Ministerstvo vnitra

Tento přehled volně navazuje na příspěvek o vývoji typů spolupracovníků kontrarozvědky StB ve směrnicích pro agenturní práci,¹⁾ neboť i typologie svazků StB se během čtyřiceti let vyvíjela. Důvody jsou zřejmé. Geneze svazků je poznamenána hledáním optimální formy, která se v podstatě od začátku šedesátých let ustálila.

Vůbec první instrukce k evidenci "veškerých našemu lidově demokratickému zřízení nepřátelských živlů",²⁾ vydalo Ministerstvo národní bezpečnosti až v roce 1951. Její vydání si nepochybně vyžádal neobvyklý nárůst "rozpracovaných" osob orgány Státní bezpečnosti a Pohraniční stráže ještě na svobodě, ale také již zatčených a odsouzených. A dále také příchod nezapracovaných dělnických kádrů.

Samozřejmě že v takové situaci docházelo k nejrůznějším zmatkům, neboť byli zatýkáni i vlastní agenturní spolupracovníci jen díky tomu, že bývalo obtížné vůbec zjistit, zda osoba je spolupracovníkem. Před zavedením svazků se totiž taková informace mohla získat jen dotazem u všech operativních pracovníků! A to při jejich počtu nebylo ani proveditelné.

Tehdejší doba byla ovšem poznamenána nejen nenávistí k třídnímu nepříteli, ale i nedůvěrou, kontrolou a neustálým prověřováním všech bez rozdílu. Tomu pochopitelně neunikli ani spolupracovníci StB. A to byl další, ne nepodstatný, důvod pro zakládání svazků.

V úvodu již zmíněné směrnice se polopaticky vysvětlovalo, že je nezbytné soustředit veškeré rozptýlené spisy "v jednom sešitém svazku s postupně očíslovanými listy".³⁾

Instrukce z důvodů přehlednosti rozlišovala čtyři základní typy svazků a to: osobní (na jednu osobu), dále skupinový (na skupinu osob projevující podezřelou činnost - ilegální organizaci), všeobecný (někdy také označovaný jako pozorovací spis na takzvané objekty, jako například továrny, úřady, statky, doly, atd. s tím, že do tohoto svazku se vkládaly i zprávy o jednotlivých osobách z daného objektu, které po prověření musely být převedeny do svazku osobního nebo skupinového). Zatímco tyto tři typy svazků vznikaly před vlastní realizací, poslední typ - vyšetřovací svazek - se zaváděl až po zatčení, který mohl být veden na osobu (jednotlivce) nebo na skupinu.⁴⁾

Pro orientaci ve svazcích se vytvářely kartotéky - osobní, tematická, skupinová a objektová - jak na IV. (evidenčním) sektoru Ministerstva národní bezpečnosti, tak i na evidenčních odděleních jednotlivých krajských velitelství StB.⁵⁾

Kapitola "J" instrukce byla věnována agentuře, která z hlediska Ministerstva národní bezpečnosti byla "důležitou zbraní při pronikání do nepřátelské činnosti všech nepřátelských elementů: špiónů, diverzantů, sabotérů, teroristů, trockistů, buržoazních nacionalistů atd.", přičemž "agentura musí být rozvážná a přísně tajná".⁶⁾ Pochopitelně že i tuto aktivitu Státní bezpečnosti doprovázel vznik dalších písemností, které se shromažďovaly v agenturním spisu. Také pro jeho vedení byly vydány závazné pokyny:

2) Veškerý písemný materiál nacházející se na referátech, shromáždí orgán a předloží veliteli sektoru (nebo zástupci) prostřednictvím velitele oddělení k rozhodnutí o vázání.

3) Je-li vázání provedeno, vyzvedne orgán v evidenci proti podpisu očíslovanou mapu⁷⁾ agenta s vložkou.

5) Zakazuje se jakýkoliv jmenný seznam agentů, jak v protokolech tak na kartách s výjimkou vlastnoručně psaného seznamu, který si velitel referátu může pořídit o agentech svého referátu, v jednom vyhotovení.⁸⁾

Ukončené agenturní spisy zašle orgán přímo do archivu IV. sektoru MNB."⁹⁾

Sloučení Ministerstva národní bezpečnosti s Ministerstvem vnitra a vytvoření staronového rezortu Ministerstva vnitra doprovázelo mimo jiné důkladné rozčlenění Státní bezpečnosti na jednotlivé složky. Brzy po organizačních proměnách následovaly změny i v administrativě agenturní činnosti. Tak 28. dubna 1954 Rudolf Barák podepsal "Instrukce o zavedení evidence agentů, informátorů, rezidentů a majitelů konspirativních bytů v Ministerstvu vnitra",¹⁰⁾ která nahradila kapitolu "J" směrnice z roku 1951.

Tentokrát se nová evidence agentů, rezidentů, informátorů a majitelů konspirativních bytů v Ministerstvu vnitra zaváděla na podkladě kartotéčního systému, který se měl soustřeďovat v rámci 1. oddělení I. zvláštního odboru (operativní evidence) Ministerstva vnitra a dále také u 1. skupin 1. zvláštních oddělení krajských správ Ministerstva vnitra (KS-MV).¹¹⁾

Instrukce, podobně jako ta předchozí, sice ještě nerozlišovala jednotlivé typy spolupracovníků, respektive nerozlišovala svazkovou agendu spolupracovníků, ale zato se měly vést různé kartotéční systémy, jako:

"1) všeobecná kartotéka evidovaných činných a archivovaných spolupracovníků podle jmen v abecedním uspořádání.

2) statistická kartotéka činných spolupracovníků ... o stavu a pohybu vedení spolupracovníka ministerstva vnitra,

3) archivní kartotéka, ve které se evidují všichni spolupracovníci, se kterými byla přerušena spolupráce. V této kartotéce jsou evidenční karty zařazeny podle krycích jmen v abecedním uspořádání.

4) protokol zaregistrovaných osobních agenturních svazků a map vlastnoručních zpráv spolupracovníků." ¹²⁾

Operativní odbory pak předkládaly osobní agenturní svazky a mapy vlastnoručních zpráv spolupracovníků k registraci na 1. oddělení I. zvláštního odboru Ministerstva vnitra (nebo 1. skupině 1. zvláštního oddělení KS-MV) při "dožádání na zavedení osobního agenturního svazku, podepsané náčelníkem odboru, který schválil návrh na vázání" a současně odevzdávaly "dvě evidenční karty podepsané náčelníkem odboru, které vyplňuje operativní orgán čitelně perem, hůlkovým písmem."¹³⁾

Po provedené registraci byla operativním správám (odborům) proti podpisu v protokole přidělena očíslovaná mapa osobního agenturního svazku, mapa vlastnoručních zpráv agenta a formulář pro seznam osob blízkých styků s agentem.¹⁴⁾

Na operativních správách, respektive u náčelníků se potom vedla zvláštní kartotéka obhospodařovaných spolupracovníků a to podle jednotlivých řídících orgánů,¹⁵⁾ zatímco osobní agenturní svazky spolupracovníků se ukládaly v trezorech u náčelníků oddělení¹⁶⁾ a mapy jejich vlastnoručních zpráv pak u operativních orgánů.¹⁷⁾

Obdobný systém byl vytvořen i u operativních odborů (oddělení) Správy nápravných zařízení, které u 1. zvláštního oddělení KS-MV registrovaly jen spolupracovníky z řad obsluhujícího personálu, neboť spolupracovníci ze zatčených a odsouzených se registrovali a evidovali pouze v operativním odboru (oddělení) Správy nápravných zařízení.¹⁸⁾

Také agenti vázaní Veřejnou bezpečností byli registrováni zvlášť jejím evidenčním aparátem a to podle zvláštní instrukce.¹⁹⁾ Samozřejmě že podobnou výsadu měla i I. správa (zahraničněpolitická rozvědka) Ministerstva vnitra, která si spolupracovníky vedla ve vlastním evidenčním aparátu.²⁰⁾

Ty spolupracovníky, které náčelníci správ určili jako zvlášť důležité, mohlo 1. oddělení I. zvláštního odboru Ministerstva vnitra (či 1. skupiny 1. zvláštních oddělení KS- MV) evidovat pouze pod jejich krycím jménem.²¹⁾

Povinností operativních správ (odborů) v průběhu práce se spolupracovníkem bylo zjistit jeho všechny blízké styky a uvést je v seznamu styků spolupracovníka, který se ukládal v jeho osobním svazku.²²⁾

V případech, kdy se nepodařilo "osobu zavázat ke spolupráci, přičemž na podkladu kompromitujícího materiálu nedojde k realizaci, ani k dalšímu rozpracování osoby jako objektu, je operativní orgán povinen materiál uspořádat a s evidenční kartou vzoru 2a uložit do agenturního archivu 1. zvláštního odboru MV. Evidenční karta se zařadí do všeobecné kartotéky spolupracovníků."²³⁾

Ovšem další změnu do evidence přinesly "Směrnice o operativní evidenci osob, rozpracovaných součástmi Ministerstva vnitra a Poučení o způsobu evidence, registrace, předávání, využití a ukládání svazků operativního rozpracování v součástech ministerstva vnitra",²⁴⁾ které Rudolf Barák podepsal 13. srpna 1954. Tím se zrušily zbývající ustanovení původní směrnice z roku 1951, neboť kapitola "J" již byla nahrazena instrukcí z dubna 1954.

Směrnice a Poučení byly poprvé vydané jako služební kniha (A-oper-II-1) s označením "Přísně tajné", které se zatím objevilo jen v textu rozkazu.

Operativní součást ministerstva vnitra podle prvého paragrafu této směrnice vedla následující svazky:

I. Skupinové operativní svazky (viz příl.č.1) - na skupiny osob, které společně provádějí a organizují nepřátelskou protistátní činnost, nebo jsou z této činnosti podezřelé.

Rozhodnutí o zavedení svazku schvaloval ministr vnitra (případně jeho náměstek), pokud se jednalo o rozpracování osob schvalovaných do funkcí politbyrem ÚV KSČ. V ostatních případech pak náčelník příslušné správy MV (nebo jeho zástupce), u KS-MV, vojenské kontrarozvědky (dále jen VKR), hlavní správy Pohraniční stráže (dále jen HSPS) a OŽD tomu odpovídající náčelníci (případně zástupci) pro operativní práci.

- všechny osoby ve svazku rozpracované byly zatčeny nebo byla proti nim podniknuta jiná preventivní opatření,

- rozpracovaná organizace (skupina) se sama rozhodla přerušit nepřátelskou činnost, nebo se rozpadla a její členové se aktivně zúčastnili výstavby země. A dále v případě, že tato organizace (skupina) přestala být státu nebezpečnou a její členové se chovali loajálně vůči státnímu zřízení a

- v průběhu agenturního rozpracování se původní poznatky, na jejichž základě svazek vznikl, nepotvrdily.²⁵⁾

II. Osobní operativní svazky (viz příl.č.2) - vznikají na jednotlivé osoby provádějící, nebo podezřelé z protistátní činnosti, která byla definována jako velezrada, špionáž, diverze, záškodnická činnost a teroristické cíle.²⁶⁾

Dále se tyto svazky "zakládají na všechny oficiální představitele z kapitalistických států (pracovníky velvyslanectví, attaché, obchodní zástupce atd.), na všechny osoby, které jsou na těchto zastupitelstvech zaměstnány.

Kromě toho zavádějí se osobní operativní svazky na funkcionářský aktiv bývalých reakčních stran, vedoucí a aktivní členy Henleinovy strany, trockisty, sionisty, buržoazní nacionalisty, reakční živly z řad římsko-katolického duchovenstva, na vedoucí činitele buržoazních organizací společností a kruhů."²⁷⁾

Kompetence při schvalování rozhodnutí o založení osobního operativního svazku byla obdobná jako u skupinového svazku.

- byla-li osoba zatčena nebo pokud vůči osobě byla učiněna všechna příslušná opatření,

- osoba přerušila nepřátelskou činnost a zapojila se pozitivně do práce společnosti,

- osoba odjela do zahraničí a získala stálý pobyt v některém kapitalistickém státě.²⁸⁾

III. Agenturně pátrací svazky (viz příl.č.3) - "se zavádí na podkladě úplně prověřených materiálů na hledané agenty zahraničních rozvědek, velezrádce, špióny, diverzanty, záškodníky, teroristy, vedoucí a aktivní účastníky buržoazně nacionalistických a náboženských organizací a skupin, na osoby uprchlé z nápravných zařízení Ministerstva vnitra a jiné politické zločince, ukrývající se před orgány lidově demokratické vlády."²⁹⁾

Tento druh svazku vznikl na podkladě vyhlášení o pátrání nejen operativním odborem schváleného náčelníkem správy MV, ale také krajské správy MV nebo jeho zástupcem, dále náčelníkem VI. správy MV (VKR), Správy VKR vojenského okruhu (dále jen SVKR VO), OŽD podle příslušnosti a nebo jejich zástupců.

Směrnice ze srpna 1954 ovšem také dává poněkud nahlédnout do tehdejší struktury Ministerstva vnitra, když taxativně vypočítává, že agenturně pátrací svazky se vedou po linii práce těchto operativních správ a odborů:

- na špióny a agenty kapitalistických rozvědek - II. správou (kontrarozvědkou) MV a 2. odbory krajských správ MV,

- na členy protistátních buržoazně nacionalistických a náboženských organizací a skupin, na trockisty a sionisty, titovce, teroristy a jiné - III. správou (vnitřního zpravodajství) MV a 3. odbory krajských správ MV,

- na diverzanty, záškodníky, sabotéry a jiné - IV. správou (ekonomickou kontrarozvědkou) MV a 4. odbory krajských správ MV,

- na osoby, které pracovaly v dopravě a unikly státním orgánům - V. správou (železnice) MV a její venkovní orgány (OŽD),

- na vojenské osoby, které spáchaly protistátní zločiny a unikly stíhání, dále na zběhy - VI. správou (vojenské kontrarozvědky) MV a operativní odbory SVKR VO a

- na odsouzené, uprchlé z vězení a nápravných zařízení MV, operativní odbor (oddělení) správy nápravných zařízení MV.³⁰⁾

IV. Evidenční svazek (viz příl.č.4) - se pak "zakládá na osoby, na než součástem Ministerstva vnitra došly závažné kompromitující poznatky o protistátní činnosti (agenturní zprávy, výpovědi zatčených, podání občanů atd.), které vyžadují pečlivého prověření."³¹⁾

O zavedení evidenčního svazku rozhodoval operativní odbor a schvaloval jej náčelník příslušné správy nebo jeho zástupce.

Tyto svazky se vedly tak dlouho, dokud se nepotvrdilo nebo nevyvrátilo, že osoba, na kterou byl svazek veden, provádí nepřátelskou činnost. Svazek se buď předával do archivu nebo se převáděl na jiný druh (osobní nebo skupinový svazek).

V. Objektové svazky (viz příl.č.5) - vznikaly "jednak po linii práce, jednak podle obhospodařovaných objektů. Po linii práce se objektový svazek zakládá po linii boje s agenturou cizích rozvědek, na teroristickou činnost, diverzi, záškodnictví, trockismus, buržoazní nacionalismus, reakční náboženské ilegální organizace a skupiny atd.

Podle obhospodařovaných objektů se objektový svazek zakládá na veliké objekty, závody, továrny, doly, školy, vědecké a divadelní instituce, na velké vojenské útvary, štáby čs. armády, vyslanectví, pověřenectva a jednotlivá zastoupení kapitalistických zemí."³²⁾

Objektové svazky se vytvářely na podkladě rozhodnutí operativního odboru. Potvrzoval je příslušný náčelník správy Ministerstva vnitra. Pouze u objektů kategorie A³³⁾ a nejzávažnějších objektů "po linii práce" byly objektové svazky potvrzované náměstkem ministra vnitra.

Tento druh svazku mohl být ukončen pouze při likvidaci, přemístění, nebo decentralizací objektu. V takovém případě se svazek předal do archivu I. zvláštního odboru (operativní evidence) MV na podkladě zdůvodněného závěru operativního odboru schváleného pracovníky, kteří svazek potvrzovali.

VI. Kontrolní svazek (viz příl.č.6) - vznikal na podkladě "rozhodnutí náčelníka správy nebo samostatného odboru a eviduje se v tom operativním odboru, kde byl svazek zaveden. Kontrolní svazky se vedou o nejdůležitějších operativně agenturních rozpracováních a vyšetřovacích svazcích, které se nachází v podřízených součástech MV." ³⁴⁾

Osoby, které neprocházely uvedenými svazky operativně agenturního rozpracování, se evidovaly ve všeobecné kartotéce (viz příl.č.7), která rozlišovala následující kategorie osob:

- funkcionáře a aktivisty bývalých reakčních politických stran, kteří nevstoupili do tehdejších stran Národní fronty,

- vedoucí činitele bývalé fašistické mládežnické organizace, která byla vedena reakčními politickými stranami (Junák, Sokol apod.),

- reakční živly římsko - katolického duchovenstva (ilegální i legální představitele církevní hierarchie - biskupy, kapitulní vikáře, kanovníky, generální vikáře, kněze, kteří vystudovali v Římě, profesory bohoslovecké fakulty, představené ženských a mužských řádů, dále všechny salesiány a jezuity), dále vedoucí laických řádů a ilegálních mládežnických organizací,

- v českobratrské církvi - vedoucí osoby, reakční kněze a profesory Komenského fakulty,

- v československé církvi - biskupy, reakční kněze a profesory Husovy fakulty,

- v církvi unitářů - baptistů, metodistů, bratrské jednoty, českých bratří a starokatolické církvi - všechny vedoucí osoby a

- v reformované církvi, v evangelické církvi augsburského vyznání, všechny vedoucí osobnosti a reakční kněze,

- bývalé členy reakčních společností a klubů (jako Francouzského institutu, Britského institutu a klubu, Rotary-klubu, YMCA, YWCA, Svazu přátel USA),

- bývalé úředníky různých zahraničních firem a organizací jako UNRRA, JOINT, vedoucí "Armády spásy", osoby procházející ve stycích s pracovníky kapitalistických misí mimo oficiální styky a také osoby, které pracovaly v těchto misích,

- ty, kteří se odmítli vrátit ze zahraničí ciziny a uprchlíci po únoru 1948,

- vojenské osoby, které absolvovaly různé zpravodajské kurzy, parakurzy a jiný výcvik v západních armádách, bývalé zpravodajské důstojníky předválečné čs. armády a konečně důstojníky, kteří studovali vojenské školy v kapitalistických státech.

- příslušníci organizací a skupin nepřátelské ilegality (pravicoví sociální demokraté, národní socialisté, agrárníci, lidovci, hlinkovci, národní demokraté, fašisté, trockisté a sionisté),

Ve všeobecné kartotéce se vedla také evidence všech blízkých styků rozpracovaných osob, o něž měly zájem složky ministerstva vnitra a které se objevovaly v podezřelých souvislostech. K tomu účelu byl operativní odbor povinen, po zjištění blízkeho styku, okamžitě na nej vyplnit 1 evidenční kartu (viz příl.č.8), kterou předal v rámci ministerstva vnitra I.zvláštnímu odboru ministerstva vnitra k založení do všeobecné kartotéky. Současně všechny zjištěné blízke styky rozpracovaných osob se zanášely do seznamu blízkých styk (viz příl.č.9), který byl zařazen do svazku.

Příloha č. 29 těchto Směrnic obsahuje vzor - "seznam svazků operativního pracovníka" (viz příl.č.10-12), neboť všechny zaregistrované svazky operativně agenturního rozpracování se zanášely do osobních seznamů operativních pracovníků. Tyto byly uloženy u náčelníků operativních odborů a vedeny evidenčními pracovníky těchto odborů.

V pořadí třetí změnu v typologii svazků přinesla novelizace služební knihy A-oper-II-1 (Administrativa v agenturně - operativní práci součástí ministerstva vnitra), která nabyla platnosti dnem 1. ledna 1958.³⁵⁾ Předpis tentokrát uvádí tyto agenturně - operativní svazky:

I. Osobní svazek spolupracovníka - se vedl stejně pro agenta, informátora, rezidenta i konspirační či propůjčený byt. Rozhodnutí o zavedení svazku schvaloval náčelník odboru na podkladě vázacího návrhu příslušného funkcionáře, jak stanovily "Směrnice o agenturně operativní práci" (A-oper-I-3). Součástí tohoto svazku byl dále takzvaný pracovní svazek, kde se shromažďovaly materiály získané od spolupracovníka a další, které byly vyznačeny v předtisku pracovního svazku.

II. Evidenční svazek se zaváděl za účelem prověřování státně-bezpečnostních signálů a poznatků. Lhůta prověřování byla stanovena na šest měsíců od založení svazku, které schvaloval náčelník odboru. Pokud se do stanovené lhůty nepodařilo prověřit věrohodnost signálů, mohl vyšší náčelník na základě písemného návrhu operativního pracovníka lhůtu prodloužit.

III. Osobní operativní svazek - vznikal na základě již prověřených poznatků k rozpracování osoby, podezřelé z protistátní činnosti.

Na osoby, zastávající vyšší funkce ve veřejném životě, schvaloval zavedení tohoto svazku podle funkce náměstek ministra nebo sám ministr vnitra.

IV. Skupinový operativní svazek - se rovněž zaváděl na základě prověřených poznatků k rozpracování skupiny osob, podezřelých ze společného provádění protistátní činnosti.

V. Agenturně-pátrací svazek se zaváděl na osoby, které se dopustily protistátních činů a ukrývaly se před orgány ministerstva vnitra.

VI. Objektový svazek - se vytvářel na důležité objekty národního hospodářství, na státní a veřejné instituce a podle jednotlivých státně-bezpečnostních problematik. Ukládaly se zde důležité poznatky z objektu nebo problematiky, které tvořily základnu pro správnou orientaci operativního pracovníka.

VII. Věcný operativní svazek - vznikal následně po spáchaném státně-bezpečnostním trestném činu v případě neznámého pachatele a to v dohodě s vyšetřovateli Ministerstva vnitra. Svazek se ukládal do archivu po dvou letech, pokud pachatel zůstal neznámý.

VIII. Kontrolní svazek - se vytvářel u složky, která kontrolovala důležitou akci u podřízené součásti. Ve svazku se soustřeďovaly kopie příkazů a zpráv o jejich splnění. Po ukončení akce se kontrolní svazek neukládal do operativního archivu, ale na základě rozhodnutí náčelníka, který dal souhlas k jeho zavedení, byl zničen.

IX. Vyšetřovací svazek - vedl se podle služebního předpisu "Instrukce a vyšetřování v součástech Ministerstva vnitra" (A-vyšetř-I-1).

- mapy zpráv (pro takzvané zvláštní akce, jako: volby, 1. máj, 9. květen, Spartakiáda atd.), které zůstávaly dva roky na odboru a poté byly uloženy do takzvaného operativního archivu a

- dotazník osoby podléhající evidenci se vyplňoval na osobu nebezpečnou lidově demokratickému zřízení.

Registrace všech agenturních i operativních svazků se prováděla u I. zvláštního odboru Ministerstva vnitra a u 1. zvláštních oddělení krajských správ Ministerstva vnitra. Povinností operativního pracovníka bylo předložit:

- rozhodnutí o zavedení svazku,
- statistickou kartu svazku,
- evidenční kartu a
- lustrační list, ovšem ne starší deseti dnů od doručení.

Registrace musela být provedena do 48 hodin po vázání, respektive od schválení zavedení operativního svazku. U vzdálených útvarů byla lhůta prodloužena do šesti dnů.

Mimo to evidenci u I. zvláštního odboru Ministerstva vnitra podléhaly ještě "styky spolupracovníka a rozpracované osoby státně-bezpečnostního zájmu",³⁶⁾ které registroval operativní pracovník v operativní evidenci I. zvláštního odboru "na podkladě evidenční karty a lustračního listu."³⁷⁾

- u Veřejné bezpečnosti,
- u I. zvláštního oddělení KS-MV,
- u I. zvláštního odboru MV a
- u I. správy MV.

Směrnice také stanovily kategorie osob, které podléhaly evidenci ve všeobecné kartotéce jako nebezpečné lidově demokratickému zřízení.³⁸⁾ V podstatě byly stejné jako v 35 předchozí Instrukce ze srpna 1954, pouze s tím rozdílem, že přibyla jedna nová kategorie: "Osoby, na které operativní pracovníci ministerstva vnitra získali signály státo-bezpečnostního charakteru, na jejichž podkladě nemohou tyto osoby v současné době rozpracovat, ale které je nutno evidovat v operativní evidenci."³⁹⁾ Jako příklad se uváděly styky s kapitalistickou ambasádou, s vízovými cizinci z kapitalistických států, nepřátelské živly z řad studentů, profesorů a podobně.

Poslední zmíněná evidence, vedená podle tohoto předpisu u I. zvláštního odboru ministerstva vnitra, byla čs. občanů, kteří "uprchli z ČSR nebo zneužili výjezdů povolení a nevrátili se do ČSR."⁴⁰⁾

Předpis z roku 1957 o administrativě v agenturně-operativní práci součástí Ministerstva vnitra vydržel v platnosti přesně dva roky. Důvodem možná bylo, že jej nepodepsal ministr vnitra, ale "jen" náměstek. Ovšem v oficiálním zdůvodnění vydání nového služebního předpisu "Instrukce o agenturně-operativní evidenci MV" (A-oper-II-1)⁴¹⁾ se tvrdilo, že se tak děje "v zájmu zkvalitnění agenturní a operativní evidence".⁴²⁾

Tentokrát byla instrukce rozdělena na část o evidenci spolupracovníků a na část o evidenci operativního rozpracování. Vůči svým předchůdcům je mnohem podrobnější právě v části věnované spolupracovníkům.

Rozlišovala sice jednotlivé spolupracovníky na rezidenty, agenty, informátory a majitele konspiračních bytů, ale způsob evidence těchto spolupracovníků zůstal pro všechny stejný.

Registrace jejich osobních svazků i neuskutečněného vázání se opět prováděla u 1. oddělení I. zvláštního odboru Ministerstva vnitra (či u 1. skupiny I. zvláštních oddělení ostatních součástí MV). I. správa (zahraničněpolitická rozvědka) MV, rozvědka Pohraniční stráže (dále jen PS) a IX. správa (operativní technika) MV prováděly registraci podle vlastních instrukcí u svých součástí.

Při registraci osobního agenturního svazku musel operativní pracovník předložit:

- dožádání o zavedení svazku,
- statistickou kartu,
- evidenční kartu,
- tematickou kartu na krycí jméno a
- lustrační list (ovšem ne starší 30 dnů po obdržení od evidence), přičemž pořadí lustrace bylo následující:

- kartotéka správy VB,
- 1. zvláštní oddělení KS-MV,
- I. zvláštní odbor MV a
- operativní kartotéka I. správy MV.

Registrace majitelů konspiračních a propůjčených bytů se potom prováděla obdobně jako u spolupracovníků.

Spolupracovníci, které náčelník dané složky Ministerstva vnitra určil jako zvlášť důležité, byli zaregistrováni pouze pod krycím jménem. Kartotéka jejich pravých jmen potom byla vedena u náčelníka příslušné operativní složky.

Operativní odbor Sboru nápravných zařízení a operativní pracovníci NZ věznic a NPT registrovali, evidovali a ukládali všechny druhy svazků spolupracovníků jako jiné operativní součásti Ministerstva vnitra.

Zmíněná instrukce také mluví o evidování styků spolupracovníků. Tyto styky jsou tady definovány jako osoby státo-bezpečnostního operativního zájmu. Jejich evidence byla obdobná jako v předchozím předpisu po vyplnění evidenční karty a lustračního listu na I. zvláštním odboru MV (1. oddělení).

O osobách, které se nepodařilo zavázat ke spolupráci na základě kompromitujícího materiálu, rozhodoval operativní pracovník v jakém druhu operativního svazku budou nadále rozpracovávány. Pokud kompromitující materiál nebyl závažný nebo nebyl žádný, avšak osoba již byla kontaktována, operativní pracovník ukládal materiál i s evidenční kartou do agenturního archivu.

Tato instrukce zaváděla další evidenci, takzvanou tematickou evidenci spolupracovníků. Jejím účelem bylo využití zvláštních schopností agentury pro nasazení do nepřátelských skupin (akcí), čímž se měla dále zkvalitnit agenturní práce.

Spolupracovníci i jejich styky se evidovaly pouze v agenturně operativní kartotéce u 1. zvláštních oddělení součástí Ministerstva vnitra, tzn. že se neevidovaly celostátně u I. zvláštního odboru MV.

Poznatky z tematické evidence se vydávaly u činných spolupracovníků pouze pod krycím jménem a registračním číslem s upozorněním, která správa, odbor či oddělení daného spolupracovníka řídí. U archivovaných svazků se vyznačovaly pouze jejich archivní čísla.

Instrukce, podobně jako předchozí předpis A-oper-II-1, pojednávala o agenturních svazcích s tím, že jednotlivé typy více precisovala. Dále zavedla "pozorovací svazky" na osoby, které byly dosud vedeny ve všeobecné kartotéce. Jednotlivé typy pak definovala takto:

"I. Skupinový operativní svazek se zavádí na základě prověřených poznatků na skupinu osob (nejméně dvě osoby), které jsou podezřelé, že se spojily k provádění nepřátelské činnosti proti lidově demokratickému zřízení.

Každá osoba, která je činná v protistátní skupině nebo organizaci, se aktivně rozpracovává ve vlastním osobním operativním nebo agenturně pátracím svazku, který je součástí svazku skupinového.

II. Osobní svazek se zavádí na základě prověřených poznatků k aktivnímu agenturnímu rozpracování osoby podezřelé z provádění protistátní činnosti. Rozpracování osoby v osobním operativním svazku znamená hluboké prověření všech okolností souvisejících s podezřením z provádění protistátní činnosti, opatření přímých i nepřímých důkazů a jejich zadokumentování prostřednictvím všech dosažitelných agenturně operativních prostředků.

III. Agenturně pátrací svazek se zavádí na známého i neznámého pachatele nebo osobu podezřelou ze spáchání protistátního trestného činu, ukrývající se před orgány bezpečnosti. Při tom nerozhoduje, zda se zdržuje na území ČSR nebo mimo.

Agenturně pátrací svazek na neznámého pachatele se zavádí zpravidla v případech, kdy je spáchán protistátní trestný čin a pachatele je třeba agenturně operativními prostředky zjistit.

Je-li pachatel zjištěn a dopaden, svazek se ukončuje. Je-li pachatel zjištěn a ukrývá se před orgány bezpečnosti, převádí se svazek na osobu a zavádí se příslušné pátrání.

V průběhu vedení svazku a i při jeho dočasném uložení v operativní úloži, se evidují jako styk (viz čl. 15) ty osoby, jež jsou důvodně podezřelé z účasti na spáchání trestného činu.

Pátrání spočívá ve vyhledávání dokumentů a v agenturním pronikání a prověřování příbuzenských a jiných styků, zejména uprchlíků, s cílem pachatele zjistit, dopadnout, anebo jeho další nepřátelskou činnost znemožnit.

IV. Svazek prověření signálu zavádí se na prověření signálních poznatků o protistátní činnosti osoby (projevování zájmu o skutečnosti představující státní tajemství, mimoslužební návštěvy zastupitelských úřadů kapitalistických států, podezřelý styk, nebo dopisování s osobami v kapitalistických státech a tak pod.), získaných agenturou, vyšetřováním, hlášením různých úřadů, občanů a podobně, za účelem potvrzení jejich pravdivosti.

Lhůta k prověření těchto signálů se stanoví na dobu 6 měsíců od zavedení svazku, kterou může ve zvláštních případech prodloužit náčelník součásti (u VKR náčelník operativního odboru) o dva až tři měsíce.

Potvrdí-li se signál o protistátní činnosti, převádí se tento svazek na jiný druh operativního svazku.

Neprověří-li se signál a nejeví-li se nutnost dalšího prověřování, svazek se ruší. Jestliže však materiály dle svého obsahu nelze zničit, je možno podle charakteru získaných poznatků o osobě, svazek prověření signálu převést na pozorovací nebo uložit do operativního archivu.

V. Pozorovací svazek se zavádí za účelem dlouhodobého pozorování osob představujících operativní zájem státně bezpečnostní, tj. osob, u nichž na základě jejich třídního původu, kompromitující činnosti za bývalých režimů nebo na základě zjištěných poznatků lze předpokládat nepřátelskou činnost a jež mohou tvořit bázi nepřátelských rozvědek. Jedná se zejména o tyto kategorie osob:

- někteří vízoví cizinci z kapitalistických států a čs. občané udržující s nimi styky,

- vyšší funkcionáři a někteří aktivní členové bývalých nacistických, fašistických a reakčních stran a jejich odnoží (např. NSDAP, SS, SA, Henleinova strana, Agrární strana, Selská jízda, Národní sjednocení, Vlajka, Národní garda, Hlinkova strana, Hlinkova garda a jiné),

- vyšší funkcionáři a někteří aktivní členové bývalých organizací a spolků z předmnichovské republiky a okupace (např. Junák, Orel, Sokol, Kuratorium, Veřejná osvětová služba, Liga proti bolševismu, Svaz pro spolupráci s Němci a tak podobně),

- vládní představitelé a poslanci buržoazních stran a organizací z doby I. ČSR, protektorátu a Slovenského státu a kolaboranti, kteří aktivně pomáhali fašistickým okupantům,

- buržoazní nacionalisté, sionisté, trockisté, revizionisté a jiní šiřitelé protimarxistických ideologií, kteří se svou činností jako takoví projevují,

- reakční činitelé společností a klubů (např. YMCA, YWCA, Rotary club, Svaz přátel USA),

- bývalí úředníci a zástupci cizích kapitalistických průmyslových obchodních firem a organizací, představující báze kapitalistických rozvědek (např. Ciba, Siemens, UNRRA, Joint),

- bývalí vyšší činitelé kapitalistického státního aparátu (justice, ministerstva zahraničních věcí, obchodu, financí, policie, četnictva a armády, zvláště vojenských zpravodajských orgánů, kteří absolvovali různé zpravodajské školy, kurzy, parakurzy v západních armádách a v armádě I. ČSR atd.),

- bývalí agenti nepřátelských rozvědek a státního aparátu z doby nesvobody a I. ČSR,

- bývalí představitelé buržoazie, jako továrníci, majitelé dolů, větší akcionáři, členové a vedoucí činitelé správních rad, koncernů, monopolů, syndikátů a bank, velkoobchodníci, velkostatkáři a jejich rodinní příslušníci,

- bývalí přisluhovači buržoazie jako ředitelé bank, továren, dolů, hutí a jiní buržoazní odborníci, jejichž poměr k lidově demokratickému zřízení není dosud vyjasněn nebo je nepřátelský,

- bývalí představitelé buržoazního odboje protektorátu a tzv. Slovenského státu,

- někteří navrátilci a amnestanti z kapitalistických států, zejména však ti, kteří opustili ČSR po osvobození v roce 1945 a po únoru 1948,

- všechny osoby po propuštění z vazby, které si odpykávaly trest za špionáž, teror, diverzi a jiné zvláště nebezpečné protistátní trestné činy,

- jiné osoby nebezpečné lidově demokratickému zřízení, podle jednotlivých problematik a linie práce operativních součástí MV.

Z uvedených kategorií osob vytypuje operativní pracovník osoby, jejichž činnost je ze StB hlediska účelné soustavně pozorovat stávající agenturou i za pomoci Veřejné bezpečnosti.

VI. Objektový svazek se zavádí na důležité objekty národního hospodářství, na státní a veřejné instituce, úseky státních hranic a podobně, za účelem státně-bezpečnostní ochrany před nepřátelskou činností a podle jednotlivých problematik operativních součástí MV, za účelem státo- bezpečnostního dozoru a sledování nepřátelské činnosti bývalých reakčních institucí, organizací a spolků, úřadoven a centrál kapitalistických rozvědek a jejich ambasád a nepřátel v některých organizacích současného veřejného života.

Účelem objektového svazku je soustřeďovat v něm důležité poznatky z objektu nebo problematiky, které tvoří základnu pro správnou orientaci operativního pracovníka.

Vedení objektových svazků umožňuje správně a přehledně sledovat politicko-bezpečnostní situaci daného objektu (báze) a účinně zaměřovat agenturní sítě. Proto třeba, aby zejména náčelníci všech stupňů věnovali soustavnou pozornost správnému vedení těchto svazků.

Uspořádání objektového svazku a zejména soustavné doplňování přehledů o objektu, zvláště pokud jde o třídní a politické složení zaměstnanců a vedení závodu nebo úřadu, obsah a závady ve výrobě, zpravodajské a agenturní sítě vlastní (dle krycích jmen a registračních čísel svazků), zranitelnost úseku výroby, seznamy a rozmístění rozpracovaných a evidovaných osob atp., to vše musí být základem dobré státně-bezpečnostní práce ve svěřeném objektu nebo bázi. Proto operativní pracovník, který objektový svazek vede, vypracovává minimálně jednou za rok situační zprávu předkládá ji svému nadřízenému náčelníku (dle důležitosti objektu) a po jeho vyjádření ji zakládá do svazku.

VII. Kontrolní svazek se zavádí u součásti, která kontroluje nebo řídí důležitou akci u podřízeného útvaru. Tento svazek (mapu) si vyžádá náčelník odboru (u centrály náčelník oddělení) u I. zvláštního odboru MV (oddělení).

Ve svazku se soustřeďují kopie příkazů a zpráv o jejich splnění. Po ukončení případu operativního rozpracování se kontrolní svazek do archivu neukládá. Podle rozhodnutí náčelníka, který dal souhlas k jeho zavedení, po určené době (zpravidla 2 roky) se svazek komisionálně ničí.

Kontrolní svazek objektového svazku se pravidelně vytřiďuje, nepotřebné materiály se vyjímají a komisionálně ničí.

Mapy zpráv se zavádějí jen k opatřením a událostem mimořádného významu, např. volby, státní nebo místní zvláštní události, pohraniční operace u PS, akce a oslavy, které Státní bezpečnost zajišťuje nebo sleduje.

Soustřeďují se v nich přehledně uspořádané pokyny a zprávy o bezpečnostních opatřeních a jejich výsledcích, přehledy o náladě obyvatel, politické reagencii jednotlivých vrstev obyvatelstva apod.

Po ukončení akce může zůstat mapa zpráv podle potřeby na odboru (oddělení), jinak se ukládá do operativního archivu."⁴³⁾

Registrace svazků u I. zvláštního odboru ministerstva vnitra a 1. odděleních podřízených součástí v podstatě zůstala zachována, stejně jako vlastní systém registrace u I. a IX. správy MV a následně i 1. a 9. odborů (oddělení) KS-MV.

Při registraci osobních a operativně-pátracích, pozorovacích a signálních svazků se nyní vyžadovaly následující dokumenty:

U skupinových, objektových a pátracích svazků byly potom nutné tyto dokumenty:

Zavedení skupinového, osobního, agenturně-pátracího a objektového svazku schvaloval náčelník operativní správy MV. Náčelník odboru se potom vyjadřoval ke vzniku pozorovacího a signálního svazku na osoby, které byly v nomenklatuře ÚV KSČ, zatímco objekty zvláštního významu zůstaly v pravomoci ministra vnitra, respektive jeho náměstka. Schvalovaní svazků na osoby v nomenklatuře KV KSČ bylo v pravomoci náčelníků správ Ministerstva vnitra.

Dále se pokračovalo v evidenci osob, tzv. "styky rozpracovaných osob", které se evidovaly v agenturně operativní kartotéce u 1. zvláštního oddělení součástí MV. Operativní pracovníci v tomto případě evidovali osoby, o nichž v souvislosti s rozpracováním v osobním, agenturně pátracím nebo pozorovacím operativním svazku zjistili, že udržuje s rozpracovanou osobou styky takového rázu, že zasluhují státo- bezpečnostního operativního zájmu. Hlavním účelem evidování styků bylo zajištění operativního rozpracování blokováním osob při lustraci proti jeho narušení jiným operativním pracovníkem. Osoby procházející v objektových a kontrolních svazcích a v mapách zpráv se neevidovaly. Pokud na ně existovaly závažné státo-bezpečnostní poznatky, musel být zaveden některý z operativních svazků.

I. správa a 1. odbory KS MV mohly evidovat v evidenci I. zvláštního odboru MV případně 1. zvláštního oddělení příslušné správy MV některé osoby podle uvážení a podle operativní potřeby. V tzv. evidenci "U" (uprchlíci) byly u 1. zvláštního oddělení KS MV i celostátně u I. zvláštního odboru MV evidovány osoby, které uprchli z ČSR nebo zneužili výjezdního povolení a nevrátili se. Evidovaly se na podkladě "Hlášení o útěku z ČSR".

Instrukce také definuje obsah agenturně operativní kartotéky u I. zvláštních odborů a 1. zvláštních oddělení složek ministerstva vnitra:

a) celostátně ze všech operativních součástí MV (mimo I., IX. správy a rozvědky PS) na osoby:

- rozpracované v některém druhu operativních svazků nebo jejichž rozpracování bylo ukončeno,
- vyšetřované vyšetřovateli MV,
- uprchlé z ČSR nebo které se o útěk pokusili,
- na které je vyhlášeno pátrání součástmi MV,
- zaevidované ve starých materiálech (od roku 1945 do roku 1951),

- zavázané ke spolupráci, nebo s nimiž byla spolupráce ukončena (s výjimkou spolupracovníků v činné vojenské službě složek, jsoucích pod operativním dohledem VI. správy MV, neboť tyto jsou centrálně evidovány jen u I. zvláštního oddělení VI. správy),
- které se nepodařilo zavázat ke spolupráci,
- zaevidované jako styky spolupracovníků a rozpracovaných osob,
- zaevidované jako "bývalí lidé" podle RMV č. 1/59.

Evidence 1. zvláštního oddělení KS-MV a VI. správy MV obsahují evidenční karty na osoby uvedené v bodech a), b), zaevidovaných v rámci vlastních součástí."⁴⁴⁾

Podle charakteru osob a poznatků bylo možno lustrovat ještě v následujících evidencích:

- I. správy MV,
- operativní S-VB a HS-VB a
- SNZ ke zjištění, kde osoba odpykává (odpykala) trest.

- v tematické evidenci spolupracovníků MV (speciální vlastnosti a odbornost) u 1. oddělení I. zvláštního odboru MV (1. skupin 1. zvláštních oddělení součástí MV),

- ve věcné evidenci operativního archivu u 2. oddělení I. zvláštního odboru MV (u 2. skupin 1. zvláštních oddělení součástí MV),

- v evidenci žadatelů o pasy a víza u I. zvláštního odboru (PV) MV (u 1. zvláštních oddělení (PV) KS-MV),

- v dokumentačních a pomocných evidencích Studijního ústavu I. zvláštního odboru MV,

- u správy kádrů MV v evidenci žadatelů a bývalých příslušníků bezpečnostních složek,

Po nástupu nového ministra Lubomíra Štrougala vychází v roce 1962 rozkaz s přílohou, ve které je publikována nová "Instrukce o operativní evidenci a administrativě při agenturně operativní práci státní bezpečnosti" (A-oper-II -1).⁴⁵⁾ Ta stanovila jednotný systém vedení operativní evidence Státní bezpečnosti a administrativy při agenturně operativní práci. Zvlášť zdůrazňuje nutnost přísného dodržování konspirace při nakládání s písemným materiálem, který Státní bezpečnost soustředila.

"1) kandidáti spolupráce se vedou po dobu prověřování a seznamování ve svazku kandidáta ke spolupráci,

a) agenta
b) informátora
c) rezidenta
d) na konspirační nebo propůjčený byt

3) na jednotlivé případy agenturně operativního rozpracování zavádějí se podle jejich charakteru svazky:

a) osobní
b) skupinový
c) pátrací
d) pozorovací
e) prověření signálu
f) objektový
g) kontrolní

I. Svazek kandidáta ke spolupráci se registruje po schválení navázání osobního styku operativního pracovníka s kandidátem. Neuskuteční-li se získání kandidáta ke spolupráci v předepsané době, uloží se svazek podle státo- bezpečnostní hodnoty materiálů do operativního archivu nebo se zruší. Vyjmutí evidenčních karet z evidencí StB provádějí pracovníci 1. zvláštních oddělení (I. zvláštního odboru MV).

II. Svazek agenta se registruje zpravidla po získání kandidáta ke spolupráci. Ke každému svazku agenta se zavádí při registraci pracovní svazek, do něhož operativní pracovník zařazuje získané zprávy.

Svazek informátora nebo rezidenta se registruje a vede obdobným způsobem jako svazek agenta.

III. Svazek na konspirační nebo propůjčený byt se registruje na heslo, krycí jméno nebo jméno osoby, která byt propůjčila. Ke konspiračnímu nebo propůjčenému bytu musí operativní pracovník v zájmu ochrany a konspirace evidovat osoby, na něž je vystaven dekret na byt, a nebo které vlastní byt propůjčily. Tento svazek musí obsahovat tyto materiály:

- rozhodnutí o zavedení svazku a zdůvodnění
- dekret nebo smlouvu o nájmu bytu,
- plánek místnosti a situační plán,
- seznam operativních pracovníků, kteří tento byt používají, a tajných spolupracovníků, s nimiž se v bytě konají schůzky a
- materiály z prověrek o utajení bytu.

IV. Osobní svazek se zavádí po prověření signálu o páchání nebo přípravě protistátní trestné činnosti. Operativní pracovník využije všechny vhodné a možné operativní prostředky, je povinen usilovat o rychlé odhalení této činnosti a o zjištění osob, které ji provádějí.

V průběhu operativního rozpracování provádí opatření k dokumentaci trestné činnosti.

V. Skupinový svazek se zavádí na společnou protistátní činnost dvou či více osob. Materiály a dokumentace k jednotlivým osobám se soustřeďují do osobních svazků. Materiály o společné trestné činnosti těchto osob a plány operativního rozpracování protistátní skupiny se zařazují do skupinového svazku.

VI. Pátrací svazek se zavádí byl-li spáchán protistátní trestný čin nebo došlo-li k ohrožení (narušení) objektu nebo zájmu republiky a pachatel není dosud známý. Operativní pracovník je povinen využíváním všech vhodných operativních prostředků a ve spolupráci s vyšetřovateli StB a VB houževnatě a plánovitě provádět všechna opatření k vypátrání pachatele a ke zjištění skutečné příčiny ohrožení (narušení) objektu nebo zájmu republiky.

VII. Pozorovací svazky se zavádějí na osoby, které mohou tvořit základnu nepřátelské činnosti, nebo jsou z jiných důvodů nebezpečné socialistickému zřízení (zbytky bývalých vykořisťovatelských tříd, navrátilci, amnestanti a osoby, které si odpykaly tresty za protistátní činnost, osoby, s nimiž bylo provedeno preventivní opatření apod.). Těmto osobám je nutno věnovat pozornost, sledovat jejich jednání, styky, názory, projevy apod.

VIII. Svazek prověření signálu se zavádí, získá-li operativní pracovník signál o přípravě nebo provádění protistátní činnosti. Prověrku signálu musí ukončit do šesti měsíců. Není-li to z vážných příčin možné, uvede důvody a požádá příslušného náčelníka o povolení prodloužení lhůty o jeden až tři měsíce.

IX. Objektový svazek se zavádí na instituce, zejména kapitalistických států, nebo na centrály a úřadovny nepřátelských rozvědek za účelem sledování jejich činnosti, nebo na významné objekty národního hospodářství, vojenské objekty, hraniční prostory atp. za účelem státo-bezpečnostní ochrany před nepřátelskou činností. Základem agenturně operativní práce v objektech je důkladná znalost operativní situace. Předpokladem k tomu je rozbor třídního a politického složení zaměstnanců a vedení podniku (úřadu, ústavu), přehled o nepřátelských elementech, zranitelných místech, závadách ve výrobě, režimu ochrany státního tajemství, rozmístění tajných spolupracovníků, důvěrníků, apod.

X. Kontrolní svazek se zavádí u součásti, která řídí nebo kontroluje důležitou akci u podřízeného útvaru.

Kontrolní svazky se u I. zvláštního odboru (oddělení) MV neregistrují. Desky svazku si vyžádá příslušný náčelník u registrátora. Po ukončení operativního rozpracování se kontrolní svazek do archivu neukládá. Podle rozhodnutí náčelníka, který dal souhlas k jeho zavedení, se kontrolní svazek po určené době zničí."⁴⁶⁾

Svazky se dál registrovaly u I. zvláštního odboru (oddělení) MV, ovšem nyní bylo nutné doložit při evidování kandidáta ke spolupráci:

- schválený návrh na navázání osobního styku s kandidátem,
-lustrační list kandidáta a
- příslušný počet evidenčních karet,

zatímco při registraci všech ostatních svazků (mimo kontrolního) se vyžadovalo:

- rozhodnutí o zavedení svazku,
- statistická karta,
- lustrační list (ne starší 30 dnů od provedení lustrace)
- příslušný počet evidenčních karet,
- tematická karta (na tajné spolupracovníky, kteří měli speciální odbornost, vlastnosti, zájmy nebo styky k využití pro ostatní operativní pracovníky).

- skupinový - náčelník správy,
- osobní - náčelník odboru,
- objektový, signální, pátrací - náčelník odboru a samostatného oddělení,
- kontrolní svazek - náčelník oddělení (v ústředním aparátě) nebo náčelník odboru.

Vedení svazků na osoby, které byly v nomenklatuře ÚV KSČ a vlády a na objekty státního významu schvaloval ministr vnitra nebo jeho náměstek, na osoby v nomenklatuře KV KSČ schvaloval zavedení svazků náčelník správy MV, KS MV nebo OŽD MV.

Dále se evidovaly tzv. styky státo-bezpečnostního charakteru (zkráceně styk), které se shromažďovaly ke svazkům spolupracovníků nebo k jiným operativním svazkům a výjimečně také k objektovým.

- Při přerušení spolupráce se svazky tajných spolupracovníků ukládaly do operativního archivu na dobu, kterou určil příslušný náčelník podle směrnic o agenturně operativní práci StB, zatímco evidenční karty v operativní evidenci zůstávaly (blokace trvala).

- Při ukončení spolupráce se svazky tajných spolupracovníků předávaly do operativního archivu na dobu 5-10 let.

- Svazky konspiračních a propůjčených bytů se uchovávaly maximálně po tři roky.

- Svazky informátorů z řad vojáků základní služby, kteří odcházeli do zálohy a nebyli k nim získány státo- bezpečnostní poznatky, ani nebyla perspektiva jejich využití teritoriálními složkami MV, se zničily.

- Svazky tzv. rozpracování, které se ukončovaly z důvodu úmrtí osoby, trvalého odjezdu cizince z území ČSSR nebo zániku trestní činnosti či se potvrdilo, že se nejednalo o trestnou činnost, se ukládaly do archivu následovně:

- pokud byla žijící osoba evidována jako nepřátelská osoba a materiály měly státo-bezpečnostní hodnotu, převedly se okresnímu úřadu, kde byla osoba evidována.

- jestliže obsahoval státo-bezpečnostní informace a přitom se nejednalo o nepřátelskou osobu, svazek i materiál se zničil. Zároveň se zrušila evidence osoby v operativní evidenci.

- Objektové svazky se po vyhodnocení ukládaly na dobu 5-10 let, výjimečně i trvale, pokud obsahoval materiály zvláště důležité státo-bezpečnostní hodnoty (prominenti, cizinci, nasazení speciálních tajných spolupracovníků). V takovém případě byl uložen do zvláštního fondu operativního archivu (označení "Z").

K zabezpečení přehledu o uprchlících z ČSSR se u 1. zvláštního oddělení KS-MV nebo 1. zvláštního odboru MV evidovali všichni čs. státní občané a bezdomovci, kteří měli v ČSSR stálé bydliště a po roce 1945 ilegálně opustili čs. území, nebo "zneužili" výjezdního povolení a zůstali v zahraničí.

- I. správy MV (cizí státní příslušníky),
- ZS-GŠ prostřednictvím VI. správy MV a
- operativní SVB a celostátní HSVB.

Kromě toho mohli operativní pracovníci vyžadovat poznatky na základě písemného požadavku:

"a) v tematické evidenci spolupracovníků StB (speciální vlastnosti a odbornost tajných spolupracovníků) u 1. oddělení I. zvláštního odboru (u 1. skupin 1. zvláštních oddělení správ MV)

b) ve věcné evidenci operativního archivu u I. zvláštního odboru MV (názvy rozpracovaných akcí, osobní tematická a věcná evidence k jednotlivým problematikám a liniím operativních součástí MV)

d) v evidenci žadatelů o pasy a víza u 1. zvláštního oddělení (odboru PV)

e) v dokumentačních a pomocných evidencích Studijního ústavu I. zvláštního odboru MV

i) u správy kádrů MV v evidenci žadatelů a bývalých příslušníků bezpečnostních složek

j) v ústřední evidenci obyvatel (ÚEO), v městské a okresní evidenci obyvatel

Kupodivu až v roce 1970 ministr vnitra Jan Pelnář svým rozkazem č. 7 změnil, respektive upřesnil některá ustanovení Štrougalovy instrukce. "Ke zvýšení konspirace při lustrování v operativních státo-bezpečnostních evidencích doplňuji služební předpis MV A-oper-II-1 vydaný RMV č. 24 ze dne 15. 9. 1962 1. doplňkem, jehož text je uveden v příloze."⁴⁸⁾ Tím se změnila lustrační oprávnění, která navazovala na změnu organizační struktury MV, neboť dále se konstatuje, že "všude, kde se ve služebním předpise A-oper-II-1 mluví o 1. zvláštním odboru (oddělení) MV, rozumí se tím SEO (statisticko-evidenční odbor - oddělení) II. a III. FSZS (KS SNB)".⁴⁹⁾

Od této chvíle mohli pracovníci příslušných složek Ministerstva vnitra vyžadovat z těchto evidencí SEO:

- tematické evidence spolupracovníků StB (speciální vlastnosti a odbornost tajných spolupracovníků),
- věcné evidence operativního archivu (názvy rozpracovaných akcí, osobní, tematická a věcná evidence k jednotlivým problematikám a liniím operativních součástí StB),
- evidence "U" (uprchlíci) a
- dokumentační a pomocné evidence studijního ústavu SEO II. správy FSZS.

Teprve 22. srpna 1973 federální ministr vnitra doc. PhDr. Jaromír Obzina, CSc. podepsal nový předpis A-oper-II-1, který vstoupil v platnost dnem 1. října 1973.⁵⁰⁾ Z jeho dikce je zřejmé, že se v československé kontrarozvědce začal klást větší důraz na evidence a statistiku. Vytváří se totiž "jednotný evidenční statistický a archivní systém", který měl mimo jiné zajistit:

- konspiraci zájmů a činností čs. kontrarozvědky a
- využití racionalizačních prostředků k efektivnímu zpracování kontrarozvědných informací pro potřeby kontrolní, řídící a analytické činnosti.

Je zřejmé, že v agenturně-operativní práci StB se začaly uplatňovat takzvané vědecké metody. Na rozdíl od svých předchůdců tato instrukce podává pouze výčet jednotlivých svazků, a to:

- agenta (A)
- rezidenta (R)
- držitele propůjčeného bytu (PB)
- konspiračního bytu (KB)
- objektový (OB)
- signální (S)
- osobní (OS)
- pátrací (P)
- kontrolní (K)

Osobní spisy se vedly do doby, kdy získané poznatky odůvodňovaly jejich převedení na některý z druhů svazků nebo uložení do archivu.

- lustrační list s příslušnými lustracemi,⁵¹⁾
- schválený návrh na zavedení svazku a u tajného spolupracovníka (TS) záznam o získání,
- vyplněnou statistickou kartu a
- vyplněnou evidenční kartu (u správ StB v krajích z karty).

- schválený návrh na zavedení svazku a
- vyplněná statistická karta (kromě kontrolního svazku).

- lustrační list s příslušnými lustracemi a
- vyplněná evidenční karta.

Svazek nebo spis se uzavíral v případě, že důvody k jeho vedení pominuly. Po schválení návrhu na jeho ukončení se pak do 30 dnů svazek nebo spis předal SEÚ.

Svazky mohly být na dobu pěti let uloženy do zvláštního fondu (fond "Z"), pokud na tom byl zpravodajský zájem. Po této lhůtě upozornil pracovník SEÚ příslušného funkcionáře, který byl povinnen rozhodnout, zda pominuly důvody uložení svazku ve fondu "Z" nebo zda zůstane ve fondu i nadále.

Podle těchto směrnic se vedla evidence zájmových osob u SEÚ a to zejména:

- styky tajných spolupracovníků a rozpracovaných osob
- styky kádrových rozvědčíků a zpravodajsky zajímavých pracovníků kapitalistických zastupitelských úřadů a institucí
- jinak zpravodajsky zajímavých osob.

Tyto se evidovaly se souhlasem nadřízeného náčelníka. Na vylustrovaném lustračním listě se uvedl důvod evidování osoby. Písemnosti k nim se zařazovaly do příslušného svazku (ke kterému byla zájmová osoba evidována). Evidované osoby se pak ještě zaznamenávaly do "Seznamu osob" příslušného svazku nebo spisu.

U SEÚ se také vedly evidence "určené osoby". Tím se rozuměl čs. občan, případně jiná osoba z řad pracovníků ministerstev, ústředních úřadů a dalších organizací, která byla určena vedoucím příslušné instituce určena ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 102/7O Sb. pro styk se státním tajemstvím. Pochopitelně že k takovému určení se musel vyjádřit příslušný útvar StB.

Útvar, který určené osoby evidoval, zasílal jednu evidenční kartu federální správě pasů a víz a příslušnému krajskému odboru nebo okresnímu oddělení pasů a víz podle místa trvalého bydliště evidované osoby.

Tato směrnice se poprvé zmiňuje o takzvané blokaci zájmových osob, což bylo administrativním opatřením koordinační povahy, které mělo zabezpečit, aby nedocházelo ke střetu kontrarozvědných zájmů jednotlivých pracovníků. Tak byly blokovány všechny osoby, na které byl veden svazek nebo spis.

Systém blokace se projevil při lustracích, respektive při sdělení jejich výsledků. Pracovník lustrující blokovanou osobu obdržel jako výsledek lustrace "Příkaz k předání poznatků". Lustrační list obdržel pracovník, jenž lustrovanou osobu blokoval.

Směrnice zaváděla tzv. zvláštní blokaci.Při této blokaci se v rozsahu stanoveném příslušným pracovníkem po schválení jeho nadřízeným náčelníkem omezovalo nebo vylučovalo sdělování výsledků lustrace.

Evidence čs. kontrarozvědky byla integrovaná soustava, která soustřeďovala informace k osobám, které byly v minulosti předmětem zájmů útvarů čs. kontrarozvědky. Obsahovala karty těchto osob:

- evidovaných podle této směrnice a jejích předchůdců,
- vyšetřovaných a odsouzených pro kontrarevoluční trestnou činnost a
- evidovaných podle příslušných směrnic I. a II. správy a dále RMV ČSSR č.44/1970.

- ústřední evidence soustřeďovaly informace k zájmovým osobám celé čs. kontrarozvědky, která byla vedena u SEO,
- krajské evidence působily v rámci krajských správ StB, s výjimkou správy StB pro Prahu, která byla vedena u SEO a
- evidence III. správy byla oborovou evidencí vojenské kontrarozvědky.

- evidence uprchlíků - obsahovala evidenční karty čs. občanů a bezdomovců, kteří po roce 1945 bez povolení čs. úřadů opustili území Čs. republiky, nebo se o to pokusili, anebo zůstali bez povolení čs. úřadů v cizině. Evidence sloužila zejména pro potřeby zpravodajské práce proti nepřátelské činnosti čs. emigrace.

- evidence písemností vzniklých z činnosti bezpečnostních složek po roce 1945 (mimo svazkovou agendu)

- evidence písemností pro studijní účely u SEÚ správy StB v Bratislavě

Nová "Směrnice pro evidenci, statistiku a administrativu při kontrarozvědné činnosti" (A-oper-II-1) vstoupila v platnost 1. dubna 1978.⁵²⁾ Ta rozlišovala následující druhy svazků kontrarevolučního rozpracování a tajných spolupracovníků:

- rezident
- agent
- držitel propůjčeného bytu
- konspirační byt
- objektový svazek
- signální svazek
- osobní svazek
- pátrací svazek
- kontrolní svazek

- důvěrník
- kandidát spolupráce
- nepřátelská osoba
- prověřována osoba.

- lustrační list se záznamem o lustraci ne starší 30 dnů z evidencí statisticko-evidenčních útvarů správ Veřejné bezpečnosti a federální správy Veřejné bezpečnosti - federální kriminální ústředny, evidence SEÚ a na cizince též z evidence SEÚ I. správy,

- schválený návrh na zavedení svazku nebo osobního spisu a u tajného spolupracovníka záznam o získání,

- jedna vyplněná evidenční karta, u správ Státní bezpečnosti krajských správ Sboru národní bezpečnosti potom dvě karty,

Při registraci objektových, pátracích a kontrolních svazků se muselo předložit:

- na pátrací a objektový svazek vyplněná statistická karta, která se ovšem nevyplňovala na kontrolní svazek.

Ustanovení směrnice o evidenci zájmových osob, určených osob a blokaci osob se v porovnání s předchozí směrnicí z roku 1973 podstatě nezměnily. Stejně jako pokyny o evidencích, které vedla čs. kontrarozvědka, pouze článek o evidenci uprchlíků⁵³⁾ byl vypuštěn.

Tento rozkaz byl zrušen dnem, kdy vstoupil v platnost Nařízení ministra vnitra ČSFR č. 15/1991.⁵⁴⁾

¹⁾ Podrobněji GULA, M.: Vývoj typů spolupracovníků kontrarozvědky StB ve směrnicích pro agenturní práci, in: Sborník Securitatis imperii č. 1/1994, s. 6-17.

²⁾ Archiv Ministerstva vnitra České republiky (dále jen AMV), Sbírka normativních předpisů, Instrukce evidence pod č.j. B/4-161/02-taj-51 podepsal ministr národní bezpečnosti Ladislav Kopřiva.

⁷⁾ Rozumí se desky, na kterých je uveden krycí název svazku a obvykle také evidenční číslo. Obvykle na vnitřní straně desek je uvedeno datum založení svazku, kdo založení povolil a schválil a především jméno takzvaného správce svazku. Do těchto desek se potom zakládaly jednotlivé číslované listy dokumentace zapsané do přehledu o spisu (zpravidla první list).

⁸⁾ Známé registry svazků byly zavedeny až v roce 1954, a proto je poměrně dnes velmi obtížné rekonstruovat agenturní síť Státní bezpečnosti v předcházejících letech, neboť při jejich zavedení byla zapsána pouze "živá" agentura.

¹⁶⁾ Srov. Tamtéž, § 6. Později evidenční karty podepisoval vedle operativního pracovníka také náčelník příslušného oddělení. Viz AMV, TRMV č. 60/1956.

²⁴⁾ AMV, TRMV č. 157/1954, čl. 162. Příloha. Oba dokumenty podepsali mjr. Václav Jiras, náčelník I. zvláštního odboru MV, v zastoupení npor. Miroslav Chytrý.

³³⁾ Kategorií "A" se rozumí obejkty zvláštního významu (vyšší státní úřady a instituce). Viz čl. 14 RMV č. 18/1959.

³⁵⁾ AMV, Čl. 212 RMV č.199/1957 ze dne 20.12.1957 s účinností od 1. ledna 1958. Rozkaz podepsal pplk.Štefan Demjan, náměstek ministra vnitra. Instrukce je podepsána pplk. Bedřichem Radoňem, náčelníkem I. zvláštního odboru MV.

⁴¹⁾ AMV, RMV č. 78/1959, čl. 79. Rozkaz byl sice vydaný 1. října 1959, ale s účinností až od 1. ledna 1960. Tentokrát jej podepsal ministr vnitra Rudolf Barák a samotnou Instrukci pak náčelník I. zvláštního odboru ministerstva vnitra pplk. Bedřich Radoň.

⁵⁰⁾ AMV, RMV č.44/1973 z 22. 8. 1973. Příloha "Směrnice pro evidenci, statistiku a administrativu v československé kontrarozvědce".

Karta osoby, podléhající evidování ve všeobecné kartotéce, která nebyla rozpracována v operativním svazku dle TRMV č.157/1954

Evidenční karta osoby,která měla "styk" s rozpracovanou osobou složkami ministerstva vnitra a byla evidována ve všeobecné kartotéce dle TRMV č.157/1954

Vzor seznamu blízkých styků rozpracovaných osob.Tento seznam se zařazoval do svazku rozpracované osoby dle TRMV č.157/1954

Obálka a hlavičky stránek seznamu svazků, které vedl operativní pracovník.Tyto osobní seznamy byly uschovány u náčelníka operativního odboru dle TRMV č.157/1954

VÝVOJ TYPOLOGIE SVAZKŮ V INSTRUKCÍCH PRO JEJICH EVIDENCI