Nejeden politolog či historik si již několik let láme hlavu, aby se vypořádal s otázkou, co je to u nás za způsob vládnutí, a jakže to vládnou od nás na západ. Nedávní vládci a s nimi někteří politologové tomu říkali třetí cesta. Šlo o splývání postkomunistické pseudodemokracie se zbyrokratizovaným postkapitalismem u nás a podobně již i západoevropané nežijí v demokracii, protože jejich převážně socialistické vlády kousek po kousku demontují její instituce a vývojem vyvinuté politické postupy a technologie chránící demokracii.
Východoevropané tedy v demokracii ještě nežijí, a jak to vypadá ještě dlouho žít nebudou. Vždyť i jejich vlády nám denně předvádějí (aniž by předstíraly něco jiného), že by zaručující demokratické systémy chtěly zavést.
Slábnou tak pravomoci parlamentů, vládnoucí strany, ale i opozice. U nás si nakonec opozice hraje s vládou na slepou bábu. A někdy již dokonce licitovaný mariáš. Na vládnoucí moc i na opozici stále více doléhají lobbyisté, protekcionalisté, všelijací kamarádi a příbuzní, z nich jsou do kliky byrokratů dosazování právě oni a ještě z pozadí tahají za neviditelné nitky stovky manipulátorů.
Společně zavádějí nové právní systémy, které umožňují rozebírat národní bohatství zcela beztrestně a olupovat tak občany, kteří se nemohou bránit. Je vůbec lhostejné, zda-li tunelují úspory občanů v bankách nebo jejich kampeličkách, převádějí majetky z mateřských firem do svých soukromých, nebo krutými daněmi ničí poslední zbytky prosperujícího malého a středního stavu, či provozovatele silničního provozu a neustále útočí na zboží bez nichž se občan nemůže obejít.
Vlády přesto přeze všechno nekradou. Berou si zcela již nevědomky a to pro svou povahu, která bez ostychu již nese znaky kleptomanie. Je tedy podstatný rozdíl mezi pravými zloději a kleptomany. Presentovat znaky zloděje, který ví co bere a komu bere co mu nepatří a že si to šikovně přivlastňuje vůči tomu, kdo vůbec ani netuší, že by mu mohlo něco nepařit je dnes velmi důležité. Kleptoman se bude vždy divit, když mu budete vytýkat, že si něco vzal neprávem. Bylo dávno vysledováno, že kleptomanie se vyskytuje u lidí, kteří jsou dobře zabezpečeni. Takové ambice splňují i platy politiků a státních úředníků, které je ženou do politiky.
Kleptomanie je z psychiatrického hlediska více duševní dispozicí a nejeví se tedy zcela jednoznačně jako zločinné chování. Vždyť takový kleptoman ani neví, že krade, vlastní kleptomanie ani nevykazuje znaky krádeže, provádí se s úplnou samozřejmostí a zcela otevřeně a bez ostychu.
Nositele kleptomanie ve vládním a byrokratickém systému lze zcela otevřeně nazvat kleptokraty a jejich systém vládnutí odtud kleptokracií. Je to již velmi proorganizovaný a dobře fungující systém, který vytváří vhodné prostředí jak ekonomické, právní, politické, mediální, politické a další všude tak, kde je co brát.
Jestli to je ve svém důsledku zase systém zločinný se nikdo nedoví, protože státní správa sama sebe nebude vyšetřovat ani soudit
Idee a ideologie na pravé či levé straně politiky ve svém střetu vytvářely demokratické systémy celá století. Dnešní zbytky jejich ideologie už jsou asi jen dozvukem přísného dodržování práva, dobrých mravů, slova a vyšších principů ve jménu pravdy a lásky. Vždyť jaký je nakonec rozdíl mezi z komunistů vzniklými sociálními demokraty a demokraty konzervativními ruku v ruce v opoziční smlouvě. Nakonec nám do vlád vstupují i ultralevičáci nebo ultrapravičáci a přesto se na systému vládnutí moc nic nemění. Dokonce se stále více ukazuje, že všichni bez rozdílu umí hrát hru na humanistickou demokracii. Ta je sociálně spravedlivá, poměrně humánní ke všem, nikoho nenechá hladem. Každý si může kritizovat co chce, protože stejně tím nic nezmění. Je možno svobodně podnikat, když výsledkem je stejně stav, že nám skoro všechny zisky stát zase sebere na daních a tunelech. Všichni mohou svobodně cestovat, protože není kam uprchnout. Je možno mluvit a domáhat se lidských práv, výsledky však jsou neúčinné. Etnická pestrost a rozdíly již nebudou nenormální.
Takové státy nás již nebudou okrádat jak se tomu dělo v nedávných desetiletích. Stát si začne elegantně brát všechno o čem si myslíme že nám patří. To bude trvat tak dlouho dokud se nesmíříme, že nám nepatří vůbec nic. Pokud vůbec něco máme, bylo nám to milostivě zapůjčeno státem, kleptokracií, která jako jediná spravedlivá to odebrala jedněm a přidělila druhým, potřebnějším. Ti to budou mít stejně jen tak dlouho pokud jim to opět kleptokracie neodebere a nepřidělí jinému. Jak se již nezdá, mohl by takový systém třetí cesty, tedy vláda kleptokracie, přežít nejen několik dalších let, pokud se nezasažená generace nevzepře.
V Branišovicích dne 17.9.2000
Ing. Jaromír S. Morávek
e-mail: farmconsulting@oknet.cz