Rozsudky českých soudů jsou mnohdy zvláštní. Jeden z kategorie těch zvláštních až téměř nesmyslných jsem si včera po více jak sedmiletém trestním stíhání a téměř tříletém odposlouchávání soukromé telefonní stanice odnesl z odvolacího řízení u Městského soudu v Praze. Podle předsedkyně senátu Felície H. jsem v květnu 1992 nesprávně deklaroval dovezený automobil Honda Acord. Namísto faktury znějící na částku 7.500 USD, kterou soud označil jako jedinou správnou, jsem při celním řízení předložil fakturu na částku 5.000 DM. Tímto jednáním jsem se podle pravomocného rozsudku dopustil trestného činu krácení celních poplatků, neboť jsem stát připravil o částku 44.700 Kč, za což mne soud vyměřil peněžitý trest ve výši 50.000 Kč, nebo alternativní trest 2 měsíce „natvrdo“. (Tomuto pravomocnému rozsudku předcházely dva naprosto odlišné rozsudky. Nejprve zprošťující, následně po odvolání státního zástupce trest peněžitý – 4.700 Kč, nebo 14 dní kriminál.) Za normálních okolností by bylo vše v pořádku. Ošidil jsi stát na daních, zaplať anebo jdi bručet.