strany ve 4K. Proto ji nakonec podepsali bez svých místopředsedů pouze předsedové stran…

A JEMU PODOBNÍ

Faktem ovšem zůstává, že tchán JUDr. Karla Kühnla patří skutečně k extremně kontroverzním postavám. (Viz. N.N. 06/1993: „ZÁHADNÝ PAN DR. KUSÍN“ a další na to navazující články redaktora Rádia Svobodná Evropa Dr. Jaroslava Dreslera). Dr. Kusín po krátkém působení na „Vokovické bolševické Sorboně“, kde přednášel vybraným komunistickým kádrům, nastupuje jako tlumočník na britskou ambasádu v Praze a to na základě intervence Správy služeb diplomatického sboru (krycí organizace Stb-KGB). Po roce 1968 emigruje (je vysazen) do USA a později se vrací z USA do Evropy jako kádr s perspektivou rychlého postupu v rozhlasové stanici Svobodná Evropa. Jeho jmenování vicepresidentem Radia Svobodná Evropa zabránilo pouze odhalení jeho práce pro KGB, což dlouhou dobu nechtěl brát v mnichovské stanici, silně infiltrované kádry komunistických rozvědek, nikdo příliš vážně. V každém případě, až na důrazný zákrok CIA, Dr.Kusín opouští RFE. Po jeho odchodu se ovšem zjistilo, že došlo ke ztrátám tzv. „evaluačních karet“, na kterých byl monitoring tisku, článků a veřejných vystoupení mnoha představitelů nové „protikomunistické opozice“ z jejich  předchozího bolševického období, kdy se dalo z antiamerikanismu v komunistické zemi docela slušně prosperovat. Konkrétně byly ukradeny karty pěti klíčových osob, kromě jiného i Jiřího Dientsbiera. Ten jako mladý a dobře vyškolený mladý revolucionář odvážně budoval socialistický ráj v kapitalistické cizině (jako mnoho dalších podobně prominentních soudruhů), kromě jiného i v roce 1965 v Indonésii (čirou náhodou právě v době komunistického státního převratu, naštěstí neúspěšného, organisovaného KGB/GRU a spřátelenými komunistickými rozvědkami /viz. kniha Ladislav BitmaN.N. – „Špionážní oprátky“, Josef Frolík – „Špion vypovídá, část I. a II.“ nebo autobiografická literatura faktu samotného Jiřího Dienstbiera – „Půlnoc začala ve tři ráno“). Hned po tomto komunistickém debaklu (600 000 komunistů bylo jen úplnou náhodou přeživším generálem Suhartem a jeho oddíly rozsekáno na kusy. Tím zachránil stomilionovou Indonésii před osudem Kambodži, kde komunisté po svém vítězství vyvraždili 1/3 národa) byl Jiří Dienstbier vyslán do USA jako zahraniční zpravodaj Československého rozhlasu. Brzy na to byl údajně Spojenými státy odhalen jako špion a vyhoštěn. Můžeme tedy pouze jako hypotézu zvážit, zda krádeže karet bolševiků-disidentů z archivů Radia Svobodná Evropa, provedené v polovině 80. let, nesouvisí s přípravou této sametové garnitury na Západě osvědčených rudých špionů, pardon, „našich“ zahraničních tiskových, rozhlasových a televizních zpravodajů a dalších dobře vycvičených zahraničních pracovníků nebo alespoň těchto adeptů na výjezd/výsadek ve službách komunismu, na jejich vstup do vysoké politiky „až to všechno praskne“. To se totiž nakonec v plném rozsahu a podle popsaného scénáře stalo... V případě Jiřího Dientsbiera zůstává faktem, že jeho protiamerická čiN.N.ost v 60.letech v USA by u jiného subjektu zapřičinila minimálně neudělení vstupního víza do USA. Jiří Dientsbier je však držitelem diplomatického pasu od roku 1989, proto se nemusí ničeho obávat. Doufejme, že nový americký president Bush jr. dokončí ty změny ve Východní Evropě, které už nestačil uskutečnit Ronald Reagan a dá pokyn CIA a FBI k odtajnění svazků, vedených na prominentní bolševiky-disidenty. Doufejme, že obdobný krok uskuteční i MI6, DGSS, SISMI a BND. To je jeden z prvních důležitých kroků k desovětizaci Evropy a povolení smyčky KGB kolem Evropy při „rozdrolování“ sovětských podmínek předání moci ve Východní Evropě. Pak teprve nastane posílení vlivu západní demokracie v bývalém, avšak stále sovětském, sektoru a tím k záchraně celé Evropy, svírané dnes stále těsněji smyčkami KGB.

aneb HAVEL A JEHO LIDÉ

Z určitých zdrojů je zřejmé, že o temné minulosti Kühnla v emigraci věděl delší dobu i president ČR Václav Havel, vždy velmi dobře informovaný o vnitřních poměrech v Unii svobody. Ten se v užším kruhu netajil před svými známými (členy sametové nomenklatury) svým odporem ke Kühnlovi. Karel Kühnl nepatří, na rozdíl od např. Michaela Žantovského, (v reg. Stb veden jako Michaela Žantovská) do tzv. sametové hradní nomenklatury, zatímco Cyril Svoboda ano. V případě Cyrila Svobody je jeho silná hradní posice vysvětlitelná jeho bezprostřední účastí na budování předlistopadové bolševické i polistopadové sametové potěmkinovské vesnice: Za komunistické diktatury a sovětské okupace vedoucí Státního notářství na Praze 10 (podle jeho životopisu zveřejněného v MF Dnes), což je nomenklaturní funkce, spadající do nomenklatury Obvodního výboru KSČ Prahy 10. (Informace o tom, že nestraník Cyril Svoboda v těchto dobách postával v neděli ráno před kostelem sv. Jakuba v Praze a zapisoval si lidi, kteří chodí na mši svatou, budeme zatím považovat za pomluvy jeho nedoceněných stranických konkurentů, dokud nebudou plně odtajněny archivy proticírkevního odboru StB a Fond Z). V každém případě si nestraník Cyril Svoboda vybojoval u komunistů a Stb takovou důvěru, že si ho po 17. listopadu 1989 vybral za svého poradce sám předseda vlády JUDr. Marian Čalfa (od svých 18 let, tedy hned PO sovětské okupaci, člen komunistické strany a později evidovaný agent komunistické rozvědky. Další politicky pikantní informace o Čalfovi, Pithartovi, Kocábovi, Buzkové i o mnoha dalších hrdinech sametové revoluce je možno najít v internetovém VYHLEDÁVÁNÍ Necenzurovaných novin na www.cibulka.com. Stačí zadat jméno). U komunisty a estébáka Mariana Čalfy se Cyril Svoboda natolik osvědčil, že byl jako spolehlivý kádr sametové nomenklatury krátce na to dosazen do funkce prvního náměstka ministra spravedlnosti. Jeho další rudohvězdná kariéra je dobře popsána v knize KDO JE KDO V ČESKÉ REPUBLICE NA PŘELOMU 20. STOLETÍ.

KAREL KÜHNL PO SAMETU

Po roce 1989 přijíždí Karel Kühnl do Prahy, dokončuje právnická studia na PF UK, ze které byl před svou emigrací (vysazením?) „vyloučen“ a stává se poradcem „sametového revolucionáře“ a předsedy české vlády Petra Pitharta. Otázkou zůstává, zda byl Kühnl vyslán a doporučen právě k Pithartovi svým tchánem (agentem KGB), rezidentem Stb v BoN.N.u (bylo by velmi vhodné zjistit jeho jméno a současné postavení v ÚZSI), rezidentem KGB pro ČSSR nebo ovlivněn některou z četných vlivových agentek v RFE, tedy opět nepřímo 1.správou Stb. To ví jenom KÜHNL a ten kdo se rozhodl, že bude politicky popraven (možná i pro podezření, že jako dabler pracuje ve skutečnosti i pro Británii), jako oběť na oltář zájmů levice. V každém případě je u Karla Kühnla znepokojující i jeho současná angažovanost v na první pohled bohulibé firmě The English College in Prague, o.p.s., IČO 25719815, vznik 14.12.1998, sídlo Sokolovská 320, 19000-PRAHA 9, založené a provozované JUDr. Karlem Kühnlem společně se skutečně velmi podivnými osobami. Zejména jeho společník Venyš Ladislav, nar. 19.03.1940, bytem Žandovská 305, 19000-PRAHA, evidovaný jako agent Stb, krycí jméno „Richard“, číslo agenturního svazku 21637 a především další rozsáhlé aktivity tohoto agenta StB v různých (krycích?) firmách, směřující vesměs k vývozu vybraných „mozků“ na Západ a k jejich umisťování do tradičních zájmových prostředí komunistických tajných služeb, působí právě v případě agenta komunistické Stb (a navíc vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem!!!), víc než podivně.

CÍLENÁ DEKONSPIRACE
Otázkou tedy ještě zůstává, kdo tuto delikátní informaci o minulosti kandidáta na šéfa Koaly presidentovi republiky „vyzvonil“. V úvahu přicházejí čtyři nejpravděpodobnější možnosti:

V KLIDNÉ AKCI

Zatímco rudý křesťan Cyril Svoboda, který, společně s Vladimírem Mlynářem, si získal v kruzích odpůrců komunismu nehynoucí renomé prosazením zákona 101/2000 Sb. „na ochranu osobních údajů“, doma i ve světě mnohem známějšího jako „zákon na ochranu komunistů, milicionářů, estébáků a dalších zločinců“ (viz. N.N. 20/2000: „PETR CIBULKA, PRVNÍ OBĚTÍ ÚŘADU NA OCHRANU KOMUNISTŮ, MILICIONÁŘŮ A ESTÉBÁKŮ“, strana 19 – 21) a který se těší pochopitelné podpoře a oblibě presidenta Václava Havla, při tomto Žďárském konkláve jenom tiše seděl a čekal. Zatím možná Kasal s Kalouskem (a snad i Majzlík?) za něj právě v této době, neschopni domyslet celou záležitost až do konce, nevědomky realizovali poslední fázi této špinavé operace.

Podle dalších zdrojů je zřejmé, že nejšpinavější úlohu na sebe vzal právě předseda DEU Ratibor MAJZLÍK, kterému údajně tandem KASAL-KALOUSEK slíbil po vítězných volbách ministerské křeslo. Znalci poměrů hovoří o křeslu ministra vnitra. (Dne 12.2.2001 pak ČTK vydala zprávu, že DEU usiluje o post stínového ministra vnitra... Opravdu jenom stínového???). Proto se nám může jevit RATIBOR MAJZLÍK, za komunistické diktatury a sovětské okupace dlouhodobě působící jako věrný a spolehlivý zástupce Husákova Československa na Západě(!!!), jako JIDÁŠ oficiální české „pravice“, jakkoli zdegenerované a ubohé, když údajně právě on otevřel onu delikátní problematiku „bílých míst“ v životě Karla Kühnla. Ratibor Majzlík si možná (v tom případě bohužel) neuvědomil, že odstraněním Karla Kühnla ministerské křeslo nezíská vůbec. Dojde tím totiž i k oslabení Kasalova a Kalouskova pravicovějšího křídla a k současnému posílení křídla rudého křesťana Cyrila Svobody. Naopak k plánovanému posílení DEU v rámci 4K tímto způsobem nedošlo vůbec. Otevřely se tak poslední stavidla na cestě k moci rudému křesťanovi Cyrilovi Svobodovi, spojenému politickou pupeční šňůrou s liberálním socialistou Vladimírem Mlynářem, kteří DEU ve spolupráci se Špidlou v případě potřeby kdykoli snadno zlikvidují. Tím se podařil Majzlíkovi, po nedávné podpoře svého zahraničněpolitického kolegy Dientsbiera v senátních volbách v roce 2000, další výstřel do vlastních řad. Doufejme, že tentokrát snad neúmyslně - pouze ze zaslepeného kariérismu. (Opravdu důležité podrobnosti k osobě a působení Ratibora Majzlíka najdeme v N.N. 17/2000: „6. VÝROČÍ DEU“, strana 05 – 06).

Pro tradičně principiální politický kurz lidovecké representace je příznačné („vaše slovo budiž ANO-ANO, NE-NE. Co nad to je, je od zlého!“), že celostátní výbor KDU poměrem hlasů 17:0 nejprve potvrdil bývalého 1. náměstka ministra vnitra Jaroslava Kopřivu jako svého kandidáta na lídra Čtyřkoalice, když už bylo zřejmé (nejméně dva měsíce před Žďárem!!!), že Kühnl politicky neprojde. Po iniciativním kroku liberálního socialisty a člena US Vladimíra Mlynáře, který se rozhodl prosadit svého ex-ministra vnitra Cyrila Svobodu nad hlavami jeho vlastních Lidovců, u kterých Svoboda neměl až do této chvíle pro tuto funkci podporu, Lidovci rozhodli, opět poměrem hlasů 17:0, o kandidatuře Cyrila Svobody na lídra Čtyřkoalice, a to místo svého původního kandidáta Jaroslava Kopřivy... Ještě předtím pro to Vladimír Mlynář připravil vhodnou půdu vyvoláním krize: Unionisté chtěli opustit jednání!!! Své další setrvání na konkláve a návrh na Cyrila Svobodu přitom konzultoval Vladimír Mlynář s HRADEM pomocí mobilního telefonu. Pak ovšem role Hradu při obsazení postu šéfa Čtyřkoalice byla určující. Buď by to byl člověk dramatika Václava Havla, prosazený třeba vydíráním pod hrozbou odchodu z jednání, nebo by bylo jednání Vladimírem Mlynářem nebo jim nastrčenou osobou pod jakoukoli záminkou rozbito a k žádné pro Hrad nepříznivé dohodě by ve Žďáru nedošlo…

JSME BYLI VŠICHNI

VLADIMÍR MLYNÁŘ-JAN RUML

K osobě Vladimíra Mlynáře je vhodné připomenout celou řadu nanejvýš znepokojujících skutečností. Jeho otec, superbolševik Zdeněk Mlynář, v šedesátých letech tajemník ÚV KSČ, jenž řídil celý aparát komunistické strany, vystudoval v 50. letech ve Stalinově Moskvě komunistické „právo“, aby je pak mohl aplikovat na svých spoluobčanech doma. (Spolužákem a přítelem mu tam byl pozdější tvůrce východoevropské perestrojky Michail Gorbačov, člověk předsedy KGB Jurije Andropova). Jeho žena a matka Vladimíra Mlynáře Rita Klímová, později, určitě pouze čirou náhodou, první polistopadová velvyslankyně v USA, dokázala koncem listopadu 1989 prosadit přes svého přítele a přítele přátel Alexandra Vondru (později, určitě pouze čirou náhodou, třetího polistopadového velvyslance v USA, když tím druhým byl právě polistopadový mluvčí Václava Havla Michael Žantovský, v registrech Stb vedený pod krycím jménem „Michaela Žantovská“…) do vedení Občanského fóra ing. Václava Klause… Rita Klímová a Vladimír Mlynář později připustili, že během komunistické diktatury udržovali úzké přátelské kontakty s prominentním politickým uprchlíkem z demokratických Spojených států amerických „panem“ Steinerem (v jiné verzi Steinem), ve skutečnosti agentem KGB!!! Vladimír Mlynář pak společně s Janem Rumlem, Martinem Fendrychem a mnoha jinými hrál důležitou roli ve známých a v cílovém prostředí vlivných samizdatových tiskovinách, u kterých existuje důvodné podezření, že byly založeny v druhé polovině 80. let komunistickou Státní bezpečností k účiN.N.ější kontrole a manipulaci oposičním prostředím. (Viz. N.N. 22 a 23/2000: „TAJNÉ SLUŽBY ZAKLÁDALY PŘEDLISTOPADOVÉ A POLISTOPADOVÉ SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY“, strany 06 – 07 a 08 – 09). Po 17. listopadu 1989 působil opět v podobně orientovaném týdeníku Respekt, tedy vlastně v jakési přípravce na vládní posty (spolu s Janem Rumlem, Martinem Fendrychem aj.), na jehož chodu se významnou měrou podílel a který později i řídil. Tento „hradní časopis“, na rozdíl od méně konformních Studentských listů, brzy zlikvidovaných za svou drzost polistopadovými Lidovými novinami, nikdy(!!!) ani slůvkem nezpochybnil oficiální výklad 17. listopadu jako „protikomunistické studentské revoluce“. Po „sarajevském atentátu“ v listopadu 1997 a po pučistickém svržení vlády Václava Klause tandemem osvědčených kádrů Jan Ruml – Ivan Pilip, byl šéfredaktor „vlivového“ Respektu Vladimír Mlynář vybrán předsedou vlády Josefem Tošovským (viz. N.N. 01/2001: „CAUSA JOSEF TOŠOVSKÝ“, strana 12 – 13) do jeho vlády jako „MINISTR PRO TAJNÉ SLUŽBY“(!!!!!)... To vyvolalo takové zděšení i smích, že ho Josef Tošovský musel pověřit „jinými úkoly“. Stačíme ještě vůbec sledovat tu záplavu „určitě jenom čirých náhod“ kolem osob Vladimíra Mlynáře a JANA RUMLA???

CO NÁS BRZY ČEKÁ