NECENZUROVANÉ NOVINY
Občasník pro kontrolu moci zdola a shora
Číslo 1/1997

Naše zásada:
MINIMUM SLOV, MAXIMUM INFORMACÍ a MYŠLENEK...

PREMIÉR TUČŇÁKŮ

      Na Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu se nechal Václav Klaus opět slyšet, že je pro radikální řez a chce zcela odbourat sociální stát. Ve své argumentaci zašel tentokrát tak daleko, že mu vadila existence sociálního státu i v západní Evropě. Připomeňme si, že tento názor je podobný intencím thatcherismu, kterého se zkušení Britové včas zbavili, než jim stačil napáchat nevratné škody. A nikoliv náhodou to byla lady Thatcherová a John Major, kteří přijeli do Prahy, aby v politicky motivovaném předvolebním "reklamním šotu" podpořili Václava Klause v médiích. Zbavit stát sociální zodpovědnosti, a jak dokazují i jiné výroky současného premiéra, navzdory jeho lišáckým vytáčkám, jakékoliv zodpovědnosti, ovšem nastoluje otázku, proč stát dosud vůbec máme. Vždyť již Marx kdysi prohlašoval, že jednou zanikne, až se rozšíří komunistický ráj všude po světě. Nemíním Václava Klause podezřívat z toho, že by opustil svoji pravicovou věrouku a začal šilhat opět po Marxovi. Svá studentská léta má již přece za sebou a k jeho současným výrokům jej vedou zcela jiné důvody. I když výsledek může být jako v případě jakéhokoliv extrémismu tentýž. Extrémní přitakání individualismu či spíše egoismu je pro společenství neméně zhoubné jako vláda kolektivismu. To potvrzují nejen nekontrolovatelně rostoucí platy vysokých státních zaměstnanců, poslanců a vládních úředníků na straně jedné, ale i nefunkčnost, až zbytečnost státních úřadů, policie a justice na straně druhé. Když si mocenská vrstva u nás dělá co chce, výsledek je v prohlubující propasti mizející vrstva bezmocných chudáků, okrádaná finančními podvodníky všeho druhu, o střední třídě, se kterou stojí a snadno padá každá demokracie. Civilizovanost společenství se projevuje stupněm solidarity, tedy mírou sociální pomoci slabším. Což dnes často bývají lidé s různými morálními, kulturními či ekologicky motivovanými zábranami, tedy méně schopní všeho, včetně zločinu. Mnohdy mezi ně patří i lidé s celkovou snahou pracovat, bohužel s malou schopností podnikavosti a proto na trhu tzv."služeb", což je mnohdy jen zástěrka pro spekulaci a často i mnohem horší věci, neobstojí. Kdo jim ale může pomoci, když lidský kontakt nahradila lhostejnost vyjádřená dnes krčením ramen a protaženým šklebem pana premiéra? A odkud se bere takový výraz? Nejspíše má původ v jakési zablokovanosti tvořivé duchovní kapacity, protože ten kdo neumí mít ruku nabídnutou k darování, k tomu ani nic nepřichází. Vždyť co jiného je pohyb peněz, než pohyb a výměna energií. Že jsou takoví liberální ochránci sobectví jako Václav Klaus v čele společnosti, nepřekvapuje v době, kdy i Světová banka přiznává, že devadesát procent finančního oběživa globálně slouží pouze ke spekulativním účelům. Jak můžeme od lidí, jejichž jedinou pracovní náplní a zájmem je přesunout co nejvíc peněz do vlastních kapes, očekávat soucit s čímkoli? Kdo ale potom jiný než stát má lidskou solidaritu zaručit a chránit v časech, kdy vládne u nás bezohlednost a materialismus, jehož pravé orgie mnohým byly umožněny teprve po prvních vítězných volbách koalice v roce 1992? Vždyť tolik zakomplexovaných a minulým režimem ušlápnutých bytostí a z nich právě ti nejkřivější, se mohou dnes realizovat a mít moc existenčně likvidovat jiné. Pokud Václav Klaus předpokládá jakousi dobrovolnou charitativní pomoc mezi občany, kdy čerství zbohatlíci budou dávat milodary těm, kteří jsou bez prostředků, pak je utopistickým socialistou z počátku 19. století a nikoliv "pravicovým" předsedou ODS. Bohužel tato naivita Václavu Klausovi nehrozí ani omylem. Stejně, jako jisté náznaky verbální filantropie, které lze u něho postřehnout pouze před blížícími se volbami. Na druhé straně nepřekvapuje, když si tento "geniální ekonom" ve své zmínce o státním rozpočtu za rok 1996 pochvaloval, jak je rozpočet vyrovnaný a přitom končil neuvěřitelným propadem. Jen deficit zahraničního obchodu se loni zvýšil o 50 %. Oficiálně se sice tvrdí, že země dováží mnoho moderních výrobních zařízení, ale podle zahraničních odborníků prý je "mezi tím zařízením i mnoho magnetofonů". I to svědčí o tom, že Češi jsou mnohem pohodlnější než honkongští či singapurští kuliové, kteří by nejspíše vyhovovali ekonomickým projektům v hlavách technokratů z ODS. Češi ale postrádají onu jednoduchou asijskou mentalitu tvrdě pracovat za hrst rýže od rána do večera a to tak vytrvale, až by se dostali do kruhu vyspělých zemí. Proto také Vladimír Dlouhý může říci, že tygři ve střední Evropě nejsou. Ví totiž o čem mluví. Od doby, kdy je Václav Klaus premiérem, lze u nás, navzdory jeho slovům, zaznamenat značný ekonomický propad, který ostatně vedl i k vytvoření balíčku "korekce hospodářské politiky a dalších transformačních opatření". Pokud mluví o prosperitě, míní pouze prosperitu pro bývalé komunistické papaláše, estébáky, vexláky a předáky současného establišmentu moci. Tedy předevší pro lidi, kteří nevytvářejí žádné hospodářské a kulturní hodnoty, ale pouze spekulují, živí se slovy a prodáváním práce jiných. Náš stát se ale jako celek nemůže uživit těmito spekulacemi, maskovanými podvody a pouhými službami, když dosud nedošlo k zajištění podmínek pro nový výzkum a rozvoj technologií a hlavně k restruktualizaci velkých podniků, které by mohly zajistit rovnováhu mezi dovozem a vývozem kapitálu. Podnikatelé středních vrstev zápasí o holé přežití vysáváni bankami, skrze něž, ale i jinudy, tečou miliardy ven ze země. Rozpadá se sociální síť, hroutí zdravotnictví. Zemědělci zaorávají brambory, pěstitelé ovcí pálí jejich vlnu. Vláda přezírá školství. Perspektivy života v důchodu o žebrácké holi jsou pro mnohé z nás reálné. Poslanci bojují především pouze za další výhody pro parlament. Po čerstvých návštěvách v USA nepovažují rozpad veřejné dopravy u nás a zvláště železnic za problém. Ať si každý koupí dobrý automobil, třeba mercedes, jako to dělají Američané. Vždyť i u nás jsou schopní lidé - a myslí tím sami sebe. Václav Klaus do televize jednou řekl, že v této zemi nechce žít. U břehů Antarktidy jsou ostrovy na kterých žijí společenství milionů tučňáků. Každý z těchto tvorů, nosící stejný společenský fráček se stará pouze sám o sebe, případně o svoji samičku a své potomky. Dokonalý vzor pro nesociální stát. Přestože je tučňáků tolik, že padá jeden přes druhého, nikdo mimo svoji rodinu nikomu nepomáhá. Dravci je proto požírají v nesmírných počtech přímo uprostřed hejna. Když se mláďata ztratí či zahynou jim rodiče, ukřičí se k smrti hladem. U takových "pravičáků" by mohl Václav Klaus dělat premiéra, bez obav z projevů jejich nevděčnosti.
Luboš Vydra

* * * * *


Zpět na OBSAH 1/1997

Zpět na stránku NECENZUROVANÝCH NOVIN nebo HLAVNÍ STRÁNKU
inzerat
HTML design Connected by