Švýcarský systém p?ímé demokracie Jak zajistit právo na sebeur?ení – tedy i na svobodu všem ob?an?m a všem menšinám? I. Je tyranie v?tšiny jediným ?ešením? Siln?jší vít?zí a slabší prohrávají. N?kdy slabší prohrávají ne proto, že jsou mén? schopní nebo že jejich názory jsou horší, ale pouze proto, že jsou mén? po?etní. Menšina proti v?tšin? totiž tém?? nikdy nemá žádnou šanci. Totéž platí i pro menšiny demokratických stát?, kde ve „spravedlivé“ sout?ži je menšina p?ehlasována a tedy poražena, kvantitativní v?tšinou. Je tomu tak proto, že se p?i hlasování a tedy i rozhodování užívá princip tzv. v?tšinového systému – tj. kone?né rozhodnutí je dáno rozhodnutím tzv.“prosté v?tšiny“ bez ohledu na její kvalitu. Pokud menšina (etnická, náboženská, politická, apod.) nedosáhne spln?ní svých požadavk?, reaguje nejrozmanit?jším zp?sobem - od pocitu prostého zklamání, p?es rozmanité protesty a demonstrace, až po stávky a povstání. V p?ípad?, že se p?íslušník?m menšin neda?í prosadit svá práva, cítí se ve vlastním stát? jako druho?adí ob?ané a nikdy se také neztotožní se státem, ve kterém žijí a platí dan?. Je to však v rozporu s proklamovanými zásadami svobody a rovnosti ob?an? p?ed zákonem. Naproti tomu stát, který zajistí svým menšinám právo na sebeur?ení, získá v nich spokojené ob?any, kte?í budou podporovat sv?j vlastní stát. P?edejde se tak všemožným konflikt?m, které vznikají v p?ípad?, že menšiny nemají možnost seberealizace a prosazení svých lidských a ob?anských práv. Pokud stát právo na sebeur?ení menšinám nezajistí, tyto menšiny ?asto nemají jinou možnost jak se prosadit, než buï jednat v rozporu se zákonem, nebo p?inejmenším užívat problematické postupy, které jsou ve svých d?sledcích pro stát destabilizující a destruktivní. Existuje však zp?sob, jak i menšinám zajistit právo na sebeur?ení – je to švýcarský systém p?ímé demokracie. II. Základní principy švýcarského systému p?ímé demokracie Švýcarsko sice nemá tém?? žádné suroviny, má pom?rn? nep?íznivé klimatické podmínky, malou rozlohu a pom?rn? málo obyvatel ve srovnání se svými velkými sousedy (Itálie, Francie, N?mecko), a p?esto je to jedna z nejlépe prosperujících zemí sv?ta. I když lidé žijící v této zemi mají r?zné jazyky, r?zná náboženství a r?znou kulturu, v této zemi tém?? neexistují vnit?ní konflikty. A?koliv jen v pr?b?hu minulého století byly okolní státy dvakrát zmítány krutými válkami, Švýcarsko si vždy udrželo svou neutralitu a v sou?asné dob? dokázalo dokonce odolat i mocným centralizujícím tlak?m Evropské unie. To vše se poda?ilo jen díky zvláštnímu systému jejich státní správy, který je pro ob?any jediným stmelujícím principem. Jedná se o vyváženou kombinaci držených, sdílených a delegovaných pravomocí na 3 úrovních státní správy: na úrovni obce, kantonu a federace. Díky tomu Švýcarská konfederace existuje již více než 700 let! Tento vyvážený demokratický systém nevznikl rychle. Vyvíjí se od r.1291, kdy t?i horské kantony, Uri, Schwyz a Unterwald, založily konfederaci stát?, k níž se postupn? p?ipojovaly další, až dosáhly dnešního po?tu 26 kanton?. Švýcarská konfederace nevznikla „shora“ jako tém?? všechny evropské státy, vytvo?ené na feudálním a pozd?ji národnostním principu, ale „zdola“ tak, že jednotlivé kantony – vlastn? samostatné státy – dobrovoln? p?edaly ?ást svých pravomocí konfederaci. Na základ? uplat?ování demokratických princip? a díky konceptu protestantské reformace, která prohlašovala, že každý má stejná práva na komunikaci s Bohem, se do dnešní doby Švýcarská konfederace rozvinula v dosud nejdemokrati?t?jší systém fungování spole?nosti. III. Demografické charakteristiky Švýcarska V d?sledku demografického složení svých obyvatel má Švýcarsko velký potenciál pro vznik vnit?ních konflikt?. Skupiny obyvatel – vlastn? menšiny – protože se dá ?íci, že Švýcarsko je tvo?eno ?adou menšin – nespojuje zdánliv? nic. 7 milion? obyvatel žije v 26 kantonech, p?i?emž: 17 kanton? má jako ú?ední jazyk n?m?inu 4 kantony mají jako ú?ední jazyk francouzštinu 1 kanton má jako ú?ední jazyk italštinu 3 kantony jsou dvoujazy?né (Nj, Fj) 1 kanton má 3 ú?ední jazyky (Nj, rétorománštinu, italštinu) Švýcary nespojuje jazyk. V zemi jsou dv? náboženství, katolické (44% obyvatel) a protestantské (55%obyvatel), která se nekryjí jednozna?n? s jazykovými skupinami. Švýcary nespojuje náboženství. Na kulturní vývoj obyvatel zem? m?ly vliv t?i velké kultury: n?mecká, francouzská a italská. P?edevším ty kantony, které jsou v pohrani?ních oblastech zem?, si podržely kulturní tradice svých velkých „soused?“. Politicky jsou Švýca?i sice loajální v??i státu, kulturn? se však cítí spojení se svými nejbližšími velkými sousedy. Švýcary nespojuje jedna kultura. Švýcarsko se nestalo „tavícím kotlíkem“ jako tomu je v p?ípad? USA, ale z?stalo státem sestávajícím z r?zných menšin. ?lánek 1 Ústavy z r. 1874 obsahuje formulaci: „Spole?n? národy 23 suverénních kanton? Švýcarska spojených touto smlouvou, jmenovit? Zurich, Bern, Lucern…a Jura tvo?í Švýcarskou konfederaci.“ Aby takto r?znorodý stát držel bez konflikt? a s plným souhlasem ob?an? pohromad?, musel zde existovat ú?inný systém. Výchozím principem je ústava Švýcarska, která zaru?uje rovnováhu individuálních a kolektivních práv. Demokracie je chápána jako nástroj individuálního a kolektivního sebeur?ení a tím i individuální a kolektivní svobody. Demokracie tvo?ená na základ? souhlasu neslouží jen k ustanovení zákonné vlády, ale je to i zp?sob jak zajistit mírové urovnání konflikt?, které je mimo?ádn? d?ležité pro stát tvo?ený r?znými etnickými, náboženskými a jazykovými skupinami. Využívá k tomu d?myslný systém referend na federální, kantonální a místní úrovni, dopln?ný systémem lidových iniciativ. IV. Jak švýcarský systém p?ímé demokracie funguje? Švýcarský ob?an má trojí ob?anství: je ob?anem obce, kantonu a federace. Každý da?ový poplatník platí dan? obci, kantonu a federální vlád?. Demokracie Švýcarska je tedy uskute??ována na t?ech úrovních: na úrovni obce, kantonu a na úrovni federace. Mezi federací, kantony a obcemi je rovnováha moci. Na úrovni federace existuje Ústava, která zaru?uje stejná práva kanton? na jejich samostatnost. (Historicky kantony ?ást svých pravomocí sv??ily federální vlád? prost?ednictvím Federální ústavy.) Ústava uplat?uje 2 principy reprezentace: reprezentace ob?an? na základ? principu: 1 osoba – 1 hlas v první komo?e a reprezentace národ? kanton? na základ? principu 2 zástupci pro každý samostatný kanton a 1 zástupce pro každý samostatný polokanton. Na úrovni kanton? má na základ? ústav z r. 1848 a 1878 jednozna?nou prioritu autonomie kanton?. Každý kanton má svou vlastní ústavu. Avšak v d?sledku p?ibližn? 140 ústavních dodatk? federální ústavy se p?vodn? rozsáhlé pravomoci kanton? postupn? p?esunuly na federální vládu a tento proces centralizace postupn? zmenšil kantonální autonomii. A?koliv je suverenita kanton? omezena, kantony mají všechny t?i tradi?ní státní pravomoci: legislativní, výkonnou a soudní. Mají také zna?nou ale nicmén? limitovanou ústavodárnou pravomoc na uzavírání mezinárodních smluv. Rozhodují o svém vlastním demokratickém systému a ur?ují vykonávání moci v systému jejich p?ímé demokracie. Rozhodují o své vlastní struktu?e vnit?ní decentralizace v?etn? pravomocí místních ú?ad?. (Pro srovnání: v ?eské republice anonymní byrokracie v centrálních institucích v Praze a velmi ?asto dokonce jen politická menšina – hrstka vládních politik? - rozhoduje o administrativní struktu?e celého státu, tj. o velikosti okres? a kraj?, o zahrnutí obcí pod jednotlivé okresy a kraje, rozhoduje, zda se okresy nebo kraje zmenší, zv?tší, zruší nebo obnoví, jaké budou jejich pravomoci, které instituce pod n? budou spadat – zda školy, nemocnice, atd., a to velmi ?asto bez ohledu na p?ání ob?an?, kte?í v t?ch krajích, okresech ?i obcích bydlí, bez ohledu na to, zda si tam ur?itou školu nebo nemocnici p?ejí nebo ne.) Ve Švýcarsku si o všech t?chto záležitostech rozhodují p?ímo ob?ané v rámci svých kanton? nebo obcí, nebo oni sami nejlépe v?dí, co a jak pot?ebují a sami si rozhodují, co cht?jí ze svých daní platit. Pro? by o jejich daních m?l rozhodovat anonymní ú?edník? Jsou kantony státy? – mezinárodní právo neuznává skute?nost, že ústavodárné jednotky federace se také mohou podílet na mezinárodních rozhodnutích a speciáln? na uzavírání mezinárodních smluv a nedává ústavodárným jednotkám federálních stát? roli být jejich partnerem p?ed mezinárodním soudním dvorem. Kantony, stejn? jako státy, p?ijímají své vlastní ústavy. Mají své, sice limitované, ale nicmén? nezpochybnitelné ústavodárné pravomoci. Pravomoci vládních resort? nejsou odvozeny od federální Ústavy nebo od federálního zákona, ale jejich legitimita závisí na ob?anech kantonu. Kantony neodvozují svou legitimitu od federální vlády – jejich pravomoc je a musí být legitimizována jejich vlastními ob?any. Na úrovni obcí. Hranice náboženských a jazykových skupin je ?asto dána hranicemi obcí, proto nelze p?i zajišování demokracie redukovat vše jen na vztahy kanton? a federální vlády. Je nutno za?lenit také místní demokracie obcí. Malé demokracie na místní úrovni jsou základním prvkem švýcarského federalismu. Obecní demokracie jsou t?mi jednotkami v základ? státu, které zajišují a rozvíjejí rozmanitost Švýcarska. Obec se stará o každodenní pot?eby ob?an? a prost?ednictvím systému p?ímé demokracie kontroluje finan?ní výdaje, volí místní parlamenty a ?leny výkonné rady, rozhoduje o daních, ú?astní se místního plánování atd. Místní demokracie je velmi podstatnou sou?ástí systému spole?nosti p?i zajišování práv na sebeur?ení a p?i urovnávání konflikt?. Federální struktura zem? musí místní demokracii zajistit její existenci – to je v duchu pojetí švýcarského federalismu. Exekutivní federalismus. Obvykle nejsou žádné federální ú?ady, které by se p?ímo zabývaly uplatn?ním federálního zákona. Tím se totiž zabývají kantony, které jako první interpretují a uplat?ují federální zákony a na?ízení a kontrolují je prost?ednictvím administrativních soud? v závislosti na kantonálních administrativních postupech. Federální ú?ady tvo?í strategie, vydávají federální zákony a pravidla. Kantony uplat?ují tato pravidla v rámci své vlastní legislativy. Tedy Konfederace má jen legislativní pravomoc a realizace t?chto zákon? je sou?ástí zbývající moci kanton?. První komora - Státní rada – je volena p?ímo ob?any proporcionálním systémem na 4 roky. Druhá komora – Rada stát? – má 46 ?len?, kte?í zastupují kantony: po dvou zástupcích za 20 „plných“ kanton? a po 1 zástupci za každý „p?lkanton“. V. Referenda a iniciativy Referendum jako zasahování lidu do vydávání n?jakého zákona nebo rozhodnutí bylo ve Švýcarsku zavedeno postupn? – po etapách. Existuje na všech t?ech úrovních: federální, kantonální a místní. Referenda na federální úrovni 1848 1874 1891 1921 1949 1977 Ústavodárné povinné referendumLidová iniciativa ohledn? celkové revize Legislativní fakultativní referendem Ústavodárná lidová iniciativa Smluvní fakultativní referendum(Pro smlouvy s delší platností než 15 let) Legislativní fakultativní referendem(federální na?ízení)Povinné referendum ohledn? naléhavých na?ízení m?nících ústavu Smluvní povinné referendum(p?ipojení ke kolektivním bezpe?nostním nebo nadnárodním organizacím) Obligatorní = povinné Fakultativní =vyhlašované podle pot?eby Legislativní referendum nepovinné je možné buï na základ? iniciativy 50 000 ob?an? (do r.1977 sta?ilo 30 000 ob?an?), nebo na základ? iniciativy 8 kanton?. Federální státní ú?ady samy nemohou vyvolat legislativní referendum. Sta?í však, že tento ú?ad vyhlásí ústavodárné téma, aby dosáhl lidového hlasování. Referendum lze žádat ohledn? federálního zákona nebo ohledn? rozhodnutí s obecnou platností. Referendum vede k odkladu platnosti zákona, ale pokud se jedná o rozhodnutí obecné platnosti, Shromážd?ní ho m?že u?init ihned platným, jestliže odhlasuje doložku naléhavosti. Tj.legislativní referendum má odkladný ú?inek, pokud se nejedná o naléhavé federální rozhodnutí, které získává platnost okamžikem svého p?ijetí. Jakmile je zákon podléhající referendu p?ijat ob?ma komorami, je uve?ejn?n ve Federálním v?stníku a b?ží lh?ta 90 dní, b?hem nichž m?že být žádáno referendum. Pokud je získáno 50 000 podpis? ob?an? b?hem t?chto 3 m?síc?, referendum se stane závazným – ú?ady nemohou napadený zákon odvolat. Pak jeden m?síc p?ed referendem všichni švýcarští ob?ané dostanou ve form? publikace legislativní text a jako jeho sou?ást veškeré námitky jak proti jeho p?ijetí, tak i pro p?ijetí. Ob?ané se pak mohou p?i hlasování kvalifikovan? rozhodnout. Je-li vyšší po?et hlas? proti než je po?et hlas? pro nebo je-li stejný po?et hlas? proti a pro, zákon je považován za neplatný a nep?ijatý. V opa?ném p?ípad? a nebo pokud nebylo referendum vyžádáno nabude text platnosti. Povinné ústavodárné referendum. Žádná úprava ústavy není možná bez lidového hlasování a bez získání dvojí v?tšiny: prosté v?tšiny hlas? v rámci celé konfederace a sou?asn? souhlasu v?tšiny kanton?. Povinn? musí být v referendu schváleny i mezinárodní smlouvy ohledn? p?ipojení Švýcarska ke kolektivní bezpe?nostní organizaci nebo k mezinárodní organizací a též v p?ípad? naléhavých rozhodnutí m?nících ústavu. (Pro srovnání: v ?eské republice o zm?n? ústavy rozhoduje prostou v?tšinou hlas? (minimáln? 101 hlas?) 200 ?lenný Parlament a zm?nu schvaluje Senát s 81 ?leny – také na základ? rozhodnutí prosté v?tšiny – tj. minimáln? 41 hlas?. Tedy 142 volených zástupc? m?že – v souladu se zákonem – zm?nit ústavu 10 milion? obyvatel.) Lidová iniciativa umož?uje libovolné skupin? voli?? navrhnout celkovou nebo ?áste?nou revizi ústavy. Návrh na referendum musí získat 100 000 podpis?, shromážd?ných b?hem 18 m?síc? (do r. 1977 sta?ilo 50 000 podpis?). V tom p?ípad? federální ú?ady nemohou lidovému hlasování bránit. Parlament pouze vykonává dohled nad formální správností návrhu. Pokud lidová iniciativa formuluje sv?j návrh obecn?, hovo?í se o požadavku, který Parlament p?evede na návrh ústavního zákona. Ale nej?ast?ji se využívá iniciativa ve form? návrhu. Pak Parlament jen m?že nechat ob?any hlasovat o tomto textu nebo Parlament m?že též nechat ob?any hlasovat o protinávrhu. Iniciáto?i revize mohou svou iniciativu stáhnout, když nap?.ú?ady slíbí, že se daným problémem budou zabývat. To se v tomto sm?ru liší od referenda, a již úsp?šného nebo ne, které zaujímá úst?ední místo ve švýcarské demokracii. V. P?íklad z praxe Více než sto let trvaly spory ohledn? území Jura v kantonu Bern, v n?mž žili n?mecky a francouzsky mluvící obyvatelé. Lidé z francouzsky mluvící ?ásti Jura se cht?li osamostatnit, ale na takto vzniklé vleklé problémy nebylo možno uplatnit žádný ze stávajících zákon?. Nakonec bez zvláštních ustanovení federální ústavy kanton Bern využil své zbývající pravomoci a ud?lil právo na sebeur?ení lidem žijícím v oblasti Jura. Nebylo uplatn?no pravidlo “vít?z bere vše” tak, jak je popsáno v?etn? všech nevýhod v I.kapitole tohoto ?lánku, protože tím by byly již p?edem menšiny zbaveny veškerých šancí. Kdyby totiž právo na sebeur?ení bylo dáno tomuto území jako celku a rozhodující by bylo hlasování na v?tšinovém principu, s d?sledky pro celé území, problém by nebyl ?ešen demokraticky, nebo by menšiny nemohly uplatnit svá práva. Konflikt by to tedy ne?ešilo. Kanton Bern proto právo na sebeur?ení ud?lil nejen území Jura jako celku, ale sou?asn? též každému okresu a v ur?itých p?ípadech dokonce i obcím (!!!), které vlastn? dostaly statut státní jednotky, protože m?ly právo rozhodnout se, ke kterému kantonu cht?jí pat?it. Celý postup byl tedy p?ipraven tak, aby se procesu hledání shody ú?astnily i menšiny v rámci n?kterých obcí.. Osamostatn?ní budoucího kantonu Jura probíhalo takto: 1.Nejprve bylo nutno v lidovém referendu p?ijmout dodatek k ústav? kantonu Bern 2.Hlasování lidí žijících v oblasti Jura 3. P?ijetí nových okres? 4.Rozhodnutí obcí 5. Souhlas v?tšiny švýcarských kanton? a ob?an? Švýcarska integrovat kanton Jura jako novou federální ústavní jednotku v rámci Konfederace. Na záv?r Švýcarsko ud?lalo dodatek k ústav?, že kanton Jura bude v r.1979 ustaven jako 26. státotvorný kanton Konfederace. Tento proces osamostatn?ní byl modelem pro nové opat?ení, které je sou?ástí nové Ústavy a týká se územních zm?n – odd?lení nebo naopak p?ipojení. V žádném p?ípad? to není jednostranné rozhodnutí – je k tomu nutný souhlas za prvé osamostat?ující se nebo p?ipojující se populace a za druhé souhlas ze strany všech obyvatel zem? a též v?tšiny kanton?. Tak tento postup bere v úvahu zájmy menšin a i zájmy v?tšiny. V r.2001 jsou ústava Etiopie a ústava Švýcarska jedinými na sv?te, které výslovn? stanovují postup osamostatn?ní!!! V. Federalismus a jeho perspektivy Federalismus jako politický systém byl v pr?b?hu historie jeden z nejdynami?t?jších a nejpružn?jších, ale sou?asn? i jeden z nejk?eh?ích. Na rozdíl od unitárního se m?že federalismus formovat a vyvíjet velmi rozmanit?. Federální uspo?ádání však m?že existovat jen za podmínky, že existuje alespo? minimální souhlas ob?an? ohledn? základních sdílených hodnot v dané federaci. Ve Švýcarsku se nejedná o hodnoty ur?ité kultury, ale o hodnoty politické, které jsou široce sdíleny ob?any Švýcarské konfederace. Jedná se o následující politické hodnoty: federalismus a p?ímá demokracie. Tyto hodnoty daly vznik politické kultu?e, která drží rozt?íšt?ný národ pohromad?.(Co drží pohromad? náš stát – jaké principy, jaký systém, jaké hodnoty zajišují jeho - alespo? minimální - soudržnost ? Jaké spole?né hodnoty sdílejí ob?ané ?eské republiky?) VI. Záv?r: Role ob?ana ve švýcarském systému systém p?ímé demokracie Ve Švýcarsku je demokracie je chápána jako nástroj individuálního a kolektivního sebeur?ení a tím i individuální a kolektivní svobody. Demokracie tvo?ená na základ? souhlasu neslouží jen k ustanovení zákonné vlády, ale je to i zp?sob jak zajistit mírové urovnání konflikt?. Toto mírové urovnání konflikt? je mimo?ádn? d?ležité pro stát, který je tvo?en r?znými etnickými, náboženskými a jazykovými skupinami. Švýcarský systém p?ímé demokracie není systémem nem?nných pravidel, ve kterém se žije pohodln? a který by se sám staral o ob?any. Je to systém dostate?n? otev?ený a pružný na to, aby reagoval na pot?eby obyvatel a je dostate?n? pevný na to, aby odolal tlak?m zven?í i rozvrat?m zevnit?. Je dynamický a spojený se svými ob?any – a s jejich aktivitou stojí a padá. Ob?ané Švýcarska si svou aktivitou a zodpov?dností sami vybudovali sv?j unikátní systém, který jim slouží a ve kterém jsou šastni.