GALERIE NÁČELNÍKŮ I. »Karel Vykypěl«

"Prohlašuji na svou čest a svědomí, že se necítím vinen. Proces proti mně vedený považuji za vykonstruovaný, ryze politický, protiprávní a nezákonný. Proti vynesenému rozsudku se odvolám ke všem příslušným institucím našeho státu a adekvátním mezinárodním právním orgánům."

Takto hodnotil verdikt táborského vyššího vojenského soudu poslední náčelník kontrarozvědky StB PhDr. Karel Vykypěl ve své závěrečné řeči. Nyní si odpykává trest odnětí svobody na tři a půl roku v českobudějovické věznici. Společně s bývalým ministrem vnitra K. Kinclem (tři roky) a prvním náměstkem MV A. Lorencem (čtyři roky) byli odsouzeni za to, že v letech 1988 - 1989 (ve skutečnosti i mnohem dříve) organizovali hromadné zadržování nepohodlných osob především z řad opozice, aby jim znemožnili jejich případnou účast na nepovolených shromážděních při příležitosti různých výročí, popřípadě jinou aktivitu (např. sympozium Československo '88, návštěvy západoevropských politiků apod.). Touto v podstatě pouze preventivní izolací zbavovali osobní svobody, zaručené čl. 30 Ústavy ČSSR, několik stovek lidí (rozsudek uvádí doslova "nejméně 294 občanů"). Lidé, které dokumenty FMV pokládaly za hlavní organizátory akcí, případně za exponenty nepovolených iniciativ, byli zadržováni na osmačtyřicet, devětašedesát i více hodin v celách předběžného zadržení, ale také v celách věznic.

Podle zprávy VONS bylo před sympoziem Československo '88 zadrženo několik desítek občanů, 20 lidí zajištěno vesměs na 96 hodin, Ladislav Lis dokonce na 115 hodin. Jako odpovědní funkcionáři FMV byli obžalovaní odsouzeni za zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158, odst. 1, písm. a) spáchaného ve spoluchatelství podle § 9, odst. 2, písm. c) trestního řádu.

Vykypěl ani ostatní ve svých výpovědích nepopírali, že jejich rozkazy ukládaly podřízeným složkám izolaci některých lidí, hájili se ovšem tím, že to sami neřídili. Vykypěl jednoduše svedl odpovědnost na svého zástupce ing. M. Chovance a JUDr. P. Žáka. Navíc podle něho byla "činnost tehdejšího tak zvaného disentu posuzována jako vysoce závažně trestná, nebezpečná, nacházející se v příkrém rozporu nejen s ústavním článkem 34, ale i s paragrafy o rozvracení republiky, pobuřování, hanobení atd.".¹⁾ Necítí se být vinným, protože se vždy řídil ústavou, přísahou, zákony a normami upravujícími služební činnost. Dělal to prý proto, aby se při jejich porušení nemusel zodpovídat před vojenským soudem. "Opak se však stal pravdou," uvádí Vykypěl po dramatické pauze před vojenským soudem v Táboře. "Díky mému náročnému povolání, které jsem plnil v souladu s předpisy, zákony, atd..., aniž bych kdy naplnil subjektivní stránku jakéhokoli trestného činu, jsem se ironickým řízením osudu ocitl na lavici obžalovaných."

Úloha Vykypěla vyplývá z mnoha dokumentů jasně, citujme např. říjnový rozkaz náčelníka II. správy z roku 1989: "...organizovat individuálně preventivní a rozkladná opatření proti vybraným osobám, zejména proti potencionálním organizátorům a pachatelům provokačních akcí, izolovat nejaktivnější exponenty a zabránit jim v přímé účasti na přípravě akcí," nebo "...přijmout opatření k zabránění příjezdu vytypovaných osob z řad vnitřního nepřítele v uvedeném období do Prahy".²⁾

Vykypělovi se zdála situace, v níž se ocitnul na lavici obžalovaných, paradoxní. Je zajímavé, i když nikterak překvapující, že neměl stejný pocit ze srovnání svého postavení před soudem v Táboře a postavení nejenom zadržovaných, kteří se nemohli nijak vzepřít, ale také těch, s nimiž jím reprezentovaný režim vedl procesy s předem danými rozsudky a formální obhajobou.

Vraťme se teď do minulosti a nechme promluvit "státobezpečnostní dokumenty". Když jedenadvacetiletý K. Vykypěl požádal o přijetí na městskou správu VB v Brně, pracoval jako závozník u ČSAD. Měl za sebou rok vysoké školy zemědělské, odkud odešel. V roce 1965 se Vykypěl stává hlídkovým příslušníkem obvodního oddělení v Brně 3. Úspěšně absolvuje několik krátkodobých kursů na odborných školách MV. Nejvíc na něj patrně zapůsobí čtyřměsíční kombinovaný operativní kurs SNB v roce 1967, protože 21. 12. žádá o přemístění k operativě StB. Vedení kursu stejně jako ZO KSČ jeho žádost podpoří. V březnu 1968 nastupuje Vykypěl do funkce referenta na 3. odd. 2. odboru krajské správy StB v Brně, kde se poprvé setkává s problematikou "vnitřního nepřítele". Pro příští dobu se dle osobních hodnocení stane jedním z iniciativních a uvědomělých příslušníků. Narozdíl od jiných se chová vzorně a jeho kariéru nekazí žádné vroubky.

K prvnímu výročí srpnové invaze je nasazen na ochranu sovětského konzulátu v Brně: "...S. Vykypěl se v celém průběhu projevil jako nebojácný, iniciativní, s pevným osobním postojem. Jeho vystupování bylo statečné...".³⁾ Je povýšen do hodnosti podporučíka.

V roce 1970 vstupuje Vykypěl do KSČ a o rok později je navržen na medaili "Za službu vlasti". Je zařazen do skupiny, která "rozpracovává a odhaluje nepřátelskou činnost pravicových exponentů vyloučených z KSČ." Jedna z akcí, na kterých se podílí, akce "Drina" v roce 1972, končí realizací (zatčením). V letech 1971 - 1973 absolvuje kontrarozvědný obor StB na střední odborné škole FMV F. E. Dzeržinského v Praze - Vinoři. Pak už sklízí samé úspěchy. Těžko říci, zda je Vykypěl ve své poctivě konané práci hnán ryzí uvědomělostí nebo vidinou vyšší funkce, která by mu umožnila stát se z pouhého článku posunovačem soukolí Státní bezpečnosti. Každopádně ví, co je k povýšení nezbytné, a tak si v roce 1974 podá přihlášku na FF UJEP a téhož roku je přijat ke studiu psychologie. Z hlediska jeho pracovního zařazení je to obor vskutku k věci. Opět následuje několik úspěšných akcí, než se Vykypěl stane v roce 1978 náčelníkem 3. odboru. Jmenuje ho budoucí ministr vnitra František Kincl. V témže roce je přemístěn na Správu kontrarozvědky pro boj s vnitřním nepřítelem (X. správa SNB), kde od roku 1980 velí 1. odboru - "antisocialistické síly a nepřátelská uskupení". Jeho plat dosáhne částky 5 100,- Kčs. Podílí se např. na "realizaci" VONS. Absolvuje kurs pro náčelníky StB na VŠ FED V-StB v Moskvě. V roce 1981 obdrží za úspěšně splněnou akci medaili SNB, o rok později dostane na rozkaz prezidenta republiky vyznamenání "Za upevňování přátelství ve zbrani", protože, jak se píše v návrhu, "Odbor řízený mjr. Vykypělem má úzkou vazbu na spolupráci se sovětskými přáteli. Plně se podílí na tvorbě a plnění plánu v součinnosti se sovětskou a ostatními spřátelenými rozvědkami".⁴⁾

Roku 1983 Vykypěl končí studium doktorátem z psychologie. V roce 1985 už lze Vykypělův postup odhadnout. Je jedním z mladých, perspektivních pracovníků, kteří uplatňují jiné nároky. Chtějí působit v profesionálně organizované a fungující zpravodajské službě. Nechtějí být chápáni jen jako banda nemyslících poslušných tupců, chtějí být mocnými profesionály. Před prověrkovou komisí Vykypěl vzpomíná: "Vím, jaké materiály se v kolegiu pro ÚV projednávaly a jak na ně ÚV hledělo. Mám dojem, že zejména v době, kdy MV řídil p. Vajnar, byly materiály přizpůsobovány tomu, co si přáli na ÚV slyšet. Ministr Kincl se naopak snažil o objektivní informaci. Předsednictvo ÚV KSČ těmto názorům nepřihlíželo a jednalo stále postaru. Řekl bych, že se na věci dívalo hodně silnými protislunečními brýlemi." ⁵⁾ Vykypěl a další pragmatičtí představitelé jakéhosi nového "reformního" směru se cítí být omezováni zkostnatělým ústředním výborem. Chtějí dělat důmyslnější a rafinovanější práci, ale ÚV chce konkrétní výsledky, požaduje okamžité sankce, soudy, zavírání. Nedopřává jim čas. A tak plní úkoly a patrně nikterak nepochybují nad oprávněností "boje proti vnitřnímu nepříteli". Vykypěl sám v devadesátém roce doznává: "Faktem ovšem je, že naše činnost byla do značné míry ovlivňována tím, že jsme nahrazovali činnost politické organizace, nepracovali jsme zpravodajsky, ale řešili jsme problémy tak, jak je před nás stavěla strana".⁶⁾ Nutno dodat, že "politickou organizaci" lze chápat spíše jako politickou policii.

Vykypěl je chválen ze všech stran, např. v roce 1985 o něm nadřízení napíší:
"...Nevyhýbá se konfliktním situacím otevřenou kritikou a zároveň kloubí operativní situaci s vedlejšími prostředky." ⁷⁾ O jaké šlo operativní prostředky se lze jen dohadovat. Vykypěl sám k tomu v roce 1990 uvádí, že "vždy s lidmi mluvil lidsky. Vždy šlo o jednání rovnoprávných partnerů a ne o jednání z mocenské pozice". Absolvuje VUML, je vedoucím lektorem skupiny ideologické komise, jsou oceňovány jeho "velmi dobré znalosti marxismu a vědeckého komunismu".

V září 1987 je pplk. Vykypěl jmenován do funkce zástupce náčelníka X. správy (plat 6 650,- Kčs) a absolvuje další kurs KGB v Moskvě. Od srpna je pověřen velením znovu vytvořené Hlavní správy kontrarozvědky (II. správa) a zároveň je členem Kinclova ministerského kolegia. Má 683 podřízené.

Od roku 1986 do roku 1990 dostal Vykypěl na odměnách celkem 61 500,- Kčs, z nichž poslední částku 2 500,- Kčs mu udělil 5. 1. 1990 ministr vnitra Sacher. Paradoxně právě Vykypělovi za věrné služby. Do té doby byly nemalé finanční částky projevem díků převážně za iniciativní plnění služebních úkolů, například 16. 9. 1988 "za aktivní podíl na likvidaci nezákonné činnosti protispolečenských živlů při příležitosti 20. výročí internacionální pomoci ČSSR".⁸⁾

Když v roce 1990 ujišťoval Vykypěl prověrkovou komisi o tom, že "se domníval, že na pendrecích nemohla být držena ani demokracie ani společnost, pendreky nelze dělat žádná politika" ⁹⁾, bylo už pozdě. Prověrková komise konstatovala, že jeho setrvání v jakékoli složce ministerstva vnitra považuje za nemožné. Verdikt táborského vyššího vojenského soudu to jen potvrdil.

Rebeka Křižanová

¹⁾ Archiv Vyššího vojenského soudu v Táboře, T 8/91, svazek I., Karel Vykypěl.

²⁾ Rozkaz náčelníka II. správy SNB č. 52/1989.

³⁾ Personální spis Karla Vykypěla. Srovn.: Žáček Pavel, Causa Karel Vykypěl, Reflex 22/1992.

⁴⁾ Tamtéž.

⁵⁾ Tamtéž.

⁶⁾ Tamtéž.

⁷⁾ Tamtéž.

⁸⁾ Tamtéž.

⁹⁾ Tamtéž.

Copyright © 1999 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |