AKCE NORBERT

Jiří Gruntorád

Co je akce "Norbert"? Další operačně bezpečnostní úkoly a jejich právní úprava a způsob realizace.

Krycí jméno "Norbert" dostal jeden z operačně bezpečnostních úkolů (dále jen OBÚ) Federálního ministerstva vnitra (dále jen FMV) ČSSR za branné pohotovosti státu. V jeho rámci se měla provést izolace "osob ohrožujících vnitřní pořádek a bezpečnost státu".

Další OBÚ reprezentovaly opatření "Cínovec", které sledovalo izolaci cizinců a osob bez státní příslušnosti, "Kolora" bylo zaměřeno na kontrolu korespondence - jednalo se tedy o zavedení cenzury, a opatření "Dalibor" mělo "ochránit" diplomatické mise a jejich pracovníky. Uvedené OBÚ se připravovaly pro dobu branné pohotovosti (nařízení mobilizace, vyhlášení válečného stavu nebo vypovězení války), ovšem akci "Norbert" bylo možné vyhlásit i na základě "zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění (dále jen FS) ČSSR o mimořádných opatřeních v zájmu obrany a bezpečnosti Československé socialistické republiky" - zřejmě také při nepokojích "ohrožujících vnitřní pořádek a bezpečnost státu" atd.

Tato prazvláštní právní úprava vyplývala z jednání 28. schůze Rady obrany státu (dále jen ROS),¹⁾ na které bylo k návrhu zákonného opatření předsednictva FS o mimořádných opatřeních v zájmu obrany a bezpečnosti ČSSR v době branné pohotovosti státu²⁾ přijato usnesení o souhlasu ROS s návrhem opatření s tím, že jeho realizace může být provedena na základě rozhodnutí vlády ČSSR, a po předchozím souhlasu ROS i mimo dobu branné pohotovosti státu, pokud prý budou zvýšenou měrou ohroženy svrchovanost státu a jeho socialistické zřízení, nebo to bude vyplývat z mezinárodních smluvních závazků ČSSR (§ 9). Toto ustanovení se zapracovalo do návrhu zákonného opatření na žádost G. Husáka, který v dopise ministru J. Obzinovi z dubna 1977 podmiňoval souhlas s předložením návrhu ROS zapracováním svých vlastních návrhů.³⁾

ROS svým následným usnesením uložila ministru vnitra ČSSR návrh zákonného opatření připojit k mobilizační dokumentaci FMV s tím, že pouze na pokyn předsedy ROS jej může předložit předsednictvu FS ke schválení. Toto usnesení bylo samozřejmě označeno jako "Přísně tajné M" (mobilizační). Jeho platnost a stupeň utajení byly zrušeny až usnesením ROS z 12. listopadu 1990, které také uložilo ministru vnitra ČSFR poskytnout Generální prokuratuře ČSFR citovaný návrh zákonného opatření předsednictva FS, včetně prováděcích opatření, aby mohla posoudit jeho zákonnost.

Další právní normy pro OBÚ představovaly rozkazy ministra vnitra ČSSR. Především se jednalo o zvláštní rozkaz MV ČSSR k provedení opatření "Norbert" a jeho další rozkaz o zřízení zvláštní skupiny FMV. Součástí rozkazu byl i systém vyrozumění pro realizaci OBÚ "Norbert".⁴⁾

V důvodové zprávě k zákonnému opatření předsednictva FS se pak konstatovalo:
"Předpokládá se, že budou zajištěni ti čs. občané, kteří v minulosti nebo v současné době jednají tak, že narušují nebo mohou narušit obranné úsilí státu. Do této skupiny náleží osoby, jejichž nepřátelský postoj k socialistickému zřízení je známý a které by mohly, kdyby se volně pohybovaly, vytvořit nebezpečnou pátou kolonu nepřítele uvnitř země... Zajištění, protože je preventivním opatřením, bude pochopitelně provedeno jen u těch čs. občanů, kteří se nedopustí trestné činnosti." ⁵⁾

U kriminálně závadových osob a osob s ochranným dohledem se jejich zařazení do tohoto OBÚ mělo projednat s předsedou Rady obrany okresu, u osob zařazených z důvodů státobezpečnostních potom s předsedou Rady obrany kraje. "Zajištění", uvádělo se ve zmíněné zprávě, "bude spočívat v umístění čs. občanů v nápravně výchovných ústavech (NVÚ) nebo v jiném k tomu účelu určeném zařízení a jejich zařazení do přiděleného zaměstnání." ⁶⁾ Pro vlastní zajištění "určených" osob byly FMV určeny vybrané útvary SNB s tím, že musí vyrozumět příslušného prokurátora, který měl "přezkoumat", zda pro zajištění jsou dány stanovené podmínky.

Plán činnosti velitele Zvláštní skupiny FMV⁷⁾ stanovil způsob zajištění osob podle OBÚ "Norbert". Součástí plánu byl i systém zvláštních skupin pro realizaci na KS-SNB, v přílohách se pak uváděl přehled nápravně výchovných ústavů a věznic pro zajištění osob, vzory tiskopisů a metodický návod k podávání hlášení o zajištění osob. V souboru dokumentů se nacházela také automapa ČSSR v měřítku 1 : 400 000 (vydání z r. 1974) se zakreslenými stanovišti zvláštních skupin (FMV, KS, OS), shromaždišti osob do opatření "Z", NVÚ a věznicemi určenými pro tento účel, včetně tras na přesun osob.⁸⁾

K realizaci OBÚ "Norbert" byly vytvořeny v roce 1977 "Směrnice o provádění zajišťování osob ohrožujících vnitřní pořádek a bezpečnost státu",⁹⁾ které podepsal tehdejší federální ministr vnitra Jaromír Obzina. Na základě tohoto dokumentu se mělo opatření uplatnit vůči osobám, které podle jejich druhého článku:

- svým jednáním a postoji by mohly ohrozit obranyschopnost republiky a veřejný pořádek ve státě,

Zajištěné osoby se osoby měly podle 3. článku odstavec 1/ umístit v nápravně výchovných ústavech (opatření "Z") nebo se měly zařadit do přiděleného zaměstnání (opatření "P"). Zatímco "Z" směřovalo především vůči osobám uvedeným v čl. 2 písm. a) až d), tedy takovým, které:

1. konspirativním způsobem organizovaly protispolečenské a protisocialistické síly, anebo by zneužily svého postavení k udržování styků s protispolečenskými živly v ČSSR nebo v cizině,
2. jako recidivisté byly evidovány v celostátním seznamu kriminálně závadových osob - fluktuantů,
3. jako recidivisté byly evidovány v operativně taktických evidencích v kategoriích A- 1, A-2, B-1, B-12, C-1, D-2, D-12, D-13 a E-25 a
4. byly podrobeny ochrannému dohledu a existovalo u nich nebezpečí, že by svého pobytu na svobodě zneužily k nežádoucí činnosti ohrožující obranyschopnost země.

O jejich zařazení měli rozhodovat náčelníci příslušných útvarů SNB po předchozím projednání s předsedy Rady obrany okresů nebo krajů. Samozřejmě, že při zajištění se plánovala osobní a domovní prohlídka.¹⁰⁾ Zřizovatelem pracovních útvarů byl příslušný okresní národní výbor,¹¹⁾ který také stanovil, jaké práce se zde budou vykonávat.

K zabezpečení řízení a provádění opatření "P" a "Z" se zřizovala zvláštní skupina při FMV,¹²⁾ jejímiž členy byl vedoucí pracovník X. správy - náčelník skupiny, vedoucí pracovník Federální správy Veřejné bezpečnosti (FS-VB) - zástupce náčelníka skupiny, pracovník odboru obrany FMV - člen skupiny. K projednání otázek souvisejících s NVÚ se měl přizvat i pracovník správy Sboru nápravné výchovy ČSR. Zvláštní skupina se měla řídit "centrálním plánem", který mimo jiné obsahoval i číselné přehledy osob podle krajských správ SNB.

Pro řízení opatření "Z" a "P" na Slovensku se měla zřídit zvláštní skupina podřízená náčelníku XII. správy.¹³⁾ Také na úrovni krajů měli náčelníci KS-SNB vytvořit zvláštní skupinu. Ta měla pracovat podle "plánu", který obsahoval i přehled osob podle okresů a nápravně výchovných ústavů pro umístění zajištěných.¹⁴⁾ Na území okresů (a obvodů v Praze a Bratislavě) se měly vytvořit zvláštní okresní skupiny.¹⁵⁾

Zodpovědnost za přípravu opatření "Z" a "P" byla následující:

- náčelník X. S-SNB a náčelník FS VB za stanovení obecných zásad pro zařazování osob do jednotlivých druhů opatření,

- náčelník KS-SNB za zařazení jednotlivců do jednotlivých druhů opatření v rámci kraje a za zabezpečení opatření "P" v rámci kraje po linii bezpečnostních orgánů a

- náčelník okresní (obvodní, městské) správy SNB za zařazování osob do jednotlivých druhů opatření, za celkovou přípravu vlastního opatření "Z" a za zabezpečení "P" po linii bezpečnostních orgánů v rámci okresu.¹⁶⁾

K zabezpečení plánovaných opatření se také vedla příslušná dokumentace:

- Odbor obrany FMV - centrální přehled s číselnými údaji o osobách zařazených do opatření "Z" a "P", který byl rozdělen podle krajských správ a podle pohlaví,

- FS VB celostátní číselný přehled o recidivistech, KS-SNB krajský číselný přehled o osobách protistátně zaměřených a o recidivistech, včetně rozčlenění na jednotlivé okresní (obvodní, městské) správy SNB a plány k provedení opatření "Z" a "P" okresů, které v případě nutnosti by byly doručeny jednotlivým okresním správám SNB na zvláštní rozkaz a

- okresní (obvodní, městské) správy SNB evidenční karty osob zařazených do opatření "Z" a "P", příkazy k zajištění pro opatření "Z" a povolávací příkazy pro opatření "P". ¹⁷⁾

Evidence a číselné přehledy se měly kontrolovat jednou za čtvrt roku, za což odpovídal náčelník okresní (obvodní, městské) správy SNB.¹⁸⁾ Výběr osob a jejich zařazení po linii StB navrhoval na základě písemně odůvodněného návrhu náčelník oddělení StB okresní (obvodní, městské) správy SNB, který musel dále schválit náčelník správy StB, popřípadě náčelníci II., X., XI. správy, jednalo-li se o hlavní město Prahu, a náčelník XII. správy v případě hlavního města Bratislavy. ¹⁹⁾

Před samotným zařazením osoby do některého z uvedených opatření se musela provést důkladná "prověrka", včetně ověření poznatků na příslušné vojenské správě. ²⁰⁾ Podle následujícího článku směrnic se zřizovaly v rámci okresní (obvodní, městské) správy realizační skupiny, pro které byly závazné pokyny náčelníka okresní (obvodní, městské) správy SNB. Tyto pokyny obsahovaly i jmenné seznamy osob, příkazy k zajištění a určení pořadí zajištění, nařízení k provedení domovní prohlídky atd.

Zařazování osob do opatření "P" prováděl náčelník okresní (obvodní, městské) správy. Jejich seznam měl při realizaci opatření předat současně s povolávacími příkazy předsedovi okresního (obvodního, městského) národního výboru.²¹⁾

Číselné přehledy osob se dvakrát do roka zasílaly na KS -SNB. Odbor obrany FMV pak vždy k 1. říjnu informoval správy Sboru nápravné výchovy v ČSR a v SSR o počtu osob zařazených do opatření, a to nejen podle krajů a okresů, ale i podle pohlaví. Správy SNV v ČSR a v SSR na základě této opravdu specifické "statistiky" konkretizovaly jednotlivé NVÚ a věznice pro umístění zajištěných osob.²²⁾

Osobu z opatření "Z" a "P" mohl ve výjimečných případech propustit náčelník KS-SNB se souhlasem krajského prokurátora nebo na jeho příkaz.²³⁾

Poslední článek směrnic zrušil dosud platné instrukce MV z l9. července 1965.²⁴⁾

K novým směrnicím Federální ministerstvo vnitra vydalo také "Metodické pokyny",²⁵⁾ jejichž východiskem byly usnesení ROS z 22. září 1977 a "Směrnice o provádění zajišťování osob" z roku 1977. Jejich novelizované vydání z roku 1987 mimo jiné stanovilo, že zařazení osob do opatření se musí vyznačit v evidenci OS-SNB červenými písmeny "Z" a "P" v pravém horním rohu, v kartotékách pak barevnými jezdci. ²⁶⁾ Dále bylo upraveno zařazování osob do jednotlivých opatření,²⁷⁾ které se mělo provádět "podle situace" a v souladu se "Směrnicemi FMV pro evidenci osob ohrožujících vnitřní pořádek a bezpečnost státu",²⁸⁾ přičemž u osob I. a II. kategorie se plánovalo opatření "Z" a u osob III. a IV. kategorie opatření "P".

Součástí těchto metodických pokynů byly, stejně jako u plánu činnosti zvláštní skupiny FMV, přehled NVÚ a věznic, tiskopisy pro zajištění osob a metodický návod k podávání hlášení o zajištění osob.

Podle svědectví bývalého náčelníka Odboru obrany FMV plk. JUDr. Jiřího Šmída bylo v roce 1989 zahrnuto do akce "Norbert" celkem asi 9 000 lidí, z nich 6 000 po linii VB a 3 000 po linii StB. Do opatření "Z" bylo zahrnuto na 2000 lidí, o které se rovným dílem podělila StB s VB. ²⁹⁾

Starší referent specialista na oddělení obrany FMV, kpt. JUDr. Miroslav Zítka, v březnu 1990 vypovídal nejen o dělbě kompetencí u akce "Norbert", ale i o její "historii". Vznik kladl (podle archivu OO FMV) do roku 1958, kdy Hlavní správa StB vypracovala návrh směrnic pro dobu branné pohotovosti státu.³⁰⁾ Akci schválila Vojenská komise obrany (dále jen VKO) ÚV KSČ svým usnesením ze dne 9. ledna 1964.

Podle zjištění Inspekce ministra vnitra ČSSR z března 1990³¹⁾ akci "Norbert" řídila ROS. Kolem 30. listopadu 1989 byl vydán náčelníkem odboru obrany FMV telefonický pokyn ke stažení směrnic a dokumentace ze všech útvarů na mobilizační pracoviště KS-SNB. Odtud se potom dostaly na odbor obrany FMV, přičemž zbývající dokumentace k této akci byla zničena. Skartace se uskutečnila na KS-SNB ve dnech 5. - 7. prosince 1989, alespoň podle skartačních protokolů. Ovšem například v Severočeském kraji tento protokol nebyl vůbec vyhotoven.

Inspekce ministra vnitra ČSSR v informaci z 29. března 1990 pro federálního ministra vnitra³²⁾ navrhovala: "Vzhledem ke změněným vnitro-politickým podmínkám uskutečnit na vytypovaných útvarech FMV a KS-SNB prověrku stavu seznamů osob vedených v rámci akce NORBERT, s cílem zjistit, jak jsou nebo jak budou tyto seznamy přehodnocovány."³³⁾(!). Podle svědectví JUDr. M. Zítky, byla celá akce zrušena dne 7. 12. 1989 I. náměstkem ministra vnitra ČSSR z důvodu jejího možného zneužití mimo brannou pohotovost státu.³⁴⁾

Jmenné seznamy k OBÚ "Norbert" zůstaly zachovány pro okres Nový Jičín z roku 1983. Tehdy bylo do opatření "Z" zahrnuto 31 osob, některé s lakonickým odůvodněním "nepřítel socialismu". Do opatření "P" se potom dostalo 29, respektive 32 osob, všechny po linii StB.³⁵⁾ Další jmenný seznam se dochoval z okresu Uherské Hradiště, a to z května 1989. Ten evidoval v opatření "Z" 10 osob, v "P" 15 osob, zařazených opět po linii StB.³⁶⁾ Ovšem v roce 1981 bylo v tomto okrese po linii VB do "Z" zahrnuto 23 a do "P" 21 osob.³⁷⁾

Podle plánu přípravy společného cvičení vybraných federálních a republikových ústředních orgánů "Obrana 88"38) se v listopadu 1988 měl uskutečnit nácvik realizace jak OBÚ "Norbert" (bod 9, písm. i), tak i několika OBÚ současně (bod 9, písm. j).³⁸⁾ Zprávy o cvičení ve Východoslovenském kraji pronikly i do tisku, kde byly prezentovány tak, jako by akce v kraji skutečně - naostro - proběhla.³⁹⁾ Cvičení se však konalo "jen" na papíře, zato však ve všech krajích republiky.

Skutečnou zkouškou na akci "Norbert" byla razie, provedená 27. října 1988 proti aktivistům nezávislých občanských iniciativ. Podle sdělení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných bylo tehdy zajištěno v České republice a v Bratislavě nejméně 123 osob a provedeno na 24 domovních prohlídek. Předpokládá se však, že počet byl podstatně vyšší: 50 - 60 prohlídek a 300 - 500 zadržených osob. ⁴⁰⁾ Informace z 91. schůze předsednictva ÚV KSČ o politické situaci a událostech v krajích ve dnech 27. - 30. 10. 1988 uvádí, že ráno 27. října 1988 se zahájila realizace preventivních opatření, v jejímž průběhu bylo provedeno 30 domovních prohlídek a 122 osob umístěno v celách předběžného zadržení.⁴¹⁾ Tato razie se uskutečnila na rozkaz ministra vnitra Františka Kincla, který vyhlásil 3. stupeň MBO v době od 22. do 31. října 1988.⁴²⁾

Na jeho základě se aktivoval operační štáb FMV za řízení 1. náměstka ministra vnitra Alojze Lorence s úkolem řídit a koordinovat bezpečnostní opatření na území ČSSR. Operační štáby v Praze a Bratislavě měly mimo jiné organizovat preventivní opatření vůči skupinám závadové mládeže, potenciálním pachatelům závažné trestné činnosti a iniciátorům provokací.

"Preventivní" akce v takového rozsahu byla naprosto mimořádná, neboť při podobné akci v říjnu 1989 (3. stupeň MBO tentokrát vyhlásil plk. K. Vykypěl⁴³⁾) bylo zajištěno 43 "exponentů", v srpnu 1989 jen 34 "exponentů".

Při již zmíněném cvičení "Obrana 88" se počítalo se zajištěním 5 056 osob v opatření "Z", z nichž se "realizovalo" 4 756 (tzn. 94%), přičemž v opatření "P" se "realizovalo" 8 304 osob z předpokládaných 9 254 (tzn. 90%). Po zbývajících 300, respektive 950 osobách bylo "vyhlášeno pátrání".⁴⁴⁾ Vojáky pak měla na starosti III. správa SNB - vojenská kontrarozvědka (dále jen VKR). Podle náčelníka HS VKR bylo v akci "Norbert" evidováno u "bojujících útvarů jihozápadního frontu" celkem 40 osob, které byly včas internovány.⁴⁵⁾ Celkem se tedy jednalo o 14 350 osob, což je podstatně více, než uvedl plk. JUDr. Jiří Šmíd.

Pro srovnání: při realizaci akce "Jaro" v Polsku (obdoba akce "Norbert") bylo v noci z 12. na 13. prosince 1981 podle předem připravených seznamů zatčeno kolem 6 600 lidí.⁴⁶⁾ Podle dobových oficiálních zdrojů bylo internováno 5 055 lidí,⁴⁷⁾ Gabriel Mérétik uvádí přesně 5 937 osob. Tento počet zahrnuje i 32 bývalých vysokých stranických a státních činitelů.⁴⁸⁾ Vzhledem k tomu, že v Polsku žil více než dvojnásobek obyvatel ve srovnání s tehdejším Československem (35 578 000 : 15 265 000) a Solidarita měla tenkrát kolem 10 milionů členů, je toto srovnání opravdu pozoruhodné.

Souběžně s akcí "Norbert" se měl realizovat již zmíněný plán "Cínovec", vypracovaný v roce 1978. Ovšem příslušné směrnice o provádění bezpečnostních opatření proti osobám cizí státní příslušnosti v době mimořádných opatření před i za branné pohotovosti státu byly schváleny už 11. února 1958 Vojenskou komisí obrany (dále jen VKO) ÚV KSČ ze dne 11. února 1958.

Při vyhlášení opatření "Cínovec" se na základě rozkazu ministra vnitra ČSSR a směrnic FMV měla zřídit internační střediska. Jejich připravenost zabezpečovaly KS-SNB již v době míru, zejména po kádrové a technické stránce. Do 15. června 1978 pak musely Odboru obrany sekretariátu FMV předložit základní údaje o objektech, kde se budou zřizovat internační střediska.

Ta se nacházela v Králíkách (okres Ústí nad Orlicí) pro KS-SNB Hradec Králové, S-SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje, KS-SNB České Budějovice, KS-SNB Plzeň, KS-SNB Ústí nad Labem, v Moravském Berouně (okr. Bruntál) pro KS-SNB Ostrava a KS-SNB Brno, v Ružomberoku (okr. Liptovský Mikuláš) pro KS-SNB Banská Bystrica, S-SNB hl. m. Bratislavy, Západoslovenského kraje a KS-SNB Košice.

Odpovědnost za přípravu a realizaci centrálního plánu FMV měla II. správa. Podle čl. IV pokynů k těmto směrnicím zařazování cizinců prováděly II. správy KS-SNB, ve SSR pak XII. správa. Správa pasů a víz FMV odpovídala za jednotnou evidenci cizinců. KS-SNB potom jednou ročně zasílaly Odboru obrany sekretariátu FMV číselný přehled cizinců zařazených do jednotlivých druhů opatření podle okresů spolu s číselným přehledem k akci "Norbert".⁴⁹⁾

Vznik a historie akce "Norbert", evidence "nepřátelských osob", "bývalí lidé", další vývoj a směrnice A-oper-II-1

Historie akce "Norbert"

Ministerstvo vnitra vypracovalo v letech 1955 - 1964 směrnice k několika OBÚ před i za branné pohotovosti státu. První byla "Směrnice o provádění bezpečnostních opatření proti osobám cizí státní příslušnosti v době mimořádných opatření před brannou pohotovostí a za branné pohotovosti státu", kterou schválila 11. února 1958 VKO ÚV KSČ. Ta také později, 9. ledna 1964, přijala druhou "Směrnici ministra vnitra, ministra národní obrany, ministra spravedlnosti a generálního prokurátora o provádění bezpečnostních opatření proti nepřátelským osobám v období mimořádných opatření před brannou pohotovostí státu a za branné pohotovosti státu".

Případná realizace směrnic se mohla uskutečnit na základě zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění o zajišťovacích opatřeních proti některým osobám za branné pohotovosti státu. Jeho návrh 7. ledna 1965 schválila VKO ÚV KSČ. Zákonné opatření mělo jen dva paragrafy:

- § 1 - Proti osobám, které by v době branné pohotovosti státu ohrozily bezpečnost státu, veřejný pořádek nebo jiný důležitý zájem společnosti, mohly bezpečnostní orgány učinit zajišťovací opatření, o kterých měly vyrozumět příslušného prokurátora.

- § 2 - Toto zákonné opatření nabývalo platnost dnem vyhlášení, přičemž jeho realizací měl být pověřen ministr vnitra a generální prokurátor.

Schválení a vydání tohoto opatření předsednictvem Národního shromáždění (dále jen NS) mohlo být ovšem provedeno až na pokyn VKO. V případě realizace měl ministr vnitra odeslat připravený dopis předsedovi vlády, aby návrh opatření předložil ke schválení předsednictvu NS.⁵⁰⁾

Po změně státoprávního uspořádání (federalizaci) a reorganizaci ministerstva vnitra ROS usnesením z 29. prosince 1969 (bod IV/7 B) iniciovala přepracování jak směrnice, tak i návrhu zákonného opatření. Přepracované dokumenty ROS projednala 9. října 1975 s tímto závěrem: "Směrnice upravit ve smyslu diskuze členů ROS... po zapracování připomínek upravit materiál jako jeden návrh, který znovu předložit ROS po předchozím vyjádření místopředsedy vlády ČSSR s. Laco a generálního prokurátora ČSSR."⁵¹⁾

Připomínky prof. dr. Karola Laco byly zapracovány všechny, zatímco od generálního prokurátora Jána Feješe jen některé. Podle tehdy platného "právního řádu" například prý nebylo možné přijmout návrh, aby vláda ČSSR mohla nařídit navrhovaná opatření i mimo brannou pohotovost státu.⁵²⁾

Původní směrnice z roku 1965, vydaná IV. zvláštním odborem MV⁵³⁾ se pravděpodobně nezachovala, ale podle všeho zřejmě obsahovala mimo kategorií "Z" a "P" ještě kategorii "S", kam byli zařazeni "reakční církevní představitelé, určení k internaci" a dále kategorii "V" pro "méně nebezpečné nepřátelské osoby, určené k vojenské službě".

V návrhu nových směrnic z roku 1973, zpracovaném II. správou FMV společně s Odborem obrany FMV, byla už vypouštěna skupinu "S", neboť tato kategorie byla včleněna do skupiny "Z". Osoby takzvaně méně nebezpečné a způsobilé ke službě v armádě se měly rozmístit po dvou nebo po třech do různých vojenských útvarů. Kvůli nebezpečí "rozptýlení" nepřátelských elementů ve vojenských útvarech se potom navrhovalo v rámci opatření "V" zřízení zvláštních vojenských útvarů.

Návrh v této podobě byl zaslán k připomínkám FS-VB, Organizační a vnitřní správě FMV (právnímu odboru), odborům obrany MV ČSR a SSR a všem KS-SNB. Na referentské úrovni se projednával na Generální prokuratuře ČSSR a Ministerstvech spravedlnosti ČSR i SSR. Ministerstva spravedlnosti ani Generální prokuratura ČSSR neměly námitky proti právnímu obsahu návrhu.

Pouze při jednání na generální prokuratuře bylo vzneseno upozornění, že existuje a v praxi se udržuje předpis, podle něhož bude v případě vyhlášení pohotovosti státu propuštěno několik set osob, na které by se vztahovala kritéria připravených směrnic. K 1. lednu 1973 bylo v ČSSR 7 890 nepřátelských osob, z toho 327 žen. Do opatření "Z" bylo v ČSR zařazeno 2 063 mužů a 59 žen, v SSR 750 mužů a 13 žen. Opatření "V" postihovalo v ČSR 926 mužů a v SSR 324 mužů. Mezi počty osob, které registrovaly jednotlivé KS-SNB existovaly však značné rozdíly. Tak KS České Budějovice zařadila do "Z" 46 osob, KS Ostrava 364 a KS Brno "jen" 199 osob.⁵⁴⁾

K mezirezortnímu jednání ve věci směrnic byl náčelníkem Generálního štábu ČSLA jmenován příslušník operační správy generálního štábu ČSLA pplk. JUDr. ing. Václav Želásko. Protože MNO vázalo své rozhodnutí na vydání nového zákona o ROS, Odbor obrany FMV vypracoval dvě varianty směrnic, z nichž jedna skupinu "V" vypouštěla.

K 1. říjnu 1974 bylo v ČSSR evidováno 11 884 nepřátelských osob, z toho 426 žen, z nichž do opatření "Z" bylo zařazeno v ČSR 3 387 mužů a 165 žen, v SSR pak 875 mužů a 9 žen. Opatření "V" mělo postihnout v ČSR 1 757 mužů a v SSR 363 mužů.⁵⁵⁾

Návrh směrnic se v roce 1975 projednával na operativní poradě vedení FMV s tím, že byla doporučena varianta bez skupiny "V". Jednání se zúčastnili, popřípadě s jeho výsledky se seznámili náčelník odboru obrany pplk. Michal Šebeňa, náčelník právního odboru pplk. JUDr. Karel Hartl, náčelník sekretariátu MV ČSSR plk. ing. Jaroslav Verner, náměstek ministra genmjr. Ján Pješčak a první náměstek vnitra ČSSR genmjr. Ján Hanuliak. Návrh potom schválil i ministr vnitra ČSSR doc. PhDr. Jaromír Obzina, CSc.⁵⁶⁾

V prosinci 1976, respektive v lednu 1977 zaslali připomínky k návrhu Generální prokurátor ČSSR Ján Feješ a místopředseda vlády ČSSR prof. dr. Karol Laco, který současně zastával funkci předsedy Legislativní rady vlády ČSSR.⁵⁷⁾

Samotný název "Norbert" se poprvé objevil v listopadu 1978 ve "Zprávě o vyhodnocení plnění ročního prováděcího plánu práce odboru obrany S FMV za rok 1978".⁵⁸⁾ První verze OBÚ "Norbert", "Cínovec" a "Kolora" se na Odboru obrany FMV pečetily 7. července 1978.

Evidence nepřátelských osob - seznamy, kartotéky a jejich využití

Prvním pro nás známým poválečným předpisem o evidenci nepřátelských osob je "Prozatimní organisační řád státně-bezpečnostní služby", který byl vydán v roce 1946 v příloze k výnosu Ministerstva vnitra.⁵⁹⁾ Jejich třetí článek stanovil, že Odboru pro státní bezpečnost a politické zpravodajství přísluší vedení ústředních evidencí pachatelů a trestných činů, spáchaných proti bezpečnosti státu, včetně příslušných kartoték. Tyto evidence mohla přímo využívat jak zemská, tak i oblastní úřadovna státní bezpečnosti v Praze, pokud se jednalo u jejich obvod působnosti.

Oblastním úřadovnám státní bezpečnosti příslušelo v jejich obvodech vedení státně-bezpečnostních evidencí. ⁶⁰⁾

Již v listopadu 1945 bezpečnostní komise ÚV KSČ přijala usnesení, aby "všichni přítomní se snažili získat potřebný materiál za účelem sestavení listin všech státně nespolehlivých, reakčních a lidu nepřátelských osob, sloužících dosud na vedoucích místech v celém bezpečnostním aparátě".⁶¹⁾ Podle těchto listin se zřejmě vedly čistky už před únorem 1948 a také posloužily při zatýkání v únoru 1948. Zdá se, že však nebylo příliš úspěšné.

Tyto první "praktické zkušenosti" pro přednostu sektoru XXX-Aa StB JUDr. Š. Plačka vyhodnotil v květnu 1948 užší pracovní výbor ve složení: přednosta oddělení 4. organizačního útvaru II. sektoru Karel Filka, přednosta 5. oddělení I. sektoru mjr. Jaroslav Janoušek a přednosta 3. oddělení sektoru BAd škpt. Alois Samec. Výbor potom na základě toho navrhoval: "V únoru jsme byli svědky toho, jak zklamala naše evidence osob a přesycená administrativa. Když bylo nařízeno vybrat určitý počet osob k zajištění, vznikl chaos, neboť nebylo předem připraveno, které osoby mají být pro tento případ připraveny."⁶²⁾

Autoři dále navrhovali čtyři kategorie osob s tím, že do "I." budou zařazeny osoby, které mají být zatčeny ihned, do "II." ty, jejichž zajištění musí být sice provedeno ihned, ale nejdříve je třeba zkoumat eventuelní komplikace (veřejně činní, politicky exponovaní apod.), do "III." pak osoby, u kterých nevznikne nebezpečí, pokud nebudou zajištěny a konečně do "IV." všechny ostatní.⁶³⁾

O návrhu se nepochybně jednalo, avšak bez konkrétních závěrů, jak potvrzuje návrh prozatímních pokynů náměstka ministra vnitra Josefa Pavla z 31. prosince 1948 adresovaný vybraným funkcionářům na ústředí KSČ (K. Švábovi, J. Veselému, Š. Plačkovi) a také škpt. A. Samcovi na MV, neboť zde mimo jiné konstatoval: "Po zkušenostech z února t.r. a ze zákroků před pohřbem E. Beneše víme, že zajišťování osob podle kartotékových seznamů se setkává s neúspěchem, lze říci fiaskem. Při vyhledávání státně a politicky nespolehlivých osob pro preventivní vazbu před pohřbem E. Beneše vybrala skupina Aa a ústředna StB 179 osob. Výsledek 70 zajištěných - 109 údajů "nesedlo"... Kartová evidence je pro pořízení seznamů státně a politicky nespolehlivých osob nevhodná..."⁶⁴⁾

Pavel tentokrát navrhoval situaci řešit po třech liniích - úřední, akčních výborů a tajemníků KSČ. Ústřední výbor KSČ měl mít zajištěn vliv na úpravu seznamů prostřednictvím skupiny III-BAa MV (hospodářské zpravodajství - ochrana a obrana ekonomiky). Práci na seznamech pak navrhoval rozdělit podle pořadí naléhavosti:

- 4-6 týdnů na osoby poškozující naše hospodářství,

- tři měsíce na politicky a státně nespolehlivé s tím, že seznamy se budou průběžně doplňovat čtvrtletním hlášením.⁶⁵⁾

Ani tento návrh však zřejmě nebyl realizován, neboť doba přinesla jiné, naléhavější úkoly. Připravovaly se totiž tábory nucené práce (dále jen TNP). Zákon o jejich zřízení přijalo Národní shromáždění 25. října 1948. A již na začátku roku 1949 obdrželi všichni přednostové oddělení a odborů ministerstva vnitra přípis se žádostí o spolupůsobení při provádění zákona č. 247/48 Sb.⁶⁶⁾ V maximálně nejkratší době měli pořídit seznamy osob:

- poškozujících hospodářství černým obchodem (šmelináři atd.),

- politicky nespolehlivých (vedoucí a tajemníci fašistických a zakázaných stran, kolaboranti, vyzvědači, sabotéři, rozvratníci, teroristi a jejich pomocníci, rozšiřovatelé letáků protistát. obsahu, šeptalové apod.).

Původci TNP se nepochybně nechali inspirovat pracovními útvary na Slovensku, které vznikly na základě nařízení Slovenské národní rady č. 7 z 23. března 1948. Následné nařízení Sboru pověřenců z 23. dubna 1948 totiž rozeznávalo čtyři kategorie osob:

- "rozvratné" - svojí činností ohrožují výstavbu státu v lidově demokratickém duchu, veřejnou bezpečnost, pokoj a pořádek nebo úmyslně rozvracejí veřejné zásobování a konsolidaci státu a

Směrnice pro zařazení do TNP rozeznávaly šest kategorií osob

- ohrožující hospodářský život, zvláště zásobování (např. nepoctiví obchodníci a národní správci),

- odsouzené podle zákona na ochranu republiky a hospodářství, proti černému trhu a po odpykání řádného trestu,

- ohrožující lidově demokratické zřízení, včetně těch, které zesměšňují justify a kritizují režim, vychvalují kapitalistický řád, pomáhají šířit nepravdivé zprávy, a dále i osoby, zastávající před druhou světovou válkou vedoucí místa v hospodářském a politickém životě, nebo mající bezpracné důchody a

- osoby, které v předcházejících bodech umožňují činnost jiným. ⁶⁷⁾

Pochopitelně, že do uvedených kategorií se mohl dostat kdokoliv, kdo byl nepohodlný režimu, respektive jeho jednotlivým protagonistům. A tak se TNP plnily tisíci nevinných lidí. To však tehdejší vládce ještě neuspokojilo, a proto připravovali další akce proti "třídnímu nepříteli", jako například akci T-43.

Návrh úpravy a doplnění pro její realizaci vypracoval na základě závěrů porady bezpečnostní komise ÚV KSČ pozdější vedoucí sektoru BAc (TNP) Bedřich Pokorný. Úkoly byly následující:

- pořizování černých listin osob ze sektoru znárodněného podnikání a státních a veřejných úřadů (tzn. vytvoření kartotéky osob sice "zralých" pro TNP, ale s jejich zajištěním se mělo ještě vyčkat),

- sledování osob, které už byly zkoumány jako vhodné pro přidělení justifydo TNP, avšak z různých důvodů doposud setrvávají na svých pracovištích nebo doma (jako agenti StB, osoby sledované StB atd.).⁶⁸⁾

Pro zajištění určených osob k předvedení před přikazovací komisi Pokorný nařídil, aby se provádělo pouze v noci a za asistence členů Lidových milicí (dále jen LM), přičemž stanovil poměr jeden příslušník SNB a dva milicionáři na jednu zajištěnou osobu. V každém jednotlivém případě se potom měla vykonat domovní prohlídka s důrazem na "nalezení" zbraní, vysílaček, letáků, ilegální korespondence, dále se mělo pátrat po "důkazech" šmeliny, jako například tajných skladech potravin a pod.

O vzniku "černé kartotéky" padlo rozhodnutí na mimořádné poradě komise pro bezpečnost 15. října 1949 a to za účasti R. Slánského, A. Čepičky, J. Veselého, K. Švába, A. Novotného, Kotála, B. Pokorného a Vyškovského.⁶⁹⁾

Komise dále rozhodla, aby se pozornost zaměřila na "mladší živly", tedy na děti již prošetřených osob a na takzvanou zlatou mládež, která se nezařadila do výrobního procesu.⁷⁰⁾

Kancelář T-43 získávala seznamy "nepřátel" na ministerstvech, v centrálních úřadech, v různých svazech (průmyslu, živnostníků aj.) a to pod hlavičkou Statistického úřadu. Tím dosáhla toho, že pravý účel pořizování seznamů neznali odpovědní funkcionáři daných institucí, ani dobrovolní pracovníci statistiky. Ovšem kancelář T-43 měla do poloviny září evidováno na 76 tisíc osob a v říjnu už se uvádělo sto tisíc evidovaných. Polovina z nich, aspoň podle pracovníků této ústřední kanceláře, byla "zralá pro tábory nucené práce".⁷¹⁾ Kartotéku "nepřátel režimu", která měla sloužit pro výběr obětí TNP (obsahovala kolem 210 000 jmen), převzala po skončení akce T-43 v krajích Státní bezpečnost. A tak dál fungovala jako zdroj perzekuce.⁷²⁾

Evidence (takzvané kartování) se neřídilo jednotnými předpisy. Některé stanice SNB si kartotéku "třídního nepřítele" založily z vlastní iniciativy. Praxe však vyžadovala jednotný způsob jejich vedení, jak o tom svědčí například nařízení Krajského velitele Národní bezpečnosti (dále jen NB) v Pardubicích ze srpna 1949.⁷³⁾ O své iniciativě informoval Ministerstvo vnitra a dokonce zaslal i vzorek karet, které ve svém obvodu zavedl okresní velitel NB v Čáslavi pro evidenci třídního nepřítele.⁷⁴⁾

Ministr národní bezpečnosti Ladislav Kopřiva pak 16. února 1951 vydal instrukce evidence, ve kterých se uvádělo, že "za účelem správné organizace evidence veškerých našemu lidově demokratickému zřízení nepřátelských živlů stanoví se nový evidenční řád. Úkolem nové evidence je soustředit veškeré rozptýlené spisy na jednom místě." ⁷⁵⁾

K evidování osob ve spisových svazcích měly vzniknout na 4. samostatném sektoru MNB (odbor E - evidence) a na evidenčních odděleních jednotlivých KV-StB čtyři typy kartoték:

- osobní (zpracovávané, zatčené, odsouzené a uprchlé osoby),
- tematická (trockisté, agenti gestapa, IS, CIC),
- skupinová a
- objektů.

Celostátní instrukce však ještě v roce 1952 neexistovaly, proto si krajský velitel StB v Jihlavě vydal pro obvod své působnosti prozatímní administrativní směrnice. Podle jejich třináctého odstavce měla hlavní podatelna velitelství vést "závadovou" kartotéku, kde budou soustředěny všechny dosavadní kartotéky. Tím se mělo docílit, aby žádný "závadový poznatek" od roku 1945 nepřišel nazmar.⁷⁶⁾ Lze předpokládat, že podobný postup byl zvolen i v jiných krajích.

Komunistická strana Československa a její železná pěst Státní bezpečnost nezahálely. Celkový počet obětí zařazených do TNP v letech 1948 - 1954 odhaduje Karel Kaplan na 22-23 tisíc.⁷⁷⁾ KSČ se však nikterak nebránila ani internacionálním zkušenostem. V červnu 1951 obdržel ministr vnitra a ministr národní bezpečnosti přípis z ministerstva zahraničí. Jeho autorkou byla dr. M. Gottwaldová-Čepičková, která "pro informaci" psala o "zkušenostech maďarských soudruhů" s vystěhováním "nepřátelských živlů" z Budapešti. Náměstek ministra národní bezpečnosti Stanislav Baudyš tuto "zajímavou" informaci postoupil k případnému využití náčelníku HS-StB pplk. Jaroslavu Horovi.⁷⁸⁾

Další formu perzekuce reprezentuje akce "K" - "internační" kláštery. Prošly jimi tisíce řádových sester i řeholníků, kteří zde a v ostatních věznicích komunistického režimu od roku 1950 do jara 1968 prožili celkem 42 763 let.⁷⁹⁾

V roce 1950 však v Československu vznikaly i první PTP - pomocné technické prapory. Jejich obdoba existovala již od roku 1949 v Polsku, a to po velmi pečlivé, téměř dvouleté přípravě.⁸⁰⁾ Pro "výběr" osob do PTP byla pro StB určující tato hlediska:

- trestné činy podle dekretů prezidenta republiky nebo nařízení SNR č. 33/1945 Sb., zákona na ochranu republiky z roku 1923, zákona na ochranu lidově demokratické republiky z roku 1948 a stíhání za tyto činy,

- soukromé vlastnictví továrny či podniku nad 10 zaměstnanců, pozemků nad 20-30 ha, velkostatku nebo nemovitého majetku s výnosem vyšším než 10 000 Kčs měsíčně,

PTP byly později reorganizovány na Vojenské pracovní jednotky. Určit přesný počet vojáků, kteří prošli uvedenými jednotkami v letech 1950-1954 není zatím možné, odhaduje se kolem 60 000 mužů, z nichž asi 22 000 bylo zařazeno z politických důvodů.⁸¹⁾

Bývalí lidé

Ministr vnitra Rudolf Barák ve svém rozkazu z 5. dubna 1958 předpokládal v souladu s únorovým zasedáním ÚV KSČ "zesílený nápor nepřátelské propagandy ze zahraničí proti prováděné reorganizaci národního hospodářství a ze řad bývalých lidí zanášení malomyslnosti a nechuti k prováděným změnám. To vše vyžaduje mimořádnou bdělost našich pracovníků." ⁸²⁾

Návrh zásad na zavedení kontroly osob podezřelých, vzhledem k jejich třídnímu původu, předložený 24. června 1958 náměstkem MV Kudrnou k "posouzení a doplnění" náčelníkovi I. zvláštního odboru MV, pplk. Bedřichu Radoňovi, předpokládal, že o využití evidence v případě zvýšeného ohrožení republiky budou vydány zvláštní směrnice.⁸³⁾ První náměstek MV později k přípravě materiálů k dané otázce zřídil komisi ve složení: náčelník III. správy MV pplk. Bartoň, náčelník IV. správy MV pplk. Rybín, náčelník V. správy MV pplk. Lejsek, náčelník I. zvláštního odboru MV pplk. Radoň a náčelník HS-VB plk. Janulík.⁸⁴⁾

Na kolegiu ministra vnitra se potom 25. listopadu 1958 jednalo o "operativní situaci po linii bývalých lidí". Kudrna tento úkol prezentoval jako jeden z hlavních, který byl vedením MV vytýčen k zesílení činnosti v rozpracování a odhalování nepřátelských osob z řad bývalých lidí. Samozřejmě, že plně v duchu "rozpracování" výsledků XI. sjezdu KSČ.

Zájem o "bývalé lidi" však nebyl žádnou novinkou, neboť "jejich" referát existoval v rámci organizace StB již od roku 1948 (nejdříve jako 4. oddělení sektoru BAa-II, později reorganizované na 5. oddělení v rámci II. sektoru). Nový rozkaz o rozpracování, pozorování a evidování "bývalých lidí" pak 3. ledna 1959 podepsal ministr vnitra R. Barák. Obsahoval celkem 16 kategorií osob, podléhajících evidenci. "Bývalé lidi" a jiné osoby nebezpečné lidově demokratickému zřízení charakterizoval takto:

- bývalí představitelé velkoburžoazie, jako továrníci, majitelé dolů, majitelé velkého počtu akcií, členové a vedoucí činitelé správních rad, koncernů, monopolů, syndikátů a bank, velkoobchodníci, velkostatkáři apod., jejich rodinní příslušníci, pokud mají nepřátelský poměr k lidově demokratickému zřízení,

- kulaci a jejich rodinní příslušníci s nepřátelským poměrem vůči lidově demokratickému zřízení,

- bývalí přisluhovači buržoazie, jako ředitelé bank, továren, dolů a hutí, buržoazní odborníci apod., jejichž poměr k lidově demokratickému zřízení je nepřátelský,

- bývalí představitelé cizích kapitalistických průmyslových podniků a obchodních firem a organizací, představující báze kapitalistických rozvědek (např. Ciba, Siemens, UNRRA, Joint),

- bývalí vyšší činitelé kapitalistického státního aparátu (justice, ministerstva zahraničních věcí, obchodu, financí, policie, četnictva a armády), buržoazní zpravodajští orgánové, zvláště vojenští a policejní, kteří absolvovali různé zpravodajské školy, kursy, parakursy v západních armádách, v armádě první ČSR a doby okupace a byli pro svůj nepřátelský postoj propuštěni ze služby,

- funkcionáři a aktivní členové bývalých fašistických stran a organizací, jako Národní obce fašistické (NOF), Národního sjednocení, Kuratoria, Vlajky, Ligy proti bolševismu, Svazu pro spolupráci s Němci, Veřejné osvětové služby (VOS - zvláště bývalí obvodní vedoucí) a osoby, které aktivně pomáhaly fašistickým okupantům,

- vyšší funkcionáři a aktivní členové bývalých nacistických stran, organizací a spolků jako NSDAP, Henleinova strana (SdP), Deutsche Partei (DP) atp., dále všichni příslušníci SS, SA a Hitlerjugend,

- vyšší funkcionáři a reakční členové bývalých politických stran a organizací, jakož i jejich odnoží (na příklad Selská jízda, Národní garda, Junák, Orel, Sokol atp.),

- vyšší funkcionáři a někteří zvláště aktivní členové bývalé Hlinkovy slovenské lidové strany (HSLS), Hlinkovy mládeže (HM), Hlinkovy gardy (HG) a všichni členové Pohotovostních oddílů HG (PO HG),

- reakční představitelé církví a sekt,

- představitelé společností a klubů (např. YMCA, YWCA, Rotary club, justify přátel USA),

- bývalí agenti policie a buržoazních zpravodajských aparátů z doby I. ČSR, okupace a samostatného Slovenského státu,

- reakční představitelé buržoazního odboje v tzv. protektorátu a Slovenském státu,

- navrátilci z kapitalistických států, zejména ti, kteří opustili ČSR po osvobození v roce 1945 a po únoru 1948, nejbližší příbuzní a důvěrní známí význačných bývalých představitelů buržoazie a jejich přisluhovačů, uprchlých do ciziny,

- všechny osoby, které si odpykávaly trest za špionáž, teror, diverzi a jiné zvláště nebezpečné protistátní trestné činy, organizátory nebezpečného rozkrádání, spekulace, devizových trestných činů a pašování, nebezpečné padělatele a u VB některé deklasované živly - recidivisty a

- jiné osoby nebezpečné lidově demokratickému zřízení, například osoby, které vzhledem k charakteru své bývalé činnosti disponovaly velkým bohatstvím, jako majitelé brusíren drahokamů, pasíři atd., zlatníci, hodináři, starožitníci, kožešníci, majitelé zubních ambulatorií, lékárníci, majitelé strojíren, dílen, větší výrobci zboží a zařízení, větší živnostníci a obchodníci, majitelé velkých zábavních podniků, realitních a jiných "kanceláří", advokátních firem, vývozních, dovozních a dopravních podniků, dalších velkých podniků i provozoven a dále všechny osoby, které platily milionářskou dávku.⁸⁵⁾

Vytvoření evidencí a jejich doplňování se mělo provádět na všech okresních odděleních MV, v krajských městech u příslušného oddělení 3. odboru KS-MV a v Praze u operativních skupin jednotlivých městských obvodů. Evidence tak vznikala za součinnosti a spolupráce složek MV a VB.

K získání přehledu a evidování "bývalých lidí" ministr Barák doporučoval využít v prvé řadě vlastní poznatky, písemné materiály StB a VB a také místní znalosti příslušníků MV, VB a členů pomocné stráže VB (PS-VB). Dále pak písemné materiály ostatních státních orgánů, zejména národních výborů, soudů a jiných institucí i různé kartotéky bývalých spolků a organizací. Při využívání těchto zdrojů bylo nařízeno přísné dodržování zásady konspirace.⁸⁶⁾ V příloze rozkazu byl publikován vzor evidenční karty.

Náměstci ministra, plk. Kotal a pplk. Demjan, měli učinit potřebná opatření, aby zmíněné úkoly byly správně pochopeny a provedeny. Zdrojem poznatků pro evidenci se staly například i seznamy osob, které studovaly na německých vysokých školách nebo v Německu za německé okupace.⁸⁷⁾

Jako příklad rozpracovávání bývalých lidí je možné uvést například akci "Důstojník". V jejím průběhu byl rozpracován František F., nar. 1893, bývalý podplukovník SNB, který v roce 1954 odešel do výslužby. Za první světové války vstoupil do Československého vojska na Rusi, zůstal v Šanghaji až do roku 1925 a po návratu do vlasti si v Písku otevřel importní kancelář s čajem. Od roku 1936 působil jako místní funkcionář KSČ a po německé okupaci se stal vedoucím třicetičlenné ilegální organizace v Písku. V roce 1939 byl dva dny vyšetřován Gestapem. V letech 1955-1956 byl pak StB rozpracován pro podezření, že se jedná o agenta IS a o agenta Gestapa z doby okupace. Jelikož se F. jako bývalý funkcionář KSČ stýkal i se současnými funkcionáři této strany, rozpracování bylo pozastaveno a F. byl evidován jako BL (bývalí lidé). V lednu 1957 byl podán návrh na jeho agenturně-operativní rozpracování, avšak "z rozhodnutí soudruha Novotného" se v dalším rozpracovávání už nepokračovalo.⁸⁸⁾

Na své 28. schůzi kolegium ministra vnitra 17. září 1959 rozhodlo o stanovení kategorií osob tak, aby byl znám přibližný počet osob, které za branné pohotovosti státu budou:

Úkol měl být splněn do konce prvního čtvrtletí 1960, ale termín zřejmě splněn nebyl. Podobně se nedařilo náčelníkovi IV. zvláštního odboru, mjr. Urbanovi, který měl do 30. září 1959 zpracovat materiál pro politické byro ÚV KSČ o opatřeních vůči některým osobám v evidencích včetně recidivistů, a to v době mimořádných událostí. Nepodařilo se mu to ani v prodlouženém termínu do 30. června 1960. Proto kolegium ministra vnitra na své 3. schůzi (20. ledna 1961) rozhodlo o vytvoření pracovní skupiny (Kudrna, Kotal, Janulík, Bartoň, Rybín, Kupec, Mašek a Plachý).⁹⁰⁾

Odůvodněnost zaevidování "bývalých lidí" (dále jen BL) se na některých okresech posuzovala kolektivně za účasti náčelníka OO-VB, tajemníka OV KSČ, předsedy ONV. Zatímco v dubnu 1959 bylo evidováno celkem "jen" 47 299 BL, v září pplk. B. Radoň už hlásil 77 230, z toho 19 622 rozpracovaných. StB z tohoto počtu měla v "péči" 14 296 osob, což představovalo 18,5% k 30. červnu 1959.⁹¹⁾

K 1. červenci 1960 počet vzrostl na 86 478 BL a z nich 4 858 rozpracovaných. Po půlroce, 1.ledna 1961, se počet dále zvýšil na 96 085 BL, přičemž rozpracováno bylo 5 168 osob. Mezi nimi bylo například 6 225 příslušníků "bývalé velkoburžoazie", 18 378 "kulaků" atd. Statistika I. zvláštního odboru v roce 1960 uváděla v celostátním měřítku 92 511 BL a z nich pak 4 875 rozpracovaných v operativních svazcích.⁹²⁾

Koncem roku 1961 bylo evidováno už 97 814 BL. Největší počet zaznamenaly kraje: Středočeský - 27 375, Severomoravský - 11 083, Jihomoravský - 10 712 a Východočeský - 9 596.

Kolegium ministra vnitra za řízení L. Štrougala 4. června 1962 uložilo Kudrnovi, Demjanovi a Zárubovi zpracovat do 30. června 1962 komplexní rozbor operativní situace bývalých lidí. Na tomto jednání se dále rozhodlo připravit do konce srpna 1962 semináře o bývalých lidech pro pracovníky 3. odborů MV.⁹³⁾

Ve Středočeském kraji se potom během srpna 1962 uskutečnila akce proti bývalým sociálně demokratickým funkcionářům. OO-MV obdržela dožádání náčelníka 3. odboru mjr. Hovorky:
"V zájmu uceleného přehledu o bázi býv. pravic. soc. dem. funkcionářů ve Sčk zasílám Vám seznam těchto funk., kteří jsou hlášeni k trv. pobytu ve Vašem okresu, zaměřit na osoby činné v hosp. a politických funkcích. 1) který úsek nár. hosp., 2) jaká funkce, 3) jak se projevují (klad - zápor). V případě zjištěných závad u členů KSČ informovat ved. taj. OV KSČ a dohodnout s ním další postup." ⁹⁴⁾

Akce se realizovala ve všech okresech Středočeského kraje a také v jednotlivých pražských obvodech. Například jen v Praze 6 bylo tehdy prověřeno 65 bývalých sociálně demokratických funkcionářů. Lze předpokládat, že podobné prověrky byly provedeny i v jiných krajích.

Od této doby "stavy" bývalých lidí klesají. K 1. lednu 1962 bylo registrováno 96 750 BL⁹⁵⁾ a v říjnu 1962 pak 92 704 (z nich je 4 491 tajných spolupracovníků). Po linii III. správy MV bylo rozpracováno přes 100 takzvaných protistátních skupin, zatímco VB k 1. lednu 1962 rozpracovala 30 982 BL.⁹⁶⁾ K 1. lednu 1963 počet klesl na 87 436 BL.⁹⁷⁾ Rozkaz MV č. 1/1959 zůstal v platnosti až do února 1964, kdy v evidenci zůstalo již "jen" 74 408 BL.⁹⁸⁾

Další vývoj - nepřátelské osoby, garnitury, ostatní evidence

Na základě rozkazu ministra vnitra Lubomíra Štrougala ze 17. února 1964 o evidování nepřátelských osob bylo k 15. dubnu 1964 převedeno do nové evidence 6 196 osob. K 1. květnu 1965 klesl jejich počet na 5 863 (z nich 85 spolupracovníků StB). V operativních svazcích bylo rozpracováno 653 osob.⁹⁹⁾

HS-StB podle své denní svodky pro ministru vnitra a jeho náměstky odhadovala v roce 1967, že na svobodě se nachází přibližně 33 000 osob, které představují protistátní recidivu.¹⁰⁰⁾

Podle směrnice k rozkazu ministra vnitra č. 10/1964 se změnila kategorie evidovaných osob takto:

- Významné osoby z řad bývalých vykořisťovatelských tříd (továrníci, podnikatelé, velkoobchodníci, statkáři, milionáři a další osoby, které v minulosti pobíraly vysoké příjmy z různých akcií a cenných papírů apod.) a zejména pak ty, které v minulosti udržovaly obchodní a společenské styky s velkoburžoazií v kapitalistických státech. U těchto vrstev byly zjištěny snahy o využití dřívějších styků s osobami zastávajícími v šedesátých letech v kapitalistické cizině vysoké funkce u monopolů, a tím vytváření předpokladů pro obnovení své podnikatelské činnosti po jimi očekávaném zvratu státního zřízení.

- Význační představitelé bývalých politických stran (ministři, ústřední, krajští a okresní funkcionáři) - agrární, národně socialistické, lidové, pravicového křídla sociálně demokratické, HSLS, Demokratické strany Slovenska a dalších "reakčních" stran.

- Význačné a vedoucí osoby z bývalého buržoazního domácího i zahraničního odboje a jejich zpravodajských sítí, které udržovaly spojení zejména s britskou, francouzskou a americkou rozvědkou a podle jejich pokynů se snažily ovlivňovat politický vývoj v ČSSR ve prospěch západních kapitalistických států.

- Významní představitelé bývalého buržoazního státního aparátu - armády, policie, četnictva, zpravodajští důstojníci armády, kteří byli úzce spjati s francouzskou, britskou, americkou a německou zpravodajskou službou nebo s reakčními vedoucími představiteli politických stran a významnými činiteli kapitalistických států.

- Představitelé a ideologové církví - katolické i nekatolické hierarchie, vedoucí představitelé tajných řádů a sekt.

- Osoby odsouzené podle I. hlavy trestního zákona pro trestné činy vlastizrady (dříve velezrady), teroru, diverze, sabotáže, vyzvědačství, rozvracení, podvracení a soustavné rozšiřování protistátních dokumentů v širším měřítku. Při zařazování nepřátelských osob do této kategorie bylo nařízeno přísně dodržovat RMV č. 28 ze dne 9. září 1963 o vynětí nezákonně stíhaných a rehabilitovaných osob z operativní evidence. Současně prý bylo zapotřebí pečlivě zvážit a zodpovědně zkoumat, zda osoby, odsouzené v letech 1949-1954 podle I. hlavy tr. z., byly iniciátory trestné činnosti nebo zda se jednalo o osoby svedené z vrstev nám (rozumí se komunistická strana) třídně blízkých, protože i v této kategorii osob zákonitě dochází k vývojovému procesu (výchovný výsledek trestu). Na základě tohoto "poznání" bylo nutné přísně diferencovat.

- Členové SD, SS, SA, Abwehru a jiných zpravodajských složek německých okupantů, reakční představitelé a funkcionáři pronacistických aktivistických organizací (Národní obec fašistická, Národní sjednocení, Vlajka, Liga proti bolševismu, Svaz pro spolupráci s Němci, Kuratorium), aktivní agenti gestapa nebo jiných zpravodajských složek, kterým se prokázala činnost.

- Jednotlivci z řad zbytků reakčních vedoucích představitelů bývalé buržoazní inteligence, kteří se vyznačují v současné době (tzn. v šedesátých letech) rozšiřováním buržoazní ideologie na úseku kultury, vědy, zdravotnictví a školství a jsou nositeli různých poplašných zpráv, vyvolávajících masovou nepřátelskou psychosu apod.¹⁰¹⁾

Do nové evidence nepřátelských osob nesměli být zařazováni příslušníci maloburžoazie, různí odborníci, ředitelé závodů, inteligence a další osoby, mající tento charakter, pokud "nespadli" do některé z výše uvedené kategorie (pochopitelně mimo první).

Evidence "bývalých lidí" však podle nového rozkazu neodpovídala tehdejším potřebám MV, a proto se jednalo o její změně. Jednu z nich vyjádřilo nařízení o náhradě pojmu "bývalí lidé" za "nepřátelské osoby". Do nové evidence nepřátelských osob nesměli být zařazováni členové KSČ. "Seriózní" závadové materiály na členy vládnoucí strany se musely předat příslušným stranickým orgánům, ostatní pak bylo nařízeno zničit.

Osoby nejnebezpečnější socialistickému zřízení, které aktivně a zvlášť nebezpečně vystupují a jednají se měly v evidenci "B" zvlášť označit na evidenční kartě písmenem "N". (Vesměs se jednalo o osoby rozpracovávané v operativních svazcích.) Tento stupeň nebezpečnosti evidované osoby určoval náčelník oddělení kontrarozvědné správy na centrále MV (dále jen KRS), kontrarozvědného odboru na KS-MV (dále jen KRO) a OO-MV.

Ministrův rozkaz č. 10/64 byl zrušen rozkazem ministra vnitra č. 22 z roku 1968. Sice bez náhrady, ovšem StB nezahálela ani tehdy a v květnu 1968 připravila pro ÚV KSČ rozbor záměrů a zájmů nepřátelské činnosti zbytků vnitřních nepřátel. V dokumentu se uvádí, že "v naší společnosti existují zbytky bývalé buržoazie, skupiny i jednotlivci, kteří svým sociálně ekonomickým postavením byli oporou kapitalistického zřízení... Společenská nebezpečnost jejich nepřátelské činnosti je zvyšována existencí imperialistického tábora, kde nalézají plnou podporu... je nutno věnovat problematice nepřátelských osob trvalou zpravodajskou pozornost. V podstatě jde o to, aby za každé situace byly k dispozici objektivní informace pro uskutečňování z toho vyplývajících opatření příslušnými státními orgány. Z těchto důvodů musí mít socialistický stát neustálý přehled o osobách usilujících o zvrat společenského a státního zřízení v ČSSR a na základě neustálého vědeckého rozboru s využitím všech svých prostředků provádět především cílevědomou preventivní činnost a v odůvodněných případech i represivní postih."¹⁰²⁾

Na zasedání předsednictva ÚV KSČ G. Husák dne 25. června 1970 mimo jiné řekl:
"Musíme žádat vyšší intenzitu a efektivnost práce Státní i Veřejné bezpečnosti v boji s kriminálními živly i v boji s těmi antisocialistickými a pravicově oportunistickými silami, které se spojují s vyslovenými nepřáteli socialismu a dopouštějí se přímé protistátní činnosti."¹⁰³⁾ Krátce poté následovalo přijetí nových opatření.

Rozkazem Ministra vnitra ČSSR č. 44/1970 (podepsal náměstek Miloslav Košnar) byly 30. září 1970 vydány nové "Směrnice o evidování a rozpracovávání nepřátelských osob". Nyní evidenci podléhali:

- představitelé a aktivní členové reakčních nepovolených nebo zakázaných organizací, politických stran (KANu, Společnosti pro lidská práva, pravicových sociálních demokratů, Demokratické strany Slovenska atd.), představitelé pravicového oportunismu, jakož i představitelé sionistického hnutí, u nichž byla zjištěna aktivní činnost nebo spojení s protisocialistickými a antikomunistickými silami doma i v zahraničí,

- organizátoři a mimořádně aktivní účastníci masových akcí, demonstrací a protisocialistických vystoupení,

- organizátoři, šiřitelé nepřátelských letákových akcí, psychického a fyzického teroru,

- aktivní činitelé K-231, Slovenské organizace na ochranu lidských práv (SONOLP) a osoby, které spáchaly trestné činy podle I. hlavy trestního zákona, zejména vlastizrady (dříve velezrady), teroru, diverze, sabotáže, vyzvědačství, rozvracení, podvracení, rozšiřování protistátních dokumentů v širším měřítku a navrátilci,

- reakční představitelé a ideologové církevní hierarchie, dále koncilové obnovy, tajných řádů, sekt a laického hnutí,

- organizátoři a ideologové z řad antisocialistických a antikomunistických sil na úseku kultury, vědy, zdravotnictví, školství, ekonomiky, státního aparátu a služeb, o nichž bylo zjištěno, že udržovali nebo udržují styky s prominenty čs. emigrace a nepřáteli doma a v zahraničí,

- osoby z řad bývalých vykořisťovatelských tříd a jejich rodinní příslušníci, představitelé bývalého státního a hospodářského aparátu, zvláště ti, kteří udržují styky s nepřátelskými osobami a institucemi v kapitalistických státech a

- bývalí členové SD, SS, SA, Abwehru a agenti nacistických a jiných kapitalistických zpravodajských služeb, představitelé a funkcionáři fašistických a pronacistických aktivistických organizací (Vlajka, Liga proti bolševismu, Svaz pro spolupráci s Němci, Kuratorium, HSLS, HG, MNP, NKP apod.).¹⁰⁴⁾

Na rozdíl od všech dosavadních směrnic se od této chvíle začaly evidovat i sféry působnosti:

- politické, masové a zájmové organizace,
- kulturní oblast,
- publicistika,
- školství,
- státní aparát,
- ekonomika,
- věda a výzkum,
- zdravotnictví,
- církevní oblast,
- služby a
- ostatní.¹⁰⁵⁾

"Nepřátelské osoby" byly potom rozděleny na čtyři kategorie. Stupeň nebezpečnosti 1.- 3. navrhoval náčelník oddělení (skupiny) StB a schvaloval náčelník správy StB. Čtvrtou kategorii pak schvaloval náčelník oddělení nebo skupiny StB. Tyto osoby byly evidovány u statisticko-evidenčního oddělení Správy státní bezpečnosti na kraji a centrálně u statisticko-evidenčního odboru II. správy FMV.¹⁰⁶⁾

Tento odbor pak v říjnu 1970 vydal pokyny pro evidenční a statistické zpracování agendy "nepřátelských osob" ("NO") na odděleních (skupinách) StB na okresech a krajích. Tímto byl na odděleních (skupinách) StB v okresech a dalších pracovištích zaveden objektový svazek, jehož součástí byly:

- jmenné rejstříky "NO",
- kartotéka evidenčních karet "NO",
- materiály osob v evidenci "NO" v jednotlivých složkách,
- souhrnné zprávy z této problematiky,
- ostatní písemnosti vzniklé s vedením agendy "NO",
- statistické listy "NO" a
- soubor znaků ke statistice "NO". ¹⁰⁷⁾

Statistiky se vedly pomocí souboru znaků, který obsahoval 44 základních jednotek, mimo jiné třídní původ, sféry nepřátelské činnosti, sociální postavení a hlediska k evidování. Těchto hledisek bylo 52, jako například reakční představitelé a ideologové církevní hierarchie, představitelé Díla koncilové obnovy, rodinní příslušníci bývalých statkářů, reakční představitelé sionistického hnutí apod.¹⁰⁸⁾

Základní úkoly k naplnění cíle citovaného rozkazu byly II. správou FMV stanoveny takto:

- V nejbližší době dosáhnout základní přehled o představitelích antisocialistických sil a exponentech pravice v okresech, krajích a celostátním měřítku.

- Základním přehledem evidencí nepřátelských osob vytvořit podmínky k systematické kontrole a rozpracování představitelů antisocialistických sil a exponentů pravice, tzn. vytvořit tím podmínky k aktivizaci kontrarozvědné činnosti orgánů StB na úseku vnitřního zpravodajství.

- Zabezpečit nutné předpoklady živé evidence aktuálních nepřátel socialismu pro případ mimořádných událostí a branné pohotovosti státu.¹⁰⁹⁾

K realizaci tohoto rozkazu byly vypracovány instrukce, které upřesňovaly a vysvětlovaly jeho jednotlivé články. Dále bylo provedeno centrálně řízené školení náčelníků všech odborů a oddělení ze všech správ StB. Na jednotlivých správách StB v krajích byly ustanoveny komise, které hodnotily předložené materiály v rámci celé své územní působnosti, včetně okresů. A také "zkoumaly" oprávněnost evidování a zařazování osob do správné kategorie, aby poté návrhy doporučily ke schválení vedení správ StB.

Plnění úkolů se průběžně kontrolovalo i pomocí nejrůznějších prověrek. Koncem prvního pololetí roku 1971 bylo už zřejmé, že rozkaz byl v podstatě "správně" pochopen. Vyskytly se však i nedostatky:

- zařazení osob do nesprávných kategorií při evidenci,

- neuspokojivý poměr evidovaných a rozpracovaných osob, neboť přibližně z 4 500 celkem evidovaných osob bylo v operativním rozpracování pouze 18%, z toho potom asi 150 osob v osobních nebo skupinových svazcích,

- objevily se snahy o evidování menšího počtu nepřátelských osob, než (prý) objektivně třeba,

- v některých slovenských okresech se projevily tendence evidovat buď všechny "pravicové elementy" tak, jak je evidovaly stranické orgány, nebo neevidovat nikoho, neboť už byly v evidenci stranických orgánů,

- evidován byl malý počet bývalých důstojníků ČSLA a příslušníků Bezpečnosti, kteří byli pro svou nepřátelskou činnost propuštěni ze služebního poměru,

- velmi malý počet nepřátelských osob byl evidován po liniích "vnějšího protivníka",

- v některých případech nebyli evidováni bývalí agenti cizích zpravodajských služeb,

- některé okresy vykázaly velmi malý počet nepřátelských osob, jako například Čadca a Velký Krtíš. Naopak Cheb a Český Krumlov evidovaly téměř stejný počet nepřátelských osob jako Bratislava.¹¹⁰⁾

Při nepokojích v srpnu 1969 bylo v Praze zadrženo 1617 osob, z nichž v evidenci podle rozkazu č. 44/1970 bylo osm (jedna ve II., dvě ve III. kategorii a pět osob ve IV. kategorii). Pouze jedna z nich však pocházela z Prahy.¹¹¹⁾

V souvislosti se zpracováním celostátního přehledu nepřátelských osob provedlo 2. oddělení Statisticko evidenčního odboru (dále jen SEO) FMV namátkovou prověrku bývalých členů ÚV KSČ, ÚKRK, ÚV KSS, KRK ÚV KSS, KV KSČ a OV KSČ a špičkových funkcionářů některých společenských a zájmových organizací, kteří jako představitelé, exponenti nebo nositelé pravicového oportunismu byli z uvedených orgánů a institucí vyloučeni, nebo na funkce v těchto orgánech a institucích rezignovali. Prověrka se provedla pouze u osob, které bylo možné bezpečně identifikovat. Bylo prověřeno přes 400 funkcionářů nejen již zmíněných orgánů, ale také bývalých poslanců tehdejšího Federálního shromáždění, České národní rady, členů Ústřední rady ROH, SČSP a dalších.

Následně vznikl seznam 153 osob, které nebyly evidovány podle RMV č. 44/1970. Bohužel není možné ověřit, zda evidence nepřátelských osob byla o tento seznam rozšířena. Během prověrky byl také vytvořen seznam "bývalých politických prominentů", doplněný o jejich lustrační záznamy. Potvrzuje, že řada těchto osobností byla už tenkrát evidována jako nepřátelské osoby. V I. kategorii a jen v historických zemích se jednalo o 26 osob, jako například Jiří Dienstbier, Ladislav Helge, Klement Lukeš, Otto Wichterle, Jaroslav Šabata, Zdeněk Mlynář, Věnek Šilhán, Alexandr Dubček a Ladislav Lis. Do II. kategorie se "dostali" například Ludvík Vaculík, František Kriegel a Jiří Kantůrek.¹¹²⁾

Při porovnání RMV ČSSR č. 44/1970 s dvěma předcházejícími rozkazy situace vypadala následovně:

- podle RMV č. 1/1959 bylo v průběhu jeho platnosti evidováno přibližně 70 000 nepřátelských osob,
- na základě RMV č. 10/1964 pak asi 4 600 nepřátelských osob a
- podle RMV ČSSR č. 44/1970 bylo na konci prvního pololetí roku 1970 evidováno na 4 700 nepřátelských osob.¹¹³⁾

Počátkem roku 1974 bylo na poradách náčelníků krajských správ StB uloženo opětovně provést seznámení s RMV ČSSR č. 44/1970, dále provést rozbor operativní situace a přehodnotit dosavadní kategorie nebezpečnosti, rozpracování osob v operativních svazcích a zařadit je do evidence nepřátelských osob v příslušné kategorii. Toto opatření bylo vyvoláno zjištěním nedostatků, neboť například nebylo důsledně plněno rozpracování nepřátelských osob v I. a II. kategorii nebezpečnosti (např. na S-StB Praha nebylo v I. kategorii realizováno rozpracování na 70 osob, ve II. kategorii na 147 osob, na S-StB Plzeň v I. kategorii na 20 osob, ve II. kategorii na 340 osob).¹¹⁴⁾

Na konci roku 1976 bylo z celkového počtu asi 8 000 celostátně evidovaných nepřátelských osob v signálních a osobních svazcích rozpracováno 620 (tj. 7,5%). V porovnání se stavem k 20. květnu 1976 tedy došlo ke snížení o přibližně 2%. Současně se snížil celkový počet rozpracovávaných osob v I. a II. kategorii nebezpečnosti, a to z 520 na 510 nepřátelských osob. Protože u asi 1 300 osob z I. a II. kategorie se provádělo prověřování ve spisech PO (prověřovaná osoba) a PO/KTS (kandidát tajného spolupracovníka), zůstávalo stále na 780 nepřátelských osob, které nebyly aktivně rozpracovávány nebo alespoň prověřovány.¹¹⁵⁾

Z uvedených údajů vyplývají tyto závěry:

- stále existoval velký rozdíl mezi počtem evidovaných nepřátelských osob v I. a II. kategorii nebezpečnosti a jejich rozpracováním v osobních a signálních svazcích, případně prověřováním ve spisech PO,

- 107 nepřátelských osob evidovaných ve III. a IV. kategorii nebezpečnosti bylo rozpracováno v osobních a signálních svazcích, aniž bylo provedeno vyhodnocení, zda nepatří do I. nebo II. kategorie nebezpečnosti,

- důsledně se nedodržovala zásada, aby při zakládání signálních a osobních svazků se určilo, zda osobu je třeba evidovat v evidenci nepřátelských osob, a tím současně předložit návrh na její evidování,

- nedodržovala se ani zásada, aby při ukončení rozpracování bylo rozhodnuto i o vyřazení nepřátelské osoby z evidence nebo o přeřazení do jiné kategorie nebezpečnosti,

- neprováděly se potřebné změny v jednotlivých kategoriích nebezpečnosti, případně vyřazování osob z evidence nepřátelských osob,

- neexistoval dostatečný přehled o stavu a úrovni prováděných kontrol nepřátelských osob zařazených ve III. a IV. kategorii nebezpečnosti.¹¹⁶⁾

Problematika nepřátelských osob byla od platnosti RMV ČSSR č. 44/1970 centrálně řízena zpočátku 4. odborem II. správy FMV. Po reorganizaci v roce 1974 přešlo její řízení přímo na X. správu FMV, které zůstalo až do konce platnosti rozkazu.¹¹⁷⁾

Potřeba novelizace rozkazu vyvstala po další reorganizaci útvarů SNB, a zejména pak po vzniku Charty 77 a dalších občanských hnutí a iniciativ.¹¹⁸⁾

Rozkaz ministra vnitra ČSSR č. 44/1970 byl zrušen a nahrazen nařízením ministra vnitra ČSSR č. 21/1978, kterým Jaromír Obzina vydal "Směrnice pro evidenci osob ohrožujících vnitřní pořádek a bezpečnost státu". Nařízení nabylo účinnosti dnem 1. února 1979 a zrušeno bylo až nařízením FMV č. 7/1990.

Směrnice zachovaly čtyři kategorie nebezpečnosti, avšak sféry působnosti byly pozměněny následujícím způsobem:

- ideová a kulturní,
- sdělovací prostředky,
- školství,
- církev,
- průmysl,
- věda a výzkum,
- zdravotnictví,
- služby a obchod,
- doprava,
- zemědělství a
- ostatní.

Evidenci podle těchto směrnic podléhali zejména:

- představitelé a aktivní činitelé pravicového oportunismu, sionismu, trockismu, nacionalismu, maoismu, mluvčí a organizátoři "nelegální kultury", signatáři Charty 77 a ostatních nepřátelských opozičních seskupení, spolupracovníci a informátoři zahraničních ideologických center a ostatní osoby udržující aktivní styky s jinými nepřátelskými emigrantskými seskupeními,

- představitelé antisocialistických sil, zejména z řad bývalých funkcionářů kontrarevolučních organizací Klub-231, Klub angažovaných nestraníků, Společnosti pro lidská práva, bývalých pravicových sociálních demokratů, aktivní funkcionáři bývalých reakčních a fašistických politických stran a jejich organizací, odhalení agenti cizích zpravodajských služeb,

- představitelé bývalých vykořisťovatelských tříd a kapitalistického státního a hospodářského aparátu, osoby, které v minulosti spáchaly závažné trestné činy podle první zvláštní části trestního zákona a navrátilci projevující nepřátelství vůči státu,

- autoři, rozmnožovatelé a rozšiřovatelé závažných protisocialistických a protizákonných pamfletů a tiskovin,

- organizátoři a aktivní účastníci protisocialistických a protisovětských akcí, demonstrací a jiných nebezpečných protispolečenských vystoupení a aktivní účastníci fyzického a psychického teroru,

- představitelé bývalých protisocialistických studentských a mládežnických organizací (ARS, Svaz vysokoškolského studentstva, Junák atd.), organizátoři závadových seskupení z řad narušené mládeže a ostatní osoby, které uplatňovaly protisocialistický vliv v procesu výchovy mládeže a

- reakční představitelé církevní hierarchie, kléru, tajní biskupi a kněží, představitelé jednotlivých řádů, sekt a vedoucí ideologové laického apoštolátu.¹¹⁹⁾

Evidence osob se prováděla na základě dvojmo pořízeného návrhu s rozhodujícími údaji o evidovaných osobách: jméno a příjmení, datum narození, národnost, státní příslušnost, místo trvalého i přechodného pobytu, povolání, současné zaměstnání, stručná politická charakteristika, odůvodnění pro zařazení do evidence, oblast působnosti a příslušná kategorie nebezpečnosti, v níž má být osoba evidována, výsledek lustrace v ústřední evidenci u SEO FMV a v evidenci federální kriminální ústředny FS-VB.¹²⁰⁾ Po schválení návrhu příslušník StB, který osobu evidoval, měl provést tato opatření:

- zajistit zapsání evidované osoby do jmenného rejstříku příslušné kategorie nebezpečnosti,
- vyplnit trojmo evidenční kartu a dvojmo statistickou kartu,
- předat jeden výtisk návrhu, prvopis a jednu kopii evidenční karty a kopii statistické karty statisticko-evidenčnímu oddělení správy Státní bezpečnosti.¹²¹⁾

Bezpečnostní situace v roce 1978 na území S-SNB hlavního města Prahy a Středočeského kraje si prý vyžádala zřízení bezpečnostního štábu pro jednotné řízení a organizaci opatření proti evidovaným osobám. Stanovil a rozpracoval základní úkoly, které potom byly vydány rozkazem náčelníka S-SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje v rámci bezpečnostní akce "Prevence".¹²²⁾

Kromě kontroly, omezování styků do zahraničí a rozkladných opatření to byly úkoly "administrativně právní povahy a úkoly preventivně profylaktické". Organizační zajištění měla na starosti tříčlenná komise, složená ze zástupce náčelníka S-StB pro ekonomiku, zástupce náčelníka S-SNB pro VB a náčelníka odboru S-StB pro vnitřní zpravodajství. Komise byla pověřena zpracovat úkoly pro náčelníky okresních správ SNB. Mezi nimi to byla zejména povinnost hlásit každý případ porušení právních povinností pravicovým exponentem jako mimořádnou událost. Náčelník operačního střediska S-SNB měl jednou týdně vypracovat zvláštní svodku pro vedení pražské správy.¹²³⁾

V pokynech pro akci "Prevence" bylo také stanoveno provádět všemi silami a prostředky systematickou kontrolu signatářů Charty 77 a dalších antisocialistických elementů v místě jejich bydliště a zaměstnání. Za tím účelem byly předány seznamy kategorizovaných evidovaných osob na jednotlivé okresní a obvodní správy SNB. Případným majitelům zbraní se mělo odebrat povolení k jejich držení, dále se měla přezkoumat opodstatněnost případných invalidních důchodů, vlastnictví nadměrných bytů a nemovitostí. Pozornost se měla věnovat zdrojům příjmů, činnosti na pracovišti, včetně pracovní morálky. Využít se měly i všechny zákonné možnosti k odebrání řidičského nebo technického oprávnění. Pozornosti neušli ani rodinní příslušníci. V okolí bydliště se potom měl vytypovat "vhodný" žadatel o telefon, kterému by mohla být uvolněna linka evidované osoby, nemluvě už o systematické kontrole osobních dokladů se zaměřením na poškození občanských průkazů apod. a v takzvaně odůvodněných případech o odebrání či nevydání cestovních dokladů.¹²⁴⁾

Na konci prvního pololetí roku 1980 bylo na území S-SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje evidováno na 1 800 nepřátelských osob, z toho na území Prahy 1 100. Ve III. a IV. kategorii se ocitlo 1 600 osob, z toho 1 000 v Praze. K intenzivní kontrole v rámci akce "Prevence" bylo zvlášť vytypováno 250 lidí. Celkem se uskutečnilo 1 130 prověrek evidovaných osob.¹²⁵⁾

Metodické řízení na úseku evidence nepřátelských osob bylo v působnosti 2a odboru S-StB Praha. V roce 1982 bylo ve Středočeském kraji aktivně rozpracováno celkem 120 osob z I. a II. kategorie nebezpečnosti. Nedostatečně prý byl plněn úkol evidovat nové osoby, neboť podle statistik bylo od 31. prosince 1979 do 30. dubna 1982 v rámci pražské správy vyřazeno z evidence 84 osob, avšak nově evidováno bylo pouze 26 osob.¹²⁶⁾

V roce 1987 bylo ve Středoslovenském kraji evidováno 303 nepřátelských osob, z toho 105 ve IV., 185 ve III., 11 ve II. a 2 osoby v I. kategorii.¹²⁷⁾ V Západočeském kraji pak celkem 940 (podle jiného pramene 934) nepřátelských osob, přičemž v operativních svazcích bylo rozpracováno 11 osob.¹²⁸⁾

Celostátně bylo evidováno v říjnu 1989 celkem 7 261 nepřátelských osob, z toho po linii ekonomie 1 498, vnější 475 a po linii vnitřní 5 288 osob. Z nich bylo registrováno 1 237 ve IV., 5 704 v III., 247 v II. a 73 v I. kategorii osob.¹²⁹⁾

Náčelník II. S-SNB plk. Karel Vykypěl 6. prosince 1989 nařídil všem náčelníkům krajských správ StB a náčelníkovi XII. správy SNB okamžitou skartaci spisů osob všech kategorií evidovaných podle nařízení MV ČSSR č. 21/78 s tím, aby tato evidence byla zničena.¹³⁰⁾ Spisy tohoto druhu se tedy zřejmě v archivech ani ve spisovnách ministerstva vnitra nenacházejí.

Ovšem ještě předtím, v důsledku lednových událostí roku 1989 vyvstala před StB potřeba novelizace nařízení MV ČSSR č. 21/78. Proto na 4. jednání kolegia MV ČSSR 2. května 1989 bylo náčelníkovi II. správy SNB uloženo zmíněné nařízení přehodnotit, neboť "vzhledem k společensko- politickému vývoji je třeba rozšířit důvody pro evidenci osob ohrožujících vnitřní pořádek a bezpečnost státu. Jeví se účelné převést kontrolu osob zařazených do III. a IV. kategorie nebezpečnosti z působnosti VB na StB.

Navrhuje se SEO VOS FMV¹³¹⁾ mj. provádět aktivní rozpracování nepřátelských osob i ve spise evidované osoby. Proto se ministru vnitra doporučuje:

1. Novelizovat NMV ČSSR č. 21/1978.
2. Přípravou návrhu pověřit komisi složenou z pracovníků SEO VOS FMV, FS VB a II. správy SNB, pod vedením právního odboru VOS FMV, který byl zpracovatelem stávajícího nařízení.
3. Termín předložení návrhu novelizace stanovit komisi do 30. listopadu 1989." ¹³²⁾

Návrh novelizace dostali k posouzení náčelník VOS FMV pplk. JUDr. Milouš Krása a náčelník FS VB pplk. JUDr. Josef Vostárek. Samozřejmě, že byl předložen také prvnímu náměstkovi MV ČSSR gen. Alojzu Lorencovi. K novelizaci nařízení pochopitelně již nedošlo.

Další pozoruhodnou evidenci vedla bývalá X. správa a krajské správy StB zhruba od roku 1983. Jednalo se o takzvané garnitury vnitřního protivníka, do kterých byly zařazeny "elementy, páchající trestnou činnost, namířenou proti republice".¹³³⁾ "Nejnebezpečnější" byla I. garnitura, "tvořená osobami z řad čs. občanů, jež se zkompromitovaly protisocialistickou činností nebo postoji v minulosti. Otevřeně se i nadále protisocialisticky exponují, vědomě nerespektují čs. právní normy. Částečně, jednotlivci nebo úzkými skupinami, se ve spojení se zahraničím snaží plnit programovou funkci." ¹³⁴⁾

O počtech osob v těchto garniturách se zachovalo jen málo údajů. Například 2. odbor správy StB Bratislava v roce 1984 uváděl 24 osob v I., 52 ve II. a 14 osob ve III. garnituře.¹³⁵⁾ V Západočeském kraji bylo v témže roce vedeno 28 osob v I., 18 ve II. a 7 osob ve III. garnituře. Následující rok však už vykazovala 31 osob v I., 38 ve II. a 20 osob ve III. garnituře.¹³⁶⁾ V roce 1987 vykazovala v Západočeském kraji správa SNB 25 osob v I., 45 ve II. a 28 osob ve III. garnituře.¹³⁷⁾ Lze předpokládat, že právě tyto "elementy" byly přednostně zařazeny do akce "Norbert".

Přibližně od roku 1985 existoval celostátní projekt "Pavouk", ve kterém se měly zmapovat osoby židovského původu a vyznání na území ČSSR. Tuto akci realizoval 4. odbor X. správy SNB ve spolupráci s dalšími správami SNB a 2. odbory na krajských správách SNB. Na 4. odboru X. správy byla kartotéka těchto osob a od roku 1987 i počítačová databáze.

Ani po této akci nezůstalo mnoho stop. Víme však, že v Západočeském kraji bylo v lednu 1986 v "akci 'Pavouk` zmapováno celkem 3 200 osob "ž" původu nebo osob udržujících styk na Izrael, včetně jejich rodinných příslušníků".¹³⁸⁾

KS-ZNB Košice ve stejném období evidovala 1 661 osob židovského původu.¹³⁹⁾ V prvním čtvrtletí roku 1987 bylo "v rámci Středočeského kraje v akci 'Pavouk` vykartováno 1 345 osob židovského původu."¹⁴⁰⁾

Podobné evidence však nevedla pouze Státní bezpečnost. Také strana "s vedoucí úlohou ve společnosti" si pořídila a pečlivě doplňovala jednotnou centrální evidenci představitelů, exponentů a nositelů pravicového oportunismu, organizátorů protistranických, protisocialistických a protisovětských kampaní a akcí. Její vznik iniciovala směrnice ÚV KSČ, projednané 8. ledna 1971 na 196. schůzi předsednictva ÚV KSČ. ¹⁴¹⁾

Tato kartotéka měla mimo jiné zabránit návratu "exponentů" do významných funkcí, proto se vedla evidence:

- představitelů a exponentů pravicového oportunismu a revizionismu, kteří svými postoji zavinili hrubé narušení ideové a organizační jednoty strany,
- organizátorů protistranických, protisocialistických a protisovětských kampaní a nátlakových akcí,
- nositelů pravicového oportunismu a revizionismu, kteří v oblasti ideového působení soustavně prosazovali záměry a cíle pravice.

Přitom do evidence se měli zahrnout nejen "exponenti" z řad bývalých členů strany, ale i bezpartijní, členové jiných politických stran a členové různých organizací vzniklých po lednu 1968 (KAN, K 231 apod.).¹⁴²⁾

Na 25. schůzi sekretariátu ÚV KSČ byla předložena zpráva o plnění směrnice a současně byla ustavena komise pro výběr osob do této evidence ve složení: F. Ondřich, E. Manďák a M. Kudzej.¹⁴³⁾ Sekretariát ÚV KSČ potom dne 25. června 1974 schválil seznam předložený F. Ondřichem. Mezi 6 335 "exponenty" bylo členů ČSL 70, ČSS 78, KAN 189, Klubu "231" 262 a 134 členů "ostatních nelegálních organizací".¹⁴⁴⁾

Tento seznam byl publikován (kdy?) tiskem a lze předpokládat, že z velké části se kryl s evidencí nepřátelských osob, kterou vedla StB.

Směrnice A-oper-II-1

První z nich byla vydána tajným rozkazem ministra vnitra R. Baráka č. 187/54 pod názvem "Směrnice o operativní evidenci osob rozpracovaných součástmi ministerstva vnitra".¹⁴⁵⁾ Podle jejich 35. ustanovení se vedla operativní evidence osob nebezpečných lidově demokratickému zřízení. Ve všeobecné kartotéce I. zvláštního odboru MV (a 1. zvláštních oddělení krajských správ MV, VKR, OŽD) a v evidenčních svazcích se evidovaly následující kategorie osob:

- funkcionáři a aktivisté bývalých reakčních politických stran, kteří nevstoupili do stran Národní fronty, nebo do nich vstoupili, ale byli z nich vyloučeni,

- všichni členové bývalé fašistické Henleinovy strany,

- vedoucí činitelé bývalé fašistické mládežnické organizace, která byla vedena reakčními politickými stranami,

- trockisté,

- sionisté,

- buržoazní nacionalisté,

- reakční živly římsko-katolického duchovenstva (illegální církevní hierarchie, legální církevní hierarchie, biskupové, kapitulní vikáři, kanovníci, generální vikáři, faráři, kteří studovali v Římě, profesoři bohoslovecké fakulty, představené ženských řádů, představení mužských řádů, všichni salesiáni a jesuité, vedoucí laických řádů a vedoucí ilegálních katolických mládežnických organizací,

- reakční živly nekatolických církví:

1. v českobratrské církvi - vedoucí osoby, reakční faráři a profesoři Komenského fakulty,
2. v československé církvi - biskupové, reakční faráři, profesoři Husovy fakulty,
3. v pravoslavné církvi - biskupové, vedoucí osobnosti, reakční faráři,
4. v církvi unitářů - baptistů, metodistů bratrské jednoty, českých bratří a starokatolické církvi - všechny vedoucí osoby a
5. v reformované církvi, v evangelické církvi augsburského vyznání, všechny vedoucí osobnosti, reakční kněží.

- sekty:

1. Jehovité, Svatý Grál,
2. vedoucí osobnosti sekty Darbistů a Adventistů 7. dne a jiní.

- bývalí členové reakčních společností a klubů (Francouzského institutu, britského institutu a klubu, Rotary klubu, YMCA, YWCA, Svazu přátel USA),

- bývalí úředníci různých zahraničních firem a organizací UNRRA, JOINT, vedoucí "Armády spásy", osoby, přicházející ve stycích s pracovníky kapitalistických misí mimo oficiální styky, osoby, které pracovaly v těchto misích, blízké styky francouzských armádních poradců z I. republiky, důstojníci bývalých západních kapitalistických armád, kteří po roce 1945 neprojevili kladný poměr k lidově demokratickému zřízení,

- agenti a vyzvědači (bývalí orgánové policejnícjustifyh a výzvědných orgánů hitlerovského Německa a jejich agenti v Československu, dále agenti a vyzvědači, procházející v agenturních a vyšetřovacích svazcích a bydlící v cizině, Osoby procházející v agenturních a vyšetřovacích svazcích bydlící v Československu, ale neevidované v operativní evidenci),

- emigranti a reemigranti:

1. emigrace z kapitalistických států,
2. východní emigrace,
3. reemigranti z kapitalistických států a
4. lidé, kteří se odmítli vrátit z ciziny a uprchlíci po únoru 1948,

- bývalí lidé - továrníci, majitelé velkých závodů, majitelé dolů, členové správních rad, akciových společností, vedoucí činitelé bývalých koncernů, monopolů a bank, vedoucí akcionáři a obchodníci, aktivní kolaboranti s Němci, velkostatkáři, kulaci, bývalí zástupci zahraničních průmyslových a obchodních firem v Československu, americké firmy IBM, bývalí vedoucí pracovníci československých obchodních a diplomatických misí v cizině, specialisté - bývalí členové zahraničních a mezinárodních vědecko -technických, ekonomických a politických organizací a společností, dále osoby, které studovaly v cizině na účet fondů různých kapitalistických obchodníků - Forda, Rockefellera a jiných, majitelé a zaměstnanci firmy obchodní a ekonomické rozvědky (pravděpodobně soukromé detektivní kanceláře), bývalí vedoucí činitelé policie a četnictva, justice a vyšší vládní činitelé, vedoucí činitelé buržoazního odboje, kteří pracovali podle pokynů Benešovy vlády, bývalí vedoucí činitelé samostatného Slovenského státu, bývalí vysocí úředníci protektorátních ministerstev v Čechách a na Moravě a účastníci bývalých politických "band",

- vojenské osoby, které absolvovaly různé zpravodajské kurzy, parakurzy a jiný výcvik v západních armádách, bývalí zpravodajští důstojníci předmnichovské republiky a dále důstojníci, absolventi vojenských škol v kapitalistických státech.¹⁴⁶⁾

Tato instrukce byla nahrazena v roce 1958 novelizovaným předpisem A-oper-II-1 "Administrativa v agenturně- operativní práci součástí ministerstva vnitra", publikovaným v příloze rozkazu ministra vnitra č. 199/1957.¹⁴⁷⁾ Podle 10. článku směrnice o "Evidování osob nebezpečných lidově demokratickému zřízení" se v operativní evidenci I. zvláštního odboru (oddělení) evidovali bývalí představitelé buržoazie a osoby v minulosti zkompromitované ve službách buržoazie, jako vedoucí funkcionáři veřejného, politického nebo hospodářského života a jiné osoby, které mohly představovat nebezpečí pro socialistickou společnost, pokud již nebyly evidovány v některém druhu svazku.

Kategorie evidovaných osob se od dosavadní praxe nelišily, pouze přibyla jedna další a to osoby, na které operativní pracovníci MV získali signály státobezpečnostního charakteru, na jejichž podkladě se nemohly ihned rozpracovat, ale bylo nutné je evidovat v operativní evidenci. Například se jednalo o "styky s kapitalistickou ambasádou a s vízovými cizinci z kapitalistických států, dále o nepřátelské a reakční živly z řad studentů, profesorů apod." Kromě toho byly vypuštěny osoby žijící mimo Československo, neboť od 1. ledna 1958 byly evidovány ve zvláštní evidenci.

Směrnice měla doslova jepičí život, protože již v roce 1959 ji nahradila "Instrukce o agenturně operativní evidenci MV". Opět byla vydána v rozkaze ministra vnitra a tentokrát ji podepsal sám R. Barák.¹⁴⁸⁾ Na základě jejího 12. článku byly zavedeny nové druhy operativních svazků. Mimo jiné se jednalo o "pozorovací svazek" pro účely dlouhodobého pozorování osob představujících operativní zájem státněbezpečnostní. Tedy osob, u nichž se na základě třídního původu, kompromitující činnosti za bývalých režimů nebo na základě zjištěných poznatků dala předpokládat nepřátelská činnost a mohly tvořit bázi nepřátelských rozvědek.

Svazek bylo možné založit na představitele a zaměstnance kapitalistických zastupitelstev a misí, na některé vízové cizince, dále na kategorie už uvedené v předchozích směrnicích a také na všechny osoby propuštěné z vazby, kde si odpykávaly trest za špionáž, teror, diverzi a jiné zvlášť nebezpečné protistátní trestné činy, potom i na jiné osoby nebezpečné lidově demokratickému zřízení a to podle jednotlivých problematik a linie práce operativních součástí MV. Z uvedených kategorií osob měl operativní pracovník vytypovat osoby, jejichž činnost by bylo ze státobezpečnostního hlediska účelné pozorovat soustavně stávající agenturou i za pomoci Veřejné bezpečnosti.

Další změnu přinesl rok 1962, kdy vstoupily v platnost "Instrukce o operativní evidenci a administrativě při agenturně operativní práci Státní bezpečnosti", vydané ministrem vnitra Lubomírem Štrougalem.¹⁴⁹⁾ V jednom z jejích článků se praví: "Pozorovací svazky se zavádějí na osoby, které mohou tvořit základnu nepřátelské činnosti, nebo jsou z jiného důvodu nebezpečné socialistickému zřízení (zbytky bývalých vykořisťovatelských tříd, navrátilci, amnestanti a osoby, které si odpykaly trest za protistátní činnost, osoby, s nimiž bylo provedeno preventivní opatření apod.). Těmto osobám je nutno věnovat pozornost, sledovat jejich jednání, styky, názory, projevy apod." ¹⁵⁰⁾ Tato "liberální" instrukce platila až do roku 1973.

Tehdy ji nahradila "Směrnice pro evidenci, statistiku a administrativu v čs. kontrarozvědce," kterou vydal svým rozkazem ministr vnitra ČSSR J. Obzina. ¹⁵¹⁾ Nová instrukce poněkud změnila terminologii, například "pozorovací svazky" se změnily na "spisy na prověřovanou osobu". Samozřejmě, že smysl i cíl zůstal stejný.

Poslední změnu do této oblasti vnesl opět rozkaz ministra vnitra ČSSR J. Obziny z 25. ledna 1978, ve kterém vydal "Směrnice pro evidenci, statistiku a administrativu při kontrarozvědné činnosti".¹⁵²⁾ Jejich 5. článek mimo jiné stanovil, že spisy se budou vést i na nepřátelskou osobu a na prověřovanou osobu. Při registraci nepřátelské osoby (dále jen NO) se podle 8. článku měl předložit lustrační list, schválený návrh na zaevidování NO, vyplněný evidenční list NO s příslušnou vložkou souboru a vyplněná evidenční karta NO ve trojím vyhotovení. Tento rozkaz byl zrušen až nařízením FMV č. 15/91.¹⁵³⁾

Jednotný systém ve využívání evidencí obyvatel pro operativní účely StB a VB byl zaveden nařízením ministra vnitra z 12. října 1961.¹⁵⁴⁾ Prováděcí směrnice potom upravily kategorie závadových osob takto: N - navrátilci, U - uprchlíci, B - bývalí lidé, R - recidivisté, T - trestané soby, K - kočující osoby. Uvedená velká písmena se potom vyznačovala na přihlašovací listy těchto osob.

Evidence "bývalých lidí" byla zrušena nařízením ministra vnitra č. 43/1970¹⁵⁵⁾ a nahrazena jeho rozkazem č. 44/1970 (evidence nepřátelských osob).¹⁵⁶⁾ Zbývající ustanovení ministrova nařízení z roku 1961 bylo zrušeno až v roce 1984, kdy je nahradilo nařízení ministra Vratislava Vajnara ze dne 17. května 1984.¹⁵⁷⁾ Podle 77. článku byly v evidenci občanů označovány "kriminálně závadové osoby" následovně: R - recidivisté, RF - recidivisté-fluktuanti, T - trestané osoby, OD - osoby s ochranným dohledem, E - emigranti po roce 1968, U - uprchlíci z let 1945 - 1968, N - navrátilci, D - drogově závislé osoby. "U dodatečně legalizovaných emigrantů se písmeno E škrtá tak, aby zůstalo čitelné. Na přihlašovací lístky k trvalému pobytu se značí červeným písmenem i Ř - řidičský průkaz, Z - zbrojní průkaz a HP - vstup do hraničního pásma."¹⁵⁸⁾

Preventivní vazby, plánované internace a mimořádná bezpečnostní opatření

Preventivní vazby, tedy uvěznění či internace nepohodlných obyvatel z politických důvodů, provázely komunistický režim od počátku až do konce. Během únorové krize 1948 Státní bezpečnost zatýkala politické odpůrce, jak to potvrzují nejen svědectví pamětníků, jako například Bohumila Laušmana,¹⁵⁹⁾ Jaromíra Smutného,¹⁶⁰⁾ Vratislava Buška,¹⁶¹⁾ Eduarda Táborského,¹⁶²⁾ ale i historici, například Karel Kaplan.¹⁶³⁾

"Preventivně" byly pozatýkány desítky lidí v Praze i na venkově. Podle pravděpodobně neúplných záznamů 23. února 1948 byli zatčeni dva lidé v Českém Těšíně a po jednom v Brně, Praze a v Kyjově. Zatýkání ovšem pokračovalo i 24. února: patnáct lidí v Praze, jedenáct v Jablonci nad Nisou, devět v Mladé Boleslavi, sedm v Olomouci, pět v Prostějově, po čtyřech lidech v Mělníku a v Ostravě, po třech lidech v Ústí, Liberci, Brně, Břeclavi a v Chebu, po dvou lidech v České Lípě, Kolíně a v Kralupech nad Vltavou. Dne 25. února statistika zatčených byla následující: třináct v Praze, deset v Uherském Hradišti, osm v Karlových Varech, sedm ve Slaném, po čtyřech v Ústí a v Olomouci, tři v Kolíně, po jednom v Liberci a v Mladé Boleslavi. Výsledkem prvních tří dnů bylo tedy nejméně 129 preventivně zajištěných osob. Mezi nimi se nacházeli například liberecký redaktor Svobodného slova Josef Kozák, liberecký tajemník okresního sekretariátu Národně socialistické strany Miroslav Zajíc a předseda MNV v Kyjově Bedřich Vrtala.¹⁶⁴⁾

Mnozí zatčení byli po jednom či několika dnech propuštěni, někteří však to štěstí neměli. JUDr. Zdeněk Marjanko a Rostislav Sochorec ve vězení zemřeli. Zatýkání pokračovalo i v dalších dnech, zejména v Praze, kde bylo od 26. do 29. února 1948 zatčeno dalších 19 lidí, kromě zadržených během manifestací.

Na Ministerstvu vnitra byla připravena "Listina A", tedy seznam asi sedmnácti osob, které měly být v případě převratu okamžitě zatčeny. Většinu z nich to v únorových dnech skutečně neminulo. Dále existovala i "Listina B", kde sice nebyla uvedena žádná jména, ale "jen" funkce až do úrovně okresů. Na pokyn MV měli být tito funkcionáři zatčeni. Nejméně ve třech českých okresech se však začalo zatýkat již 23. února 1948, a to bez tohoto pokynu.¹⁶⁵⁾

Další vlna zatýkání předcházela pohřbu bývalého prezidenta dr. E. Beneše. Státní bezpečnost hlásila, že do 9. září 1948 zadržela nebo vzala do vazby 249 osob v českých zemích, mimo Prahy. Nejvíce postižených bylo v okrese Hradec Králové (155), Vejprty (18), Náchod (18), Karlovy Vary (11), Sezimovo Ústí (10). V Praze pak bylo 5. září zatčeno a převezeno do donucovací pracovny v Ruzyni čtyřicet osob, následující den dalších třicet.¹⁶⁶⁾

Dne 8. září se v preventivní vazbě ocitlo sedmdesát devět osob. Jejich seznam byl rozdělen do několika kategorií: osoby z kruhů bývalé agrární strany (11), funkcionáři Vlajky a jiných fašistických organizací (8), reakčně smýšlející studenti a mládež (22), reakčně smýšlející členové Sokola (12), jiní reakcionáři (24) a nepohodlní cizinci (2).¹⁶⁷⁾

Seznam byl již publikován tiskem.¹⁶⁸⁾ Uvedená čísla ale nesouhlasí s fakty, která měl k dispozici náměstek ministra vnitra Josef Pavel a která jsou citována v kapitole Evidence nepřátelských osob. Ten totiž tvrdí, že se podařilo zajistit pouze 70 osob ze 179 určených k preventivnímu zajištění.¹⁶⁹⁾

Zpráva federálního ministra vnitra ing. Jána Langoše a generálního prokurátora ČSFR JUDr. Martina Lauko pro poslance Federálního shromáždění ČSFR svědčí o tom, že Rudolf Slánský v roce 1950 vydal prostřednictvím Karla Švába pokyn tehdejšímu veliteli útvaru "Jeřáb" kpt. O. Hromádkovi, aby promyslel a navrhl zvláštní tábor s upraveným režimem pro různé vysoké funkcionáře, kteří za svoji nepřátelskou činnost sice nemohou být postaveni před soud, ale bude třeba je izolovat, a dále, aby vypracoval obdobný projekt i pro rodiny těchto osob. Úkol byl splněn a předpokládalo se, že tábor bude umístěn v prostoru Jáchymova. Slánský ale nesouhlasil, protože si přál mít takový tábor v nějakém zámečku, naprosto izolovaném od okolí, kde by se dozor nad vězněnými prováděl zvlášť určenými orgány ministerstva vnitra. Projekt se z časových důvodů nerealizoval.¹⁷⁰⁾

Podle rozhovoru Vasila Bilaka, publikovaného v roce 1985 v časopise Der Spiegel, další nerealizovaný projekt tohoto druhu se plánoval v roce 1968. Bilak tvrdil, že měli být internováni představitelé "zdravého jádra". Alexander Dubček toto tvrzení potom uvedl na "pravou míru" tím, že "na pokyn předsedy vlády byl vypracován návrh opatření na politickou izolaci osob při případných otevřených vystoupeních proti socialismu. Návrh měli společně projednat Svoboda, Černík, Smrkovský a Dubček a rozhodnout o něm. K jednání nedošlo kvůli zásahu vojsk některých států Varšavské smlouvy. Opatření vůči antisocialistickým projevům si přáli spojenci i radikálnější představitelé ve vedení strany. Pravdě odpovídá, že na můj návrh bylo usnesením předsednictva ÚV KSČ uloženo Koldrovi a Indrovi vypracovat a předložit návrh opatření po schůzce v Čierné a Bratislavě. Do vstupu vojsk nic nepředložili."¹⁷¹⁾

Zdá se tedy, že Ivan Sviták a ostatní představitelé tehdejší "protisocialistické" opozice mohou děkovat liknavosti soudruhů Indry a Koldera, že neskončili v internačním táboře. Bývalý pracovník sekretariátu předsedy vlády dr. Bohumil Havel v roce 1969 sdělil, že někdy v červenci 1968 informoval pracovník branného a bezpečnostního oddělení ÚV KSČ Josef Hodic na sekretariátu předsedy vlády přítomné (Josef Šmidmajer a Bohumil Havel) mimo jiné o tom, že "s. Pavel po dohodě se s. Prchlíkem zpracoval návrh preventivních bezpečnostních opatření proti vystoupení konzervativních sil v tom smyslu, že by měly být zřízeny převýchovné pracovní tábory, diferencované podle délky pobytu pro jednotlivé kategorie. Dále dodal, že bude asi třeba ještě stanovit pro některé občany konzervativních názorů v době zostřeného politického napětí režim domácího vězení pro přechodnou dobu."¹⁷²⁾

Idea internačních táborů nezanikla ani po Dubčekově pádu a ožila s nástupem normalizace. Autor anonymního článku, který otiskly Listy v roce 1971 uvedl, že sekretariát ÚV KSČ uložil oddělení branné politiky (Kudzej) a ministerstvu vnitra (Kaska) připravit vše pro případnou internaci vedoucích činitelů "pravice". Byly připraveny seznamy, zahrnující různé okruhy osob od 30 vedoucích představitelů až po 200 dalších významných lidí, citovaných většinou v "Poučení" nebo v doprovodném materiálu Komise stranické kontroly. Husák prý žádal, aby byly vybrány vhodné objekty, v nichž by se mohla internace uskutečnit "na patřičné kulturní úrovni"(!) s potřebnými kulturními a hygienickými zařízeními. Objekty neměly budit dojem koncentráků či pracovních táborů - proto byly pochybnosti o vhodnosti tábora u Jáchymova a uvažovalo se o jeho umístění na Příbramsku či na Sázavě.¹⁷³⁾

Autor článku se domníval, že zpráva o chystané internaci je záměrnou indiskrecí z ministerstva vnitra, která má zastrašit střední progresivisty a vytvořit před sjezdem komunistické strany obecnou atmosféru strachu. Dále se zmínil, že zprávy o připravované internaci, zveřejněné v západním tisku, vyvolaly tolik intervencí, dotazů a protestů, že Husák byl nucen na ně veřejně reagovat 17. dubna na městské konferenci KSČ v Praze a prohlásit je za neoprávněné.¹⁷⁴⁾ Toto "dementi" ovšem nemůže zapřít fakt, že předsednictvo ÚV KSČ schválilo a na základě návrhů KV KSČ sestavilo nakonec seznam dvou tisíc osob, které měly být v případě potřeby internovány před XIV. sjezdem KSČ nebo před volbami či v jakékoliv "napjaté situaci" a že pro jejich internaci byly schváleny a připravovány tři tábory: Jáchymov, Lešetice a na Slovensku Ilava.

Usnesením 8. schůze ROS ze dne 3. října 1970 bylo ministru vnitra uloženo řídit a zabezpečit zpracování centrálního plánu mimořádných bezpečnostních opatření. Proto v listopadu 1970 vydal rozkaz ministra vnitra č. 56, kterým se uvádí harmonogram prací k zajištění realizace zásad centrálního plánu mimořádných bezpečnostních opatření a republikových, krajských a okresních plánů mimořádných bezpečnostních opatření.¹⁷⁵⁾

Úkolem ustanovené řídící komise ministra vnitra ČSSR pod vedením ministrova náměstka plk. prof. JUDr. Jána Pješčaka, CSc byla mimo jiné koordinace součinnosti mezi FMV, MNO, hlavním štábem Lidových milicí a správami Sboru nápravné výchovy ministerstva spravedlnosti ČSR a SSR. Dále byla vytvořena skupina operačního štábu ministra vnitra ČSSR pro mimořádná bezpečnostní opatření (dále jen MBO), která byla organizačně začleněna do sekretariátu náměstka Pješčaka.

Při realizaci těchto MBO docházelo také k zadržování nepohodlných občanů na dobu 48 hodin i více (podle § 23 zákona o SNB). První výraznější zásah tohoto druhu se pravděpodobně uskutečnil v roce 1978 u příležitosti návštěvy L. I. Brežněva, kdy byly desítky lidí zadrženy někdy i více než 96 hodin. Tato praxe se pak stala obvyklou v druhé polovině osmdesátých let, kdy představitelé opozice byli zadrženi před každým výročím a svátkem. Na toto nezákonné jednání upozorňovala Charta 77 i VONS.¹⁷⁶⁾

Po listopadu 1989 byli odsouzeni bývalý ministr vnitra ing. František Kincl na tři, bývalý první náměstek ministra vnitra ing. Alojz Lorenc na čtyři a bývalý náčelník 2. správy SNB PhDr. Karel Vykypěl na tři a půl roku odnětí svobody. Dle rozsudku Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 30. října 1992 se měli dopustit trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákona, protože "společně nařizovali a organizovali na celém území republiky preventivní izolaci velkého počtu občanů v celách zadržení a zajištění SNB, případně v celách SNV MS podle předem zpracovaných návrhů, ačkoliv pro takový postup nebyly dány podmínky v obsahu ustanovení § 23 a ani v obsahu jiných ustanovení zákona č. 40/74 Sb., o SNB, takže v důsledku jednání obžalovaných bylo ve zmíněných celách nebo také jinak zbaveno osobní svobody - volného pohybu - zaručované čl. 30 Ústavy ČSSR na dobu 48 nebo 96 hodin, příp. i déle nejméně 294 občanů pokládaných v dokumentech FMV za hlavní organizátory jednotlivých akcí nebo exponenty nelegálních iniciativ." ¹⁷⁷⁾

V odůvodnění rozsudku se dočteme, že realizaci těchto opatření na území Prahy měl na starosti 10. odbor 2. správy SNB (náčelník P. Žák) ve spolupráci s pražskou správou StB. Konkrétní činnost po technické stránce zajišťoval analytik odboru I. Koníček.¹⁷⁸⁾

I poslední dny totalitního režimu provázely úvahy spojené s internacemi. Svědek v trestní věci A. Lorenc a spol. Lubomír Turňa, bývalý náčelník oddělení obrany KS SNB Banská Bystrica, ve své výpovědi uvedl, že ještě kolem 17. listopadu 1989 nařídil náčelník Správy StB KS-SNB Banská Bystrica plk. Korbel vyvézt materiály k úkolu "Norbert" a "Cínovec" na jednotlivé okresní správy. Po dvou či třech dnech byly opět vráceny na krajskou správu.¹⁷⁹⁾

V autorizovaném poznámkovém sešitě Karla Vykypěla existuje tento jeho vlastnoruční zápis z 23. listopadu 1989: "připravit redukovanou variantu NORBERTA - ne pouze seznam, ale i mechanismus". Z textu ovšem není patrný autor výroku, avšak se vší pravděpodobností se jednalo o A. Lorence.¹⁸⁰⁾

Závěr

Některé skutečnosti uváděné ve sdělovacích prostředcích v souvislosti s akcí "Norbert", jako například autentičnost seznamu 178 osob nebezpečných režimu, které prý na jaře 1989 odsouhlasilo oddělení ÚV KSSS Ústřednímu výboru KSČ,¹⁸¹⁾ se nepodařilo potvrdit. Dále není prokázáno, že byl budován pracovní tábor ve Švařci (okres Žďár nad Sázavou), všechna fakta nasvědčují tomu, že se jednalo o stavbu úpravny vody, na které měli pracovat vězňové. Také nic nenaznačuje, že by určitá část "nepřátelských osob" byla určena v případě realizace akce "Norbert" k fyzické likvidaci, jak to některé sdělovací prostředky čas od času tvrdily. Není ovšem vyloučeno, že se v budoucnosti najdou další, dosud neznámé, dokumenty.

Poznámky:

¹⁾ Srov. Parlamentní vyšetřovací komise (dále jen PVK), sv. 21, kopie trestního spisu T 8/91 - A. Lorenc a spol., sv. XII., čj. 0028412/5-M-ROS-1977 ze dne 22. září 1977. Usnesení 28. schůze ROS.

²⁾ Srov. Tamtéž, čj. ZÚO-0077045/M-1977, Návrh zákonného opatření předsednictva FS ČSSR o mimořádných opatřeních v zájmu obrany a bezpečnosti v době branné pohotovosti státu.

³⁾ Archiv Ministerstva vnitra ČR (dále jen AMV), bez signatury, čj. 00966/ROS, dopis generálního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta ČSSR G. Husáka z 22. dubna 1977 ministru vnitra J. Obzinovi.

⁴⁾ AMV, bez signatury, čj. ZU-0088034/03-88, Zvláštní rozkaz MV ČSSR k provedení OBÚ Norbert a RMV ČSSR o zřízení Zvláštní skupiny FMV pro řízení opatření při zajišťování osob ohrožujících vnitřní pořádek a bezpečnost státu, dále též PVK, sv. 21, kopie... c. d.

⁵⁾ AMV, bez signatury, Zpráva - příloha k Zákonnému opatření předsednictva FS bez čj., dále též PVK, sv. 21, kopie... c. d.

⁶⁾ Tamtéž.

⁷⁾ AMV, bez signatury, čj. ZU-0088034/03-88, Plán činnosti velitele Zvláštní skupiny FMV k provádění zajišťování osob ohrožujících vnitřní pořádek a bezpečnost státu s přílohami, dále též PVK, sv. 21, kopie... c. d.

⁸⁾ AMV, bez signatury, čj. ZU 0088034/03-88, Grafický plán opatření OBÚ "Norbert".

⁹⁾ AMV, bez signatury, čj. ZÚO-0077045/M-1977, Směrnice Federálního ministerstva vnitra o provádění zajišťování osob ohrožujících vnitřní pořádek a bezpečnost státu z roku 1977, dále též PVK, sv. 21, kopie... c. d.

¹⁰⁾ Srov. Tamtéž, článek 8.

¹¹⁾ Srov. Tamtéž, článek 15.

¹²⁾ Srov. Tamtéž, článek 17.

¹³⁾ Srov. Tamtéž, článek 18.

¹⁴⁾ Srov. Tamtéž, článek 19.

¹⁵⁾ Srov. Tamtéž, článek 20.

¹⁶⁾ Srov. Tamtéž, článek 21.

¹⁷⁾ Srov. Tamtéž, článek 22, odstavec 1.

¹⁸⁾ Srov. Tamtéž, článek 22, odstavec 2.

¹⁹⁾ Srov. Tamtéž, článek 22, odstavec 4.

²⁰⁾ Srov. Tamtéž, článek 22, odstavec 5.

²¹⁾ Srov. Tamtéž, článek 24.

²²⁾ Srov. Tamtéž, článek 25.

²³⁾ Srov. Tamtéž, článek 34.

²⁴⁾ Srov. Tamtéž, článek 36.

²⁵⁾ Srov. AMV, bez signatury, čj. ZU-0087017/03-87, Metodické pokyny ke směrnicím federálního ministerstva vnitra o provádění zajišťování osob ohrožujících vnitřní pořádek a bezpečnost státu z roku 1987, dále též PVK, sv. 21, kopie... c. d.

²⁶⁾ Srov. Tamtéž, článek 10.

²⁷⁾ Srov. Tamtéž, článek 11.

²⁸⁾ Srov. AMV, Nařízení ministra vnitra (dále jen NMV) ČSSR č. 21/1978.

²⁹⁾ Srov. PVK, sv. 21, kopie... c. d., Úřední záznam plk. JUDr. Jiřího Šmída, bývalého náčelníka Odboru obrany FMV z 28. března 1990.

³⁰⁾ Srov. Tamtéž, čj. ZU-0015/01-90. Služební záznam kpt. JUDr. Miroslava Zítky, staršího referenta specialisty 3. oddělení odboru obrany FMV z 27. března 1990.

³¹⁾ Srov. Tamtéž, čj. IM-00575/10-90. Úřední záznam Inspekce ministra vnitra o šetření ve věci akce "Norbert" ze dne 26. března 1990. Záznam podepsali pplk. Petr Siebert a mjr. Jaroslav Kšána.

³²⁾ Srov. Tamtéž, čj. IM-003/M-90. Informaci podepsal náčelník inspekce plk. Otakar Pilský.

³³⁾ Tamtéž.

³⁴⁾ Viz pozn. 30.

³⁵⁾ Srov. PVK, sv. 21, kopie... c. d. Jmenný seznam osob ohrožujících vnitřní pořádek a bezpečnost státu na území okresu Nový Jičín zařazených do opatření "Z" (čj. ZÚ-008/1983 Okresní správy SNB Nový Jičín).

³⁶⁾ Srov. PVK, sv. 4, kopie... c. d. Seznam osob zařazených do zajištění opatření "Z" okresní správy SNB Uherské Hradiště, oddělení StB z 29. května 1989 (originál bez čj.).

³⁷⁾ Srov. PVK, sv. 16, kopie... c. d. Seznam osob zařazených do zajištění opatření "Z" resp. "P" Okresní správy SNB Uherské Hradiště, oddělení VB z 29. září 1981 (čj. SO-0013/M-81).

³⁸⁾ Srov. AMV, bez signatury, Správa vyšetřování StB Praha, čj. VS-0028/8-88. Plán přípravy společného cvičení vybraných federálních a republikových ústředních orgánů "Obrana 88". Dokument předložil por. Jiří Smrž, schválil náčelník Správy vyšetřování StB pplk. JUDr. Ondrej Tomko 2. února 1988.

³⁹⁾ Srov. např. PILOUS, J.: Zkouška na akci Norbert, Občanský deník 13. prosince 1990, dále KAREL, B.: Norbert, část třetí, Necenzurované noviny č. 08/1993, s. 6-7.

⁴⁰⁾ Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (dále jen VONS), Sdělení č. 839 z 6. listopadu 1988, in: Informace o Chartě 77, roč. 11, č. 19/1988, s. 18, knihovna Libri prohibiti, Senovážné nám. 2, Praha 1.

⁴¹⁾ Srov. Státní ústřední archiv (dále jen SÚA), ÚV KSČ, bez signatury, čj. P 6194. Záznam z 91. schůze předsednictva ÚV KSČ z 4. listopadu 1988. Zprávu přednesli M. Jakeš a K. Hoffmann.

⁴²⁾ Srov. AMV, bez signatury, čj. OV-0042/S-88, RMV č. 16 z 18. října 1988.

⁴³⁾ Srov. AMV, bez signatury. Rozkaz náčelníka II. správy SNB pplk. dr. Vykypěla č. 52 z 10. října 1989. Náčelníkům 1. - 12. odboru II. správy zde bylo mimo jiné uloženo izolovat nejaktivnější exponenty "nelegálních struktur" a zabránit jim v přímé účasti na připravovaných akcích.

⁴⁴⁾ Srov. AMV, bez signatury, čj. ZU-0088065-49/08-88. Doklad ministra vnitra ČSSR na jednání ROS 23. listopadu 1988 k řešení možných dotazů.

⁴⁵⁾ Srov. AMV, bez signatury, III. S-SNB, čj. Skr-0064-5/19-1988. Doklad náčelníka HS VKR ke dni 26. listopadu 1988.

⁴⁶⁾ ROSZKOWSKI, Wojciech (ALBERT, Andrzej): Historia Polski 1914 - 1991, Warszawa, Wydawnictwo naukowe PWN 1992 (druhé opravené a rozšířené vydání), kap. 22: Stan wojenny i "powojenny" (1981 - 1988).

⁴⁷⁾ XY: Národ okupovaný vlastní armádou (Varšava 31. 12. 1981), Svědectví roč. 17 (1982), č. 66, s. 254 a násl.

⁴⁸⁾ MÉRÉTIK, Gabriel: Noc generala, Warszawa, Alfa, 1989, s. 222.

⁴⁹⁾ Srov. AMV, bez signatury, čj. SM/ZÚO-0078021/M-1978. Pokyny ke směrnicím FMV o provádění zajišťování cizinců a osob bez státní příslušnosti. Sekretariát FMV, odbor obrany.

⁵⁰⁾ Srov. AMV, bez signatury, čj. Mb-0066009/02-66. Zákonné opatření bylo označeno jako PT-M (Přísně tajné - mobilizační).

⁵¹⁾ Srov. AMV, bez signatury. Zpráva k návrhu směrnic FMV o provádění zajišťování osob ohrožujících vnitřní pořádek (zpráva je bez čj., nedatovaná a nepodepsaná).

⁵²⁾ Srov. Tamtéž.

⁵³⁾ Směrnice měla čj. Mb-0065071/02-1965.

⁵⁴⁾ Srov. AMV, bez signatury, čj. ZÚO-0073028/M-1973. Důvodová zpráva.

⁵⁵⁾ Srov. AMV, bez signatury, čj. ZÚO-0074090/M-1974. Podkladový materiál ke směrnici.

⁵⁶⁾ Srov. AMV, bez signatury, čj. ZÚO-0075/003/M-1975. Podkladový materiál ke směrnici.

⁵⁷⁾ Srov. AMV, bez signatury, čj. ZÚO-007681/M-1976. Připomínky jsou připojeny k návrhu.

⁵⁸⁾ Srov. AMV, bez signatury, čj. SM/ZÚO-00137/N-1977 z 24. listopadu 1978.

⁵⁹⁾ Srov. AMV, 310-4-11, čj. Z-S-1960/956-23-10-46 z 23. října 1946.

⁶⁰⁾ Srov. Tamtéž, článek VII.

⁶¹⁾ AMV, 310-22-1. Zápis ze schůze bezpečnostní komise při ÚV KSČ ze dne 2. listopadu 1945, přítomni J. Vodička, J. Štajner-Veselý, E. Hršel, J. Kryštov, Görner, J. Veselý, B. Pokorný, Adamec, Š. Plaček, J. Volf a K. Šváb.

⁶²⁾ AMV, 310-10-3. Postoupení iniciativních návrhů, které došly užšímu provoznímu výboru z 14. května 1948.

⁶³⁾ Srov. Tamtéž.

⁶⁴⁾ AMV, 310-46-1, čj. 1620/22-17/12-1948-BP/10.

⁶⁵⁾ Srov. Tamtéž.

⁶⁶⁾ Srov. Tamtéž.

⁶⁷⁾ Srov. Tamtéž.

⁶⁸⁾ Srov. SÚA, ÚV KSČ, fond 05/11, sv. 103, sl. 3. Akce T-43, dále "Vyčištění velkých měst od reakce" viz KAPLAN, K.: Tábory nucené práce v Československu v letech 1948-1954, Praha, Nakladatelství R 1992, s. 114. Směrnice StB pro využití TNP a podrobný plán akce T-43 viz tamtéž, s. 157 a násl.

⁶⁹⁾ Srov. AMV, 310-22-6, s. 111. Zápis z mimořádné porady komise pro bezpečnost ze dne 15. října 1949.

⁷⁰⁾ Srov. Tamtéž.

⁷¹⁾ KAPLAN, K.: Tábory ... c. d., s. 118.

⁷²⁾ Srov. Tamtéž, s. 126.

⁷³⁾ Srov. AMV, 304-57-20, čj. 1163 taj./49-II pob. Rozkaz krajského velitele NB v Pardubicích z 18. srpna 1949.

⁷⁴⁾ Srov. Tamtéž, čj. 1163-1 taj./49-II pob., dopis Krajského velitele NB v Pardubicích z 13. září 1949 ministerstvu vnitra, adresovaný oddělení BP/5 k rukám kpt. Pavla.

⁷⁵⁾ AMV, 310-110-1, čj. B/4-161/02-taj.-51.

⁷⁶⁾ Srov. AMV, 310-54-17, čj. A-055/01-3-taj.- 52. Administrativní směrnice KV StB Jihlava z 29. ledna 1952.

⁷⁷⁾ Srov. KAPLAN, K.: Tábory..., c. d., s. 136.

⁷⁸⁾ Srov. AMV, 305-395-5.

⁷⁹⁾ Podrobněji VAŠKO, Václav: Akce "K" - Koncentrační kláštery řeholníků a řeholnic, in: Internačné formy politickej perzekúcie. Zborník referátov, reminiscencií a autentických dokumentov, Košice, LAUS 1992, s. 34 an.

⁸⁰⁾ Podrobněji BOSEK, Kazimierz: Polské pracovní prapory ("bataliony pracy"), in: Internačné formy... c. d., s. 122 a násl.

⁸¹⁾ Srov. BÍLEK, J.: Pomocné technické prapory 1950-1954, Praha, Nakladatelství R 1992, s. 53.

⁸²⁾ AMV, RMV č. 45/1958.

⁸³⁾ Srov. AMV, A-31-104 (odd. II, bod B odst. 1, písm. d). Návrh vznikl při projednávání RMV č. 45/1958.

⁸⁴⁾ Srov. AMV, A-31-104.

⁸⁵⁾ Srov. AMV, RMV č. 45/1958 z 5. dubna 1958.

⁸⁶⁾ Srov. Tamtéž, článek 3.

⁸⁷⁾ Srov. Tamtéž, 305-843-10.

⁸⁸⁾ Srov. Tamtéž, H-612.

⁸⁹⁾ Srov. Tamtéž, A-2/1-326, s. 5.

⁹⁰⁾ Srov. Tamtéž, A-2/2-1181.

⁹¹⁾ Srov. Tamtéž, A-31-137.

⁹²⁾ Srov. Tamtéž, A-34-147.

⁹³⁾ Srov. Tamtéž, A-2/2-1228.

⁹⁴⁾ AMV, 305-849-3, čj. A/3-O-321/321-62. Dožádání KS MV Praha z 28. srpna 1962.

⁹⁵⁾ Srov. AMV, A-2/2-1261.

⁹⁶⁾ Srov. Tamtéž, A-2/2-1234.

⁹⁷⁾ Srov. Tamtéž, A-2/2-1261.

⁹⁸⁾ Srov. Tamtéž, A-31-265.

⁹⁹⁾ Srov. Tamtéž, A-31-265.

¹⁰⁰⁾ AMV, Denní svodky HS-StB, č. 75 z 5. dubna 1967 (čj. N/Ka-001/1-1967).

¹⁰¹⁾ Srov. AMV, RMV č. 10/1964. Příloha - Směrnice k evidování nepřátelských osob.

¹⁰²⁾ SÚA, ÚV KSČ, KPS 00959/KM-78. Rozbor záměrů a zájmů nepřátelské činnosti zbytků vnitřních nepřátel 3. oddělení analytického odboru II. správy HS-StB z 22. května 1968.

¹⁰³⁾ Bezpečnostní politika KSČ, Praha, Naše vojsko 1980, s. 158. Zpráva předsednictva ÚV KSČ o "Plnění realizační směrnice květnového pléna ÚV KSČ a nejbližší hlavní úkoly strany".

¹⁰⁴⁾ Srov. AMV, RMV č. 44/1970. Příloha - Směrnice o evidování a rozpracování nepřátelských osob.

¹⁰⁵⁾ Srov. Tamtéž.

¹⁰⁶⁾ Srov. AMV, bez signatury. MAŇÁK, V.: Současné zkušenosti z realizace NMV ČSSR č. 21/1978 v problematice boje orgánů StB s vnitřním nepřítelem a možnosti jeho dalšího zkvalitnění. Diplomová práce VŠ SNB, fakulta StB, katedra 104. Praha, VŠ SNB 1984, čj. VŠK - 0039/I - DIP-83, s. 17-18.

¹⁰⁷⁾ Srov. AMV, A-31-329, II. správa FSZS Statisticko evidenční odbor, čj. OS-00225/01-SE-70 z 5. října 1970, Pokyny pro evidenční a statistické zpracování agendy "nepřátelských osob" na odděleních (skupinách) Státní bezpečnosti na okresech a krajích.

¹⁰⁸⁾ Srov. Tamtéž.

¹⁰⁹⁾ Srov. MAŇÁK, V.: Současné zkušenosti..., c. d., s. 21-23.

¹¹⁰⁾ Srov. Tamtéž.

¹¹¹⁾ Srov. AMV, A-31-326. Vyhodnocení Statisticko evidenčního odboru (SEO) z 29. září 1971 seznamu osob zadržených při demonstracích v srpnu 1969 (podepsal mjr. Remeš).

¹¹²⁾ Srov. AMV, A-31-326, čj. OS-00127/SE-01-70. Seznam zpracoval 23. dubna 1970 náčelník SEO II. Správy FS ZS plk. Zdeněk Kupec pro náčelníka II. Správy FS ZS plk. Štefana Hubinu.

¹¹³⁾ Srov. MAŇÁK, V.: Současné zkušenosti..., c. d., s. 24.

¹¹⁴⁾ Srov. Tamtéž, s. 25.

¹¹⁵⁾ Srov. Tamtéž, s. 26.

¹¹⁶⁾ Srov. Tamtéž, s. 27.

¹¹⁷⁾ Srov. Tamtéž, s. 27-28.

¹¹⁸⁾ Srov. Tamtéž, s. 51.

¹¹⁹⁾ Srov. AMV, NMV ČSSR č. 21/1978.

¹²⁰⁾ Srov. Tamtéž, článek 11.

¹²¹⁾ Srov. Tamtéž, článek 12.

¹²²⁾ Srov. MAŇÁK, V.: Současné zkušenosti..., c. d., s. 55.

¹²³⁾ Srov. Tamtéž, s. 58.

¹²⁴⁾ Srov. Tamtéž, s. 59-61.

¹²⁵⁾ Srov. Tamtéž, s. 61-62.

¹²⁶⁾ Srov. Tamtéž, s. 66.

¹²⁷⁾ Srov. AMV, bez signatury, čj. OS-00123-8/53-87. Příloha č. 3 (čj. OS-00422/ŠE-87). Čtvrtletní informace KS-ZNB S-ŠtB Košice z 15. září 1987 pro X. správu SNB.

¹²⁸⁾ Srov. AMV, bez signatury. Čtvrtletní informace KS-SNB Plzeň z r. 1987 pro X. správu SNB.

¹²⁹⁾ Srov. Úřad pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB (dále jen ÚDV), Dopis ředitele Archivní služby, spisové služby a oddělení utajovaných skutečností MV ČR J. Frolíka z 24. srpna 1993 (čj. ASU-1077/93).

¹³⁰⁾ Srov. AMV, bez signatury, čj. cb-005159/10-89. Dálnopis rozkazu plk. K. Vykypěla, který byl na KS-SNB Ostrava prezentován pod čj. OS-00103/SV-89.

¹³¹⁾ Statisticko-evidenční odbor vnitřní a organizační správy FMV.

¹³²⁾ AMV, bez signatury, čj. CB-0049/02-89. Návrh z 30. června 1989, který vypracoval referent organizačního a operačního odboru II. správy SNB pplk. JUDr. Pavel Marvánek.

¹³³⁾ AMV, bez signatury, čj. VN-00262/03-83. Nepodepsaná a nedatovaná příloha č. 1. Specifikace kategorií antisocialistických elementů, páchajících trestnou činnost, namířenou proti republice.

¹³⁴⁾ Tamtéž.

¹³⁵⁾ Srov. AMV, bez signatury, 2. odbor S-StB Bratislava. Jedná se zřejmě o čtvrtletní informaci pro X. správu SNB.

¹³⁶⁾ Srov. AMV, bez signatury, S-STB Plzeň. Pravděpodobně se jedná o roční hodnocení činnosti této správy.

¹³⁷⁾ Srov. AMV, bez signatury. Čtvrtletní informace KS-SNB Plzeň pro X. správu SNB.

¹³⁸⁾ AMV, bez signatury, KS SNB, Správa StB Plzeň, čj. OS-00109/II-01-86. Roční hodnocení pracovních výsledků II. odboru správy StB Plzeň z 13. 1. 1986, které podepsal náčelník správy plk. JUDr. Josef Nevečeřal, CSc.

¹³⁹⁾ Srov. AMV, bez signatury, KS-ZNB Košice, čj. OS 00676-2/53-1985. "Ročné vyhodnotenie pracovných výsledkov" z 14. ledna 1986 pro X. správu SNB. Podepsal náčelník mjr. JUDr. Štefan Sarnovský.

¹⁴⁰⁾ AMV, bez signatury, Správa StB Praha, čj. OS-0025/VSEO-87. Informace ze 17. března 1987 o bezpečnostní situaci a aktuálních otázkách práce orgánů bezpečnosti na úseku boje proti vnitřnímu nepříteli za 1. čtvrtletí 1987 adresované X. správě SNB. Dokument podepsal náčelník správy plk. JUDr. Oldřich Mezl.

¹⁴¹⁾ Srov. SÚA, ÚV KSČ, bez signatury, čj. P 196/71.

¹⁴²⁾ Srov. SÚA, ÚV KSČ, bez signatury, čj. P 8854.

¹⁴³⁾ Srov. SÚA, ÚV KSČ, bez signatury, čj. S 1528.

¹⁴⁴⁾ Srov. SÚA, ÚV KSČ, bez signatury, čj. S 6693/21.

¹⁴⁵⁾ Srov. AMV, Služební předpis A-oper-II-1.

¹⁴⁶⁾ Srov. Tamtéž.

¹⁴⁷⁾ Srov. Tamtéž, RMV ČSR č. 199/1957. Rozkaz podepsal náměstek MV pplk. Štefan Demjan.

¹⁴⁸⁾ Srov. AMV, RMV č. 78/1959.

¹⁴⁹⁾ Srov. AMV, RMV č. 24/1962.

¹⁵⁰⁾ Srov. Tamtéž, článek 16.

¹⁵¹⁾ Srov. AMV, RMV ČSSR č. 44/1973 z 22. srpna 1973.

¹⁵²⁾ Srov. AMV, RMV ČSSR č. 4/1978 z 25. ledna 1978.

¹⁵³⁾ Srov. AMV, NFMV č.15/91.

¹⁵⁴⁾ Srov. AMV, NMV č. 46/1961.

¹⁵⁵⁾ Srov. AMV, NMV č. 43/1970.

¹⁵⁶⁾ Srov. AMV, RMV č.44/1970.

¹⁵⁷⁾ Srov. AMV, NMV ČSSR č. 8/1984.

¹⁵⁸⁾ Tamtéž.

¹⁵⁹⁾ LAUŠMAN, B.: Kdo byl vinen, Vídeň, vlastním nákladem, [1953], s. 137.

¹⁶⁰⁾ SMUTNÝ, J.: Únorový převrat 1948, Londýn, Ústav dr. E. Beneše 1956, Doklady a rozpravy sv. 25, s. 128.

¹⁶¹⁾ BUŠEK, V.: Poučení z únorového převratu, New York, CS Publishing 1954, s. 98-99, dále s. 113.

¹⁶²⁾ TABORSKY, E.: President Edward Benes Between East and West 1938 - 1948, Stanford 1982, s. 284.

¹⁶³⁾ KAPLAN, K.: Der Kurze March, München 1981, s. 222-223.

¹⁶⁴⁾ Srov. AMV, 305-366-2. Seznamy osob zadržených od 20. 2. 1948 do 8. 3. 1948.

¹⁶⁵⁾ Srov. KAPLAN, K.: Komunisté, Státní bezpečnost a Únor 1948 (Rozhovor s Jaroslavem Pacovským), Linka 158 č. 4/1994, s. 15.

¹⁶⁶⁾ Srov. KAPLAN, K.: Poslední rok prezidenta. Edvard Beneš v roce 1948, Praha, ÚSD 1993, 2. vydání, s. 81. Dále SÚA, ÚV KSČ, fond 014/8, sv. 4, a. j. 67-69.

¹⁶⁷⁾ Srov. AMV, 305-374-1, s. 21-24. Příloha k situační zprávě k úmrtí Dr. E. Beneše ze dne 8. září 1948 (15.00 hod).

¹⁶⁸⁾ Srov. KAPLAN, K.: Poslední rok..., c. d., s. 151-152. Seznam je ovšem proti originálu zkrácen o poslední položku "Nepohodlní cizinci" se jmény: 78) Kobjakov Mikita a 79) Čubič Juza.

¹⁶⁹⁾ Srov. AMV, 310-10-3.

¹⁷⁰⁾ Srov. "Správa o činnosti Štátnej bezpečnosti a 5. oddelenia MNO Hlavného štábu v päťdesiatych rokoch" z 15. dubna 1992, s. 16.

¹⁷¹⁾ Vyjádření Alexandra Dubčeka k interview Vasila Bilaka v časopise Der Spiegel z 8. listopadu 1985, in: Listy roč. XV, č. 6 z prosince 1985, s. 7.

¹⁷²⁾ SÚA, ÚV KSČ, bez signatury. Záznam pro předsedu vlády ing. O. Černíka, pořízený 2. 9. 1969 dr. B. Havlem.

¹⁷³⁾ Srov. Anonym: Příprava internačních táborů, Listy roč. I, č. 3, z května 1971, s. 3-4.

¹⁷⁴⁾ Srov. Tamtéž.

¹⁷⁵⁾ AMV, bez signatury, čj. SV-0083/P-70. Rozkaz ministra vnitra ČSSR z 30. listopadu 1970 o zajištění realizace zásad plánů mimořádných bezpečnostních opatření. Rozkaz podepsal v zastoupení ministrův náměstek plk. RSDr. Miloslav Košnar.

¹⁷⁶⁾ Podrobněji Sdělení Charty 77 z 3. června 1978 a Sdělení VONS č. 13 z 9. června 1978, in: Informace o Chartě 77, roč. 1, č. 8, 1978, s. 5-6 a s. 8. Knihovna Libri prohibiti.

¹⁷⁷⁾ Vyšší vojenský soud v Táboře, čj. T 8/91 z 30. října 1992, in T 8/91 - A. Lorenc a spol., sv. XXXI.

¹⁷⁸⁾ Srov. Tamtéž, s. 22.

¹⁷⁹⁾ Srov. Tamtéž, T 8/91 - A. Lorenc a spol., sv. IV. Protokol o výslechu svědka Lubomíra Turni z 26. listopadu 1990.

¹⁸⁰⁾ Srov. Tamtéž, T 8/91 - A. Lorenc a spol., sv. XII, obálka 1, s. 40-41. Poznámka K. Vykypěla je ze zasedání operačního štábu FMV z 23. listopadu 1989 ve 13.00 hodin.

¹⁸¹⁾ Srov. SRP, Karel: Z kultury šel vždycky strach (příloha k článku), Metropolitan, 7. října 1991.

Příloha č. 1.

Přísně tajné. Specifikace kategorií antisocialistických elementů, páchajících trestnou činnost, namířenou proti republice.

GARNITURA I.: je tvořena osobami z řad československých občanů, jež se zkompromitovaly protisocialistickou činností nebo postoji v minulosti. Otevřeně se i nadále protisocialisticky exponují, vědomě nerespektují čs. právní normy. Částečně, jednotlivci nebo úzkými skupinami, se ve spojení se zahraničím snaží uvnitř státu plnit programovou funkci.

Strukturálně je tato kategorie osob determinována jako prostředí, tvořené převážně inteligencí, jež se otevřeně hlásí k protisocialistickému dokumentu "charta-77". Ze signatářů pak zejména ti, kteří byli nebo v současné době jsou tzv. mluvčími "charty-77" a ty osoby, které jsou angažovány v protisocialistickém seskupení "Výbor na ochranu nespravedlivě stíhaných" (tzv. VONS).

Uvedená báze osob prošla z hlediska vnitřního složení od r. 1969 do současného období třemi základními fázemi vývoje. Za první fázi po překonání krizového období ve straně a společnosti lze označit vystoupení bývalých funkcionářů KSČ (v návazném užším členění tzv. eurokomunisté, reformní komunisté atd.) se záměrem veřejně se prezentovat jako politická síla, tzv. "strana vyloučených". V průběhu formování dané garnitury osob následně došlo k připojení dalších proudů, představovaných funkcionáři a nejaktivnějšími členy zakázaných politických stran, což znamená jednak spojení tzv. "exkomunistů" s protisocialistickými zájmy církví (proud křesťanské demokracie), jednak přidružení nemarxistických směrů (tzv. nezávislí socialisté). Druhá fáze představuje vystoupení samostatné části inteligence z řad historiků, sociologů, ekonomů. Třetí fáze vývoje znamená snahu této garnitury vnitřního protivníka integrovaně vystoupit a vzbudit dojem masovosti ("charta-77", VONS a v posledním období tendence vytvořit navenek iluzi o existenci nekonformních "svobodných odborů").

Lze konstatovat, že občané ryze dělnických profesí se v tomto prostředí vyskytují zcela výjimečně. Osoby z řad inteligence strukturálně zasahují všechny sféry společenského života.

Typovými znaky, určujícími příslušnost ke GARNITUŘE I. jsou zejména:

- aktivní, neskrývaná nepřátelská činnost, prováděná s vědomým rizikem represivního postihu;

- ztráta příslušnosti ke KSČ (vyloučení nebo zrušení členství);

- averze k současnému stranickému a státnímu vedení ČSSR a k socialistickému zřízení obecně, vyplývající ze ztráty společenského postavení;

- příslušnost k neotrockistické a dalším nemarxistickým liniím (např. duchovní bez státního souhlasu, tzv. radikální část v prostředí předáků a nejaktivnějších exponentů "charty-77" a VONS sestávající z osob, které nebyly členy KSČ, avšak otevřeně se zkompromitovaly v roce 1968 v tehdejších protisocialistických studentských organizací a další);

- otevřená, konkrétní orientace na zahraniční ideodiverzní organizace a instituce, nejaktivnější emigrantská seskupení, státníky a předáky západních politických stran.

Trvale se seskupení GARNITURY I. snaží plnit úlohu specifického hegomona otevřeně prováděné trestné činnosti (snahy o spojení jednotlivých názorových a politických proudů vnitřního protivníka, pokusy o jednotnou koncepci nepřátelského působení, prováděného v tzv. "legální" rovině).

GARNITURA II.: je tvořena osobami, jež nejsou z minulosti veřejně nebo závažným způsobem kompromitovány protisocialistickou činností. Po potlačení pokusu o kontrarevoluční zvrat v roce 1968 nebyly kádrově řešeny (utajily protisocialistickou aktivitu a postoje, popř. kontrarevoluční záměry realizovaly prostřednictvím dalších osob). Trestnou činnost páchají konspirativně, zneužívají skutečnosti, že jejich nepřátelská orientace není známa, popř. je přehlížena.

Strukturálně tato kategorie osob zasahuje všechny vrstvy a sociální či etnické skupiny československé společnosti. V daném případě není rozhodující prostředí, sociální a společenské postavení. Jsou sem řazeni nezveřejnění (tzv. tajní) signatáři "charty-77", někteří bývalí studenti vysokých škol humanitního a uměleckého směru, příslušníci bývalých politických stran, funkcionáři a aktivní členové rozpuštěných protisocialistických organizací, společností a svazů (např. K-231, Klub angažovaných nestraníků, Společnost pro lidská práva, Akademická rada studentstva, Svaz vysokoškolského studentstva, FITES, konspirativní organizace převážně vysokoškolského studentstva z roku 1968, označovaná jako tzv. "Hnutí revoluční mládeže" a jiné).

Typovými znaky, určujícími příslušnost ke GARNITUŘE II. jsou zejména:

- aktivní nepřátelská činnost, prováděná přísně konspirativními metodami a formami;

- v minulosti příslušnost k některé z bývalých politických stran, zrušených organizací a podobně;

- konspirativní kontakty na osoby GARNITURY I.;

- konspirativní a legendové kontakty (např. "ze staré známosti" apod.) do oficiálních struktur;

- konspirativní kontakty do zahraničí (Západ i socialistické státy);

- snahy působit v různých funkcích v Revolučním odborovém hnutí, v mládežnických a dalších organizacích a institucích Národní fronty;

- u osob mladší generace neodmítání vstupu do KSČ;

- navenek souhlas s politikou KSČ a socialistického státu, který v konfrontaci s předchozí životní dráhou, rodinným a sociálním prostředím není z různých aspektů adekvátní.

Programově plní GARNITURA II. úlohu konspirativních struktur, dlouhodobě zabezpečujících realizaci strategických záměrů protivníka na území ČSSR. Její činnosti jsou vytvářeny podmínky k nepřátelskému působení GARNITURY I. (koordinace, materiální a finanční stimuly). V případě přelivu sociálního napětí ve společnosti ve vnitropolitickou krizi lze předpokládat, že vystoupí z ilegality a je schopna bezprostředně převzít - jako připravená politická síla - iniciativu. Další konkrétní programovou náplní podvratné činnosti struktur GARNITURY II. je zpravodajské působení ve prospěch zahraničního protivníka s využitím GARNITURY III.

GARNITURA III.: je tvořena československými státními příslušníky a dalšími osobami, trvale pobývajícími na území ČSSR, jež jsou vědomě i manipulovaně zapojovány do protisocialistických akcí v rovině "legální" nepřátelské činnosti a využívány GARNITUROU II. v procesu rozvědně-organizační podvratné činnost. Je negativně opracovávanou základnou, perspektivně využitelnou k veřejným protisocialistickým vystoupením a bází dobrovolně i pod nátlakem zpravodajsky využívaných osob.

Strukturálně není uvedená garnitura osob vyhraněně determinována, prolíná všemi sférami čs. společnosti. Z politických aspektů jsou rozhodující převážně veřejně neprezentované výhrady vůči socialistickému zřízení, nesouhlas s opatřeními stranického a státního vedení. V daném případě je lhostejná politická orientace jednotlivých osob, může se jednat i o členy KSČ, zejména v těch případech, kdy otázka členství je formální nebo je existenčně motivována. Patří sem všichni občané s nevyhraněným světonázorovým postojem, příslušníci politicky nezkušené mladé generace, osoby se sklony k alibismu, dále občané, včetně členů KSČ, kteří inklinují k měšťáctví, k obdivu západního způsobu života. Rovněž ti členové KSČ, kteří z důvodu nedostatečné ideové a politické vyspělosti přejímají pravicově-oportunistické nebo revizionistické názory, aniž by se navenek otevřeně nepřátelsky projevovali. Jednoznačně do uvedené garnitury osob patří věřící občané, při čemž je lhostejné, které víry jsou přívrženci. Spektrum osob této kategorie tvoří spolu s GARNITUROU II. bázi občanů, označovanou jako "strana mlčících stoupenců".

Typové znaky, signalizující příslušnost ke GARNITUŘE III. jsou následující:

- sklony k neobjektivnímu nazírání na charakter a výsledky budování socialistické společnosti;

- projevy despektu ke stanovené linii výstavby, neadekvátní kritika problémů a rezerv;

- neochota přijímat konstruktivní návrhy řešení;

- alibismus, projevy oportunismu a revizionismu;

- nemarxistické světonázorová orientace;

- nekritické přejímání cizích názorů, podléhání negativním vlivům;

- nekritický obdiv západního způsobu života, inklinace k měšťáctví;

- výhrady k internacionalismu, odůvodňované poukazem na "vlastenectví", specifické zvláštnosti vývoje a podobně;

- projevy pacifismu; pasivita;

- sklony k nadřazování (inteligence ve všech oblastech).

Programově plní GARNITURA III. zejména úlohu výkonné báze GARNITURY II. a GARNITURY I., jimiž je systematicky zneužíváno všech možností a slabin, vyplývajících z typových znaků tohoto prostředí. Je nutno mít na zřeteli rovněž skutečnost, že nepřítel má k řadě osob, navenek se projevujících kladně, k dispozici kompromitující materiály, které dokumentují jejich diametrálně odlišné minulé postoje. Jejich použití k nátlaku na jednotlivce této kategorie je odvislé od momentálních potřeb GARNITURY II. a vnějšího protivníka.

Perspektivně je cílem dosáhnout dlouhodobými manipulacemi, zaměřenými na deformaci vědomí této kategorie občanů, zesílení sociálního napětí do té míry, aby bylo dosaženo podmínek ke vnitropolitické krizi.

GARNITURA III. se v praxi angažuje v realizaci paralelních struktur, nikoliv jako organizační faktor, ale jako výkonná báze, podílejí se vědomě i manipulovaně na stanovené koncepci.

V daných souvislostech je nezbytné poukázat na závažnou skutečnost, že protivník v maximální míře zneužije u jednotlivých osob (členů KSČ, SSM, funkcionářů ROH a dalších organizací a institucí) útlumu politické bdělosti. Tento negativní faktor umožňuje realizaci nejen stávajících, ale zejména perspektivních nepřátelských záměrů protivníka, zvláště v pronikání a negativním ovlivňování jednotlivých součástí struktury socialistické společnosti.

Skutečnost, že trestná činnost GARNITURY II. je prováděna na přísném organizačním základě, je dokumentována řadou realizovaných akcí nejen čs. kontrarozvědkou, ale i přáteli SSSR, NDR, PLR a dalšími.

Taktiku a cíle GARNITURY II. demaskují prověřené poznatky, zjišťované již v prvé polovině roku 1968. Např. v červnu 1968, v období, kdy již protivníku bylo zřejmé, že bude zrušena organizace "K-231", celá řada představitelů tohoto "klubu" nabádala jeho členy, aby přešli do různých politických stran, společenských organizací a orgánů, které jsou součástí Národní fronty, kde by mohli na legálním základě pokračovat v činnosti, která byla "klubem" započata. Záměrem bylo proniknout především do Čs. strany socialistické a lidové, do Svazu protifašistických bojovníků, ale i do dalších organizací. V těchto organizacích měli svou činnost zaměřit na ovlivnění jejich politiky tak, aby z funkcí byly odvolány osoby tvořící dosavadní vedení a nahrazeny lidmi, "kteří by prováděli jinou politiku, než kterou až dosud tato vedení uskutečňují". Přitom již v tomto období byl stanoven cíl postupně dosáhnout diskreditace KSČ v masách občanů, zbavit ji vedoucí úlohy, aby se vývoj v Československu mohl utvářet bez komunistů, přátelství a spojenectví se Sovětských svazem. V dané souvislosti je nutno mít na zřeteli skutečnost, že počet pouze registrovaných členů "K-231" činil v roce 1968 cca 130.000 osob. Neméně důležitá je skutečnost, že následnými prověrkami byla provedena očista KSČ, avšak nedůsledně bylo postupováno k řadě bezpartijních, členů různých "angažovaných" organizací a svazů, které kádrové přesuny (jež objektivně následovaly) postihly v nepoměrně malé míře, neodpovídající jejich protisocialistické orientaci. Tím bylo této bázi osob umožněno po překonání přechodné deprese opětovně se zformovat, dosáhnout stavu "víme o sobě" a postupně působit v různých postaveních a sférách společnosti.

AMV, bez signatury, čj. VN-00262/03-83. Příloha. Výtisk č. 5

Příloha 2:

Členové ROS a pracovníci výkonného aparátu ROS

1972 - 1989

Členové ROS

Gustáv Husák 10. 1. 1913 1972 - 1989 +

Lubomír Štrougal 19. 10. 1924 1972 - 1988

Josef Kempný 19. 7. 1920 1972 - 1981

Jozef Lenárt 3. 4. 1923 1972 - 1988

Václav Hůla 21. 9. 1925 1972 - 1981 +

Radko Kaska 23. 2. 1928 1972 +

Martin Dzúr 12. 7. 1919 1972 - 1984 +

Jaromír Obzina 28. 5. 1929 1973 - 1984

Svatopluk Potáč 24. 3. 1925 1981 - 1988

Josef Korčák 17. 12. 1921 1981 - 1988

Vratislav Vajnar 17. 9. 1930 1984 - 1988

Milán Václavík 31. 3. 1928 1985 - 1989

Ladislav Adamec 10. 9. 1926 1987 - 1990

Miloš Jakeš 12. 8. 1922 1988 - 1989

Miroslav Vacek 29. 8. 1935 1989 - 1990

Ignác Janák 4. 10. 1930 1988 - 1990

Bohumil Urban 29. 6. 1934 1989

Karel Urbánek 22. 3. 1941 1989 - 1990

Rudolf Hegenbard 11. 9. 1935 1989 - 1990

František Kincl 2. 2. 1941 1989

Jaromír Žák 18. 10. 1942 1989 - 1990

František Pinc 1989 - 1990

Pracovníci výkonného aparátu ROS

genplk. Karel Rusov 22. 11. 1924 1972 - 1980

genplk. Miloslav Blahník 22. 12. 1927 1980 - 1988

genplk. Miroslav Vacek 29. 8. 1935 1988 - 1989

Copyright © 1999 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |