Hrdinové nebo kšeftmani nebo…?

Ivan Pilip byl propuštěn. Sláva! Dostali jsme trýzněného spoluobčana zpět z „říše zla“. Skvělé ale … Ale v čem vlastně spočíval jeho konflikt s „Ostrovem svobody“?

Odpověď se zdá složitá, možná je ale docela prostá. Pohleďme na věc v širších souvislostech.

První možností (a ta je jako z pohádky) je, že Ivan Pilip jel spolu se svým přítelem Janem Bubeníkem už po deváté na Kubu za rekreací. Nic netuše se slunili, či popíjeli s dávným kubánským přítelem ze studií, když v tom, kde se vzal, tu se vzal - zlý drak a odvlekl je neznámo kam, kde jim neznámo kdo, činil neznámo co. Všichni se jich zastali a každá pohádka přece musí mít dobrý konec, jen původní bronzová kůže jim za těch pár dní, snad v dračí slůji, stačila znovu vyblednout. (Viz. NN 02/2001: „IVAN PILIP A JAN BUBENÍK VE VĚZENÍ?“, strana 27).

Je tu však ještě další varianta. Jak víme, Kuba je stále ještě komunistickým státem. Víme, že i „všemocný“ Fidel pomalu stárne a svět stále nezná možného „plnohodnotného“ nástupce stejného politicko-ekonomického světonázoru. Ona „říše zla“ se s Fidelovým odchodem zřejmě zhroutí. Víme, že v podstatě ve všech postkomunistických zemích po podobném sledu událostí nastala určitá forma privatizace, transformace aj., tedy rozprodávání podstatné části státních majetků, většinou formou velmi divokou, často až loupežnou. Víme, že pan Pilip, dlouholetý to ministr, nakonec dokonce až financí, byl v naší zemi přitom. A víme také, že Kuba je krásná a perspektivní země, do které se vyplatí investovat dopředu. Leckdy stačí včas podpořit ty správné „disidenty“ a oni pak přimhouří očko, možná něco sami přihrají, až se bude (až oni budou) lámat chleba. Nějaký ten ostrůvek, třeba na Kubě, pak sám připluje k těm, kteří ve správnou chvíli investovali do správné věci, do správných lidí. Není již žádným tajemstvím, že Ivan Pilip je členem politicko-ekonomické skupiny (nechci psát mafie) vznešeně nazvané „Lípa“ (já na bráchu, brácha na mě – viz. NN 16/2000: „OPERACE LÍPA“, strana 22 – 23), jež je v politice liberální, hlavně podporou US potažmo Čtyřkoalice, v ekonomice pak tím, že je schopna všeho (včetně přepadení banky za bílého dne).,

Víme toho mnoho, stále však platí, že čím víc toho víme, tím víc víme, jak moc toho vlastně ještě nevíme, respektive čeho se to vlastně některé naše státní instituce oficiálně zastaly.

michael.satnik@worldonline.cz