A taky o velkých penězích a kontrole toku informací v České televizi. Aneb jak to „vidí“ (již trochu nahluchlý) posluchač Svobodné Evropy.

Dne 20.1.2001 od 12.30 do 13.00 hod. byla do pořadu „Rozhovor na konci týdne“ redaktorkami Svobodné Evropy Janou Šmídovou a Janou Blažkovou poprvé pozvána(!) i členka (do nedávna fungující) Rady České televize nominovaná za ODS, Jana Dědečková. Zpočátku se to jevilo jako nadějný pokus o její politické znemožnění, ale nutno konstatovat, že kupodivu, Dědečková obstála. Redaktorky poukazovaly především: a/ na její údajnou “nekvalifikovanost“ v rozporu s prohlášením ODS, že Dědečková je prý “mediální odbornicí“. Rovněž připomínaly b/ „zbrklost resp. podivné spěchání“ Rady ČT při volbě nového generálního ředitele televize a tvrdily, že někdo spočítal, že na každého přihlášeného kandidáta na ředitele musela mít Rada ČT nanejvýš pouze 18 minut čistého času k projednání. Za c/ - poukazovaly rovněž na podivný způsob výběru členů Rady politickými stranami.

K bodu a/ J.D. sdělila, že slova „mediální odbornice“ byl výrok „někoho z ODS“, nikoliv její. Jí se na to ze žurnalistů nikdo netázal a všichni novináři to zřejmě nakonec jeden od druhého opsali. Kromě podnikání (je majitelkou pensionu) Jana Dědečková sdělovací media z vlastního zájmu dlouhodobě sleduje, vede si databázi komentářů a článků a charakteristik tvorby různých redaktorů. Má tam prý i Janu Šmídovou :-). Vypracovávala prý jakési výstupy z této činnosti pro ODS.

(Moje poznámka [Če]: To by mne opravdu zajímalo, zda v té databázi také má paní Dědečková zaznamenáno, že paní redaktorka Jana Šmídová je bývalá normalizační novinářka ze Svobodného Slova, deníku to národně frontovní Československé strany socialistické a matinka „mrtvého a přesto stále dnes ještě živého studenta“ Martina Šmída ze dnů po 17. listopadu 1989. To ale J. Dědečková již samozřejmě do rádia neprozradila :-).

K bodu b/ „podivný spěch Rady ČT při volbě nového ředitele“ se vyjádřila J.D. takto (opět volně citováno): Celkem bylo přihlášek 31. Po vyřazení přihlášek se závažnými formálními nedostatky (chyběly třeba i ty nejzákladnější zákonné údaje na přihlášce i na jediném papíru A4, dále například chyběla lustrační prohlášení, data narození uchazečů event. chyběly organizační projekty či alespoň stručné studie o představách budoucích nejbližších a nutných opatření v ČT atd.) Nakonec zbylo přihlášek (snad) třináct. T.zv. formální vyřazování prý trvalo cca pouze 10 minut, protože zjištěné formální nedostatky některých přihlášek byly tak jednoznačné, že nebylo co dál v tomto směru řešit. Z těch zbývajících 13 bylo následně vybíráno. Vždy ale byly pro každého projednávaného kandidáta zcela jednoznačně v průměru nanejvýš dva členové Rady. Hledal se tedy kompromis a nakonec z toho vyšel vítězně jako budoucí ředitel Jiří Hodač. Dědečková prohlásila, že na začátku tohoto posuzovacího a rozhodovacího procesu prý „rozhodně nebylo možné ani tušit, jak celé to dohadování nakonec dopadne, natož aby snad Hodač jako nový ředitel byl již dopředu jasný“. Hodače považuje za schopného ředitele, i když osobně by nejvíce preferovala tu paní ředitelku z Primy [říkala myslím, že se jmenuje Fričová - Če]. Prý v těch kritických dnech po nástupu do funkce generálního pracoval Jiří Hodač pod velkým tlakem až 20 hodin denně, často bez jídla a je tedy pochopitelné, že se zdravotně zhroutil. (konec volné citace)

[Moje poznámka - Če: No dobře. Možná opravdu Hodač nebyl „již dopředu jasný“. Pochybovat samozřejmě je možné, ale bez důkazů je to k ničemu. Nicméně, z kruhů zpravodajských redaktorů se proslýchá, že Hodač měl asi opravdu závažné problémy v komunikaci s ostatními již v dobách svého prvního působení v ČT, když ještě působil jako šéf zpravodajské redakce. V redakci se mu prý říkalo „Marťan“. Je však ale i možné, že Marťanem byl právě proto, že byl nikoliv z Marsu, ale z BBC zvyklý na jiný způsob práce a jinou disciplínu, než je dosud zvykem v tom našem „rodinném“ podniku - veřejnoprávní televizi. Možná, že i na tomto druhém pohledu na věc by se trochu pravdy našlo. Důkazy však opět chybí a ten kdo ví, ten obvykle nic nepoví.]

K bodu c/ „podivný způsob výběru členů Rady politickými stranami“ J.D. uvedla (volně citováno): Člen Rady Rejchrt sám vyprávěl, jak byl získán do Rady ČT: Šel po chodbě (snad) parlamentu a potkal Mlynáře, který se ho zeptal: „Nechceš být v Radě ČT?“. Podobně byla prý do Rady získána i ona. Někým z vedení ODS byla oslovena, nastudovala si tedy příslušné zákony o Radě ČT a o ČT a po krátkém rozvažování řekla „ano“. Ten způsob takový skutečně byl. Dědečková se však nedomnívá, že by Rada cokoliv z důvodů nekvalifikovanosti zanedbávala. Na všechno prý jsou ostatně podrobné zápisy. Ona sama bude žalovat Český parlament u Mezinárodního soudu pro lidská práva [tady si nejsem jist, zda jsem tu specifikaci soudu zachytil z radia zcela přesně - pozn. Če] proto, že je přesvědčena, že Rada byla odvolána parlamentem bezdůvodně.

Dědečková m.j. rovněž prohlásila jednu, podle mne velice důležitou věc (opět volně citováno): Minulá Rada ČT (t.j. ta, která předtím zvolila za ředitele Dušana Chmelíčka) byla odvolána právě proto, že NEBYLA SCHOPNA (nechtěla?) NECHAT PROVÉST FORENZNÍ AUDIT HOSPODAŘENÍ ČT. Hospodaření ČT totiž ze zákona může kontrolovat jen Rada ČT a dokonce ani Nejvyšší kontrolní úřad do toho nemá co mluvit. Zde Dědečková vidí zákon o ČT jako nedokonalý.

Redaktorky položily otázku tématu „údajně nedostatečně podrobného organizačního projektu nového ředitele Hodače“: Dědečková sdělila, že Hodačův projekt považuje za dobrý a že již navrhovala Hodačovi, aby tento svůj projekt zveřejnil. On prý souhlasí, takže snad k tomu i dojde. Projekt má sice jen asi 30 stran, na rozdíl od minulého projektu Chmelíčkova, ale: Chmelíček z něj právě ty nejzávažnější body (m.j. onu důkladnou kontrolu hospodaření) uskutečňovat nikdy ani nezapočal, zatímco Hodač začal právě tímto IHNED. [Ale, ale, to jsou mi věci ... Če] Když na to redaktorka Šmídová namítla, že audit přece požadovali jako první právě vzbouření redaktoři a to (také?) ihned a od začátku protestů proti Hodačovi, Dědečková se velice podivila a s klidem opáčila, že to slyší nyní poprvé právě od paní redaktorky Šmídové ... :-) [Pozn.Če: Někdo tu tedy lže. Ale KDO? Myslím si, že právě v tom „kdo“ je ten zakopaný pes. A ten zakopaný pes je nepochybně jedním z klíčů ke skutečné pravdě o ČT.]

J.Dědečková rovněž připomněla jeden (zajímavý) fakt: Když se volil ředitel Chmelíček, zdvihla se rovněž nejprve vlna protestů. Protestovali nikoliv redaktoři zpravodajství, ale především vedoucí produkčních skupin. (Zde podotýkám [Če], že nelze vyloučit, že to bylo právě proto, že i Chmelíček měl v projektu především provedení prověrky hospodaření ČT). Pak však protesty relativně brzy a bez rámusu utichly a Chmelíček a jeho pověstný široký a zářivý úsměv (podle paní Dědečkové) byl plně akceptován. [Poznámka Če: Pokud je mi známo, Chmelíček ve směru prověrky hospodaření ČT pak už žádné kroky nikdy nepodnikal. Možná to bude ten skutečný důvod změny „v akceptaci“ Chmelíčka jako tehdy nového ředitele. Také asi i důvod toho velkého křiku, protestů a stávky, když byl odvoláván.]

- - -

Závěrečná poznámka V.Č.:

Rozhovor zřejmě nesplnil očekávání obou redaktorek, že tolika televizními pracovníky, novináři a některými politiky nejvíce kritizovaná členka Rady ČT se sama svou nekvalifikovaností či nedostatkem inteligence nějak sama politicky nebo odborně znemožní (viz výše). Kupodivu, rozhodně jsem ten dojem z poslechu relace ani já sám neměl. Píši to s podotknutím, že je mi srdečně jedno, zda Dědečková „kope za ODS“ nebo za kteroukoliv jinou politickou stranu. Osobně si též myslím, že ani u Hodačova „zdravotního kolapsu“ nelze zcela vyloučit i určitou taktiku postupu (již i to tu v minulosti jednou u něj bylo). Nicméně i tuto eventualitu nutno opatrně připustit, jako možnou a třeba i pravdivou. Ten tlak na jeho psychiku i fyzičku byl jistě obrovský a pravděpodobně by utahal i koně, kdyby se jmenoval Jiří Hodač. Navíc si ani nejsem jist tou nutnou podmínkou pro právě a jen toto jediné a nutné jméno toho koně ...

Naopak u redaktorek Šmídové a Blažkové (v ostatních pořadech i mohutně a ve stejném tónu hřímající Rakušanové) jednoznačně říci nemohu, že by od začátku „případu veřejnoprávní Česká televize“ oplývaly nestranností. Pozorně jsem totiž sledoval (a občas si i nahrával) jejich „vyvážený způsob informování“ o ČT v minulých týdnech na RFE, podobně jako i redaktora Jana Rejžka. Podle mého názoru: Všichni bez výjimky(!) měli do objektivity ve formě a výběru prezentovaných zpráv a komentářů a naopak (zřejmě nedopatřením :-) potlačovaných informací mnohem dál, než k vlastní smrti. Poučné bylo předčasné Rejžkovo ukončování nesouhlasných kritických telefonátů posluchačů k jeho způsobu informování v živém vysílání na RFE vždy od 14.10 do 16.00 hodin, až z toho na člověka padal smutek. Je však zajímavé, že právě při probírání záležitosti hospodaření ČT a požadavku na forenzní audit a hlavně pak faktu, KDO z vedoucích či ostatních pracovníků ČT POŽADOVAL AUDIT JAKO PRVNÍ, obě redaktorky výroky Dědečkové velice rychle a evidentně předčasně ukončovaly a odváděly rozhovor na zcela jiná témata, než bylo právě téma ekonomického auditu. Ekonomický audit je vůbec téma, kolem kterého se u causy ČT jen stále mediálně obchází jako okolo horké kaše a velice opatrně a jen zlehka se přitom našlapuje.

Zdá se, že celá causa TELEVIZE má ten pravý fundament především ve dvou věcech: Je to boj o kontrolu toku informací a boj o kontrolu toku peněz. Vyjádřeno trochu srozumitelněji: Boj o přístup k pákám na výběr zpráv a komentářů a na jejich případnou možnost cenzury na straně politické moci a boj o přístup k pákám na získávání peněz na straně lidí, kteří pomocí ČT celá léta úspěšně a v klidu „dojili“ státní rozpočet přes nedostatečně kontrolovatelnou činnost produkčních skupin. Nic víc.

- - -

Když jsem byl minulý pátek večer pro chleba v místní večerní prodejně potravin, našel jsem tam prodavače a majitele v jedné osobě, jak za prázdným pultem znuděně sleduje televizní obrazovku, kde běžel přímý přenos z parlamentu. Právě se tam bouřlivě diskutovalo o znění paragrafů nového zákona o České televizi. Doma televizi nemaje, proto povídám: „Tak jak to vypadá? Už se na něčem rozumném ti poslanci dohodli?“ Otráveně mi odpověděl: „Ále ... Jsou to komedianti!“

Je-li parlament komediantů obrazem národa (jak píše Václav Slavíček), nebo snad dokonce obrazem té strašlivě špinavé a odporné lůzy (prý jak přísně z obrazovky říkal a prstíčkem hrozivě ukazoval bývalý nikoliv komediální herec Martin Štěpánek), že bychom byli i my všichni také takoví trapní a smutní komedianti? Jestliže opravdu ano, tak tož nám pomož Pán Bůh! Možná nám lidovci přes kolegu Václava Slavíčka zase tak pěkně a odborně poradí. Tentokrát v tom, jak tu prosbu „tam nahoru“ kulantně vzkázat tak, aby ji ta nebeská administrativa hodně brzy a hlavně příznivě vyřídila. Jo a ještě jednu prosbu: Už raději žádného dalšího majora Zemana, prosím, jestli to půjde ...

A ještě poslední maličké připodotknutí k osudu Martina Štěpánka: Po ostré kritice jeho vystoupení se strany podšéfky RFE Walewské (čtení kodexu SE a pod.) by se na první pohled dal čekat jeho vyhazov ze Svobodné Evropy. I když se za to slovíčko „lůza“, které pronesl v Bobovizi už omluvil. A kupodivu, druhý den pronesl na RFE pan Štěpánek další závažný a velmi varovný komentář, který byl osobně uveden krátkým projevem velkého šéfa RFE Pecháčka. Pecháček nám sdělil, že „kodex samozřejmě ANO“, ale jinak že si páni redaktoři SE mohou říkat co chtějí. Třetí den již moderoval Martin Štěpánek celou hlavní relaci „Události a názory“ tak, jako za starých časů. Takže, pane doktore Michale Svrčku, TREFA! (Jak říkají v brněnském rozhlasu pánové Veselý a Vostrý.)

========================================================

P.S. Tato tlustá čára je udělána jen za tímto textem; vyjadřuje pouze a jen stanovisko pisatele k tomuto textu a označuje konec zprávy. Jakákoliv jiná tlustá čára tím myšlena není.

Václav Čechura

e-mail: vaclavcechura@seznam.cz

Liberec