Připadá mi absurdní glosovat glosu, ale v našem Absurdistánu to ani jinak nelze. Bohužel ani LIDOVÉ NOVINY, jejichž novinařiny jsem si doteď vážil, se nevyhnuly úrovni, kterou lze přirovnat k bezduchým soutěžím na sbírání prázdných obalů od čokolád, pivních uzávěrů, nebo telefonátů do klubu.

Důkazem je článek Jiřího Loewyho, uveřejněný v LN dne 14. 4. 2001 pod názvem „POCHYBNÁ POCTA KARLU KRYLOVI“

Mohl jsem tiše sedět v koutku v obavě, že mne někdo nazve potrefeným Husákem, a nevyužívat tiskového zákona k domáhání se otištění mé reakce. Ale protože zákon platí pro všechny (?), jsem nucen se svého práva na reakci domáhat.

Čím tedy Pepa Nos , Jan Kryl a Petr Cibulka zneužili památku Karla Kryla? Dle pana Loewyho tím, že jsme se nikoho nezeptali (patrně samotného pana Loewyho), a vzpomenuli u Koně na Václaváku jeho nedožitých 57. narozenin. Mimochodem z naší kulturní a politické obce jsme byli, pokud víme, jediní, kdo si toto výročí připomenul.

Jsem rád, že se mi pan Loewy zavazuje ani napříště nebránit v účasti na těchto vzpomínkových akcích, nicméně nemohu než se příkře ohradit proti urážkám mne a mých přátel.

Tak tedy: Vzpomínku na Karla Kryla jsme uspořádali výhradně a jedině z úcty k nejvýznamnějšímu představiteli českého protestsongu, v jehož zlidovělých písních se poznávají nejen minulí, ale i současní mocní. Akce nebyla v žádném případě komerční ani politická (i když, co v životě není politické), proto se jí zúčastnila i taková veličina koncertní hry na kytaru, jakou je bezpochyby Štěpán Rak. Práva na využití Karlova uměleckého odkazu jsou v rodině Krylových mezi jeho vdovou a bratrem vyřešena. A konečně, podepsal-li se Petr Cibulka jako předseda Pravého Bloku, učinil tak patrně proto, že tím předsedou skutečně je. Jsem rád, že se pan Loewy pod svůj výplod nepodepsal jako novinář.