J. Bartoš s kolektivem vypracoval portréty mladých lidí (Nedokončené životopisy, Mladá fronta 1987), kteří položili životy v boji proti fašismu. Značná část je věnována komunistickému odboji (v době smlouvy Ribbentrop-Molotov srpen 1939 až červen 1941 byl málo výrazný), v něm pak oslavě Julia Fučíka (dále jen J.F.). Bude užitečné doplnit zaujaté líčení z roku 1987 hodnocením nestranným z práce V. Černého „Paměti 1938 - 1945“ z roku 1977, který čerpal především z „Reportáže psané na oprátce“. Je to potřebné, neboť ještě dnes jsou odbojáři v zajetí kultu osobnosti vytvořeného KSČ z J.F. jako vzor pro poválečnou mládež. Ukazovat pravdu je třeba i vysokoškolsky vzdělaným současníkům J.F. Podle některých zasluhuje největšího uznání a úcty, neboť prošel nacistickým vězením a pro národ (spíše pro stranu) zemřel. Ti neznají jiné líčení odboje než komunistické, nevědí že existoval český politik, odbojář a historik Václav Černý. Takovému hodnocení vyhovuje 360 tisíc obětí na životech, jejich byť jen zveřejnění by vyžádalo náklady vyšší než předvolební kampaň.

V letech 1934-1936 byl J.F. v SSSR jako dopisovatel Rudého práva, od května 1939 žil v Chotiměři u Domažlic. Tam napsal studii „Božena Němcová bojující“, která vyšla bez překážek v roce 1940, tedy v době Beranovy vlády. Od poloviny června 1940 byl hledán českými četníky neúspěšně v pražském bytě . 30.6. 1941 (tedy 8 dnů po přepadení SSSR Německem) byl vedoucím II. ilegálního výboru s. Zikou vybrán k řízení stranického tisku a jím byl až do svého zatčení 24.4.1942. Byl zatčen náhodně v bytě Jelínkových, již po dvou hodinách byl identifikován. Za zrádce označuje v Reportáži svého nejbližšího spolupracovníka Klecana, jenž byl zatčen současně vedle dalších dvou manželských párů. Než gestapo prolomilo dveře, žádal Klecan od J.F. jednu pistoli, J.F. měl z rozhodnutí ÚV KSČ dvě. Ten odmítl a obě pistole schoval pod peřinu. Neodbojářské jednání vysvětluje J. F. obavou, aby při střelbě nebyly zasaženy další osoby. Jednodušším vysvětlením je snaha J.F. , aby pistole nebyly u něj nalezeny, neboť na to byl v každém případě trest smrti. Vyšetřování J. F. bylo skončeno 10.6.1943, tedy po 13 měsících, kdy byl odvezen do Berlína. Tam byl 25.8.1943 souzen a 8.9. 1943 popraven. Stanné právo po atentátu na Heydricha (27.5.-3.7.1942), při němž bylo zadrženo na 13 tisíc osob a na 5 tisíc usmrceno, prožil J.F. ve vyšetřovací vazbě.

Reportáž obsahuje mnoho protimluv a nemožností, je sebeobhajobou a obžalobou jiných. V době pro národ kritické měl ve vyšetřovací vazbě neobvyklé výhody. V červnu 1942 ho komisař Böhm vyváží do hospůdky v Bráníku a na Hradčany, na místa případných schůzek komunistických odbojářů. Toto a více než rok dlouhá doba vyšetřování napovídá, že gestapo alespoň věřilo, že z vyšetřování bude mít prospěch. J.F. nebyl vězněn na samotce, jak to bylo pravidlem u význačných politických osobností, měl výhodné postavení Hausarbeitera, tedy relativně volný ohyb po věznici, přístup k cigaretám, snadnější styk s příbuznými venku, jídla dosyta. Tyto výhody Klecan neměl. Pokud J.F. nevydržel a mluvil což nelze prokázat bez archivních materiálů UV KSČ a záznamů výslechů komisaře Böhma z roku 1945, nelze J.F. odsuzovat, ale ty, kteří vytvořili mýtus nepřekonatelného hrdiny. Kdo by ostatně mohl říct, že by v podobné situaci nemluvil. Je dost příkladů, jak silné osobnosti např. R. Slánský, výslechy nevydržely a došly až k veřejnému sebeobviňování.

Jako příklad jedince, který měl sílu jednat, jak se na odbojáře sluší a v tendencích výjev J.F. bít nacisty na každém kroku, uvedu Marii Sedláčkovou, 22 letou studentku, jejíž osudy jsou popsány na str. 202 „Nedokončených životopisů“. V odboji začínala u plukovníka Svatoně (Rada tří).Nespokojená s nečinností zaviněnou neplněnou dodávkou zbraní, slíbenou londýnskou vládou, přešla na východní Moravu s cílem sloučit levicově zaměřené organizace a pro ně získat dodávku zbraní od sovětské armády. V tom pokračovala i po zatčení svého velitele generála JUDr. Koutňáka. Schůzka s agentem gestapa Dvořákem, údajně členem štábu partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova u Lulče (okres Vyškov) 10.3.1945 se jí stala osudnou. Jakmile v záři reflektorů dvou aut poznala, že je to past, vystřelila do břicha agenta.Pistoli ráže 6,35 měla odjištěnou, na rozdíl od J.F., který dvě pistole snad z humanitárních důvodů ukryl naivním způsobem. Agent Dvořák na následky zranění zemřel.

Ve vazbě v Kaunicových kolejích si Marie Sedláčková podřezala žíly, k výslechům byla voděna, od výslechů přinášena na nosítkách na samotku . 7.4. 1945 byla převezena do Mauthasenu, kde její stopy končí. Při téměř jednoměsíčních výsleších nepromluvila. V souvislosti s její činností na východní Moravě nebyl nikdo zatčen mimo průvodce Herodka, který byl zadržen na místě střelby. Druhý průvodce, ač raněn, uprchl.

Z příběhů dvou odbojářů je vidět, že na oficielní verzi, vypracované KSČ je možné a nutné ledacos opravit.

Ing. Josef Váhala,CSc