Kubánský komunistický režim zatím nenásledoval své bývalé východoevropské vzory na smetiště dějin ze dvou důvodů: Jednak je to osoba charismatického vůdce Fidéla Castra a jednak je to u obyvatelstva velmi zakořeněná a historickými zkušenostmi podložená nenávist k Američanům. Třetí, dočasný aspekt, byla určitá pasivní podpora Clintonova režimu ve Spojených Státech. Situace kubánského režimu je však i s ohledem na tyto aspekty neudržitelná, zvláště po nastoupení republikánského prezidenta do Bílého domu. Doufám si předpovědět jeho pád v historicky krátké době. Supi slétající se na mršinu to signalizují.

Situaci na Kubě můžeme definovat jako předprivatizační období. Všichni vědí, že konec režimu se blíží a zainteresované objekty se snaží získat majetek a vliv do popřevratové doby. Nomenklaturní kádry se snaží získat co nejvíce dolarů z rozvrácené ekonomiky, kde funguje dvojí měna a dvojí trh. Jeden s dolary a druhý s pesos (moneye nacional). Dolary se získávají od kubánských uprchlíků ve Spojených státech, z turistického ruchu a z poměrně malého vývozu do zemí Latinské Ameriky. Bez dolarů už nelze dnes na Kubě nic pořádného koupit a zajistit si třeba léky. To je ohromná příležitost pro spekulanty a „vechsláky“. Je těžko rozlišit, který nomenklaturní kádr už si dost nahrabal a chce, aby se už režim změnil nebo který ještě nahrabáno nemá nebo který nehrabe (třeba to neumí nebo opravdu ještě věří v komunizmus). Režim má šanci se změnit, jakmile těch prvních bude převaha.

V této „hře na komunizmus“ mají své zastoupení i disidenti. Opravdoví protikomunističtí bojovníci už dávno museli emigrovat nebo byli zlikvidováni. Zůstali ti, kteří nejsou do budoucna nomenklaturním kádrům nebezpeční, tzn. že jsou dostatečně „sametoví“. Tyto si kubánská tajná policie (Securidad) pěstuje. Předpokládá se, že by se mohli stát budoucími politiky. Protože nemají žádné prostředky (o to se Securidad téměř mateřsky stará), budou závislí buď na bývalých nomenklaturních kádrech nebo na zahraniční pomoci. Samozřejmě, že zahraniční konkurenci nutno zlikvidovat. Předcházet si budoucí politiky různými dary teď, když jsou v nouzi, je pro Securidad nepřípustné. Protože u obyvatelstva je jméno Čechů (Checo) poměrně oblíbeno, je potřeba ještě, dokud je čas, je dostatečně zošklivit obzvláště tím, že se toto jméno spojí s nenáviděnými Američany.

Protože i po převratu určitě zůstane nenávist k Američanům jistou dobu ve funkční platnosti, budou pozice výhodněji získávat jiné subjekty, především Rusové, potom Evropané apod. (viz návštěva Putina na Kubě). Bohužel kauza Pilip nás do budoucnosti opravdu ohrožuje. A zde se naskýtá otázka, co tam jel Pilip dělat doopravdy? Pokud by tam jel hájit zájmy našich podnikatelů nebo svoje podnikatelské zájmy, je to chválihodné a měli bychom tomu dobře rozumět. Nebo se jen zapletl vmanévrován do nějaké léčky? Nebo obojí? (A nebo se tento předlistopadový absolvent nanejvýš prominentní Fakulty zahraničního obchodu, neformální přípravky elitních komunistických špionů a manžel osobní tajemnice nechvalně známého ex-ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece /viz. NN 23/2000: „JOSEF ZIELENIEC A JEHO KOMUNISTICKÉ ROZVĚDKY“, strana 17 – 18/, vědomě zúčastnil promyšlené zpravodajské hry, ve které právě on osobně mohl získat tolik potřebný politický kredit „bojovníka proti komunismu“? Přítomnost Jana Bubeníka, dosazeného v roce 1990 do Vyšetřovací komise pozadí událostí 17. listopadu 1989 ne vzbouřenými studenty, ale přímo jejich bolševickými protihráči, tedy Ústředním výborem Socialistického svazu mládeže, by právě něčemu takovému nasvědčovala. Tím spíše, že mladičkým kolegou zkušeného funkcionáře Socialistického svazu mládeže Jana Bubeníka v této vyšetřovací komisi byl, rovněž předsednictvem ÚV SSM vybraný, student prvního ročníku Jiří Solil, účastník předlistopadových diversních kurzů kádrů SSM v Agrokombinátu Slušovice, kde byli školeni důstojníky Stb v rozvracení a manipulování akcí protikomunistické oposice. Jan Bubeník tedy v komisi dirigoval, přes jeho věk na hranici zletilosti, opravdu profesionálně vyškoleného člověka. Jak se později ukázalo, student prvního ročníku Solil byl agentem Stb a důstojníkem Stb, který ho řídil, byl jeho vlastní otec... – pozn. NN). To vše nám, doufám, odhalí budoucnost.