--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Otevřený dopis vedení KPV v Brně
Zdroj: NN Ročník........: 0005/002 Str.: 001
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Konfederace politických vězňů Hybešova 71
Brno
Věc: Otevřený dopis vedení odbočky v Brně
Jako řádný člen odbočky KPV Brno, č. čl. průkazu 266 ze dne 15. 3. 1994, si do voluji vyjádřit svůj názor na současnou situaci v organizaci KPV. 1. Vedení odbočky KPV v Brně, a tím i vedení celorepublikové je převážně v ruk ou strany ODS. V důsledku té známé skutečnosti, že strana ODS je zásadně proti důsledné nápravě křivd minulosti, dostává se vedení KPV do neřešitelné situac e, protože zájmy a celkový směr vývoje strany ODS a KPV jsou v zásadním rozpor u. Z této prekérní situace vyplývá známá politická slabost a nízká pověst KPV na veřejnosti při zastupování oprávněných zájmů členů KPV a při prosazování po litiky nápravy křivd minulosti. Abych nechodil daleko: viz např. zpochybňování nálezu Ústavního soudu ve věci zákona č. 87/91 ze strany člena ODS, ministra Dr. Nováka a dále dosud stále marná snaha KPV o potrestání alespoň žijících čl enů ÚV KSČ.
2. Když jsem v červnu t. r. na schůzi KPV v Brně v souvislosti s kritikou ne d ost úspěšné činnosti vedení KPV (viz např. Zpravodaj KPV č. 6/94) oznámil zalo žení strany DEU, která bude narozdíl od ODS skutečně a konkrétně prosazovat po litiku nápravy křivd minulosti a potrestání viníků (tedy osob a nejen systému) , a že tedy strana DEU bude spojencem KPV, byla moje strana (t.j. DEU) ze stra ny některých funkcionářů odbočky v Brně zesměšňována a já osobně doslova ukřič en. Je pravda, tehdy v červnu 1994 byla Demokratická unie teprve ve stavu zrod u, ale dnes po komunálních volbách se ukazuje, že bude hrát důležitou a stále rostoucí roli v našem politickém životě.
3. Když jsem se dozvěděl v listopadu 1994, že do funkce právního poradce odboč ky KPV v Brně je navrhován sice bývalý politický vězeň, ale před zavřením člen KSČ, byla míra mé trpělivosti a tolerance dovršena, a proto jsem se rozhodl v ystoupit z KPV a vstoupit do nově založeného "Sdružení bývalých politických vě zňů v Praze", což tímto činím.
Je mi líto, že dochází k tomuto drobení sil, ale soudím, že je nadále neúnosné , aby KPV předstírala nadstranickost a ve skutečnosti byla ovládána tou politi ckou silou, od níž dnes ani KPV, ale i naše skutečně demokratická veřejnost ne může očekávat žádnou konkrétní pomoc a podporu při budování právního státu. JUDr. Jaroslav Klenovský
předseda 21. organizace Svazu bojovníků za svobodu
a tajemník MO-DEU v Brně
Co: Sdružení bývalých politických vězňů ČR, Praha, Na poříčí 6, 110 00 Praha 1 Redakce Českého deníku, Na Florenci 19J A K D Á L S "L U S T R Á K E M". Do konce účinnosti zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další pře dpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích, zbýva jí dva roky. Jak se s tím vyrovnají na Slovensku je jasné po volebním vítězstv í Vladimíra Mečiara. U nás se hovoří o prodloužení jeho účinnosti. To však nez ůstalo bez odezvy, zejména u těch, kterým není onen zákon po chuti. J e d n o z n a č n í.
Názory po třech letech uplatňování lustračního zákona se různí. Zásadními jeho odpůrci zůstávají ti, kteří jednoznačně neprošli jeho sítem, tedy příslušníci StB, bolševičtí bosové, milicionáři atd., zkrátka osoby spadající pod ustanov ení ş 2 odst. 1, písmena a, d až h , zákona. O nich se však příliš nehovořilo ani nepsalo. P r o b l e m a t i č t í.
Předmětem mnoha diskuzí byli spolupracovníci StB. Fakt, že autoři zákona příli š mnoho o práci StB s její agenturou spolupracovníků mnoho nevěděli, nešlo-li však o záměr, vyplývá již ze samotného textu dvou ustanovení zákona, a to pod písmeny b a c odstavce 1 ş 2, zákona. V případě vědomých spolupracovníků StB, o nichž hovoří ustanovení písmeny c výše uvedeného paragrafu, nakonec rozhodl Ústavní soud a vyloučil je z účinnosti lustračního zákona.
Z d r o j e p r o b l é m ů.
Terminologie, kterou právě o spolupracovnících StB lustrační zákon používá je nepřesná. Práci s agenturou spolupracovníků StB řešily vnitřní předpisy Minist erstva vnitra, rozkazy ministra, jichž bylo více, tak jak se StB vyvíjela. Měn il se i způsob získávání spolupracovníků StB, motivace ke spolupráci s ní, jak ji specifikovaly jednotlivé rozkazy ministra vnitra i cíle k nimž byla činnos t spolupracovníků StB zaměřována. To vše se nepodařilo autorům zákona zapracov at a je jim to tedy oprávněně vytýkáno. Tento nedostatek zákona má svoje důsle dky. Jimi jsou též soudní spory vedené těmi, kterým vydalo Ministerstvo vnitra osvědčení o jejich evidenci v registrech spolupracovníků StB. Tito, tak zvaně pozitivně lustrovaní, pak požadují na soudu vyslovení neoprávn ěnosti své evidence, někteří se dožadují likvidace všech údajů o takové své ev idenci.
V této souvislosti je třeba upozornit na poměr množství osob zaregistrovaných jako spolupracovníci StB a těch z nich, kteří podali žalobu. Je to proti žalob cům ohromný rozdíl.. V tisku byla zmínka o asi 500 žalobách a registrovány jso u tisíce osob. I to o něčem svědčí a zasloužilo by si to důkladnější analýzy. O d m í t a v é n á z o r y.
Názor těch, kteří se soudí o obsah svého lustračního osvědčení je také jednozn ačný. Všichni v něm vidí zákon špatný, ne-li přímo stalinský, vedený heslem, " když se kácí les, lítají třísky". Ba ani soudci na lustrační spory nehledí s n adšením. Někteří je nazývají Rumlovými třískami.
Komentovat názory prezentované v Rudém právu, například panem Dostálem, je zby tečné potud, pokud víme, že jeho články jsou spíše pro pobavení, než pro pouče ní. Avšak, nebylo by Rudé právo dostatečně rudým, kdyby neovlivňovalo veřejné mínění pro někoho žádoucím směrem. Ptá-li se pan Dostál, jaké škody způsobili pozitivně lustrovaní, lze mu odpovědět. Čadek z banky Bohemia je dostatečně pá dnou odpovědí. Z úspěchů privatizace se těší více ti, kteří spoluprací s býval ou StB získali různé výhody a výhodná výchozí postavení. A budou to spíše oni, kdo získají vstupem České republiky do EU či NATO. Že si svůj podíl zajistí z působem, jemuž se naučili již za vlády bolševika, tedy parazitováním na cizí p ráci, je více než pravděpodobné.
C o z j i š ť u j í s o u d y.
Bylo to již vícekrát na stránkách NN řečeno. Soudy zaměřují své šetření na opr ávněnost evidence či registrace žalobce jako spolupracovníka StB. Ze všech jim předložených důkazů zkoumají, zda bylo zaevidování žalobcovo v souladu se smě rnicemi pro takové zaregistrování platnými v době, kdy k zaregistrování žalobc e došlo.
Korunou takových důkazů je slib spolupráce, který nemusel být vždy, tedy v kaž dé době a v každém případě, písemný. Samotný písemný slib - závazek ke spolupr áci, je součástí listin založených ve svazku spolupracovníka StB. Nebyl-li sli b proveden písemnou formou, obsahuje svazek alespoň záznam o jeho uskutečnění. Jsou však časté případy, kdy se svazek nezachoval, byl skartován podle směrni c o skartaci, nebo byl zničen na sklonku roku 1989 svévolně. Pak nezbývá, než dokazovat svědeckými výpověďmi bývalých příslušníků StB, kteří zaevidování žal obce jako svého spolupracovníka provedli. Zde však je soud odkázán na věrohodn ost slov vyřčených pod přísahou a je povinen k takovým svědectvím přihlédnout. Pokud svědek prohlásí, že zaevidoval žalobce jako svého spolupracovníka bez j eho vědomí, není dále co dokazovat a to i v případě, že ve svazku jsou písemné záznamy spolupráci žalobcovu potvrzující. Soudu nezbyde, než určit neoprávněn ost evidence.
Pokud se nezachovalo z písemných materiálů více, než řádka v registru svazků, pak se soudy kloní k tvrzení žalobcově, že s StB nespolupracoval. S ohledem na závažnost pozitivní lustrace žalobce, se soudům nelze divit. Řádek v registru nemá žádnou vypovídací hodnotu o správnosti či oprávněnosti takového zaregist rování. Vyslovit tedy oprávněnost evidence žalobce jako spolupracovníka StB by bylo ze strany soudů skutčným naplněním hesla "když se kácí les, lítají třísk y".
Černý Petr zbyl tedy v rukou toho, kdo je ze zákona povinen vydávat osvědčení podle lustračního zákona. Tím je Ministerstvo vnitra, které však není oprávněn o přezkoumávat správnost údajů v registru svazků StB.
Shora uvedený rozpor by měl být předmětem k zamyšlení pro ty, kteří chtějí pla tnost lustračního zákona prodloužit, či jej novelizovat.
S v a z k y.
Při soudních procesech pozitivně lustrovaných se soud zabývá obsahem svazků sp olupracovníků StB, pokud tyto svazky fyzicky existují, pokud nebyly zničeny, t řeba na poslední chvíli a způsobem za nějž byli potrestání estébáčtí bosové Lo renc a spol. Žalobci se mnohdy ohrazují, že nikoho přeci neudali. Takováto tvr zení však ani svazky spolupracovníků StB zpravidla neobsahují. Pokud by někdo hledal udavačské zprávy podávané jednotlivými spolupracovníky S tB, musel by pročítat svazky založené na osoby socialistickému státu nepřátels ké nebo jinak nebezpečné. Takovými svazky jsou svazky signální, založené na ta k zvané prověřované osoby a na nepřátelské osoby.
Tím nelze říci, že svazky agentů StB jsou bez zajímavosti. Lze z nich i zjisti t, že práce řídících důstojníků trpěla stejnými neduhy jako práce ostatních bu dovatelů socialismu, tedy šlendriánem, podvody, falšováním výkazů atd. J a k z t o h o v e n.
Pokud by se někdo kompetentní zamýšlel nad dalším osudem lustračního zákona, p ak pouhé prodloužení jeho účinosti je jednoduchým, nic neřešícím východiskem. Je třeba důkladné analýzy toho, co se od vyhlášení jeho účinnosti stalo. A tep rve na základě takové analýzy navrhnout jeho novelizaci.
Stejnou však chybou, jako by bylo prodloužení jeho účinnosti, by bylo vyčkat p rostě 31.12. 1996 v poklidu a pohodě. Znalosti, které získali všichni ti, kteř í se museli lustračním zákonem zabývat, ať již to byli soudci, advokáti, praco vníci Ministerstva vnitra je třeba využít tak, jako se využívají jiné historic ké poznatky.
Nyní, po třech letech účinnosti lustračního zákona mohou poznatky získané při jeho aplikaci napomoc uskutečnění toho, proti čemu není nikdo, ať patří mezi k ritiky či obhájce lustračního zákona. Nyní již lze najít cestu ke zpřístupnění svazků oprávněným osobám, tedy těm, kterým režim, za jehož vlády byly svazky založeny, způsobil škodu. On to totiž nebyl anonymní režim, byli to lidé, kteř í jeho jménem a pod záštitou jeho moci škodili jiným. Upírali jim základní lid ská práva, pronásledovali je tehdy, pokud tato práva realizovali. A projde-li jim to, budou to oni a jim podobní dělat dále. Jedni z nich budou udávat, jiní budou falšovat různé údaje ke škodě spoluobčanů.
V Praze dne 29. prosince 1994, pro NN Vladimír Kolář