Zákon 231/1948 Sb. a obranné zpravodajství
Čs. armády.

(Aplikace zákona č. 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky v představách 5. oddělení hlavního štábu.)

Obranné zpravodajství Čs. armády se po svém osamostatnění v roce 1945 poměrně rychle stabilizovalo. A na rozdíl od útvarů zpravodajských a státobezpečnostních složek ministerstva vnitra se organizace vojenské defenzívy velmi brzy ustálila, v podstatě zůstala beze změn až do vzniku Velitelství vojenské zpravodajské služby v roce 1951. Její význam pro činnost II. odborů Zemských odborů bezpečnosti či později samotné Státní bezpečnosti se ne vždy plně doceňuje, i když v mnohém byla právě vojenská defenzíva vzorem pro vznikající státní bezpečnost, která přejímala její kádry, metody i terminologii.

Obě instituce vůbec měly mnoho společného (koneckonců v roce 1953 je vojenská kontrarozvědka i de jure včleněna do státní bezpečnosti jako VI., později III. správa SNB), a proto informace, jak vedení 5. oddělení aplikovalo zákon na ochranu lidově demokratické republiky, bude užitečná pro pochopení dobových souvislostí i protiprávního jednání a činnosti příslušníků obranného zpravodajství. V kontextu s tím pak rovněž i ostatních represívních orgánů komunistického režimu v Československu.

Interní pomůcka 5. oddělení hlavního štábu - Stíhání vojenských osob a součinnost orgánů OZ¹⁾ - je rozdělena na tři části. První se zabývá povahou trestných činů, druhá pak vojenským soudním řízením a konečně třetí, z hlediska pochopení mechanismu represivních opatření nejdůležitější, vypovídá o součinnosti orgánů obranného zpravodajství s justičními úřady.

I když o této spolupráci pronikly zmínky na veřejnost, tak vždy jen v kontextu porušení takzvané socialistické zákonnosti. Co v praxi znamenala, nastínil 14. dubna 1949 kapitán JUDr. Karel Vaš, když připomínal, že vojenské oddělení státní prokuratury vypracovalo obžalobu na generála Karla Kutlvašra "již deset dní po obdržení trestního oznámení, ač skutkový děj byl velmi rozsáhlý a rozmanitý" a to jedině proto, že vojenské oddělení státní prokuratury se řídilo "zásadou soudruha dr. Alexeje Čepičky o spolupráci státních zástupců s bezpečnostními orgány ještě před podáním trestních oznámení. V daném případě orgány Státní bezpečnosti upravily trestní oznámení podle předem tlumočeného návrhu úseku státní prokuratury...".²⁾ Kdo tedy byl žalobcem, a kdo soudcem?

Domníváme se, že publikovaná část dokumentu 5. oddělení hlavního štábu vypovídá dostatečně jasně, a při absenci podobného "návodu" z provenience Státní bezpečnosti i justice napomůže objasnit intenzivní spolupráci příslušníků těchto represívních orgánů v protiprávní činnosti na přelomu čtyřicátých a padesátých let v Československu.

M. Fabšičová, Z. Vališ

* * *

"Součinnost orgánů obranného zpravodajství s justičními úřady.

Před předáním kteréhokoliv případu k soudnímu trestnímu stíhání nutno uvážiti:

1. zda jde o případ soudem stíhatelný (tj. je-li dána skutková podstata soudního trestního činu).³⁾
2. zda je případ částečně vyšetřen a dokumentován.
3. konečně, zda má obranné zpravodajství zájem na soudním stíhání.

Ad a):

Orgán obranného zpravodajství není samozřejmě obeznámen se skutkovými podstatami trestných činů. Musí se však nezbytně obeznámiti s některými skutkovými podstatami, které velmi úzce souvisí s jeho funkcí obranného zpravodajce.

Činnost obranného zpravodajství je zaměřena především na odvrácení výzvědné činnosti⁴⁾ proti republice, musí tedy orgán obranného zpravodajství znáti nezbytně skutkovou podstatu §§ 5 - 8, 8, 9, 12 zákona na ochranu lidově demokratické republiky.⁵⁾

Výzvědná činnost cizích zpravodajských orgánů opírá se se pak především o pomoc domácích protistátních činitelů a organisací a politickou emigrací. Z toho vyplývá nutnost znáti skutkovou podstatu §§ 1 a 2 zákona na ochranu lidově demokratické republiky.⁶⁾ Orgán obranného zpravodajství musí též vědět že kromě aktivních spolupracovníků cizích činitelů jest velmi častý zjev - pomoc pasivní, tj. nepřekážení nebo neoznámení velezrady, vyzvědačství a trestných činů namířených proti čelným představitelům státu. Z toho vyplývá povinnost znáti ustanovení § 35 zákona na ochranu lidově demokratické republiky⁷⁾ a dalších §§ na něž tento paragraf navazuje.

Ilegální organisace namířená proti platnému právnímu řádu, vyvíjející konkrétní činnost, vyčerpávající skutkovou podstatu dalších §§ zákona na ochranu lidově demokratické republiky čís. 231/48 Sb.

Z uvedených vyplývá, že důstojník obranného zpravodajství musí znáti dobře tento zákon.

Během sledování zpravodajsky závadných případů musí pak důstojník obranného zpravodajství jednání sledovaných osob porovnávati se znaky skutkových podstat trestných činů uvedených v tomto zákoně. Musí jednotlivé, v zákoně uvedené pojmenované znaky naplniti konkrétním materiálem ze sledovaného případu. Jedině tak může orgán obranného zpravodajství vnésti do svojí práce soustavnost, jedině tak může svoji práci plánovat.

S tohoto hlediska se mají vésti samozřejmě i výslechy zúčastněných osob. Vyslýchající má srovnávat získaný materiál se skutkovými znaky uvedenými v příslušném zákonném ustanovení. Má soustředit materiál dokumentující, že jednání podezřelých osob naplňuje skutkovou podstatu příslušného trestného činu.

Konečně z tohoto hlediska má býti vypracováno i trestní oznámení, které ve své materiální části má býti souhrn zjištěných skutkových znaků z příslušného trestného činu.

Kde orgán obranného zpravodajství spolupůsobí při vyšetřování jiných případů než zákona na ochranu republiky a vůbec, kde není mu jasno, zda jde o trestní čin soudně stíhatelný, má si vyžádati krátkou cestou informaci od nejbližšího prokurátora (vrchního vojenského prokurátora), anebo od právníka 5. oddělení hlavního štábu.

Ad b):

Účelem celého vyšetřování (předběžného prokurátorského i soudního) je soustředit co nejvíce materiálu k dokumentaci, že pachatel svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu (trestných činů).

Vzhledem k tomu, že prokurátor (vrchní vojenský prokurátor) jest odkázán v případech zpravodajského rázu především na materiál dodaný orgány obranného zpravodajství a že zásadně tento materiál už má býti soustředěn dříve, než se podá trestní oznámení, jest především úkolem obranného zpravodajce soustředit co nejvíce materiálu tak, aby při podání trestního oznámení byly znaky zákonné skutkové podstaty konkrétního trestného činu vyšetřeny, tj. naplněny získaným materiálem. Stejně bude především úkolem obranného zpravodajce predikovat k zjištěným skutkovým okolnostem potřebné důkazy. Bez potřebných důkazů nelze pachatele odsouditi.

Ač důstojník obranného zpravodajství není právníkem, musí vědět při predikování důkazů aspoň předběžně odhadnouti, zda tyto dostačí k usvědčení pachatele. Musí se vžíti do postavení pachatele, předvídat jeho pravděpodobnou obranu a srovnat ji s predikovanými důkazy.

Je-li úplně zjevné, že důkazy nepostačí k usvědčení, nemá smyslu předávat vše ke stíhání.

Ad c):

Často se stává, že zájem zpravodajský převažuje nad veřejným zájmem na potrestání viníka. Může jíti o tyto typické případy:

1) odhalený a objasněný případ A souvisí se závažnějším a nedořešeným případem B. Ač případ A by sám o sobě mohl býti předán k úspěšnému stíhání, bude nutno toto stíhání odložiti do došetření celého řetězu, aby se zásahem do případu A nezmařilo předem úspěšné došetření případu B.

2) Případ jest zcela objasněn, pachatelé známí a dosažitelní. odevzdáním věci k trestnému stíhání by však bylo nutno odevzdati dokumentační materiál, jehož utajení má v daném případě větší hodnotu než stíhání konkrétního případu. Dokumentační materiál by se totiž dostal do soudních spisů, tedy do rukou žalobce, jeho zapisovatele a pomocného personálu, soudce a soudního personálu a hlavně obhájce, takže možnost utajení ke i přes případnou tajnost ohrožena.

Za tím účelem, aby se zamezilo vyzrazení státního tajemství přímo orgány obranného zpravodajství tím, že jimi předložené protokoly obsahují takové údaje, které mají zůstat utajeny před všemi nepovolanými osobami, tedy i před osobami zúčastněnými na trestním řízení, vydalo hlavní štáb 5. oddělení výnos čj. 13000 dův. E/1949, ve kterém se mimo jiné praví:

"Při zmínkách (v protokolech) o velitelstvích, důstojnících, jejich zařadění a funkcích, dislokaci apod. uvádějte, pokud to nečiní protokol nejasným, jen nezbytně nutné údaje a při jmenování vojenského útvaru označujte je zásadně krycím číslem.

Příklad: Hlásil jsem to veliteli posádky (vojenského útvaru čís....). Při šetření závažného zpravodajského případu, při kterém se nám dostává informací o zpravodajských metodách cizích mocností, vedoucích zpravodajských orgánech a vůbec důležitých zpráv, nařizuji sepsati nejdříve protokol s plným označením všech údajů a teprve po skončení tohoto sepsati pak nový protokol ve smyslu těchto pokynů, jež bude předložen soudním instancím k dalšímu řízení a jehož obsah bude dán účely trestního řízení. Původní protokol se všemi údaji zůstane výhradně jen pro potřebu zpravodajských orgánů."⁸⁾

3) Obranné zpravodajství má případ vyšetřen a dokumentován. Jako hlavní svědek však má býti uveden důvěrník. Záleží na okolnostech případu, co má větší hodnotu, zda odevzdání věcí soudnímu stíhání a odhalení důvěrníka anebo zřeknutí se stíhání a utajení důvěrníka pro další důležitější práce.

4) Zjištěný a usvědčený pachatel je zapojen do větší sítě, která ještě odhalena nebyla. Někdy bude účelné, zajistiti si spolupráci pachatele. Bude nutno v takovýchto případech sepsati s ním protokoly, které jej usvědčují, ale neodevzdávat jej zatím ke stíhání, aby se mohlo proti němu kdykoliv zakročiti.

Závěr.

Zásadně nutnosti dobře uvážiti, zda jsou splněny všechny předpoklady pro odevzdání věcí veřejnému žalobci k soudnímu stíhání, neboť každé unáhlené opatření bez ohledu na shora uvedené postuláty je téměř nenapravitelné. Nutno si uvědomiti, že předáním věci veřejnému žalobci ztrácí obranné zpravodajství volnou dispozici s případem. Učiněný krok nelze odčiniti, pak už ani se souhlasem veřejného žalobce, ježto ani on nedisponuje volně s předaným materiálem, leč jsa vázán vojenským trestním řádem, musí ve věci postupovat bez ohledu na případně odlišný zpravodajský zájem.

Jednotlivé fáze součinnosti s justičními úřady.

Podle jednotlivých fází trestního řízení, nutno rozlišovati mezi součinností

1. v předběžném řízení, končícím podáním trestního oznámení,
2. za vyhledávacího řízení do podání žaloby,
3. při hlavním přelíčení.

ad a) - Účelem předběžného řízení je připravit vyšetřování tak, aby se zjistilo:

1. zda a o jaký trestný čin jde,
2. osoba pachatele, případně další účastníci trestního jednání (pomocníci, návodci atd.),
3. důkaz usvědčující pachatele,
4. na základě uvedených ad 1) - 3 musí býti pak vyšetřujícímu jasno, zda jsou zde důvody zatčení a uvalení prozatimní vazby.

Toto stadium pak končí podáním trestního oznámení, jsou-li zde důvody trestního stíhání.

Vzhledem na povahu předběžného řízení musí býti hlavně důraz položen na podchycení podstatných znaků trestního činu podstatných důkazů bez zbytečné rozvláčnosti.

Pokud jde o zatýkání a uvalení zajišťovací vazby, nutno míti na zřeteli, že pro tyto úkony musí býti splněny předpoklady, tj. v době zatýkání a uvalení vyšetřovací vazby musí už býti známo, že se pachatel dopustil trestného činu za okolností, umožňujících uvalení vazby a povaha trestného řízení vyžaduje též, aby byly už po ruce důkazy proti pachateli.

Zajištění předčasné, tj. před tím, než je případ shora uvedeným způsobem připraven, odporuje ústavě.

Kromě toho takovéto zajištění obyčejně nejen nepovede k úspěšnému výsledku, neboť veřejný žalobce nemá důvod k uvalení vyšetřovací vazby ani podklad k zahájení vyhledávacího řízení, ale obyčejně bude míti v zápětí i nemožnost případ vůbec došetřiti (nebezpečí zahlazení stop, útěk spolupachatelů atpod.)

Orgány, vedoucí zatimní šetření si musí tyto okolnosti uvědomiti. Nesmí se spoléhat na blahovůli veřejného žalobce. Vychází-li veřejný žalobce příliš ochotně vstříc při zahajování vyhledávacího řízení a uvalování vyšetřovací vazby v předem dobře nepřipravených případech, poškozuje autoritu justičních úřadů a především sám sebe, neboť ztrácí potřebnou iniciativu a volnost jednání. Kromě toho a hlavně v řízení bez náležitých předpokladů nepovede k úspěchu.

Jen výjimečně se zahajuje šetření zajištěním pachatele (přistižením při činu, § 171 odst. 1, vojenského trestního řádu). V tomto případě však jde v podstatě o zrychlený proces, při čemž ale jsou splněny už všechny předpoklady pro tento postup. (Čin a osoba pachatele zjištěny, důkaz zjednán přistižením.) V dalším průběhu pak půjde o zasazení takto zavedeného případu do širšího rámce (bude se vyšetřovat motiv, zjišťovat společníci atd.)

V prostých detektivkách se setkáváme s něčím, co je nutno si zapamatovat. Tam se stává často, že pachatel je vyšetřujícímu už od začátku znám a celá detektivka je pak vyplňována sháněním důkazů. Pachatel se zajistí na poslední stránce románu, když se potřebné důkazy našly.

Postup zpravodajských orgánů v přípravném řízení.

1) Zpravodajské sledování případu, zaměřené k zjištění podezřelých osob a k postupnému vyhranění skutkových znaků. Během této počáteční fáze jde o sledování podezřelé činnosti, o zjištění osob na činnosti zúčastněných, konečně o postupné objasnění povahy a záměrů podezřelé činnosti.

Výsledkem má býti:

a) zjištění zúčastněných osob a objasnění jejich funkcí (hlavní a vedlejší účastníci),

b) vyhranění skutkových znaků provozované činnosti (individualizování činu).
Například: s počátku je sledována podezřelá organisace. Není ještě jasné, zda jde o organisaci spokojující se s podvratnou agitací nebo zda provádí též skutečnou diverzantskou práci, popřípadě, zda nejde o spolčení k vyzvídání ve prospěch cizí moci, konečně zda tato organisace neprovádí činnost ve všech zde uvedených směrech. (jde o to, aby se v tomto stadiu tyto okolnosti objasnily.)

2) Postupná předběžná dokumentace:

Při sledování trestní činnosti jest nutno se postarati o postupné zaopatření důkazů. Záznamy o činnosti podezřelých osob musí býti doprovázeny záznamy o důkazech, usvědčujících pachatele sledované činnosti (fotografie, záznamy o schůzkách s jinými podezřelými osobami, protokoly s věrohodnými a spolehlivými svědky a tak pod.).

3) zatčení a uvalení prozatimní vazby.

1. Je-li zjištěn pachatel,
2. je-li případ tak závažný, že si vyžaduje toto opatření,
3. je-li případ dostatečně dokumentován, anebo aspoň všechno pro tuto dokumentaci připraveno.

4) Doplnění dokumentace po uvalení prozatimní vazby.

Provádí se:

1. výslechem podezřelého,
2. výslechem svědků,
3. doplněním usvědčujícího materiálu podle situace.

K tomu nutno zdůrazniti, že výslech podezřelého má býti proveden zásadně až tehdy, jsou-li podstatné znaky trestného činu jiným způsobem dostatečně dokumentovány.

Pachatele nutno usvědčovati a nelze se spoléhat na to, že se tento dobrovolně dozná.

Vyšetřující musí býti na výslech pachatele dobře předem připraven.

Nutno si uvědomit, že pachatel je ze všech zúčastněných osob nejlépe obeznámen s materiálem a hned vycítí, není-li jeho hlavní odpůrce, vyšetřující orgán připraven. Výslech pachatele musí býti tudíž proveden tak, aby byl usvědčen pod tíhou důkazů.

Konfrontace, po případě předložení věcí doličných mají se provésti, jestli je pravděpodobné, že se pod jejich tíhou pachatel dozná. Bude záležet ovšem na vyšetřujícím, aby uvážil, zda předčasná konfrontace, neb předčasné předložení usvědčujícího materiálu nepovede k opaku, - zda se totiž v případě neúspěchu neumožní pachateli vymysleti si, znaje "esa" protivníka, jinou věrohodnou versi za použití známého mu materiálu.⁹⁾

Další připomínky:

1) protokoly musí býti věcné, bez dlouhé historie a bez věcí, které s případem nesouvisí. Tyto okolnosti možno objasniti před protokolováním, do protokolu se mají však dostat jen tehdy, jestliže mají vliv na objasnění konkrétního případu.

2) Pachatel ani svědkové nesmí býti k výpovědi nuceni. Nehledě na to, že vynucení je trestné, ztrácí takovéto výpovědi hodnotu, i kdyby byly v podstatě pravdivé.¹⁰⁾

3) Protokoly musí být pravdivé, bez příkras, zbytečných dedukcí vyšetřujícího atd.

V trestním řízení platí zásada volného oceňování důkazů. Soudce, zkoumaje produkovaný důkazní materiál a jsa povinen hledati a nalézati objektivní pravdu, je často sveden z této cesty nesprávně pořízenými protokoly.

Je-li protokol z 80% pravdivý a 20% je "přibásněn", může těchto 20%, narazí-li na ně soudce a musí na ně naraziti, znehodnotit i oněch pravdivých 80%.

Takto nesprávně pořízené protokoly pak mají v zápětí v lepším případě prodloužení a zkomplikování řízení (celý případ se musí bez přihlédnutí k vadným protokolům prošetřit znovu), případně ke zproštění pachatele pro nedostatek důkazů, poněvadž soudce ztrativši důvěru v předložený ne úplně pravdivý materiál důkazný a nemaje jiných důkazů, musí pachatele zprostit.

Stejně je tomu tak vzhledem na zásadu volného oceňování důkazů, jde-li o výpovědi vynucené. Je-li o některém úřadě orgánu známé, že výpovědi vynucuje, soud případně neuvěří jimi produkovaným důkazům, i kdyby byly pravdivé. V nejlepším případě bude nutno kromě normálního produkování důkazů dokázati z jiných pramenů i to, že v daném případě jde o výpovědi pravdivé, shodující se se skutečností.

Součinnost zpravodajských orgánů za vyhledávacího řízení do podání žaloby.

Vyhledávací řízení není ve vojenském trestním řádu obligatorní. Je-li případ dobře vyšetřen v předběžném řízení, může veřejný žalobce podati žalobu přímo, aniž by zaváděl vyhledávací řízení.

Účel vyhledávacího řízení.

Vyhledávací řízení směřuje k vyšetření skutkové podstaty, k zajištění důkazů o tom, kdo je pachatelem a na zjištění takových skutečností jež se snad vyskytly a nasvědčují nevinně nebo menší vině obviněného. Úplné objasnění, jak se věc udála, náleží do hlavního přelíčení.

V tomto stadiu řízení spočívá součinnost orgánů obranného zpravodajství v trestním řízení:

1) v doplnění šetření a důkazů a to:

1. buď na podnět veřejného žalobce, aneb
2. z vlastního popudu;

2) v podání předběžného znaleckého nálezu a posudku vyšetřujícímu soudci, respektive předběžných informací veřejnému žalobci.

Ad 1)-a): Vojenský (vrchní vojenský) prokurátor je dle 142 vojenského trestního řádu oprávněn žádati vojenská velitelství, jakož i jiné veřejné úřady a jejich orgány o vysvětlení a oznámení a může se na tyto úřady obraceti za příčinou pátrání nebo provedení jednotlivých vyhledávacích úkonů. Zejména může veřejný žalobce požádati uvedené úřady o výslech obviněného, pak o nepřísežný výslech osob vojenských atd. Stejná práva má vyšetřující soudce u státního soudu.

Ad 1)-b): Podáním trestního oznámení nekončí povinnost obranného zpravodajství případ sledovat a zvláště nekončí tehdy, jestliže předběžné šetření nebylo úplné. Orgán obranného zpravodajství musí z vlastního podnětu vésti případ v evidenci a své poznatky a nové důkazy předloží veřejnému žalobci, s kterým musí úzce spolupracovat.

Na nutnost úzké spolupráce veřejných žalobců s orgány obranného zpravodajství byli veřejní žalobci upozorněni zvláštními instrukcemi generálního vojenského prokurátora.

Ad 2) - Znalci se přibírají k součinnosti buď až za vyhledávacího řízení, aneb až při hlavním přelíčení.

Jde-li o případy závažnější, jmenovitě takové, že když jejich znaleckého objasnění by nemohl veřejný žalobce svou žalobu správně formulovati, přibírá se znalec už za vyhledávacího řízení. Musí se přitom rozlišovat mezi součinností znalce s veřejným žalobcem a součinností s vyšetřujícím soudcem.

Vyžádání znaleckého posudku ve vyhledávacím řízení je úkolem soudcovským, jest to tudíž věcí vyšetřujícího soudce.

Vede-li však vyhledávací řízení veřejný žalobce a potřebuje-li své znalosti o věci doplniti stanovisko znalců, vyžádá si od znalců informaci pro vlastní potřebu. Takováto informace je důvěrná, slouží jen k informování veřejného žalobce a nestává se součástí spisu. Veřejný žalobce se na tyto informace nesmí v žalobě dovolávat.

Účel:

Objasnění skutkových okolností tak, aby podle nich pak mohl veřejný žalobce formulovati žalobu.

Vede-li vyhledávací řízení soud, může si vyšetřující soudce k objasnění případu vyžádati znalecký posudek. Takový posudek stane se částí trestního spisu a je přístupný i obžalovanému a jeho obhájci.

Součinnost při hlavním přelíčení.

Tato spočívá v podávání znaleckých posudků.

O znaleckých posudcích jednají velmi podrobně dočasné směrnice pro vojenské znalecké posudky, vydané 5. oddělením hlavního štábu, pod čj. 53477/Taj. práv. 1946.

Zde se uvádí proto jen to nejdůležitější.

Žalobce i soud z nedostatku odborných znalostí z oboru obranného zpravodajství vidí projednávané případy izolovaně, tj. každý případ jako více-méně uzavřený celek. Úkolem znalce z obranného zpravodajství bude vhodně podaným znaleckým posudkem zarámovat konkrétní případ do širšího celku, objasniti souvislost celého případu porušení právního řádu s celým řetězem útoků, namířených proti vnitřní a zevní bezpečnosti státu. Bez takovéhoto zarámování zůstává obraz konkrétního případu kusý a nemůže býti pak ani po zásluze soudem zhodnocen.

K praktické stránce: Vzhledem na povahu znaleckých posudků z oboru obranného zpravodajství se doporučuje tento postup:

Nepotřebuje-li veřejný žalobce nutně k objasnění případu posudku znalců, nemá si je během vyhledávacího řízení vůbec vyžadovati. Mají-li se však v případech nejasných některé okolnosti objasniti pomocí znalců z oboru obranného zpravodajství, jako nejvýhodnější - v zájmu utajení - vyžádá-li si veřejný žalobce předběžnou informaci od těchto znalců. Jak už bylo před tím uveden, tyto veřejným žalobcem vyžádané informace slouží pouze k jeho informování, netvoří součást spisu a není tudíž zde nebezpečí z prozrazení, aspoň tak veliké jako při znaleckém posudku soudním.

Znalecký posudek vyžadovaný vyšetřujícím soudcem za vyhledávacího řízení se stává součástí spisu a možnost utajení je velmi problematická. Proto se bude nutné tomuto způsobu řešení vyhýbat.

Nejúčinnější jest znalecký posudek, podaný při hlavním přelíčení.

K znaleckému posudku při hlavním přelíčení.

Jde-li o případ jednoduchý a jasný, může býti znalecký posudek přednesený ústně a protokolovaný. Jde-li však o případy, kdy znalecký posudek si vyžaduje důkladnější přípravy, jest nutný postup následující:

Ustanovení znalci mají před hlavním přelíčením celý spis prostudovat a na podkladě takto poznaného materiálu a z vlastních zpravodajských poznatků a znalostí sestrojiti písemný znalecký exemplář (průklep) dají ještě před hlavním přelíčením k dispozici veřejnému žalobci k jeho informaci (ne jako součást spisu). Takto se usnadní spolupráce mezi žalobcem a znalci a umožní se žalobci dokonalejší příprava k hlavnímu přelíčení.

Originál posudku se potom přečte při hlavním přelíčení.

Znalci jsou obyčejně dva a mohou posudek vypracovati společně. Při hlavním přelíčení bývají přítomni od zahájení průvodního řízení a mají možnost případ až do konce sledovat. Sami vystupují obyčejně jako poslední prostředek průvodní. Tu pak mají možnost předem připravený posudek přečíst a přiložit ke spisům. Případné nové okolnosti, které vyšly na jevo při hlavním přelíčení, mohou znalci objasniti ústně do protokolu dodatkem k přečtenému a předloženému písemnému posudku."

Poznámky:

¹⁾ Archiv Ministerstva vnitra (dále jen AMV), 302-539-1.

²⁾ Vojenský historický archiv (dále jen VHA), Ministerstvo národní obrany (dále jen MNO), Hlavní správa soudů (dále jen HSS) 1952, sign. 21/9.

³⁾ Byla definována v podstatě jako v dnešním trestním řádu: "Pachatel se musí dopustit jednání, které je soudně, kázeňsky neb kárně za trestné prohlášeno. Musí svým jednáním, respektive opomenutím naplnit skutkovou podstatu zakázaného činu. Není možno nikoho stíhat (soudně, kázeňsky, kárně) za jednání, které není zapovězeno." AMV, 302-539-1.

⁴⁾ Tímto typem písma je vyznačeno proložené písmo v originále.

⁵⁾ Rozumí se tím druhá hlava zákona č. 231/1948 Sb., tzn. § 5 - Vyzvědačství, § 6 - Vyzvědačství proti spojenci, § 7 Nedbalé uchovávání státního tajemství, §§ 8, 9 Ohrožení obrany republiky, § 12 Nedovolené zpravodajství.

⁶⁾ Tzn. § 1 Velezrada a § 2 Sdružování proti státu.

⁷⁾ Tzn. Nepřekažení nebo neoznámení trestného činu.

⁸⁾ AMV, 302-541-2.

⁹⁾ Ovšem v první části dokumentu se také hovoří o tom, jak "správně" pojímat dokazování v trestním řízení: "Nestačí k potrestání, aby se pachatel dopustil trestného činu (soudního, kázeňského, aneb kárného). Jest nutné, aby mu toto provinění bylo dokázáno, jinak potrestání unikne.

Pachatel má právo zapírat. Jest věcí stíhajícího, aby mu trestné jednání dokázal.

V trestném řízení soudním (ani kázeňském a kárném) není předepsáno, jakými prostředky má býti pachatel usvědčen. Není též nikde stanoveno, jakou váhu mají míti jednotlivé důkazy. Naopak, dnes platí všeobecně v trestním řízení zásada volného hodnocení důkazů.

Za důkazní prostředek může sloužit vše co usvědčuje pachatele."

Pokud vyšetřovatelé dostali takovýto "návod" nelze se potom divit jejich krutosti při výsleších, hrozeb při vlastní stylizaci protokolů atd. Oproti tomu v § 76 Vojenského trestního řádu z 5. 7. 1912, platného i v ČSR se uvádělo: "O otázce, má-li se některá skutečnost pokládati za prokázanou, nebudiž rozhodováno podle zákonných průvodních pravidel, nýbrž dle volného přesvědčení, nabytého svědomitým zkoumáním veškerých přednesených důkazů pro i proti."

¹⁰⁾ Zvýrazněno editory. Srov. pozn. č. 9.

Copyright © 1999 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |