--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Causa: jméno Kateřina Perknerová
Zdroj: NN Ročník........: 0004/008 Str.: 004
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Tisk, vycházející u nás v polistopadové postkomuistické éře, lze rozdělit zhruba do dvou částí: Na bulvár a nebulvár,resp. neseriozní či seriozní, okrajově též na levicově nebo pravicově zaměřený. Takže, vezmeme-li například takové Rudé právo, můžeme zcela jedoznačně určit jeho místo v daném spektru. A je celkem logické, že většina novinářů si hledá svou působnost právě podle zaměřění toho kterého periodika. Ne, není účelem následujících řádků klasifikovat žurnalisty ani sdělovací prostředky, do kterých píší. Je to výlučně jejich problém a záleží na veřejnosti, o co zrovna má zájem. Pokud se dotýkáme této věci, tak pouze proto, abychom čtenářům přiblížili jednu aféru, která v posledních týdnech kulminuje a u jejíž zrodu stojí zmíněný už deník Rudé Právo. Přesněji jedna jeho čelná redaktorka. O co jde?

Dne 10. září 1993 vyšel v Českém deníku příspěvek Obludnost Perknerové. Autor, M. Stoniš, v něm napsal, že Kateřina Perknerová je "podle důvěryhodných zdrojů Ministerstva vnitra" držitelkou konspiračního bytu StB. Což posloužilo citované paní redakorce jako důvod k podání žaloby. Při projednávání celého případu, ve čtvrtek 13. ledna před měsským soudem Praha, pak "Kateřina Perknerová předložila soudu negativní lustrační osvědčení" (viz Rudé právo ze 14. ledna l994, článek Kudláček soudu přiznal, že nemá důkazy o údajné spolupráci K. Perknerové s StB). Týž den Český deník reagoval odpovědí s názvem Přes čisté lustrační osvědčení byla Perknerová donašečkou (značka -lkh-), kde uvedl některé konkrétní údaje, polemizující s tvrzením paní redaktorky. Bohužel jen zkratkovitě. Zkusme se proto na celou záležitost týkající se jména Kateřina Perknerová a jeho vazbeb na agenturní sítě Státní bezpečnosti podívat poněkud podrobněji. První zmínka

se v této souvislosti objevuje v dubnu l991, a to v interním seznamu tehdejší Federální informační služby (FIS).Jméno Kateřina Perknerová je zde zaznamenáno s poznámkou Špígl, Právo lidu - KTS (kandidát tajné spolupráce) - propůjčený byt. (Na předešlém řádku se ovšem skví další zajímavé jméno: Stanislav Perkner. A u něj MON (Mezinárodní organizace novinářů, kde ono jméno zastávalo funkci ředitele mezinárodní novinářské školy, což byla expozitura StB a KGB, o čemž už bylo sneseno důkazů bezpočet - pozn.autor) - Špígl - A (agent). (Jen pro pořádek uvádím, že výše použitý dokument se prostě jednou ráno objevil v některých redakcích některým redaktorům na stole. Taktéž se "záhadným způsobem" ocitl v kapse několika poslanců bývalého Federálního shromáždění a nejméně jednoho náměstka federálního ministra vnitra.) Zřetelnější důkazy

mající vztah ke jménu Kateřina Peknerová najdeme ovšem v několikastránkovém elaborátu FIS, který spatřil světlo světa zřejmě v červnu téhož roku. V něm je ono jméno opět přímo spojováno se Špíglem a konstatuje se, že Kateřina Perknerová patří k autorům nejčastěji publikujícím ve zmíněném periodiku. Doslova se zde pak píše:

Redaktorka Peknerová Kateřina, nar. 23. 12. 1960 Praha, rodená Knoblochoá, bytom Praha 4, Chodov, Kvasnicová 1494/40, predtým zamestnaná v Čsl. televízii Praha. Manžel PhDr. docent Dr. Pekner Stanislav, CsC., nar. 12. 10. 1946 Kladno, zamestnaný UK Praha.

Perknerová bola od 28. 6. 1988 kandidátkou na tajnú spolupracovníčku 2. odoru 3. oddelenia X. správy (v té době kontrarozvědka, II. odbor měl na starosti kulturu, vědu, umění, pozn. autor) ZNB. Dňa 3. 10. 1989 bol jej spis kr. názvu Éter prevedený na II. správu ZNB, 11. odbor (emigrnti a boj proti nepřátelským ideologickým centrům, pozn. autor), 4. oddelenie. Perknerová styk s MV prerušila z dôvodu založenia rodiny. Bola smerovaná do ÚR TN (ústredná redakcia televíznych novin). Pre svoje vyhranené politické názory ju vtedajšie opozičné politické prostredie v ÚR TN medzi seba neprijalo. Z toho dôvodu mala slabú výslednost. Dňa 6. 7. 1988 podpísala sľub o mlčanlivosti. Číslo zv. 35747. (A stejně jako předešle: jen pro pořádek uvádím, že uvedený dokument se prostě jednou ráno počátkem roku 1992 zcela náhodou ocitl na mém redakčním stole. Předtím se ale v létě předešlého roku taktéž "záhadným způsobem" ocitl v kapse jistých poslanců bývaého Federálního shromáždění a nejméně jednoho náměstka federálního ministra vnitra. Dlužno také podotknout, že se prostřednictvím někdejšího důstojníka dřívější městské správy VB Praha a dnes redakora jednoho pražského večerníku dostal vzápětí po svém vzniku do rukou ministra vnitra České republiky JUDr. Tomáše Sokola a přes něj zpět k řediteli FIS. Proč tento detail? V souvislosti s oním dokumentem totiž autora tohoto článku vyšetřovala inspekce FIS. Na podnět obou posledně zmíněných funkcionářů, prý pro podezření k napomáhání úniku informací a možná i šíření poplašné zprávy. Ale, to patří spíš do jiné kapitoly a není to předmětem tohoto příspěvku ...

Co dokument neuvádí,

to jsou podrobnosti a konkrétní údaje vztahů jména Kateřina Perknerová ke Státní bezpečnosti. Určité jasno do toho vnesl až Denní Telegraf ze soboty 12. února 1994 v článku Dušana Šrámka Se státní bezpečností spolupracovala i redaktorka Kateřina Perknerová. Vzhledem k závažnosti zveřejněných faktů je vhodné jeho některé části doslovně ocitovat: Návrh na založení osobního spisu vzešel 28.června 1988 na základě pohovorů a opakovaných konspirativních styků. Souhlasila (tj. Kateřina Perknerová, pozn. autor) s dalším konspirativním stykem a byla "ochotna předávat poznatky státobezpečnostního charakteru". Záznam číslo jedna se týkal názorů komentátora Hlavní redakce televizního vysílání Tomáše Jungwirta na emigraci československých fotbalových reprezentantů. Na druhé schůzce 8. září informovala Perknerová o názoru redaktora ÚR TN Josefa Morávka na proces s bývalým ministrem vnitra SSSR Jurijem Čurbanovem. O čtrnáct dní později informovala o názorech redaktora ÚR TN Milana Tománka na současnou situaci na Kubě. Mimo československou televizi informovala na jedné schůzce v listopadu 1988 o negativních názorech redaktora Čs. sportu Františka Černocha na stránkách Dikobrazu ke jmenování nové federální vlády. Ještě na jaře 1989 se uskutečnily poslední schůzky. Na první z nich, 4. dubna v restauraci Akropolis, předala své poznatky k Jiřímu Hrabovskému. Týkaly se tehdy hrozící stávky v TOS Hostivař. Prvního května se konala schůzka v rámci bezpečnostních opatření v prvomájovém průvodu v Praze. Získané poznatky byly okamžitě předány k dalšímu využití. Poslední schůka se uskutečnila 22. června a týkala se předání poznatků "k názorovému klimatu mezi pracovníky ČST". Čtvrtého srpna byl pak předložen řídícím důstojníkem návrh na uložení spisu. Důvodem bylo to, že "má zájem o založení rodiny, z čehož plyne přerušení spolupráce na dlouhou dobu". Druhým důodem bylo, že "její politické názory jsou známé a opoziční prostředí v ČST ji nepřijme. Lze ji využít jako důvěrníka." Do této kategoie byla také Perknerová převedena z kategorie kandidát tajné spolupráce...

Na schůzce, která se uskutečnila v budově ÚV Svazarmu 20. řezna 1989 a z níž zešel závěr nedoporučující zavést Perknerovou jako agentku StB, bylo přesto konstatováno, že se "kandidát tajné spolupráce jeví jako vhodný pro spolupráci".

V materiálech StB se nachází také kádrový dotazník Perknerové, jenž předala 6 prosince - opět v oblíbené restauraci Akropolis. V dotazníku se uvádí: členka KSČ od roku 1981, třikrát diplom za práci v SSM, předsedkyně ZO SSM na gymnáziu i ZO SSM na filozofické fakultě KU. V žiotopise uvádí "důsledně komunistickou výchovu, od dětství četla Rudé právo, z vlastní iniciativy vystudovala Lidovou univerzitu marxismu-leninismu, byla delegátkou sjezdu SSM."

(V rámci informovanosti čtenářů dlužno podotknout, že dne 15. února 1994 Rudé právo v článku Kateřina Perknerová podává trestní oznámení na redaktora Denního telegrafu Dušana Šrámka zveřejněná fakta popřelo...)

Další souvislosti

se jménem "Kateřina Perknerová" ? Jsou dost zajímavé a z určitého hlediska i poučné. Přinejmenším proto, aby si čtenář udělal jasno a mohl zaujmout k případu vlastní stanovisko. Například: budeme-li vycházet z citovaného už dokumentu FIS, tak zjistíme, že v inkriminované době roku 1991 se toto jméno vyskytovalo v bezprostředním okolí dalších jmen, majících konkrétní vztah k StB a pracujících v té době také ve Špíglu. Namátkou je možné uvést například jméno, uváděné jako manželka jednoho známého pražského kriminalisty, a to redaktorka Žáková Dagmar, rod.Hamplová, predtým vydatá Petružálková, nar. 28. 1. 1954 Banská Bystrica, bytom Praha 7, Holešovice, Osadní 37/716. Osoba s tímto jménem od roku 1982 pracovala v Čsl. televízii Praha ako redaktorka Aktualit. Jej manžel, npor. Ž. F., nar. 4.3. 1945 Náchod, zam. MV ČR od 15. 12. 1973. Od roku 1982 je náčelníkem oddelenia... Žáková Dagmar bola od r. 1983 do r. 1987 tajnou spolupracovníčkou 7. odboru (emigrace, cestovní kanceláře, vyjíždějící do zahraničí) l. oddelenia II. správy ZNB. Krycie meno Soňa. Jejím strýkom bol bývalý nám. MV ČSSR Kováč - prípad Babinský.

V materiálu FIS ze dne 21. 6. 1991 (INFORMACE pro ředitele AOP-1 Akce "Polednice") se vyskytuje v okruhu spolupracovníků jména Kateřina Perknerová další jméno:Ivo Chlup. Píše se tam,že ... u pracovníka redakce, uvedeného již v Informaci ze dne 17. 6. 1991, Chlupa Ivo, nar. 30. 3. 1931, bytem Praha ... lustrace pozitivní. Bývalý řídící orgán Machatý. Spis Chlupa skatrován. Machatý součástí II. - 10. 2., tj. vnitřní nepřítel - ochrana Národní fronty (veřejnosti je znám zejména jako řídící orgán agenta StB, polistopadového předsedy Čs. lidové strany a mísopředsedy Federálního shromáždění pana Bartončíka, pozn. autor) ...

(Opět jen pro pořádek: i u tohoto materiálu platí to, co o předešlých dvou, z nichž jsme zde citovali. Včetně oněch jistých poslanců FS a nejméně jednoho náměstka federálního ministra vnitra.)

Na závěr

ještě několik malých konstatování. V žádném případě není účelem tohoto článku prokazovat, že Kateřina Perknerová, dnešní redaktorka Rudého práva, má jakoukoliv spojitost s jménem Kateřiny Perknerové, které je ve výše citovaných materiálech uváděno coby kandidátka tajné spolupráce StB a držitelka konspiračního bytu. Jednak ta první předkládá negativní lustrační osvědčení, a pak, rozhodnutí v této věci je záležitostí příslušného soudu, nikoliv mou. (I když by stálo za to vědět, kolik těch lustračních osvědčení paní redaktorka má, jestli jedno nebo dvě, a jaké je tam datum.) Z týchž důvodů je proto zbytečné zkoumat, je-li redaktorka Rudého práva Kateřina Perknerová identická s onou Kateřinou Perknerovou, působící v té době ve Špíglu, později v Dobrém jitru (podle tiráže šéfredaktor Ivo Chlup, zástupkyně šéfredaktora Kateřina Perknerová, majitel deníku jejich spolupracovník ze Špíglu František Křivánek), Právu lidu, Halo novinách a Venkovu. Rovněž tak není smyslem těchto řádků posuzovat materiály, jež v Rudém právu Kateřina Perknerová publikuje a porovnávat je s těmi, které jsou publikované ve Špíglu pod značkou jména Kateřiny Perknerové. To nechť laskavý čtenář ohodnotí sám. Navíc, vzhledem k předloženému negativnímu lustračnímu osvědčení paní redaktorky ani nemohu. Bylo by to zavádějící a nečestné. Ledaže by se o mě Rudé právo a Špígl otřely a Kateřina Perknerová na mne podala podle ş 206, odst.2 trestního zákona trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu pomluvy.

Jiří F. Pilous