Jihlavský exkomunista Petr Chytka podniká s domem, který mu nepatří, zastavil ho bance, veřejnosti lže, před novináři se ukrývá...
Jedním z posledních »křiklavých« restitučních případů, který 8. prosince 1998 řešil jako odvolací Krajský soud (KS) v Brně, je případ Ivany Kohoutkové z Rosenheimu. Té soud nepřiznal právo na vrácení domu, který vlastnila před svou emigrací v roce 1981. A nejen to: Podle rozsudku by paní Kohoutková měla zaplatit ještě soudní náhrady ve výši kolem 20. 000 korun. Skutečnost, že po listopadu 1989 byla soudem plně rehabilitována na tom nic n
emění. Podle zákona o mimosoudních rehabilitacích nesplňuje základní restituční podmínku: ?Nedošlo k naplnění podmínky státního občanství,? zní v odůvodnění rozsudku soudu, který jako »věcně správný« potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě a vyhověl žalovaným. Autor: Josef Maraczi (květen 1999)Cesta do emigrace = ztráta majetku
Manželé Milan a Ivana Kohoutkovi 6. září 1981 vycestovali s dětmi do Jugoslávie, aby opustili tehdejší komunistické Československo a usídlili se ve Spolkové republice Německo. V Jihlavě-Hosově zanechali rodinný domek, který spolu s příbuznými více než sedm let stavěli.
Okresní soud v Jihlavě 23. února 1982 oba odsoudil pro trestný čin opuštění republiky k nepodmíněnému odnětí svobody na 12 měsíců a uložil trest propadnutí majetku státu. ?Stupeň nebezpečnosti jednání obou obžalovaných je zvyšován i tím, že každý občan, který zůstane v cizině, je vytěžován zahraničními centrálami v neprospěch ČSSR,? napsal do zdůvodnění rozsudku předseda senátu Jaroslav Pospíchal.
Zabavený dům s pozemky finanční odbor ONV převedl ne MěNV v Jihlavě. O jeho koupi projevili zájem dva kupci. Sestra paní Kohoutkové, paní Feldmanová s manželem, a Petr Chytka (pionýr, svazák, komunista). V případě prvních uchazečů o koupi ji nedoporučil Vratislav Svoboda, vedoucí tajemník OV KSČ v Jihlavě, řka: ?Považuji za politicky nežádoucí, aby zabavený majetek zůstal v rodině!? Navíc ani ONV ani MěNV na písemné žádosti o koupi domu manželům Feldmanovým nikdy neodpověděly. A tak 7. července 1982, za účasti ss. Frühaufa, předsedy ONV Jihlava, Leoše Kerleho, vedoucího finančního odboru MěNV v Jihlavě a děkana Vaculíka, rektora Vysoké školy zemědělské v Brně a otce Věry Chytkové, si dům společně s dceruškou prohlédli. Z podnětu a souhlasu soudruha Frühaufa, nakonec na své 27. schůzy Rada MěNV v Jihlavě (6. 8. 1982), projednala návrh na prodej domu manželům Chytkovým a svým usnesením prodej schválila.
Ani okresní či krajský soud nepomohl...
Usnesením Okresního soudu (OS) v Jihlavě ze dne 13. února 1991 Ivu Kohoutkovou odsuzující rozsudek téhož soudu z roku 1982, jak ve věci odsouzení tak propadnutí majetku čsl. státu, byl zrušen k datu jeho vydání. Paní Kohoutková, která v zahraničí v roce 1987 ovdověla, se dovolávala práva u Ústavního soudu v Brně a OS v Jihlavě. Tomu podala písemný návrh za sebe a dvě děti na zahájení řízení o vydání věci původním majitelům. Ve věci tentýž soud rozhodl 10. června 1992 usnesením, že řízení se zastavuje. ?Soud ještě před zahájením jednání zkoumal podmínky řízení (...) a zjistil, že ani jeden z navrhovatelů není československým státním občanem a nemá v Československu trvalé bydliště. (...) Navrhovatelé nejsou oprávněnými osobami ve smyslu citovaného ustanovení a nejsou tudíž aktivně legitimováni k podání tohoto návrhu,? píše v odůvodnění JUDr. Zina Uhlířová. Za bezpředmětný považují tento návrh i manželé Chytkovy a odmítají nemovitost dobrovolně vydat.
V roce 1991 paní Kohoutkové ve věci domu písemně sdělil Karel Hadrava, náměstek ředitele České státní spořitelny v Jihlavě: ?Na výše uvedené nemovitosti je již zřízeno zástavní právo v náš prospěch na základě smlouvy ze dne 11. 6. 1990?. ?Vím, že je spousta obyčejných prostých komunistů i bezpartijních, kteří by za vlastní peníze okamžitě jeli do Prahy manifestovat svoji podporu solidnímu programu KSČ,? psal v narudlém tisku Petr Chytka v prosinci 1989, ještě jako ředitel Společného podniku pro opravu strojů v Telči. Později založil s ?kolegy? a. s. Riemer, zaregistrovanou v Brně, je majitelem firem Investment, Tranza a dalších. Zatímco původní, nekomunističtí vlastníci rodinného domku, čekají na spravedlnost.
Prostý komunista Chytka (komentář)
Bývalý soudruh Chytka doslova nesnáší novináře. Když jsem ho u jednoho ze soudních stání fotografoval, čekaje před vstupem do soudní síně, nechtělo se mu. Očekával jsem od něj pak ránu pěstí (jak jsem si u podobných stání a lidí zvyknul), ale on mi pouze strčil jemně hlavu až na objektiv foťáku. Když jsem ho pak fotil teleobjektivem z křoví před budovou soudu, státní policisté zjistili koho že to fotím (pana podnikatele), načež došlo k několikaminutové ostré výměně názorů. Policisté odešli až poté, kdy jsem lpěl na protokolaci vzájemného střetu.
Podobně se Chytka zachoval k redaktorům Arne Valenovi a Terje B. Englundovi, kteří o případu psali až v Norsku. Po zkušenostech v Čechách v článku varovali podnikatele před investicemi v ČR. Chytka se před nimi v domě skrýval a nepomohlo ani házení únorových koulí sněhu do okna konfiskátu. Stejnou měrou se ukrýval před Jaromírem Markem, který případ natočil pro pořad České televize v Brně s názvem Souvislosti.
Jinou zkušenost má Oldřich Malina, ostravský redaktor České televize, který reportáž točil pro televizní pořad ?Ta naše povaha česká?. Ten s kamerou v ruce a filmovým štábem navštívil řadu agentů Státní bezpečnosti, bývalých soudruhů včetně Jakeše, kteří konfiskáty dodnes okupují, a každý z nich ho ochotně přivítal. Petr Chytka dokonce přijel do ČT na Kavčí hory a zcela dobrovolně vyprávěl a povídal. Když jsem se potom u piva Oldy ptal, jak to vlastně dělá, když mě titíž lidé napadali pěstmi, řekl: ?Vždycky jim říkám, že nejdu proti nim. Samozřejmě, jiná věc je ta, když potom v televizi uvidí, co jsem z toho udělal a na čí straně stojím. To už mě asi nikdy nebudou chtít vidět.?
Jak je patrné, bývalý komunisté a agenti STB (řečeno “havlovsky”) touží po lásce, porozumění a odpuštění...