Mrtví se nemohou bránit. Jsou vydáni na pospas nejen posmrtným pomluvám, nýbrž také pochybným poctám. Tento poznatek lze doložit i údělem Karla Kryla. Ten si dozajista nepředstavoval, kolik mu přibude kamarádů (a kamarádek), ctitelů a vyznavačů, až spočine na stinném břevnovském hřbitově, a kolik lidí se pokusí jeho památky posmrtně zneužít - komerčně, ale i politicky. Vzpomínat na něčí nedožité 57. narozeniny je zajisté legitimní, ba chvalitebně pietní počin, v němž nelze bránit Pepovi Nosovi, natož Krylovu bratru Janovi, který se snaží stylizovat se do role jakéhosi Karlova klonu. Oslava spojená s koncertem se konala 12. dubna o půl šesté večer v nejcentrálnější ze všech možných lokalit: na Václavském náměstí, přímo pod ořem patrona země České. Sdělení o tom zaslal ČTK spolupořadatel akce Petr Cibulka. Podepsal se jako „předseda Pravého bloku“. Nejpozději tady přestává pietní pocta a začíná pokus o politickou instrumentalizaci mrtvého. Že o souhlas nebyla požádána výhradní držitelka autorských práv, Karlova vdova Marlen, případ dokresluje.