--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kostlán František č.: 327
Název: Hra na pravdu
Zdroj: NN Ročník........: 0001/001 Str.: 002
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Zakladatel chasidismu Baalšem řekl: Za vše vděčím očistným lázním.

Očišťování je lepší než umrtvování. Umrtvování oslabuje sílu, kterou potřebuješ k modlitbě a k učení, očistná lázeň ji stupňuje.

V lednu loňského roku schválilo OF stanovy, za které by se nemusel stydět ÚV KSČ. Nedemokratická struktura umožnila kandidovat i lidem, kteří nejsou a nechtějí být zodpovědní alespoň své členské základně. Do určité míry se zatím tato nedemokratičnost promítá do Občanského hnutí, především však přežívá v samotné jeho špičce. Není to tedy, podle mého názoru nechuť ke stranictví, nýbrž chuť zařadit se do skupinky intelektuálů, razící nám - plebejcům cestu k lepším zítřkům. S úzkostí v třesoucím se hlase vás prosím: nemluvte před těmito vyvolenými o debolševizaci společnosti. Mohli byste je rozčilit. Oni totiž vědí, že komunisté mohou a budou jednat demokraticky. Vždyť oni sami prožili přerod z komunisty v demokrata. Ovšem za jakých okolností, za jak dlouho a zda se to vůbec povedlo, je nikdo nenutí přemýšlet. (To by právě byla ta sebereflexe). A teď sledujte, prosím, následující precizní logickou linku: "Debolševizaci společnosti nelze provést, protože neodpovídá právnímu řádu." Skvělé, že ? Jára Cimrman ve svých nejplodnějších letech. Právní stát začínáme budovat tím, že automaticky dodržujeme komunistický právní řád, tedy i ty zákony, které nenavazují kontinuitu, a které si bolševik vyrobil, aby mohl lépe šikanovat lidi. Předchůdci těchto quasidemokratů ulehčili v roce 1939 Hitlerovi vstup do Československa a po roce 1945 HROU na demokracii vydláždili Gottwaldovi a jeho levobočkům hrbolatou cestu k moci. Kampak nás zavede tato skupina militantních pseudohumanistů, jestliže jí k tomu dáme příležitost? "V parlamentu by mělo být víc právníků", řekl JUDr. Petr Pithart pár dní před tím, než tento parlament opustil a vydal se poutí na malý Olymp. Vedle "kompetencí" a "silných republik", jejichž původ je dnes mylně připisován Vladimíru Mečiarovi, vzešel z dílny tohoto nového Beneše bezchybný plán na plošnou záchranu jeho bývalých kolegů, kteří neměli to štěstí ( smůlu ? ) a nebyli po roce 1968 vykopnuti z KSČ.

Vedle těch estébáků a komunistů, kteří se znovu k moci dostanou prostřednictvím majetku nakoupeného v malé i velké privatizaci za nakradené peníze či peníze získané ze zahraničí a následnému zmnožení kapitálu, je rozsáhlá síť nedávných i současných členů KSČ a StB a jejich sympatizantů, kteří dílem z neschopnosti, dílem úmyslně sabotují ekonomickou i politickou přeměnu naší společnosti. Naprosto chápu, proč tito těžce postižení lidé vyvíjejí destrukční činnost - pokud někdo věří ve funkčnost systému, který má na kontě odhadem 50 000 000 obětí, nemůže jednat jinak. Co se však příčí mému jemnocitu je to, že politik skrytý pod ochrannou známkou "liberál" tento problém nejen přehlíží, ale i přímo brání jeho přímému vyřešení. A tak díky tomu, že "Ten - jenž škodí", veškerou energii promrhal na boj proti antikomunismu a potíratelům mafií, chybí rasantní, jasně směrovaná politika česká, jako protiváha politice slovenské. "Ten - jenž se chodí omlouvat komunistům", "Ten - jenž se chodí omlouvat na sovětské velvyslanectví", "Ten - jenž spolupracoval na komunistické ústavě" a další "Ti" nepravdivě interpretují požadavky Konfederace politických vězňů, Klubu angažovaných nestraníků, Klubu demokratické pravice HOS a dalších organizací a jednotlivců. Tvrdí, že se chceme pomstít a oni jsou "Ti hodní", kdož žádnou pomstu nepřipustí. Leč - všechno je jinak. Nejde o pomstu, nýbrž o spravedlnost a "Ten - jenž nechce spravedlnost", je svým způsobem zvrhlý. Je totiž nemravné odpustit zločinci jeho zločin, protože s největší pravděpodobností provede totéž znovu. Navíc si jistý druh našich spoluobčanů může říci: "když mohli oni, mohu i já".

Byli jsme napomínáni: "národe, uvědom si, že kolektivní vina neexistuje", ale hned v následujícím dějství byla autorem kolektivní vina určena celému národu: "můžeme za to všichni". A oslovený národ, jako už tolikrát v historii slepě naslouchá alogičnostem svých vůdců, místo aby začal přemýšlet. Byli jsme nabádáni "Tím - jenž sbírá ceny": " o spravedlnost se musíte postarat sami, smysluplné bude, jestliže každý zažaluje viníka, jehož má na dohled". Jaké to prázdné gesto, jaké sousto pro estébáky rozlezlé po všech redakcích. Zeptejte se vězně svědomí Petra Cibulky, kterak pochodil se svou žalobou na soudce, prokurátora, bachaře a estébáky, kteří si z jeho těla udělali boxovací pytel - nebudou souzeni, protože neporušili TEHDY PLATNÉ ZÁKONY, většina zůstává ve svých funkcích. Zeptejte se politických vězňů z padesátých a šedesátých let, jaký mají pocit, když cestou na poštu pro pár stovek důchodu procházejí okolo výstavných vil důchodců-estébáků a komunistů, majících svých 3 800 Kčs jistých. (Neberte to jako řečnickou výzvu a běžte za nimi doopravdy - páni "filozofové"). A konečně završení tohoto bezbřehého cynismu - političtí vězni, žijící v zahraničí, nedostanou nazpátek svůj majetek. Nechtěli strávit znovu deset, patnáct let v kriminále nebo žít v ponížení, a tak si dovolili tu nehoráznost a utekli za kopečky. A "Ti - jež se strachují o lidská práva estébáků a komunistů", jsou v tomto případě stiženi slepotou a hluchotou. Zatímco jedni předstírají, že se jim v poháru, jenž drží v rukou, mění voda ve víno, skutečnému Ježíši, podruhé ukřižovanému, kape čerstvá krev ze zápěstí a kotníků. Ale zkusme se na to podívat bez jakýchkoli emocí, jak s gustem říká "Ten - jenž se chodí omlouvat komunistům". Pro zastavení pokračujícího mravního rozkladu společnosti nejsou skutečně potřeba rozsáhlé soudní procesy ukončené dlouholetými tresty. Myslím si, že většina by se uspokojila, kdyby nám - v tramvaji (šmirgl) života stojícím, bylo umožněno, abychom mohli ty dosud neprávem sedící pustit stoupnout. Proměňme životní úroveň nejvíce se provinivších z dosavadního luxusu na dnešní životní úroveň politických vězňů z padesátých a šedesátých let - a naopak. Postavme zločineckou organizaci Stb mimo zákon a zveřejněme jména všech příslušníků a prokazatelných spolupracovníků této, jak jsem přesvědčen, doposud fungující organizace. To vše s tím, že to bude ten poslední, konečný krok v tomto směru.

Někteří z vás si teď (a možná právem) řeknou, že autorovi této úvahy není nic svaté a článek prohlásí za kacířský a štvavý. Není tomu úplně tak. Vedení Občanského hnutí jsem si vybral proto, že mají největší soustředěnou moc ve federaci a jsou nejméně čitelní pro člověka nezabývajícího se politikou. Jejich nezvolení, případně alespoň neúčast ve vládách, by hodně napomohla ozdravění naší společnosti, a zákony předkládané vládami parlamentům by nebyly takovými legislativními, především však obsahovými mrzáčky. (Původně předložený návrh zákona o půdě atd. a pod.). Neexistují ovšem jen tyto známé osoby, které nám televize a naprostá většina denního tisku prezentují jako nenahraditelné, ale jsou i skutečné osobnosti. Václav Benda, předseda KDS a Pavel Bratinka, předseda ODA, kteří jako první osobnosti disentu pochopili, že politiku je nutno dělat profesionálně. Další osobnosti disentu Rudolf Battěk, který si díky své moudrosti a rozvaze jako jeden z mála zachoval svoji čistotu. Liberálové (ti skuteční z LDS) Emanuel Mandler, Karel Štindl, Bohumil Doležal se svou jasnou představou o budoucnosti, na hvězdném nebi osamělý bojovník za debolševizaci Bohdan Dvořák - předseda KAN, Stanislav Devátý, ke kterému nemusím nic dodávat, Klára Samková (zvolená za ROI), známá svým nekompromisním přístupem ke špatnostem všeho druhu, bojovník proti lidské hlouposti Michal Malý (ODS), z politiků slovenských pánové Mlynárik, Kučerák a Fedor Gál, čelící pozůstatkům fašisticko-komunistické výchovy a myšlení, rasismu a antisemitismu.

Na závěr chci poprosit vás, kteří si neztotožňujete zastupitelskou demokracii s kabinetní politikou, kteří odmítáte propojení bývalých a současných mocenských center a máte fungující pud sebezáchovy: schovejme si toleranci ke vzájemné diskusi a pusťme se společně do rudé, pěticípé zrůdičky, zubící se na nás zpoza každého rohu. Dokud je čas.

František Kostlán

Klub demokratické pravice - Hnutí za občanskou svobodu