Musíme obědvat s bolševiky i po roce 2000?

Funkcionáři KSČM často vyjadřují svou nespokojenost nad tím, jak údajně nemohou své názory publikovat ve sdělovacích prostředcích. Bohužel tomu tak zdaleka není a tváře komunistických politiků na nás zírají z televizních obrazovek v nejrůznějších publicistických pořadech, včetně dryáčnického Kotle a tisk jim dává rovněž nemálo prostoru, na rozdíl od jejich obětí a zásadních odpůrců, požadujících důslednou denacifikaci. Jako příklad uvádím neděli 22. srpna min. roku. Komunistický kandidát na senátora S. Fišer byl k vidění při polední besedě na ČT 1 a o hodinu později místopředseda a poslanec KSČM Václav Exner na Primě.

Zdá se mi přinejmenším nevkusné, že ve dnech, kdy jsme si připomínali výročí okupace a demonstrací z let 1968-69 mohl před miliony diváků hovořit v duchu své zvrácené ideologie normalizační bolševik a dvojnásobně registrovaný důvěrník StB Václav Exner, což svého času potvrdil svým prokazatelně vlastnoručním podpisem.

Václav Exner, sympaticky vyhlížející muž s vizáží zestárlého Sandokana, honosící se tituly doktora práv a CSc, byl veden v registračním protokolu StB pro Prahu a Středočeský kraj pod krycím jménem „Vrba“ v kategorii důvěrník v roce 1981. Porušil však pověst duté pohádkové vrby, jelikož na rozdíl od ní nemlčel a hezky si s estébáky popovídal o svých spolupracovnících a dalších věcech je enormně iteresujících. Další záznam je z roku 1989, kdy mu jeho řídící orgány přidělily nové krycí jméno „Izák“, avšak tento protokol byl dle záznamu zničen, když to „prasklo“ a to 8. prosince 1989. Obsahoval finanční doklady, vlastnoruční zprávy, korespondenci a pomocné písemnosti.

Tato fakta vynesla na světlo zpráva vyšetřovací komise pro otázky lustrací ČNR Exner měl šanci „se cítí“ vzdát se svého mandátu do 15 dnů od interního sdělení komise, kdy se také seznámil se všemi zachovalými dokumenty, kteréžto možnosti také několik jeho „kolegů“ využilo. Poslanec Exner však odmítl odejít navzdory tomu, že došlo k jeho následnému vyloučení z výboru, majícího ve své náplni právní ochranu a bezpečnost, v níž mohl uplatnit svou právnickou profesi, ale ztěží své zkušenosti se spolupráce z StB - populárně řečeno „kozel byl zahradníkem“. Onen poslanec se jednou měsíčně objevoval na plénech sněmovny, ovšem obvyklou celotýdenní práci v komisích nevykonával, načež se mohl například plně věnovat své právnické činnosti, zcela jistě daleko výnosnější nežli poslanecké, za kterou však inkasoval plné finanční ohodnocení, což hýbalo žlučí těm, co poctivě pracovali třeba i o víkendech. Před komisí se velice rozhodně vyjádřil, že bude usilovat o očištění své cti soudní cestou, pokud je mi známo, neučinil to dodnes - patrně ví proč. Členství v předlistopadové i současné KS a jeho neotřesitelné a po zbytek volebního období „neviditelné“ sezení v poslanecké lavici v roce 1992 jej předurčovalo v očích soudruhů voličů k údělu doživotního poslance, jelikož má jejich důvěru dodnes. Členové KSČ jako konfidenti StB byli spíše výjimkou, neboť stranická disciplína předpokládala samozřejmost fízlování a udávání těch, kdož se odvážili dát najevo nesouhlas s režimem. V. Exner je dle této zásady skutečně vyjímečným jedincem.

Některým lidem je potřebné opět připomínat desítky miliónů obětí a negativních následků komunismu v praxi, ale máme bohužel dosud nedokonalou demokracii, která nedokázala adekvátně reagovat na přežívající projevy bolševizmu, nabývající na síle s rostoucími ekonomickými potížemi naší země. Polistopadová „sametovost“ dala mnohým Exnerům opět naději na znovudobytí ztracené , neomezené moci. Pokud budeme k těmto nebezpečným jevům ledabyle přihlížet, můžeme se opět jednoho rána probudit do „rudého“ dne, znamenajícího konec svobody. Jsem přesvědčen o tom, že prostor pro nynější bolševiky, kteří využívají i zneužívají ústavních práv, je nadměrný a měl by být zúžen natolik, aby se ocitli spolu s ostatními extremisty na politické periferii, i když jejich rétorika může být přitažlivá pro občany, co neradi přemýšlejí. Tyto perzony „zvláštního ražení“, symbolizované jmenovaným poslancem, se samy vyřazují z normálního lidského společenství svou ideologií a činy.

S některými obyvateli této tak často těžce zkoušené země se diskutovat nedá. Vše již bylo řečeno- čas tzv. kulatých stolů nenávratně minul.

Alois Válek
Sportovní 6
Nový Jíčín 741 01

 

 

Poznámka: Pokud můj názor zveřejníte, dodávám, že jsem byl v letech 1990-92 poslancem ČNR a členem vyšetřovací komise pro otázky lustrací. Žádné z údajů mnou uvedených nepodléhají utajení. Byly také publikovány v těsnopisecké zprávě ze 33. schůze ČNR.