ÚŘAD DOKUMENTACE A
VYŠETŘOVÁNÍ ZLOČINŮ KOMUNISMU POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY |
Securitas Imperii - sborník |
Marián Gula
Podnětem k sestavení této práce byl fakt, že dosud existuje v této problematice zmatení pojmů, mezi jednotlivými druhy tajných spolupracovníků Státní bezpečnosti (TS StB) se nediferencuje. Veřejnost byla seznámena jen se směrnicemi a rozdělením agentury, tak jak byly platné v posledních jedenácti letech existence komunistické politické policie. Definice všech druhů TS StB se v průběhu času kvalitativně měnily. Nelze srovnávat spolupracovníky StB z let padesátých a šedesátých, natož pak sedmdesátých a osmdesátých. Jestliže se chceme agenturní síti StB fundovaně zabývat, musíme především znát příslušné směrnice.
1948 - 1954
První směrnice o práci s agenturou byly vydány v roce 1948 jako "Pomůcka administrativně - operační pro krajská velitelství státní bezpečnosti".1) Operativnímu aparátu Státní bezpečnosti prvního roku převzetí moci KSČ muselo být vysvětleno:
"Agent je cizí slovo. Znamená: jednající t.j. ten, kdo jedná, resp. je jednáním pověřen. Každý z orgánů služby jest vlastně čsl. státně - bezpečnostním agentem. Slovo nemá hanlivého významu. Dnes je používáno pro označení externích spolupracovníků..."
Směrnice znají tři typy spolupracovníků:
"1) Agenti:
Agent jest vědomý a i formálně (písemně neb jinou formou) zavázaný, stálý a spolehlivý spolupracovník státně - bezpečnostní služby, jenž tajně, podle jejích příkazů, působí v prostředí nepřátelském neb v prostředí, kde se nepřítel soustřeďuje a jenž požívá jeho důvěry.
2) Informátoři:
jsou vázané osoby, jež pravidelně informují nebo plní tajné příkazy StB služby a jsou touto pravidelně obsluhovány. Nejsou považovány za agenty, poněvadž nepožívají důvěry nepřítele.
3) Residenti:
Resident (R) je čestný, externí pomocník služby StB, jenž se zavázal k obsluhování informátorů StB službou získaných. (Jen výjimečně sám podává zprávy). Neobsluhuje agenty. Resident se používá ke zúžení preventivní sítě."
Směrnice v poznámce obsahovaly i výjimku:
"Kromě stálých informátorů máme ještě kategorii příležitostných a nevázaných pracovníků, které nepovažujeme za součást agenturní sítě. Jsou to osoby, které nám vědomě a rády poskytují informace, jsou-li o to požádány. Tyto osoby jsou velmi důležitým pramenem našich poznatků, nejsou však v pevné závislosti StB služby. Nazýváme je "poradci" nebo "důvěrný pramen" (zkratka D)."
V roce 1950 byli spolupracovníci předefinováni; přibyl majitel konspiračního bytu:2)
"1) Agent (A): - spolupracovník formálně zavázaný, pravidelně obsluhovaný, který má důvěru nepřítele a který tajně, podle státně - bezpečnostní služby, působí v nepřátelském prostředí.
2) Informátor (I): - spolupracovník formálně zavázaný, pravidelně obsluhovaný, který podává zprávy z objektů státně - bezpečnostního zájmu.
3) Resident (R): - spolupracovník formálně zavázaný, pravidelně obsluhovaný, který sám v objektu státně - bezpečnostního zájmu obhospodařuje několik informátorů nebo agentů, jejichž vázací materiál a sliby jsou ukládány v mapě residenta.
4) Majitel konspiračního bytu (KB): - musí být veden v agenturní evidenci."3)
1954 - 1962
Po zrušení molochu MNB vydal ministr vnitra R. Barák TRMV č. 72/1954, v jehož příloze se nacházely nové "Směrnice o agenturně operativní práci".4) Vynutila si to změna struktury resortu a deklamovaná nová orientace práce.
Předchozí rozkazy už byly nedostatečné, jak z hlediska administrativy, tak z hlediska zvyšující se ideologického tlaku na společnost po Stalinově smrti. Je cítit postupná změna přístupu k domácí opozici, cílem již nebude celou ji fyzicky zdecimovat, zavřít do věznic či TNP, ale agenturně podchytit a kontrolovat. Tedy jakási poziční válka.
Kromě několika dalších nařízení5) dělily opět směrnice agenturní síť na:
"1) agenty
2) informátory
3) residenty
4) držitele konspiračních a propůjčených schůzkových bytů".
Agent
"Agent je nejschopnější tajný spolupracovník orgánů MV, mající možnost pronikat do nepřátelského podzemí a mezi rozvědné orgány protivníka, rozpracovávat je a provádět jiné speciální úkoly. Agent se váže na základě kompromitujících materiálů, t.j. na podkladě jeho trestné činnosti nebo z vlasteneckých pohnutek a na základě jeho sympatií k lidově demokratickému zřízení a konečně také za materiální výhody (peněžní a věcné odměny).
Agent se váže pro aktivní rozpracovávání špionů, špionských residentur, sabotérů a škůdců, zrádců, podzemních organizací (buržoasně nacionalistických, kulacko-povstaleckých, bývalých reakčních politických stran atd.), rozvědných orgánů protivníka a emigrantských center.
Pro plnění těchto úkolů se váže agentura zpravidla z členů uvedených nepřátelských organizací, nebo osob, majících možnost do těchto organisací proniknout.
Vhodnými kandidáty vázání na podkladě kompromitujících materiálů mohou být kolísavé živly, které se do protistátní činnosti zapojily pod pohrůžkami nebo pro materiální výhody a které nemají v provádění protistátní činnosti vedoucí úlohu.
Je nutno míti na paměti, že nejspolehlivější agenturou je ta, která byla zavázána z vlasteneckých pohnutek.
Pro plnění specielních úkolů - provedení vázání v zahraničí, obnovení a uskutečnění spojení se zahraniční a jinou agenturou atd. - získává se proto agentura z řad spolehlivých osob, oddaných lidově demokratickému zřízení, zaručujících, že nezradí zájmy státu.
Na ideologickém podkladě se získávají agenti také z řad cizinců, sympatisujících s lidově demokratickým zřízením, a informátoři mající možnost rozpracovávat nepřátelské podzemí.
Informátor
1) Informátor je tajný spolupracovník orgánů ministerstva vnitra, vázaný zpravidla na vlasteneckém základě a dávají informace o nepřátelských elementech ze svého okolí. Informátor může být zavázán i na základě kompromitujících materiálů.
2) Informátor vyplňuje následující úkoly:
3) Informátor se získává i k úzce specielním cílům:
4) Informátor může být převeden do kategorie agentů v tom případě, získá-li možnost v procesu agenturně operativní práce s orgány MV proniknout v to či ono nepřátelské prostředí, nebo vést rozpracování jednotlivých protistátních zločinů.
Resident
1) Resident je tajný spolupracovník orgánů MV, zavázaný hlavně z komunistů nebo bezpartijních, bezpodmínečně oddaných lidově demokratickému zřízení, majících možnost i schopnost řídit skupinu informátorů. Resident je ve spojení s několika informátory a někdy i agenty. Resident pracuje pod řízením operativního pracovníka, je jeho pomocníkem při obsluze a řízení informátorů.
2) Residenti se získávají v případech, kdy operativní pracovníci jsou v osobním styku s množstvím agentury a nemohou zajistit jejich správnou obsluhu, a také v těch případech, když osobní spojení operativního pracovníka s informátory i agenty je ztíženo následkem specifických podmínek práce. (...)6)
9) Residentu se předává k obsluze několik informátorů, ale ne více než pět až osm. Počet závisí na okolnostech a možnostech residenta.
10) Operativní pracovník osobně předává informátora na spojení s residentem, zjistiv předběžně charakter jejich vzájemných vztahů.
11) Residentu nelze předávat takové informátory, kteří mu jsou po služební linii bezpodmínečně podřízeni. Agenturu z žen je třeba napojovat na residenta - ženu.
12) Residenta nelze spojovat s informátorem, je-li mezi nimi špatný vzájemný poměr.
13) Resident musí v práci s informátory zachovávat právě takovou konspiraci, jako operativní pracovník v práci s agenturně informátorskou sítí.
14) Residenti musí přijímat předané jim informátory ve schůzkových bytech, nebo u sebe doma, jsou-li pro to podmínky, nebo v jiných místech, zajišťujících konspiraci i podmínky k práci.
15) Operativní pracovník pomáhá residentu zaměřit práci jeho residentury, vypracovává spolu s residentem jednotlivé úkoly informátorů.
16) S cílem pomoci agentům a ke kontrole jejich práce provádějí operativní pracovníci periodické kontrolní schůzky a spolu s residentem instruují informátory a dávají jim úkoly. V nutných případech oper. pracovníci provádějí schůzky s informátory i bez přítomnosti residenta.
Držitelé propůjčených schůzkových a konspiračních bytů
Do poslední doby se v praktické práci orgánů MV s agenturou kategorie propůjčených bytů nepoužívala. Agentura se přijímala v konspiračních bytech, nebo ve veřejných místech.
Tímto rozkazem se zavádí získávání propůjčených - schůzkových bytů. Majitelé těchto bytů se získávají z prověřených, čestných a lidově demokratickému zřízení oddaných lidí, jejichž byty musí odpovídat nutným požadavkům přijímání agentury - malé množství spolubydlících, vhodné umístění, vjezdy, vchody i východy - zajišťující konspiraci v práci. Na kandidáta - majitele schůzkového bytu - se provádí analogická prověrka jako na residenta nebo informátora. Rozdíl je pouze v tom, že k návrhu na vázání se přikládá plán bytu a v slibu o spolupráci s orgány MV se uvádí zachování tajemství nejen faktu spojení s MV, ale i zachování přísného tajemství o osobách, které budou navštěvovat byt. Operativní pracovník však musí učinit všechna opatření k tomu, aby držitel schůzkového bytu agenty neznal.
Byt nebo místnost (pokoj) pro schůzky s agenturou se platí majiteli podle smlouvy.
Konspirační byt
je určen pro práci s nejčestnější a prověřenou agenturou. Je v plném vlastnictví orgánů MV. Před obyvatelstvem je zamaskován jako úřad nebo soukromý byt - (zde) žijící je zvlášť důvěryhodný člověk, nebo specielně zavázaný informátor nebo utajený operativní pracovník.
Získává se ve městech a velkých obydlených domech. Při výběru konspiračního bytu je nutno počítat s místem jeho umístění z hlediska zajištění konspirace. V konspiračních a schůzkových bytech je možno provádět dvě až tři schůzky denně. Operativní pracovník je povinen čas od času provádět prověrku konspiračních i schůzkových bytů všemi dostupnými prostředky, zda nejsou ve svém okolí dekonspirovány.
V případě, že se mezi přijímanou agenturou zjistí zrádce, je nutno konspirační nebo schůzkový byt okamžitě zrušit." Bod 3) uvedených směrnic byl věnován prozatím nedefinované, leč v budoucnu o to důležitější kategorii - důvěrníkům:
"Důvěrníci, kteří mají možnost odhalovat nebo rozpracovávat buď nepřátelské skupiny nebo jednotlivé nepřátelské osoby, převést jako informátory (v některých případech i jako agenty) a začlenit do agenturní sítě. S ostatními důvěrníky udržovat i nadále spojení jako s aktivem, ovšem v mezích nutnosti."7)
1962 - 1972
V roce likvidace Stalinova monumentu v Praze na Letné vyšly nové "Směrnice pro agenturně operativní práci státní bezpečnosti"8) (V platnost vstoupily dne 1. června 1962.) Nový ministr L. Štrougal, který směrnice signoval, v úvodu zcela jasně - na rozdíl od R. Baráka - formuloval vztah KSČ - StB.9) Najdeme zde však i jiné myšlenkové perly: "... Směrnice pro agenturně operativní práci státní bezpečnosti... se musí stát návodem pro tvůrčí uplatňování politické linie strany v práci a životě pracovníků státní bezpečnosti."
Směrnice samotné dělí TS StB v podstatě stejně jako předchozí z poloviny padesátých let. Šířeji byla formulována pouze "práce s agenturou", zvláště způsob vázání, řízení a výchova tajných spolupracovníků, kontrola agenturně operativní práce, agenturní rozpracování, konspirace, ukončení spolupráce atd. Podle článku 2 byli TS StB rozlišováni na:
A) agenty
B) informátory
C) residenty
D) majitele konspiračních nebo propůjčených bytů
Ad A) "Agent je tajný spolupracovník StB, který je získáván především k rozpracování konkrétních případů, má možnost a je schopen pod vedením operativních pracovníků plnit zejména tyto státobezpečnostní úkoly:
Operativní pracovníci získávají agenty především na dobrovolném, zejména na vlasteneckém základě, převážně z řad čestných a politicky uvědomělých občanů, kteří jsou ochotni pomáhat státní bezpečnosti. Osoby získané ke spolupráci na základě vlasteneckých pohnutek a socialistického uvědomění jsou nejspolehlivějšími agenty..."10)
Ad B) "Informátor je tajný spolupracovník státní bezpečnosti získaný na dobrovolném, zejména vlasteneckém základě. Na rozdíl od agenta se informátor zpravidla nezískává pro rozpracování konkrétního případu, ale především na důležitých objektech, v místech soustředění nepřátelských živlů, v pohraničí apod. Informáto musí mít možnost a schopnost plnit tyto státně bezpečnostní úkoly:
Informátoři jsou vybíráni z řad občanů, majících široké styky s lidmi na pracovišti nebo v místě bydliště a požívají jejich důvěry, (kteří) jsou ukáznění, seriózní a důslední, dovedou zachovávat při spolupráci se státní bezpečnostní zásady konspirace."11)
Ad C) "Resident je politicky vyspělý, naprosto spolehlivý a životně zkušený tajný spolupracovník státní bezpečnosti, který je nejbližším pomocníkem operativního pracovníka a který má předpoklady a možnosti plnit pod vedení operativního pracovníka, zejména tyto konkrétní úkoly :
Residentury se budují zejména v pevných objektech a tam, kde podmínky pro pravidelnou a přímou obsluhu tajných spolupracovníků jsou stížené nebo je nebezpečí, že dojde k jejich vyzrazení, nebo to vyžadují jiné speciální podmínky práce.
Operativní pracovníci vybírají za residenty pouze takové občany, kteří mají pro to zvláštní předpoklady. Mohou jimi být i bývalí pracovníci MV, kteří pracují v civilním zaměstnání. Residentem se může stát rovněž prověřený zkušený agent, nebo informátor, který má předpoklady pro složitou práci residenta."12)
Ad D) "Konspirační byt je samostatný objekt, samostatný byt nebo jiná samostatná místnost, která byla pronajata operativní součástí pro schůzky s tajnými spolupracovníky a je jí obhospodařována. Oficiálně je veden jako soukromý byt, úřadovna, nebo provozovna národního, družstevního, nebo komunálního podniku apod. Konspirační byt musí být oficiálně kryt tajným spolupracovníkem, nebo operativním pracovníkem státní bezpečnosti, který k tomuto účelu používá krycího průkazu.
Propůjčené byty ... Operativní součásti si takovéto byty vybírají a půjčují pro operativní účely na určitou denní dobu nebo na určitý čas na základě dohody s majitelem bytu. Majitel propůjčeného bytu musí být osoba politicky spolehlivá, která skýtá záruku utajení zájmu státní bezpečnosti.
Konspirační a propůjčené byty a nebo jiné místnosti najímají operativní součásti státní bezpečnosti na základě smlouvy s majitelem bytu nebo se zástupcem majitele bytu, který vyhlédnutý byt obhospodařuje. Ve smlouvě se výslovně stanoví, že majitelé (držitelé) bytu se zavazují bezpodmínečně utajit, že byt nebo místnost je používána pro potřeby státní bezpečnosti."13)
V RMV č. 13/1962 se opět objevili "důvěrníci", i když ne jako forma "tajné spolupráce", ale jako prostředek "spojení státní bezpečnosti s lidem."
"...Důvěrník státní bezpečnosti je politicky vyspělý občan plně oddaný socialistickému zřízení, který má možnost, schopnost a snahu sdělovat operativním pracovníkům dílčí poznatky informačního charakteru z prostředí, které zajímá státní bezpečnost. Operativní pracovníci navazují styk s takovými důvěrníky, kteří mohou pomoci zejména :
Důvěrníci státní bezpečnosti nemohou nahradit tajné spolupracovníky. Důvěrník nesmí být úkolován jako tajný spolupracovník a při styku s ním musí být dodržován jiný postup než vůči tajným spolupracovníkům. Za důvěrníka nelze považovat příbuzenské, nebo přátelské styky operativního prcovníka ani nahodilé známosti.14)
1972 - 1978
Se systémovou krizí konce šedesátých let, jež byla vyřešena s pomocí armád Varšavského paktu, se musela vyrovnat i agenturní síť StB. Rozkazem ministra vnitra R. Kasky č. 8/1972 byl vydán nový služební předpis "Směrnice pro práci s tajnými spolupracovníky československé kontrarozvědky".15) Rozkaz nabyl účinnosti 1. března 1972. Kromě boje s "podvratnou činností imperialistických států" a "zesilující se ideologickou diverzí", měla StB pomocí agenturní sítě "...odhalovat a znemožňovat antisocialistickou a antikomunistickou podvratnou činnost vnitřních nepřátel."
Směrnice poprvé rozeznávaly dva druhy "spolupracovníků kontrarozvědky":
A) tajné spolupracovníky B) důvěrníky
A) "Tajným spolupracovníkem je ten, kdo byl vědomě získán ke spolupráci před veřejností utajeným a v této směrnici stanoveným úkolem, udržuje s pracovníky kontrarozvědky konspirativní styk, plní stanovené úkoly, podává nebo předává poznatky a informace nebo poskytuje kontrarozvědce pomoc nebo služby, které je nezbytné utajovat."16)
Tajní spolupracovníci se dělili na:
Aa) agenty
Ab) rezidenty
Ac) držitele propůjčeného bytu
Aa) "Agent je tajný spolupracovník, který plní úkoly při vyhledávání, rozpracování a dokumentování protistátní trestné činnosti a úkoly směřující k předcházení a zabránění této trestné činnosti.
Pod vedením operativního pracovníka plní agent zejména tyto úkoly:
Ab) "Rezident je zvlášt vybraný, naprosto spolehlivý, životně zkušený a z hlediska kontrarozvědného odborně připravený tajný spolupracovník, který pod vedením operativního pracovníky řídí práci těch agentů, které mu k řízení svěřil operativní pracovník.
Rezident organizuje a udržuje konspirativní styk s agenty, jimž podle zaměření stanoveného operativním pracovníkem ukládá úkoly, přejímá jejich písemné nebo ústní zprávy, které po vyhodnocení odevzdává operativnímu pracovníkovi a osobně se spolupodílí na výchově svěřených agentů.
Operativní pracovníci vybírají a náčelníci schvalují jako rezidenty pouze takové osoby, které mají zvláštní předpoklady plnit uvedenou úlohu. Rezidentem může být i bývalý spolehlivý pracovník MV, který pracuje v občanském zaměstnání. Rezident může být rovněž prověřený zkušený agent, který má předpoklady pro tuto odpovědnou práci a nebyl získán na základě kompromitujícího materiálu...
Rezidentury se budují zejména v konkrétních objektech a tam, kde podmínky pro přímé řízení agentů operativním pracovníkem jsou ztížené nebo je nebezpečí, že dojde k jejich vyzrazení anebo to vyžadují jiné speciální podmínky práce."18)
Ac) "Propůjčené a konspirační byty (místnosti) jsou využívány výhradně ke schůzkám s naprosto spolehlivými a zpravodajsky zkušenými tajnými spolupracovníky. Schůzky s ostatními tajnými spolupracovníky se uskutečňují v jiných místnostech nebo místech vhodných pro zachování konspirace. Je zakázáno uskutečňovat schůzky s tajnými spolupracovníky v objektech KSČ, ostatních politických stran a úřadovnách zastupitelských sborů všech stupňů.
Propůjčený nebo konspirační byt musí být vybírán zejména s ohledem na možnosti uskutečňování schůzek za jejich naprostého utajení. K návrhu na získání bytu se připojuje technický plánek bytu a legenda pro krytí návštěv pracovníky kontrarozvědky s tajnými spolupracovníky. Po získání bytu je s legendou zpravidla seznamován držitel bytu a tajní spolupracovníci navštěvující tento byt.
Propůjčený a konspitrační byt musí mít všechny vnější znaky obvyklých občanských bytů či místností podle jejich legalizovaného určení. Operatovní pracovník je povinen občas provádět potřebná opatření, aby nedošlo k vyzrazení skutečného účelu bytu před nepovolanými osobami i orgány národních výborů...
Držitel propůjčeného bytu je tajný spolupracovník zvlášť získaný s cílem propůjčení bytu či místnosti k uskutečňování konspirativních schůzek pracovníků kontrarozvědky s tajnými spolupracovníky.
Držitel propůjčeného bytu musí poskytovat záruku utajení zájmu kontrarozvědky, proto se prověrka před propůjčením bytu nevztahuje jen na něho, ale i na jeho rodinu, blízké příbuzné, příp. i další osoby, jež mají k němu nebo k bytu (místnosti) bližší vztah.
Operativní součást kontrarozvědky uzavírá s držitelem propůjčeného bytu zvláštní dohodu, v níž se stanoví podmínky využívání bytu a povinnosti vyplývající pro obě strany, zejména bezpodmínečná povinnost držitele bytu utajit využívání bytu kontrarozvědkou. Musí být zajištěno, aby držitel propůjčeného bytu nemohl zjistit totožnost tajných spolupracovníků, kteří přicházejí do bytu.19)
A) "Důvěrník je spolupracovník, který pomáhá kontrarozvědce plnit především pomocné, orientační a prověrkové úkoly v souvislosti s vyhledáváním nebo objasňováním protistátní činnosti a organizováním příslušných agenturně opertivních a technických opatření.
Důvěrníci jsou vybíráni v souladu s potřebami a úkoly vyplývajícími z operativní situace v chráněném či rozpracovávaném objektu, problematice apod., z řad spolehlivých čs. občanů, členů KSČ i bezpartijních, kteří dobrovolně na podkladě vztahu vzájemné důvěry jsou ochotni podle svých možností a schopností sdělovat kontrarozvědce dílčí poznatky informačního charakteru nebo poskytovat jim nutnou pomoc a služby.
Operativní pracovníci navazují styk s takovými důvěrníky, kteří mohou pomoci zejména:
Důvěrník nemůže nahrazovat tajné spolupracovníky. Může být využíván jen v rozsahu... této směrnice a k prohlubování státobezpečnostních poznatků, které sám oznámil. Nesmí plnit úkoly týkající se rozpracování státobezpečnostních případů a jiných důležitých kontrarozvědných úkolů, při kterých je nutno plně odkrýt operativní zájem, metody a formy práce kontrarozvědky. Má-li předpoklady pro plnění takových úkolů a byly-li v předchozím styku operativního pracovníka s důvěrníkem dodržovány zásady konspirace, může být získán jako tajný spolupracovník."20)
1978 - 1989
Rok po vzniku Charty 77, dne 1. dubna 1978, vstoupily v platnost poslední "Směrnice pro práci se spolupracovníky kontrarozvědky".21) Směrnice, které dlouhých jedenáct let využívala StB pro práci se svou agenturní sítí, jsou téměř shodné (liší se počtem článků a některými formulacemi) s předchozími z roku 1972. Navíc byly několikráte vydány tiskem,22) a proto si připomeňme jen jednu formální změnu. Rozdělení spolupracovníků a tajných spolupracovníků bylo naprosto stejné, jenom rezident přeskočil agenta a byl jmenován na prvním místě.23)
Na několika statistických údajích z roku 1989 znázorníme, kolik spolupracovníků a tajných spolupracovníků bylo dle uvedených směrnic registrováno v posledním roce existence ČSSR. K 31. říjnu 1989 evidovala Hlavní správa kontrarozvědky (II. správa SNB) 1575 agentů, 5 rezidentů, 112 konspiračních bytů, 82 propůjčených bytů a 1292 důvěrníků. Regionální složky StB (KS StB v českých zemích) registrovaly 7250 agentů, 178 rezidentů, 794 konspiračních bytů, 538 propůjčených bytů a 7384 důvěrníků.24)
Směrnice StB o agenturní práce byly s konečnou platností zrušeny nařízením ministra vnitra ČSFR ze dne 28. června 1991.25)
1) A MV ČR, fond 31, inv. č. 2, Pomůcka administrativně - operační pro krajská velitelství státní bezpečnosti, č. j. 30640/022-48. Pomůcka zmiňovala i zvláštní případ: "Získá-li si řídící orgán osobně, jakýmkoliv způsobem, důvěru nepřítele, přejímá funkci agenta..." Podle sdělení Mgr. J. Frolíka byly v A MV ČR nalezeny směrnice o agenturní práci z let 1946 a 1947, o nichž není známo, zda vešly v platnost.
2) A MV ČR, fond A - 31, inv. č. 13, informace adresovaná sovětským poradcům a bezpečnostnímu kolegiu (č.j. 21/E-1950-s) Sektorem 4 MNB.
3) Dne 10. prosince 1951 vydal L. KOPŘIVA Tajný rozkaz ministra národní bezpečnosti (TR MNB) č. 36/1951 pod názvem Práce s agenty.
Rozkaz se nezmiňoval o nových typech spolupracovníků. V první části byly popsány nedostatky práce s agenty a v druhé části upravena metodika a způsob práce s agenturou. Mj. zde nalezneme kapitoly o vázání a řízení agentury, o konspiraci i o kontrole agentury. Jedinou částí, kde se rozkaz zmiňuje o typech agentů, je část, ve které je regulována schvalovací pravomoc u vázacích návrhů. Vázací návrhy schvaloval:
na cizince - ministr národní bezpečnosti po doporučení velitele složky a odboru.
na agenty a residenty - velitel StB, VVZS, velitel KV StB.
na informátory - velitel PS, velitelé sektorů VS StB, velitelé oddělení KV StB, velitelé odborů a okruhů VVZS.
Z této zmínky o schvalovací pravomoci můžeme usuzovat na typy spolupracovníků, které v té době StB vedla.
TRMNB č. 36/1951 byl pětkrát změněn právě v pasáži o schvalování vázacích návrhů. Poprvé již (viz přípis sekretariátu gen. Jeleně č. N/4-00214/52) dne 9. dubna 1952:
na informátory - velitel I/2 sektoru PS, velitel brigády PS, velitelé sektorů V StB, velitelé oddělení KV StB, velitelé odborů a okruhů VVZS.
Další změna přišla dne 11. července 1952 ve znění TRMNB č. 92/1952. Vázací návrhy podle něj schvaloval:
na cizince - ministr národní bezpečnosti po doporučení
náčelníka Hlavní správy StB, správy nebo samotného odboru.
na agenty a residenty - náčelník Hlavní správy StB, VKR, Pohraniční a Vnitřní
stráže a náčelník KS StB.
na informátory - náčelník I/2 sektoru Hlavní správy, Pohraniční a Vnitřní
stráže, Velitel brigády PS a VS, náčelníci odborů Hlavní správy StB, náčelníci
odborů KS StB, náčelníci odborů Hlavní správy VKR, náčelníci správy VKR okruhů
a náčelníci oddělení VKR sborů.
TRMNB č. 25/1953 ze dne 18. února 1953 přinesl další změny:
na cizince - příslušný náměstek ministra národní bezpečnosti po doporučení náčelníka Hlavní správy, správy nebo samostatného odboru.
Po 26. březnu 1953 (podle rozkazu č. 54/1953) vázací návrh schvaloval: na agenty a residenty - náčelník HS - StB, HS - VKR, KS - StB.
Residenty rovněž schvalovali náčelníci správ VKR.
Jako poslední doplněk ve sledovaném období vyšel TRMNB č. 176/1953 ze 4. prosince
1953: agenty a residenty z vojenského prostředí chvaloval náčelník VI. správy MV a
náčelníci správ VKR vojenských okruhů.
Všechny útržkovitě představené změny nesporně souvisely se změnami struktury ministerstva národní bezpečnosti a prozatím blíže nerozluštitelném mocenském boji, který permanentně probíhal v tomto resortu.
4) Směrnice o agenturně operativní práci, TRMV č. 72/1954 ze dne 20. dubna 1954.
5) Rozkaz obsahoval i další zajímavé nařízení: V
bodě 6 nařizoval:
"Operativním náčelníkům všech stupňů osobně pracovat s nejkvalitnější
agenturou". Snad nejdůležitější ustanovení obsahoval bod 8: "Zakázat
všem operativním pracovníkům používání provokačních metod při práci s
agenturou. Okamžitě hlásit mně nebo mým náměstkům všechny případy použití
provokačních metod v agenturně operativní práci a porušení socialistické
zákonnosti, aby viníci mohli být potrestáni". Bod 10 zakazoval: "...
používání konspiračních bytů k různým oslavám nebo pitkám pracovníků
ministerstva vnitra". Bod 11 k 1. květnu 1954 zřizoval:
"... v operativní evidenci ministerstva vnitra a krajských správ ministerstva vnitra (I.odbor MV a 1.odd. KS - MV) evidenci informátorů, agentů a residentů." (bezprostřední předchůdce tzv. registrů svazků - pozn. aut.)
6) Body 5-8) směrnice říkaji: "Vázání residenta potvrzují pouze náčelníci správ a jejich zástupci. Vázat residenty mohou operativní pracovníci od náčelníka oddělení výše. O spolupráci, utajení i zachování konspirace v práci s orgány MV se přijímá od zavázaného residenta slib, psaný volnou formou. O provedeném zavázání píše operativní pracovník zprávu a žádost o potvrzení vázání a zařazení residenta do činné agenturně informátorské sítě."
7) Tato opatření se netýkala VII. správy MV (sledovačka) a VII. odboru KS - MV a agenturně operativní činnosti ve veřejné bezpečnosti. Srovn. bod 8 Směrnic...
Směrnice opět měnily schvalovací kompetence vázání agentů, informátorů, residentů, cizinců atd. Zpřesněn byl také postup vázání i administrativa vedení svazků:
Vázání agenta se nadále provádělo na základě souhlasu náčelníků správ nebo jejich zástupců zkušenými operativními pracovníky, ne funkčně nižších staršího referenta. Při vázání agenta, který měl sloužit pro důležité rozpracování, byla nutná přítomnost náčelníka odboru či jednoho z vedoucích pracovníků správy.
Vázání agentů z řad cizinců, význačných funkcionářů bývalých reakčních politických stran i vedoucích pracovníků nepřátelských rozvědných orgánů a také agentů pro práci v zahraničí, se smělo provádět pouze se souhlasem ministra, nebo jeho náměstků.
Schvalování vázácích aktů informátorů prováděli náčelníci odborů a samostatných oddělení. Vázání residenta potvrzují pouze náčelníci správ a jejich zástupci. Podobně schvalovali přerušení styku "... ti náčelníci, kteří mají právo schvalovat vázání". TRMV č. 1/1956 změnil článek o odměňování tajných spolupracovníků. článkem 212 RMV č. 199/1957 se částečně změnila administrativa vedení TS. Konečně v příloze RMV č. 78/1959 vyšel služební předpis "Instrukce o agenturně operativní evidenci MV" (A - oper - II - 1), kterým se do administrativy TS definitivně zavedl "pořádek".
8) Směrnice pro agenturně operativní práci státní bezpečnosti, RMV č. 13/1962 ze dne 16. května 1962. Směrnicím předcházely RMV č. 102/1955, 192/1955, 39/1957 a 37/1960 vesměs pojednávající o stavu resp. nedostatcích v agenturně - operativní práci a o snaze jejich nápravu.
9) "Nové Směrnice pro agenturně operativní práci státní bezpečnosti jsou výrazem péče a pomoci, kterou strana poskytuje aparátu státní bezpečnosti. Byly vypracovány a přijaty z podnětu vedení naší strany. Jejich schválení vedoucím stranickým orgánem činí z nich nejen služební, ale přímo politický dokument prvořadého významu a závažnosti.
Strana ukládá aparátu bezpečnosti, aby politicky správně plnil
své funkce, aby vždy dbal stranickosti a upevňoval své spojení s lidem... Bezpečnost
má pod vedením strany důležité poslání. Její práce je prací politickou. Její
ostří směřuje k likvidování vnějšího nepřítele a k odhalování všech pokusů
o aktivizaci zbytků vnitřních nepřátel... Státní bezpečnost pracuje pod vedením
strany a je stranou soustavně kontrolována. Všechny úkoly státní bezpečnosti musí
být chápány důsledně v duchu politické strany...
Činnost státní bezpečnosti musí mít ofenzivní charakter... (musí se) dosahovat
toho, aby práce byla vedena cílevědomě v plném souladu s potřebami politiky
strany."
10) Viz čl. 3 a 4 Směrnic...
11) Viz čl. 8 Směrnic...
12) Viz čl. 10 Směrnic...
13) Viz čl. 14, 15 a 17 Směrnic...
14) Viz čl. 18 Směrnic..., RMV č. 13/1962 se po dobu platnosti měnil jen nepodstatně, a to RMV č. 3/1965 v pasáži o odměnách tajných spolupracovníků a RMV č. 16/1967 byl snižen stupeň utajení z PTZD na PT. Ve směrnicích byla schvalovací pravomoc definována v části o postupu při vázání jednotlivých TS. V následujících novelizacích směrnic z roku 1978 byla schvalovací pravomoc rozvedena v samostatných kapitolách.
15) Směrnice pro práci s tajnými spolupracovníky československé kontrarozvědky (služební předpis A - oper - I - 3), RMV č. 8/1972 ze dne 16. února 1972. Ve úvodu se říkalo: "Současné zkušenosti z agenturně operativní práce čs. kontrarozvědky, vývoj forem a metod práce s agenturou, jakož i nově vzniklá operativní situace v důsledku uplynulých krizových let vyžadují nově upravit zásady práce s tajnými spolupracovníky."
16) Viz čl. 2 a 3 Směrnic...
17) Viz čl. 7 a 8 Směrnic...
18) Viz čl. 9 - 11 a 13 Směrnic...
19) Viz čl. 16, 17, 19, 25 a 27 Směrnic...; Struktura směrnic se podstatně nezměnila. Pouze se prohloubily instrukce obsažené v jednotlivých článcích, pojednávajících o "práci s agenturou." Po dobu platnosti směrnic byly vydány tři RMV se vztahem k těmto směrnicím :
20) Směrnice pro práci se spolupracovníky kontrarozvědky (A - oper - I - 3), RMV ČSSR č. 3/1978 z 25. ledna 1978. Rozkaz signován J. OBZINOU.
21) Např. Berníková Beata, Několik vět z rozkazu generála Obziny, Forum 12/1991; Doležal Jiří X., Agenti do funkcí, Forum 4/1991; Pilous Jiří, Paragrafy pro agenty (Ze směrnic pro práci se spolupracovníky kontrarozvědky), Občanský deník dne 19. února 1991; úplné znění Necenzurované noviny 8/1991, 13/1992, 32/1992 a naposledy Encyklopedie špionáže, Praha 1993, str. 380 - 390.
22) Viz článek 6; Směrnice byly částečně pozměněny dvakrát: jednou RMV č. 2/1986, kterým se "zjednodušil postup při schvalování návrhů na získání spolupracovníků vojenské kontrarozvědky." Podruhé pak RMV č. 14/1988 vydaný 1. září 1988 s účinností od 1. října téhož roku. Změnily se v podstatě jenom administrativně - byrokratické úkony kolem vyhotovování memoranda a zavedla se tzv. kmenová karta tajného spolupracovníka.
23) Viz čl. 6 Směrnic...
24) Údaje zaslané ÚDV v příloze ASU - 1281/93 dne 6. 10. 1993. Zvláštní skupinou, která v této práci nebyla zmíněna, zůstávají KTS (kandidáti tajné spolupráce, dříve KA), jejichž svazky byly v pravidelných statistických přehledech vykazovány v kolonce spolupracovníků.
Státní bezpečnost samozřejmě měla i další zdroje informací (osoby neevidované ve Všeobecných registračních protokolech operativních svazků), které - přestože jsou ve spisech StB označování jako "oficiální styky" - lze charakterizovat jako spolupracovníky "neoficiální". Šlo především o nomenklaturní kádry KSČ, řadové členy KSČ např. z uličních organizací, zaměstnance stranického aparátu, kádrováky, pracovníky zvláštních oddělení různých podniků a institucí, bývalé důstojníky ČSLA, MV apod.
25) NMV ČSFR 15/1991 z 28. června 1991 o zrušení některých resortních předpisů.
Copyright © 1999 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |