Odpověď Jiřímu Loewymu

tel. 22 24 58 05

Oslavu narozenin Karla Kryla zorganisovali lidé mu opravdu blízcí. Bratr a originální protestní písničkář a básník Jan Kryl, jeho nenapodobitelný spoluhráč, politik, duchovní mistr a organisátor každoročního folkového festivalu KRYLONOCE Josef „Pepa“ Nos, pronásledovaný před listopadem komunistickou mocí včetně její StB a já jako mnohaletý politický vězeň, šéfredaktor Necenzurovaných novin a v těchto dnech i předseda politické strany Pravý Blok. V této souvislosti je tedy tvrzení Jiřího Loewyho, že Karel Kryl „si dozajista nepředstavoval, kolik mu přibude kamarádů ... ctitelů a vyznavačů, až spočine na stinném břevnovském hřbitově, a kolik lidí se pokusí jeho památky zneužít - komerčně, ale i politicky“, opravdu nechutné. Aby mluvil o těch bývalých a současných komunistech a estébácích, kteří vyplnili během pohřbu vnitřek břevnovského kostela, zatim co skuteční obdivovatelé Karla Kryla museli zůstat venku, na to Jiří Loewy odvahu nenašel. Stejně jako nikdy nenašel odvahu, aby se v 90. letech veřejně postavil na stranu Karla Kryla v jeho odporu proti polistopadové sametové mafii a proti její cenzuře, která protestního zpěváka, básníka a politika Karla Kryla dokázala zcela vytlačit nejenom ze všech masmedií, ale i z koncertního vystupování. Na rozdíl od Jiřího Loewyho, publikujícího v té době bez jakéhokoli omezení v Českém deníku Josefa Kudláčka a jistě i v Lidových novinách, se na obranu Karla Kryla postavily pouze Necenzurované noviny, viz. www.cibulka.cz, které byly v posledních letech jeho života jediným významným celostátním periodikem, které mu daly k disposici své stránky. Tím jsem ovšem pouze navázal na svoji předlistopadovou samizdatovou aktivitu, kdy jsem ilegálně vydával magnetofonové nahrávky s exilovými alby Karla Kryla pro jeho obdivovatele po celém Československu. Za tuto činnost jsem byl také později uvězněn.  „Vždycky jsem se snažil ukázat lidem ne hospodskými kecy, ale vlastním životem, že je možné tu prožít život smysluplně a strach je možno a nutno překonat. Mně osobně v tom hodně pomohla Exuperyho Citadela, Gorkého Matka a původní tvorba Karla Kryla.“ Tato věta nepochází z dubna 2001, ale z rozhovoru „Tři večery s Petrem Cibulkou“, pořízeného  po návratu z mého čtvrtého uvěznění na jaře 1987 a zveřejněného v samizdatovém časopise Host. Kompletní rozhovor je k disposici na www.cibulka.cz. Pro úplnost dodávám, že jsme byli s Karlem Krylem pozváni v roce 1995 na společné celoamerické diskusně-politicko-hudební turné po česko-slovenských exilových komunitách. K tomu už bohužel nedošlo. Jsem přesvědčen že lidé, kteří za Karla Kryla a jeho tvorbu byli ochotni jít do komunistických věznic a koncentračních táborů, postavili se proti jeho umlčení po 17. listopadu 1989 a především dodnes pokračují v jeho šlépějích bez ohledu na těžko skrývanou nenávist vítězné sametově-komunistické demokratury a s ní spřízněných levicových intelektuálů, mají nejenom plné právo, ale i morální povinnost uspořádat veřejnou oslavu narozenin Karla Kryla a připomenout si jeho nanejvýš aktuální umělecký a politický odkaz. Tím spíše, že v tomto režimu to za ně nikdo druhý neudělá způsobem, za který by se Karel Kryl nemusel stydět.

Petr Cibulka