GAN

Antonín Kavan - Pilíř socialistické zákonnosti

Adam Kretschmer

"Vážený soudruhu náměstku,

ve stanovené patnáctidenní lhůtě podávám odvolání k posudku o služební činnosti při skončení služebního poměru příslušníka SNB, který mi byl předložen k podpisu, kádrovým pracovníkem SK FMV dne 28. 1. 1982.

V posudku nejsou uvedena všechna má vyznamenání. Především schází pět vyznamenání SSSR, vyznamenání BLR, PLR, NDR, Kuby .... a dalších pěti medailí ČSTV.

Celkem mi bylo uděleno 53 vyznamenání, když nepočítám ovšem různá čestná uznání. Na tuto skutečnost jsem mjr. Hladíka při podpisu upozornil. Řekl, že SK (správa kádrů - pozn. aut.) FMV všechna vyznamenání nemá evidována. Může si je tedy vyžádat na kádrovém a školském oddělení IV. Správy SNB, které je evidovalo, a nebo jim mohu zapůjčit SEZNAM VLASTNÍ." ¹⁾

Citované odvolání je definitivní tečkou za kariérou muže, jenž na jednom z nejdůležitějších náčelnických postů StB strávil nebývale dlouhou dobu. Z téměř třiceti sedmi let ve službách SNB sloužil 26, 5 roku jako náčelník útvaru sledování (nejprve VII. správa MV a poté IV. správa FMV (SNB).

Můžeme konstatovat, že Kavan je mužem, který se spolupodílel (od března 1948) a později řídil sledování všech významných osob našich moderních dějin, opozičníků, reformistů, spolupracovníků StB, ale i cizinců, diplomatů, pracovníků západních tajných služeb i jejich spolupracovníků.

Není snadné odpovědět na otázku, jak se mohla tato výrazná postava Státní bezpečnosti udržet tak dlouhou dobu ve funkci, přežít všechny čistky a prověrky. Jak je možné, že například G. Husáka nejdříve sledoval, poté realizoval (zatčení v hantýrce StB) a později "přežil" i jeho instalaci do funkce generálního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta ČSSR. Odpověď můžeme hledat v jeho minulosti a morálně volních vlastnostech.

Antonín Kavan se narodil 5. října 1921 v Praze - Záběhlicích jako prostřední dítě pekařského dělníka. Po absolvování obecné školy a čtyř tříd měšťanky se vyučil automechanikem. Po likvidaci firmy v roce 1940 střídal zaměstnání, až nakonec skončil jako strojní zámečník.²⁾

Květnové revoluce roku 1945 se nezúčastnil, ani se nepřihlásil k Revolučním gardám.³⁾ V červnu nastoupil k SNB a již v září 1945 vstoupil do KSČ. Zpočátku se velmi aktivně zapojil do činnosti místní organizace. Po čase jeho stranická činnost ochabovala a při prověrkách v roce 1948 - 1949 už nezabránil vyloučení své matky z KSČ.

Na Kavana bylo tehdy "v Záběhlicích... pohlíženo právě tak, jako na ostatní příslušníky rodiny Kavanovy, a to z hlediska, že je členem KSČ jen proto, že skrze stranu hledá bez třídního uvědomění jen svůj osobní prospěch".⁴⁾

Po krátkém působení ve funkci osvětového pracovníka nastupuje 3. března 1948 k sektoru BAa-IV.⁵⁾ Na referátu sledování prováděl kromě jiného strážmistr Kavan střežení prominentních osob, např. generálního tajemníka národních socialistů Krajiny, ministra Zenkla, vojenského atašé velvyslanectví USA Katka.⁶⁾ V červnu 1948 je E. Orovanem⁷⁾ pověřen tento referát vést. Přiděleno měl asi devět pracovníků, mezi nimi můžeme nalézt jeho pozdějšího dlouholetého zástupce Václava Rohana. Po spojení referátu šetření a výpadovky přešel do funkce zástupce referátu sledování.⁸⁾ Jeho velitelem tehdy byl Vojtěch Kozel.⁹⁾ To obnášelo řízení asi dvaceti pracovníků. Koncem května 1949, v době zasedání IX. sjezdu strany, začala na Moravě realizace akce Světlana. Později se vyjádřil, že se jí nezúčastnil, neboť zajišťoval ochranu Sjezdového paláce. V září odchází V. Kozel do šestiměcíční politické školy v Kolodějích, řízení se ujímá Kavan. Po odchodu Kozla na BAb¹⁰⁾ odbor se Kavan definitivně stal náčelníkem sledovacího oddělení, které již mělo 40 příslušníků. Velitelem sektoru BAa-IV byl jmenován Antonín Prchal.¹¹⁾ Již v září 1950 se stává Kavan zástupcem velitele sektoru, se zodpovědností za práci sledovačky. Tehdy přichází sovětský poradce Kuzmin, jenž vnáší do práce celého sektoru administrativní pořádek a systematičnost.

Zástupce "přátel" začal ihned po svém nástupu reorganizovat metody práce sledovačky, ustanovky, rozpracování všeobecných objektů a zatýkačky, aby byly přizpůsobeny dlouholetým prověřeným metodám sovětských čekistů. Zvláště byl kladen důraz na dodržování zásad přísné konspirace, a to jak na jednotlivých úsecích, tak přísná konspirace osobní.¹²⁾

V roce 1950 pracoval Kavan na několika významných "vnitrostranických" akcích: nejprve sledování (později "realizaci") sekretářky Šlinga Růženy Dubové z Brna, samotného Šlinga, Novomeského, Husáka, Klementise, Švermové, Kopolda, Londona, Reicina a později Závodského. Příkaz k zatčení Husáka a Novomeského, jež proběhlo 6. února 1951, Kavan obdržel telefonicky od náměstka A. Prchala, zároveň s rozkazem převzít funkci velitele V. sektoru HS StB. "Zatčení ovšem mělo být provedeno tak, aby žádný ze zatýkaných nemohl spáchat sebevraždu".¹³⁾ Podobně byl zatčen i Pich-Tůma. V období od února 1951 byla dále prováděna na příkaz Kopřivy střežení a zatýkání Smrkovského, R. Procházky, z příkazu Hory střežení a za osobní účasti Kavana zatčení plk. L. Hofmana, dr. Haškovce, dr.Outraty, dr.Kročka a řady dalších. Po listopadu 1951 Kavanův V. sektor zatýkal souběžně Slánského, Kavan osobně pak na Kopřivův ústní rozkaz Gemindera, na Bacílkův rozkaz gen. Klapálka a arm. gen. Svobodu.¹⁴⁾

K 1. lednu 1953 je Kavan mimořádně povýšen do hodnosti majora a odměněn částkou 10 000 Kčs za úspěšné plnění úkolů při přípravě a zpracování procesu s protistátním spikleneckým centrem.¹⁵⁾ Dne 23. dubna 1953 je mu propůjčen Řád práce¹⁶⁾ (v roce 1963 - za podíl na nezákonnostech odňat prezidentem ČSSR)¹⁷⁾ Dne 2. ledna 1953 odjíždí na jednoroční kurs StB do Moskvy.¹⁸⁾ Ještě za pobytu v SSSR byl ustanoven do funkce náčelníka VII. sektoru.¹⁹⁾ Koncem ledna 1954 se vrací, aby byl v hodnosti podplukovníka od 1. února ustanoven náčelníkem nově reorganizované VII. správy.²⁰⁾

Jak vyplývá ze šetření velitele 2. odd. V. sektoru BAa Lišky, byla již tři roky známa Kavanova aktivita jako cvičitele protektorátního "Kuratoria" i politická orientace jeho rodiny za předmnichovské republiky.²¹⁾ Zpráva byla nadřízeným postoupena spolu s doplňujícími informacemi místní organizace KSČ; vyplývalo z ní, že členem Kuratoria byl i Kavanův bratr.

Čtyři dny po odjezdu Kavana do SSSR, zasílá náměstek ministra NB plk. Stanislav Baudyš na ÚV KSČ odpověď na dopis člena KSČ V. Mattanelliho, ve kterém přiznává negativní poznatky v kádrovém Kavanově profilu. V závěru shrnuje: "Je sice pravdou, že se této funkci (v Kuratoriu - pozn. aut.) mohl nějakým způsobem vyhnout, ale na druhé straně je nutno přiznat, že se ve funkci nijak horlivě neprojevoval".²²⁾ Není divu, že tato perla dialektického pohledu byla neuspokojivá i pro příslušníky StB, zvláště proto, že mnoho obyčejných občanů za tento fakt bylo pronásledováno.

Koncem listopadu 1959 zaslal náčelník Studijního ústavu I. zvláštního odboru MV informaci náměstkovi MV pplk. Štefanu Demjanovi, z níž vysvítalo, že při zpracovávání problematiky absolventů protektorátního "Kuratoria pro výchovu a mládež", byly v akci Vychovatel nalezeny písemné materiály vztahující se ke Kavanovi. Podle nich měl v srpnu 1944 absolvovat v jihočeském Protivíně 60. běh jakéhosi školení.²³⁾ Zůstane paradoxem, že jen o dva roky později prošel Kavan v Protivíně šestinedělní školou pro příslušníky SNB.²⁴⁾

V roce 1955 byla při ÚV KSČ zřízena tzv. Inemannova komise pro přezkoumání některých případů z padesátých let. Podplukovník Kavan před ní 4. října 1955 uvedl např. podrobnosti týkající se trezoru, resp. trezorové místnosti, umístěné v Jungmanově ulici v prostorách bývalého Bankovního družstva v níž sledovačka dočasně věznila někteří zajištěnce (J. Pavla, Milena, Picha-Tůmu, Kleina ad.).²⁵⁾ Kavanům trůn se zatím jen zakymácel.

O osm let později se v rámci MV rozeběhlo další kolo vyšetřování nezákonností StB v letech 1948-1954. Kavan zasílá osobní dopis I. náměstku MV plk. Kudrnovi.²⁶⁾

Až za Pražského jara se nad nyní již JUDr. Kavanem opět začínají stahovat mraky. 15. července 1968 je Kádrovým rozkazem (č. 503/68) ministra J. Pavla odvolán z funkce náčelníka IV. S-MV. Komise ministra pod vedením mjr. dr. I. Urbana znovu vyslechla Kavana, jeho někdejšího zástupce Rohana, Plechatého, Abrahamoviče, Kozla, Picha-Tůmu, a některé další.²⁷⁾

"Nebylo předmětem zjistit, kdo byl autorem těchto akcí (rozuměj provokační akce KÁMEN²⁸⁾), ani nebyl prošetřován jejich technický postup. Šetření bylo zaměřeno, zda se jich s. Kavan zúčastňoval, případně jestli o prováděných akcích věděl a konečně, zda mohl z titulu svého služebního zařazení tyto akce ovlivňovat."²⁹⁾ Očistná komise MV již tehdy potýkala z nedostatkem svědků a musela konstatovat, že: "k otázce tajných zatčení a zadržení bylo zjištěno, že byla prováděna v souladu s tehdy platnými zákony a směrnicemi. Zdejší komisi nedošla žádná stížnost, že by při zatýkání, případně domovní prohlídce, které se zůčastnil s. Kavan, bylo použito fyzického násilí, nebo jiných nezákonností."³⁰⁾

Během prošetření popřel pplk. Kavan svou výpověď ze 4. října 1955, s tím, že neodpovídá skutečnosti. V závěrečné zprávě komise konstatovala: "A. Kavan se zúčastnil realizačních porad Akcí Kámen, a jemu podřízení pracovníci technicky zajišťovali provádění těchto akcí. A. Kavan znal provokační podstatu, a jako náčelník se podílel na jejich realizování, i když mohl stěží tehdejší praxi ovlivnit, vzhledem k tomu, že agenturní kombinace prováděle operativní složka... skutečnosti... svědčí o určitém podílu Ant. Kavana na nezákonnostech prováděných v období let 1949-52. Bylo-li by třeba posoudit činnost A. Kavana přísněji, poskytuje zák. č. 76/1959 Sb. ve spojení s RMV č.13/1968 možnost propuštění ze služebního poměru, popřípadě odnětí hodnosti, které má tentýž důsledek".³¹⁾ Propuštění komise považovala za dostatečný trest. Ministerstvo i za Pražského jara nezapomínalo na své věrné pracovníky.

Kavan se po vstupu vojsk odvolal. Jeho apologetika dosáhla vrcholu: "Co tedy říci o pravdivosti výpovědi, ke kterým se z očí do očí nemůže vyjádřit, které díky kádrové práci byly hromaděny bez ověření, aby jich bylo možno použít v případě, až bude třeba, co říci o objektivnosti, ale hlavně zákonnosti obvinění a i přípravě šetření. Nejde o analogii let padesátých?"³²⁾

V září 1968 se obrací osobním dopisem na nového ministra vnitra J. Pelnáře s prosbou o posouzení a urychlené řešení svého případu. "Nesouhlasil jsem se způsobem, jak bylo zproštění provedeno, ani s důvody, které jsou uvedeny v důvodové zprávě kolegia MV bývalým I. nám. MV s. Padruňkem. Z tohoto odůvodnění je zřejmé, že nešlo o trestnou činnost z mé strany, ale že šlo o účelové opatření ze strany bývalého vedení MV proti náčelníkům centrální součásti, kteří jim byli nepohodlni.Toto je zřejmé i z vyjádření Padruňka při pohovoru se s. plk. Říhou, kdy řekl, že museli odvolat náčelníky na nátlak veřejnosti a novinářů.

Prosím Vás, s. ministře, aby můj případ byl urychleně řešen a současně aby byly vyvozeny důsledky proti osobám, které neprávem vznesli obvinění a navrhli provedení opatření, které je aktem porušení zákonnosti."³³⁾

A budoucí normalizátor nejdůležitějšího mocenského rezortu ministr Jan Pelnář ho 15. října 1968 vyslyšel. Kavan byl rehabilitován a znovu přijat do služby. Jeho tužby však zatím naplněny nebyly. V listopadu pohnutého roku se opět odvolal k ministrovi (proti kádrovému rozkazu MV č. 729/68 z 22. října). "Chtěl bych Vás ubezpečit, že mi nejde o funkci náčelníka správy, ale že mi jde o to, aby mi byla vrácena čest a spravedlivě vyřešen celý případ...".³⁴⁾ Kavan byl totiž ustaven "jenom" náčelníkem 4. odboru IV. správy HS StB.³⁵⁾

Ke "krizovým letům" se vrátil ještě v Doplňku životopisu z roku 1972: "Již v lednu 1968 po plenárním zasedání ÚV KSČ byla Správa sledování obviněna některými členy vedení KSČ (Černík), že jsme sledovali některé funkcionáře ÚV v prosinci 1967. Komise ÚV, kterou vedl Černík, dokumentovala na akcích, které byly provedeny od října 1967 do ledna 1968, že nic podobného Správa sledování neprováděla. Nesouhlasil jsem s tím, co bylo od samého začátku roku 1968 prováděno k tomu, aby byla co nejvíce špiněna KSČ, a její funkcionáři, nesouhlasil jsem s akcemi pravice ani s tím, že vedení strany odmítlo snahu o pomoc SSSR i ostatních soc. zemí při řešení situace v ČSSR. Nesouhlasil jsem ani s řešením situace ve vedení MV, kde klika Pavla připravovala likvidaci StB a funkcionářů. Od 2. 8. 1968 jsem byl se svojí manželkou, synem a rodinou mého bratra Jaroslava v Bulharsku na dovolené v rekreačním středisku bulharské sledovačky. Zde jsme měli rozhovor o situaci v ČSSR a jejím řešení, vyjádřil jsem tu názor, že bez pomoci SSSR a jeho armády nebude možné již situaci v ČSSR řešit. Vstup vojsk socialistických zemí jsem přivítal. Jako aktivista HV KSČ jsem byl členem pohovorové komise ve smyslu realizačních směrnic ÚV, a byl jsem členem pohovorové komise HV KSČ při výměně členských legitimací."³⁶⁾

Jak je vidět Kavan se ve složitých poměrech uvnitř Státní bezpečnosti neztratil. Málo je známý fakt, že normalizační čištění bezpečnostních složek nesmetlo jenom garnituru reformistů, ale nová generace zabránila z valné části návratu z padesátých let zkompromitovaných funkcionářů různých úrovní. To se samozřejmě netýkalo Antonína Kavana.

Dne 15. března 1971 je ustanoven zpětně do funkce náčelníka IV. správy - StB FMV (KR FMV 141/71). Opět se stává členem vybrané nomenklatury ÚV KSČ. Jeho další stranické aktivity postihuje služební hodnocení po roce 1972: "Je členem pléna HV-KSČ I, členem lektorské skupiny při CÚV KSČ 7-4, a ul. org. KSČ 64, zast. ved. stranické skupiny při MV ČSTV, a dokonce členem lektorské skupiny filozofie HV ÚO KSČ." ³⁷⁾

Do funkce náčelníka správy byl instalován přesto, že dva měsíce předtím byl navržen na ustanovení do funkce rezidenta II. správy v Bulharské lidové republice. Papírově by zůstal na IV. správě s výhledem na pozdější legalizování na FMZV. Variantu Kavanova odstavení do Bulharska podporoval především tehdejší náčelník IV. správy federální správy zpravodajských služeb pplk. ing. Ján Hanuliak.³⁸⁾

Hanuliak svým postupem do funkce náměstka ministra vnitra uvolnil místo náčelníka IV. správy. Kavan se vrací na vytoužený post. Již v roce 1971 je jeho práce hodnocena jako koncepční a perspektivní. "Takový stav neexistuje zatím na žádné jiné součásti FMV. Správa sledování obnovila těsné vztahy s partnerskými složkami StB spřátelených zemí, především se sledovací službou KGB SSSR, tyto vztahy rozvíjí, což prospívá naší službě i našim přátelům."³⁹⁾

Od řijna 1976 měl Kavan nárok na starobní důchod. Jako zkušený funkcionář StB však setrval i nadále ve služebním poměru až do 31. ledna 1982.⁴⁰⁾

Poté následovala již zmíněná korespondence týkající se počtu počtu udělených medailí a výjezdů do zahraničí. Předseda TJ Rudá hvězda Praha A. Kavan věděl. že všem bývalým příslušníkům MV se automaticky provádí blokace výjezdů do kapitalistických států. Obrátil se proto osobním dopisem na náměstka ministra vnitra genmjr. J. Kováče se žádostí o udělení vyjímky. Nejspíše spoléhal na své zásluhy. Odměny se však nedočkal. Poznámka na okraji dopisu je lakonická: "ve smyslu NMV č.15/75 vykonat příslušnou blokaci".⁴¹⁾

Poznámky:

¹⁾ A MV ČR, Personální spis A. Kavana, (Kádrový materiál - dále jen KM), str. 164. Dopis A.Kavana I. NMV MV ČSSR genmjr. JUDr. J. Kováčovi z 10. 2. 1982.

²⁾ KM, str.74. Šetření z místa bydliště k npor. A. Kavanovi z 17. 1. 1952.

³⁾ Tamtéž.

⁴⁾ KM, str. 77.

⁵⁾ Sektor BAa-IV byl pomocnou složkou pro všechny ostatní sektory. Na dožádání operativních sektorů prováděl přípravná šetření, sledování, realizaci (zatčení) a rozpracování tzv. všeobecných objektů (především agenturní zajištění hotelů). Výpadové oddělení Evžena Abrahamoviče mělo na starosti různé speciální úkoly celostátního významu (např. akci "Kámen").

⁶⁾ A MV ČR, ZV 122. Vyjádření k situaci ve Státní bezp. v údobí r. 48-54 A. Kavana z 5. 1. 1963 (dopis I. NMV plk. Josefu Kudrnovi pod č.j. A/6-002/01-63).

⁷⁾ OROVAN Emil, nar. 19. února 1922, syn úředníka, válku strávil jako příslušník čs. jednotky ve Velké Británii, členem KSČ od 20. 5. 1945, k MV nastoupil 17. 12. 1945. V červnu 1946 přidělen k ZOB II, po jeho likvidaci byl mj. zástupce velitele (do 1. 5. 1949) BAa-IV sektoru, po 10. 11. 1949 na kriminální ústředně, od 1. 12. 1950 v evidenci MNB. Dne 10. 8. 1951 odešel na vlastní žádost.

⁸⁾ Viz pozn. 6.

⁹⁾ KOZEL Vojtěch, nar. 15. ledna 1902, členem KSČ od roku 1922, na MV působil od 15. 11. 1945. Náčelník odd. sledování sektoru BAa-IV. Počátkem roku 1951 jmenován náčelníkem věznice umístěné v Praze 6, která byla určena k" vytěžování a převerbovce " agentů - chodců. Dne 29. 5. 1956 poslán do trvalé výslužby.

¹⁰⁾ Sektor BAb - zahraniční zpravodajství (rozvědka).

¹¹⁾ PRCHAL Antonín, nar.7.5.1923, od roku 1945 příslušník ZOB II, koncem roku 1949 zástupce BAa IV sektoru.

¹²⁾ Viz pozn. 6.

¹³⁾ Tamtéž.

¹⁴⁾ Tamtéž.

¹⁵⁾ KM, "Záznam o průběhu služební doby příslušníka NB" RMNB (Rozkaz ministra NB) č. 786 z 5. 11. 1952.

¹⁶⁾ KM, "Záznam...", Řád práce propůjčen rozkazem pres. republiky č. 8 ze dne 24. 4. 1953.

¹⁷⁾ KM, "Záznam...", Řád práce mu byl odňat rozhodnutím presidenta republiky § 8 zák. č. 62/1962 Sb.

¹⁸⁾ KM, str. 56. "Vyjádření k závěrům šetření z 21.1O.1968" adresované mjr. JUDr. Ivo Urbanovi.

¹⁹⁾ KM, "Záznam o průběhu služební doby příslušníka NB" z 1. 10. 1953 - Ustanovení do funkce náčelníka VII. správy. TR MV 145/53.

²⁰⁾ KM, "Záznam...", z 1.2. 1954 - Mimořádné povýšení do hodnosti podplukovníka, KR (Kádrový rozkaz) MV č. 209.

²¹⁾ KM, str.64. Dopis náčelníka 2. odd. sektoru V. ppor. Lišky veliteli StB z 13. 8.1951.

²²⁾ KM, str. 6O-61. Dopis N MNB plk.Baudyše na ÚV KSČ z 6. 1. 1953.

²³⁾ KM, str.82. Dopis náčelníka Studijního ústavu I. zvl. odboru MV pplk. F. Nováka z 10.11.1959 adresovaný NMV pplk. Št. Demjanovi (č.A/9-00/04-59).

²⁴⁾ KM, str. 95. Návrh na povýšení do hodnosti kapitána z 25. 4. 1952.

²⁵⁾ KM, Závěrečná zpráva o prošetřování služební činnosti plk. Dr. A. Kavana z 18. 10. 1968.

²⁶⁾ Viz pozn. 6.

²⁷⁾ Viz pozn. 25.

²⁸⁾ Akce KÁMEN, "zpravodajské kombinace", provedení bylo svěřeno výpadovému odd. Tato provokační akce se v některých příhraničních krajích a okresech rozšířila do velkých měřítek.

²⁹⁾ Viz pozn. 25.

³⁰⁾ Tamtéž.

³¹⁾ Tamtéž.

³²⁾ Viz pozn. 18.

³³⁾ KM, dopis A. Kavana MV Janu Pelnářovi ze dne 17. 10. 1968, vyjádření o odvolání k rozhodnutí o zproštění z funkce náčelníka IV. HS StB.

³⁴⁾ KM, dopis A. Kavana MV z 20. 11. 1968, Odvolání proti kádrovému rozkazu MV č. 729/68 ze dne 22. 10. 1968.

³⁵⁾ 4.odbor prováděl přípravu náčelníků sledovačky a výcvik operativních pracovníků proti sledování a dále byl odpovědný za koncepci "výchovy kádrů".

³⁶⁾ KM, Doplněk k životopisu A. Kavana z 10. 3. 1972.

³⁷⁾ KM, str.141. Služební hodnocení A.Kavana do 20. 4. 1972.

³⁸⁾ KM, str. 129. Dopis náčelníka IV. S. FS ZS plk.ing. Jána Hanuliaka adresovaný Odboru pro mezinárodní styky MV ČSSR k rukám ing. Buchvaldka (č. j.SI-044/02-71 z 28.1.71).

³⁹⁾ KM, str.134. Služební hodnocení příslušníka sboru SNB.

⁴⁰⁾ KM, str. 162 - 163. Kádrové vyhodnocení plk. JUDr. Kavana z 21. 1. 1982.

⁴¹⁾ KM, str. 160. Žádost o schválení výjimky z 7. 1. 1982.

Copyright © 1999 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |