Problematika TNP patří k těm, kde se publikovalo a stále publikuje mnoho údajů a tvrzení, které neodpovídají skutečnosti. Na příklad Claire Sterlingová, autorka Případu Masaryk (l968, l969-česky l972, l99l reprint) uvádí v kapitole VII větu: „Během šesti měsíců po puči zřídil nový komunistický režim l24 tábory nucených prací, kde se s vězni zacházelo s nemenší krutostí než na gestapu.“ Antonín Kratochvíl v knize „Žaluji I „(l973 Mnichov) uvádí počet osob, které prošly tábory nucených prací, mezi l50.000 až 200.000. Karel Kaplan v knize „ Die politischen Prozesse in der Tschechoslowakei (Mnichov l986) odhaduje počet těchto osob kolem 80.000. Zdeněk Hejzlar v knize „ Reformkommunismus“ (Köln l962) něco přes 27.000 osob. Po roce l989 vydala Generální prokuratura ČSR pro pracovníky prokuratur informační přehled, kde zřejmě autoři převzali údaj od Antonína Kratochvíla. Ministerstvo národní obrany vydalo pro vnitřní potřebu o akcích D a internaci bývalých důstojníků, kde jsou počty postižených přesné, ale do poznámkového materiálu se vloudila chyba, když generála Josefa Musila, přednostu 5.oddělení po odchodu Reicina na post náměstka ministra, klasifikovala jako odsouzeného na l2 let, což neodpovídá pravdě. Generál Josef Musil byl odsouzen podle zákona 50/23 za velezradu k trestu smrti a popraven 9.l.l954. MF dnes uveřejnila v příloze Zločiny komunismu z 25. února 2000 citát dnešního náměstka ÚDV P. Breta: „V táborech nucených prací se podle různých pramenů vystřídalo do roku 1954 na 80.000 občanů, kteří dostali nálepku „nespolehliví“ či „buržoasního původu“. To je velice zavádějící a neseriozní údaj, zvláště, když si uvědomíme, že již v roce 1992 vydalo nakladatelství R ve spolupráci s Ústavem pro soudobé dějiny v jednom svazku vyčerpávající studie Jiřího Bílka Pomocné technické prapory l950-l954 a Karla Kaplana Tábory nucené práce v Československu l948-l954. Obě studie vznikly na základě podrobného zkoumání archivních materiálů a sám Karel Kaplan upřesňuje pravděpodobný počet těch, kteří prošli TNP mezi 22-23 tisíci. S velkou pravděpodobností je však skutečný počet obětí ještě o něco nižší.

K výše uvedeným číslům u Sterlingové a Kratochvíla je nutno podotknout, že zřejmě došlo k k součtům počtu táborů a internovaných osob důsledkem nepochopení rozdílu mezi pojmy TNP a NPT. Do TNP - táborů nucené práce - byly přikazovány osoby (až na několik případů od roku l950) bez soudního projednání, zatímco v NPT, podle tehdejší terminologie nápravně pracovních táborů, si odpykávaly tresty osoby, odsouzené v soudním řízení. Je nutno zdůraznit, že při dokumentaci zločinů komunismu je nutno publikovat pouze ověřené a prověřené údaje. Každé nadsazení velice škodí, neboť je snadno vyvratitelné a zpochybňuje i seriozní studie, úvahy a komentáře.

Důvody vzniku TNP jsou obsaženy ve Směrnici pro využití TNP z 8.8.l949 (č.j. 6797/0l0-l949), kterou za velitele StB podepsal Bedřich Pokorný.

„Myšlenka zřídit v Československu TNP vznikla minulého roku po sletu. Tehdy se ukázalo, že reakce a zbytky kapitalistické třídy v Československu se vzpamatovávají ze zdrcujícího úderu, který jim byl zasazen únorovými událostmi roku l948 a že se pokouší o znovunabytí ztracených pozic nebo aspoň o poškozování socialistické výstavby. Sletové události ukázaly nástup reakce velmi jasně. K tomu se přidružilo zjištění, že pracující lid a v jeho čele dělnická třída těžce nesli skutečnost, že zbytky buržoazie pokračováním v rozmařilém a zahálčivém životě provokují po únoru mnohokrát znásobené úsilí pracujících o přebudování republiky v republiku socialistickou. Tyto skutečnosti vyvolaly v masách pracujícího lidu potřebu a živelný tlak k postižení třídního nepřítele, jehož by dosáhlo tím, že by byl nucen povinně zúčastnit se buď dobrovolně nebo pod nátlakem hospodářské výstavby. Na základě uvedeného bylo přikročeno k vydání zákona o zřízení TNP.“

K urychlení legislativních prací na zákoně č. 247/l948 Sb. o táborech nucené práce, který přijalo Národní shromáždění 25.října l948 přispěly bezpochyby i události při pohřbu prezidenta republiky Edvarda Beneše 8.září l948.

V neposlední řadě je nutno podtrhnout zvýšenou potřebu pracovních sil pro budování těžkého průmyslu a hlavně těžbu a zpracování uranové rudy. Vedlejší zisk se spatřoval v získání bytových jednotek v Praze a velkých městech pro potřeby uspokojování nároků vyšších nomenklaturních kádrů stranického aparátu, složek MV a NB, soudů, prokuratury a armády. Citujme poslední odstavec shora uvedeného dokumentu. „Považujeme za důležité, abychom této akce využili k vysídlení buržoazie z pro nás nežádoucích prostorů, především z Prahy a jiných velkoměst. Proto ve většině případů bude zařazení osob do TNP spojené s nařízením o vyklizení bytu a určení místa pobytu, kam se zmíněná osoba po propuštění z TNP smí přestěhovat. Celá akce připravená již od l.srpna musí být zahájena v širokém měřítku k prvnímu říjnu l949 v Praze, od l5. listopadu pak v celé republice. Cílem akce je po dobu, počínaje l.l0.l949 až do konce splnění pětiletého plánu dodávat do TNP 3.000 osob měsíčně. Jsme přesvědčeni, že energickým prováděním těchto směrnic, bez ohledu na nářek a pokřik třídních nepřátel, splníme jednu z povinností, kterou před nás postavil na IX. sjezdu KSČ s. Gottwald, zejména stanovením 8. bodu generální linie.“

I když zákon č. 247/48 Sb. o TNP byl schválen v NS 25.října l948 a vyšla i prováděcí vyhláška 492/l948 Ú.l., probíhalo vlastní naplňování akce velice pomalu. Do konce roku l948 bylo vytipováno v Čechách a na Moravě l3 bývalých středisek pro odsun Němců, které byly více méně v provozuschopném stavu a navíc byly umístěny blízko výrobních podniků s celkovou kapacitou pro 5.890 osob. Do října l949 však v nich bylo umístěno necelých 3.000osob /mužů i žen/. Z tohoto počtu však bylo zařazeno pouze 779 z původně navržených l.240. Navíc z hlediska pracovní využitelnosti bylo 274 ve věku 5l-60 let a 47 dokonce starších 60 let. Proto byl shledán tzv. positivní výsledek jako naprosto nedostatečný. Hlavní příčinou byla organizace dodávání závadových osob, změny v řízení, nepochopení a malá aktivita nižších stupňů.

Na ministerstvu vnitra bylo zřízeno samostatné oddělení, poté odbor III/b A a po reorganizaci BP/l0 a posléze se z odboru stala Správa TNP. Vedoucí se střídali, až v roce l949 stanul v čele Bedřich Pokorný. V prosinci l948 byly jmenovány tříčlenné přikazovací komise - celkem l9. Dvě komise byly ustanoveny v Praze a po jedné v Kladně, Ml.Boleslavi, Plzni, K.Varech, Ústí n.Labem, Liberci, Hradci Králové, Pardubicích, Havlíčkově Brodě, Táboře, Českých Budějovicích, Jihlavě, Brně, Olomouci, Gottwaldově, Ostravě a Bratislavě. Z výše vyjmenovaných komisí však 6 vůbec nezahájilo činnost: Praha II, Ústí nad Labem, Hradec Králové, České Budějovice, Havlíčkův Brod a Bratislava. Krajské přikazovací komise ukončily svou činnost k l.srpnu l950, kdy byl zákon o táborech nucené práce zrušen.

Osoby, zachycené při pokusu o přechod západních hranic, které byly ve vyšetřovací vazbě a nebylo jim možno dokázat trestný čin /to platilo do srpna l950/ byly také dodávány příkazními komisemi do TNP. Předtím však příslušné soudy po dohodě s příslušným velitelstvím StB zastavily formálně trestní stíhání a postoupily spisy těchto osob přikazovacím komisím podle místa soudu. Komise pak urychleně rozhodovaly o přikázání.

V zájmu úplnosti je třeba se zmínit o poradě na Ministerstvu práce a sociální péče svolané dne 3.2.l949 k řešení tzv. „Cikánské otázky.“ Podle statistiky z roku l947 žilo v českých zemích l6.809 a na Slovensku 84.438 cikánů. Ministerstvo hodlalo zamezit volnému a stálému přemisťování z obce do obce a schválilo návrh na zřízení zvláštního TNP pro celé cikánské rodiny. Bedřich Pokorný jako šéf odboru BP/l0 však návrh po předchozím projednání na ústředním sekretariátě KSČ kategoricky zamítl.

Postavení přikázaných
v TNP do roku l950

Seznam táborů nucené práce: Zrušení:

l. Bratislava

2. Brezno nad Hronom

3. Brno

4. České Budějovice 9.2.l950

5. Dlažkovice

6. Dolní Jiřetín 9.3.l950

7. Gottwaldov

8. Handlová

9. Hodonín l.l2.l950

10. Hronec 5.5.l95l

11. Jáchymov - Nikolaj l5.2.l95l

12. Jáchymov - Plavno

13. Jáchymov - Vršek 25.4.l951

14. Jaroslavice

15. Kladno-Dříň 15.12.l950

16. Kladno-Dubí

17. Lešany 25.9. l950

18. Libochovany

19. Mírov 18.7.1951

20. Nováky

21. Oslavany 1.3.1951

22. Ostrava - Kunčice 1.2.1951

23. Ostrava- Vítkovice 25.1.l951

24. Pardubice

25. Plzeň - Karlov

26. Praha - Ruzyň

27. Příbram-Vojna 20.1.l951

28. Ruskov

29. Starkov

30. Svatý Jan pod Skalou 31.10.1950

31. Široké Třebšice 15.12.1950

32. Trenčín 31.10.1950

33. Třinec 25.1.1951

34. Uherčice 20.6.1951

35. Valtice 15.5.1951

36. Všebořice

37. Znojmo

Správa TNP vydala 24.října l949 pokyny a směrnice o pracovněprávním postavení internovaných. Ti vstupovali do pracovního poměru přiděleného závodu. Dostávali mzdu jako zaměstnanci a byli nemocensky a sociálně pojištěni. Zaměstnavatel ale odváděl mzdy velitelství TNP. To sráželo daň ze mzdy, pojištění a náklady na ubytování, stravování a ošacení. Zbytek se rozdělil na kapesné, úložné (10 % příjmu) a na vyživovací příspěvek pro rodiny. Závody pochopitelně využívaly internované k těžké a špatně placené práci. Internovaní byli okrádáni vedoucími i vedením závodů. Měsíční průměr za rok l950 od 648 Kčs do 27.l41 Kčs, v roce l95l od 737 Kčs do l6.l96 Kčs.

Správa TNP poukazovala zpočátku na nízký stav ostrahy a na to, že službu vykonávají většinou příslušníci předválečných policejních sborů nedostatečně politicky a třídně uvědomělí. V listopadu l949 uložil proto velitel StB Jindřich Veselý Bedřichu Pokornému, aby dojednal vytvoření zvláštního útvaru SNB „ Modřín“. To se však neuskutečnilo. Rozkazem z 5.května l950 byl pověřen ostrahou útvar „Jeřáb“ s neblaze proslulým Oldřichem Hromádkou v čele. V táboře vznikla nová funkce, oficiálně pracovník pro evidenci a kartotéku, který řídil agenturní síť jak mezi internovanými, tak i mezi ostrahou. Týdně předkládal zprávu vedoucímu odboru Z na Správě TNP, kterému stál v čele Pich-Tůma. V polovině roku l951 bylo v kartotéce 94 agenturních spolupracovníků. Při přechodu TNP pod ministerstvo spravedlnosti se agenturní síť rozpadla.

Protože až do měnové reformy v roce l953 byl u nás lístkový systém na příděl potravin, byly stanoveny i normy spotřeby potravin pro jednoho internovaného. Pro pracující v dolech byly v roce l950 předepsány měsíční normy: maso l,5 kg, máslo 0,l9287 kg, vepřové sádlo 0,25703 kg, umělé tuky 0,42058 kg, cukr l,5 kg, mléko 3,75 l.

Poměry v jednotlivých TNP byly velice rozdílné. Někde byly tak volné, že jednotlivé národní výbory a příslušné organizace KSČ posílaly stížnosti, jejichž výňatky se pak postupně dochovaly v různých pokynech a směrnicích vydávaných z ústředí ke zlepšení práce velitelství TNP:

Ze stížnosti zaslané z Chotěboře 20.9.l949: „ šest chovanek bylo na taneční zábavě ve Zboží, kde se opily a provolávaly slávu USA.“

l7.3.l949 Kladno - Dříň: „chovanci chodí na zábavu a zpívají písně proti lidově demokratickému zřízení“.

l3.9.l949 Lešany: „chovanky a velení tábora byly na zábavě“.

27.8. l949 Kunčice: zpráva o návštěvě fotbalu.

25.4. l949 - Pokyn MV č.l: „Návštěvy příslušníků rodin prodlévají v táboře celý den, dokonce v jednom táboře zůstaly dvě ženy na noc... Velitelé TNP benevolentně udělují propustky - i 50 % stavu, ... Osobám zařazeným do TNP jsou povolovány návštěvy bohoslužeb ... „

12.12.1949 - Pokyn č. 6: „Jiný orgán pověřený dozorem ... navštěvoval s chovanci hostinec, s nimi popíjel a nechal si zaplatit útratu ... v jiném případě pověřený orgán navštívil domácnost jednoho chovance a nechal se hostit od jeho ženy ...“

28.9.l949: Zpráva o zatčení velitele a dvou dozorců pro špatné zacházení v TNP Nováky.

30.11.l949: Zpráva o podplácení dozorce v TNP Oslavany.

V roce l949 uteklo z TNP 902 osob, v roce l950 1104 osob. Jen polovina z nich byla dopadena nebo se sami vrátili.

Při zhodnocení desetidenní realizace akce neprobíhala zcela správně, nesplnila předpokládaný účel a nedosáhla ani cíle, který byl vytčen. K odstranění závad je nutno:

1. Poskytnout dostatek času jak ÚK-T-43, tak i KK-T-43 na dokonalou administrativní přípravu akce. Nelze zvládnout nápor návrhů bez uspořádání 210.000 karet. Dostatek času je potřeba k lustraci návrhů a zpracování státně bezpečnostních poznatků.

a) dotazníky na případy nesporné (nezaměstnaní reakcionáři)

b) dotazníky na osoby zaměstnáné v soukromých nedůležitých sektorech

c) dotazníky na osoby zaměstnané v sektorech znárodněného průmyslu a hospodářství a v úřadech státních a veřejných

O každém případu bude samostatný spis obsahující:

- samostaný posudek kádrovníka

Krajská komise pak bude navrhovat do TNP případy uvedené za a) a b), z kategorie c) jen ve výjimečných případech a po rozvázání pracovního poměru. Jinak budou dávány zásadně na černé listiny a podle situace zařazovány později.

Ve větší míře se pak bude využívat tzv. bílých dotazníků, na nichž budou místní organizace zachycovat typy vyakčněných bývalých důstojníků, příslušníků SNB, vyakčněných studentů, tzv. zlatou mládež, prostitutky, pasáky, povaleče a jiné práci se vyhýbající elementy.

Stanovuje se kvóta deset osob denně pro Prahu a po pěti z každého kraje a to rozptýleně. Přitom se vesnice nechá na pokoji. Zajišťovat k přivedení před přikazovací komisi se bude jenom v noci za poměru jeden příslušník SNB a dva milicionáři na jednu zajišťovanou osobu. V každém případě se udělá domovní prohlídka, v níž se pátrá po zbraních, vysílačce, letácích, ilegální korespondenci apod. a dále po šmelině a tajných skladech zboží. Odsun zajištěných z okresů do krajského sběrného a odsunovacího střediska se bude dít jednou až dvakrát týdně.

V souvislosti se schválením zákonů č. 86,87 a 88/l950 Sb. a zrušením zákona 247/48 Sb. byl na základě předchozích zkušeností vypracován Základní táborový řád (č.j.11,000/50-006) a Kázeňský řád pro TNP (č.j. 11,003/50-006), které vstoupily v platnost v srpnu l950. Podle § 1 ZTŘ jsou TNP zřizovány a spravovány za tím účelem:

a) aby v nich byl odpykán trest odnětí svobody, uložený podle § 12 odst. 3 trestního zákona

správního č. 88/l950 Sb. v případech, kdy ze spáchání přestupku je zřejmé, že jím byl projeven nebo měl být projeven nepřátelský postoj k lidově-demokratickému řádu republiky nebo k její socialistické výstavbě ;

b) aby v nich byly drženy osoby podle § 36 trestního zákona soudního č. 86/l950 Sb., které za výkonu trestu neprokázaly svou prací a svým chováním polepšení a které byly do TNP zařazeny komisemi krajských soudů podle § 279 trestního řádu č.87/l950 Sb.

Správu táborů vykonává MNB přímo a prostřednictvím velitelství táborů. Příslušníci tábora se zařazují do tří pracovních tříd, z čehož vyplývají výhody nebo omezení. Každý nově příchozí je zařazen do II. třídy. V I. třídě může být jen ten, kdo po dobu nejméně tří měsíců pracuje se závazky úderníka nebo splňuje pracovní normu nad 100 %. Sestup z vyšší třídy do nižší velitelství tábora nařídí, jestliže příslušník po dobu delší než 14 dnů podstatně snížil pracovní výkon, nebo porušuje kázeň, nebo zanedbává mravně politickou výchovu. Zběhnutí má za následek vždy přeřazení do III. třídy. Dopisy je dovoleno odesílati jednou za měsíc -předkládají se otevřené na velitelství. Dostávat dopisy mohou v kategorii I. každý týden, v kategorii II. jednou za čtrnáct dnů. Návštěvy příslušníků rodin lx za měsíc, I. třída jednou za l4 dnů, II.třída jednou za tři neděle. Délka návštěvy nesmí přesáhnout 2 hodiny. Příslušníkům tábora, kteří svou prací a příkladným chováním osvědčí zlepšení poměru k lidově demokratickému řádu, budou přiznány různé úlevy a výhody:samospráva, oddělené ubytování a zejména krátké dovolené a propustky na neděle a svátky za účelem návštěvy rodiny. Bližší předpisy: Směrnice pro správu TNP. Směrnice pro osvětovou a mravně politickou výchovu. Kázeňský řád pro TNP.Směrnice pro ostruhovou službu.Směrnice pro zdravotní službu, Směrnice pero hospodaření v TNP.

Trestní oddělení TNP zřizuje MNB. Trestní oddělení musí být odděleno od ostatních ubikací pod samostatným uzávěrem. Podléhá zvýšeným bezpečnostním opatřením. Bezpečnostní dozor v ubytovacím prostoru i na pracovištích vykonávají příslušníci sboru ozbrojení pistolemi. Strava jako pro ostatní chovance s touto odchylkou:

Snídaně: černá káva, v neděli pokud možno bílá

Nelze si vylepšovat stravu nákupem v táborové kantýně.

Osobám nastupujícím do TO odebéře velitelství tábora vlastní oděv, šperky, peníze, nože, břitvy, kuřivo, zápalky; pořídí se soupis a uloží se jako deposita do táborové pokladny. Při odchodu z TO se vše vrátí. Pro osobní potřebu se ponechají chovancům toaletní potřeby: mýdlo, pasta a kartáček na zuby. Osobám přiděleným do TO nepřísluší žádná výhoda či úleva poskytovaná ostatním chovancům tábora (návštěvy, dopisování a pod.). Kouření v TO není povoleno vůbec. Není právo na kapesné.

Gottwald, Slánský, Svoboda, Drgač, Procházka, Drnec a Reicin

rozhodl o internaci propuštěných letců a později k těmto byly přiřazeny další kategorie. 5.dubna 1949 navštívil pplk. Horák Bedřicha Pokorného se žádostí o spolupráci StB při raziích. Celá akce byla nazvána „Akce D“. Poněvadž žádný z dosavadních TNP se nezdál dost bezpečný, bylo rozhodnuto internovat důstojníky ve věznici Mírov. Ta spadala pod ministerstvo spravedlnosti a to na požádání uvolnilo zadní část pevnosti. Vlastní zatýkání prováděli dva příslušníci StB a 1 pracovník VOZ.

První akce D-l byla provedena 20.dubna l949. Pokud se při současné domovní prohlídce nenašly materiály použitelné k podání trestního oznámení podle zákona č. 231/48 Sb., byli zadržení předáni do TNP. 22. září l949 se uskutečnila akce D-2, l0.listopadu „d“ (zpravodajští důstojníci), 10.ledna l950 akce D-3, 3.května l950 D-4 a 11.září l950 D-5.

TNP Mírov zahájil svou činnost 22.dubna 1949. Původně spravovalo TNP ministerstvo vnitra, po zřízení ministerstva státní bezpečnosti v květnu 1950 přešla správa TNP pod MNB. Zatčení důstojníci byli surově zbiti a na Mírově zavřeni ve velkých celách, kde museli vykonávat i tělesné potřeby. Neměli povolenu četbu knih a tisku, nesměli hrát společenské hry. Až v červnu l949 byly povoleny hry dáma a člověče nezlob se. O možnosti povolení návštěv některým důstojníkům začala jednat správa TNP s 5.oddělením až v prosinci 1949.

Za pobyt v TNP se muselo platit, placená práce však byla až v roce 1950 - výroba dřevěných metrů pro firmu Logarex a výroba vycpávek do šatů pro firmu OP Prostějov. Práce byla mizerně placená, takže nezaopatřené rodiny zůstaly bez prostředků a většina později propuštěných musela ještě doplácet za pobyt v TNP.

V roce l951 byli důstojníci postupně propouštěni. 27.dubna byli propuštěni zadržení z akce D-l, další pak 11.června a poslední l9.července l951. Sedm z nich však propuštěno nebylo a byli spolu s několika civily (notoričtí uprchlíci z jiných TNP) dopraveni do TNP v Brně.

Celkem 344 osob prošlo TNP Mírov. Tzv.vojenská rehabilitační komise v roce l965 evidovala 277 důstojníků internovaných na Mírově. Několik jich však na seznamu chybí - např. generál Bártík.

Velitelem zvláštního TNP Mírov byl měsíc po jeho zřízení O. Kohlíček a jeho zástupce Č. Carbol, kteří spolu s několika jinými členy ostrahy používali fyzické násilí, které v řadě případů zanechalo trvalé následky. Kohlíček i Carbol byli l.l2.1950 zatčeni a odsouzeni nižším vojenským soudem v Olomouci k nepodmíněným trestům (Vt 69/51 -II/21). Dále bylo tímtéž soudem odsouzeno několik dalších příslušníků ostrahy.

Pražská posádka získala průběhem akcí D přes 2.000 bytů. Poslední akce D-5 byla speciální, neboť se týkala pouze pražských důstojníků, aby mohli být vystěhováni z bytů. V souvislosti s touto akcí ministr Čepička svolil, aby nebyli internováni důstojníci starší 50 let, kteří sami uvolní své byty a vystěhují se na místo, přikázané jim MNO.

Přikazovací komise rozhodují o tom, zda budou přesídleni rodinní příslušníci osoby, přikázané do TNP. Akt přesídlení bude časově oddělen rozdílem alespoň tří týdnů od samotného aktu přikázání. Náklady přesídlení, jakož i náklady na případnou adaptaci nového obydlí, nese přesídlený.

Tajemníci KNV jsou odpovědni, že zašlou do stanovených termínů seznamy ubytovacích možností v kraji (jedna obytná místnost pro 2-3 osoby) v poměru l ubytovací možnost na l.000 obyvatel. Přitom u krajů s pohraničními okresy se nebude počítat obyvatelstvo těch okresů, kam se přesídlování nebude provádět. Přesídlování se týká v kraji Karlovy Vary okresů Kadaň, Podbořany a Jáchymov, Plzeň -Plasy, Rokycany, Blovice, Blatná, České Budějovice-Písek, Milevsko, Tábor, Týn, Soběslav, České Budějovice, Jihlava - všechny okresy kromě Dačic a Moravských Budějovic, Brno - všechny okresy kromě Znojma a Břeclavi.

Při předvolání osoby zjistí přikazovací komise dotazem:

a) má-li přikázaný nebo jeho rodina příbuzné mimo dosavadní bydliště, kam by se příbuzní a on sám po propuštění mohli přestěhovat - ne však do pohraničních okresů a průmyslových měst nad l0.000 obyvatel;

b) má-li vlastní rodinný domek, vilku nebo chatu, kromě výše uvedených omezení, rozhodne komise o přestěhování;

c) není-li takových možností, bude nucený pobyt přikázán.

Vyjmuti z přesídlení budou:

a) rodinní příslušníci, kteří alespoň 3 měsíce před přikázáním osoby byli v zaměstnaneckém poměru podle všech zákonných předpokladů se schválením referátů práce a sociální péče (ne soukromníci) a děti studující na středních nebo vysokých školách;

b) rodinní příslušníci postižení vážnou tělesnou vadou či nemocí a ti rodinní příslušníci, kteří o ně pečují;

c) manželky mužů přikázaných do TNP, které pečují o děti do l7 let.;

d) osoby starší 70 let.

Úkony spojené s vysídlením a ubytováním osob provedou mimořádné bytové komise, které se budou řídit ustanovením zákona 138/48 Sb. o hospodaření s byty.

Přikazovací komise vydá výměr o předání osoby do TNP, který bude případně obsahovat ustanovení, že rodinní příslušníci této osoby budou přesídleni. Otáže se přikázaného, kam a do které obce v českých zemích se chce uchýlit po propuštění z tábora a oznámí mu, že do téže obce budou přesídleni i jeho rodinní příslušníci. Opis přikazovacího výměru zašle přikazovací komise příslušnému oddělení MV, které vydá pokyn k provedení přesídlení přes krajského bezpečnostního referenta na ONV a ten předsedovi MNV, kde má rodina přesídleného stálé bydliště. Stejně tak se zašle oznámení předsedovi MNV, kam mají být příslušníci rodin přikázaného přestěhováni.

Mimořádné bytové komise vydají výměr, kterým se ruší smlouva o užívání bytu a osoba bude přikázána do nájmu v místě pro rodinu určeném.

Bylo vydáno několik směrnic o způsobu a výkonu dohledu nad propuštěnými vězni a internovanými z TNP. Podle pokynu z 9.července l950 se propuštěné osoby rozdělovaly do tří kategorií vedením táborů.

l. velmi dobrá pracovní morálka - propuštění si mohli zaměstnání vybrat

2. dobrá pracovní morálka - přihlíželo se k vlastním žádostem

3. nízká pracovní morálka a politicky nenapravitelní - přidělování bez ohledu na přání

Pravidla o zařazování osob propuštěných z vězeňských ústavů a Výnos Ministerstva spravedlnosti (září l95l a 22.říjen l951) již společně (zřejmě po předchozích konsultacích) rozdělovaly propouštěné osoby do 4 kategorií a zařazovat do pracovního procesu je měl prokurátor okresu či kraje, kde se ústavy a TNP nacházely.

l. špatná pracovní morálka a nepřátelé režimu

2. výsledky převýchovy sporné

3.dobré pracovní výsledky, není naděje na politickou nápravu

Vše, co bylo řečeno v předešlých odstavcích, se týkalo hlavně českých zemí. Na Slovensku byla situace aspoň zpočátku poněkud odlišná. Slovenská národní rada vydala již 23.3.1948 nařízení SNR a sbor pověřenců 23.4.1948 prováděcí nařízení o zřizování pracovních útvarů, kam byly tříčlennou Komisí pri povereníctvu vnútra zařazovány osoby na původní návrhy okresních komisí. Praxe zřejmě pokračovala dále, protože jediná přikazovací komise měla být ustavena v Bratislavě, ale nevyvinula žádnou činnost. Slovenské tábory TNP však existovaly i přesuny z TNP na Slovensku do českých zemí.

Nepodařilo se zatím objevit evidenci bytů získaných jako důsledek akce vystěhovávání rodin osob, přikázaných do TNP. To zůstává úkolem pro další archivní bádání. Zatím jsou známy jen výsledky akcí D a částrečný výsledek akce B.

Věřme, že další bádání v archívech přinese potřebná upřesnění.