Jednoho lednového odpoledne roku 1995 jsme byli panem Metjevem pozváni do kavárny Union v nuselském údolí. Rudá obloha nad Vyšehradem prozrazovala, že večer bude mrznout. V kavárně jsme byli představeni panu Olafu Leonhardtovi, tehdy ještě od firmy TADICOM z Jeny. Šlo o velmi příjemného a dobře vypadajícího člověka, jakými dovedli být ti, kteří měli v minulosti co do činění s východoněmeckou tajnou službou STASI. Teprve po tomto setkání, když začal již něco tušit, se náš důvěrný agent z BIS (jejich zrádce) rozhodl, že s námi již nechce mít nic společného. Obával se toho, že se o tom dozvědí jeho nepřátelé na vnitru a bulvární tisk a budou to dávat do souvislosti s jeho případem. Ovšem to dost dobře nechápu, vždyť na vnitru stejně jako v bulvárním tisku jsou také pravověrní příslušníci StB. (Viz. článek Pepina Maracziho "Spolupracovníci komunistické StB ve sdělovacích prostředcích nadále formují veřejné mínění"). A proč by příslušníci STASI, StB, či KGB neměli podnikat? Vždyť někteří z nich to ostatně dělali vždycky. A na nejvyšší úrovni! Zakazovat jím to by bylo stejné, jako zakazovat rybářům chytat ryby, či tygrovi žrát maso. Nechápu, proč vždy protestujeme, když se lidé od nás liší. Neměli bychom protestovat spíše, když se nám podobají?

Firma TADICOM vyráběla supermoderní telekomunikační systém Tadicell. Jde vlastně o systém vyvinutý na konci existence komunistického impéria východoněmeckými a českými zpravodajskými službami (i když současní jeho propagátoři to striktně popírají), schopný fungovat i v průběhu třetí světové války a zajišťovat dorozumívání ostrůvků armád, které by přežívaly na území, vypáleném jadernými zbraněmi. Systém je také dokonale chráněn před odposloucháváním, čímž svého času zneklidnil šéfy NATO, obdobně jako český radarový systém TAMARA, vidící - pokud ovšem vysílají radarový paprsek - i americké "neviditelné" bombardéry.

Vzhledem k tomu, že také Česká republika modernizuje své telekomunikační sítě, systém Tadicell se jí při této příležitosti jeví jako nadějný pomocník. Jde přece o miliardy. S příjemným společníkem, usměvavým panem Leonardem, jsem vedli pro naše noviny tento rozhovor z jehož záznamu uvádím:

Pan Ing. Leonhardt nám vyprávěl, jak v únoru 1994 představili v Jeně SPT Telecomu systém Tadicell. Rozhovory v Praze se později rozvíjely právě na tomto základě. SPT Telecom byl informován ohledně technických parametrů. Šlo mu samozřejmě i o mezinárodní poštu, s tím, že se také jednalo o nasazení jiných mezinárodních systémů. Byla nastolena otázka, jakým způsobem získat co nejvíce telefonních zákazníků a s tím i související rychlost vyřizování přípojek a radiového spojení. Zástupci SPT Telecom poté, při své návštěvě v Belgii a Holandsku, jednali také o tomto systému a informovali se o jeho konkurenci. Protože všechna srovnání mluvila v prospěch Tadicellu, začali mu věnovat větší pozornost. " Dne 25. srpna 1994 jsme jim předali kompletní nabídku a na základě ní vedení SPT Telecom Praha přijalo 15. ledna 1995 pozvání k nám do Jeny za účelem zahájení již detailnějších rozhovorů. Obsahem tohoto setkání byla také jednání s německým SPT Telecomem, aby se naši hosté mohli co nejblíže seznámit se všemi podrobnostmi systému Tadicell", řekl pan Leonhardt.

Na naší otázku, jakéže má systém Tadicell přednosti, pan Leonhardt odpověděl, že první jeho předností je to, že se jedná o velmi moderní systém, vytvořený speciálně pro účastníky sítě. Má špičkové frekvenční plánování, projevující se mimo jiné tak, že účastník zvedne telefon a má zde okamžitě signál. U jiných systémů to trvá přibližně jeden a půl sekundy. Přitom má malou spotřebu energie a je modulární. Krom toho jsou tu další výhody: Velká část servisu a obsluha se provádí přes počítač, který může být v každé oblasti. Vlastní centrála je v jednom systému. To znamená, že funguje obsluha na dálku, nulová čekací doba i diagnostika a servis.

Také výše nákladů oproti konkurenčním projektům byla slibná. "Cena konkurenčních výrobků se pohybuje mezi 1.250 - 1. 600 US dolarů. S naší cenou jsme pod jednou třetinou jejich cen."

Dohoda se tedy zdála být velmi nadějná. Její úspěšnost byla odhadnuta na devadesát procent. Nyní to již záviselo pouze na oficiálním vyjádření ředitelství. To, včetně jeho generálního ředitele pana Nováka, zdá se, že souhlasilo. Jménem německého Telecomu a ředitelství v Erfurtu dostali již pozvání na ohlašovací úřad Gera a současně aby při té příležitosti navštívili Tadicom.

Také přednosti satelitního systému Tadicell jsou dosud nepřekonané. "Náš systém je plně využitelný v případech katastrof nebo také co se týká stavenišť, kde v okolí nejsou žádné infrastruktury nebo na příklad ve vzdáleném území, kde je přesto možné tuto datovou techniku okamžitě použít", vysvětloval pan Leonhardt.

A jest-li to je lepší než s použitím kabelů?

Systém má zprostředkovací techniku uvnitř. To znamená, že na území, které je jím pokryto, může poskytovat interně telefonní hovory a i když tu nejsou použity žádné kabely, tak tento uzavřený systém je přes satelitní zařízení spojen s celým světem.

Systém Tadicel má oproti konkurenci také tu výhodu, že jej lze napájet maximálně 1100 watty na 1000 účastníků. Přitom konkurence na podobný systém potřebuje, na základě jejich technických konstrukcí, zhruba 20 KW. Systém Tadicell je proto možné využívat i se solárními bateriemi. Jedna z největších výhod je ta, že systém není možné odposlouchávat. Možnosti odposlechu souvisí s tím, že běžné systémy mají kolem dvaceti účastníků, kteří mohou paralelně hovořit. Jestliže ale má systém Tadicell účastníků přes 1000, z nichž každý dostane svoji vlastní frekvenci, která se neustále mění a kterou si systém určuje sám, potom nikdo nemůže zjistit, na které z těchto frekvencí právě mluvíte. Ke všemu ještě tento systém bude, co se týká přenášených hovorů, zakódován. Oproti jiným systémům je také nenáročný na místo. Pro 1000 účastníků potřebujete 5 rozvodných skříněk (centrál). Plus impulzní skříň, která obsahuje záložní zdroj minimálně na 3 a půl hodiny. Takže když vypadne elektrický proud, její provoz pokračuje dál. Na základě malé spotřeby místa bychom mohli celý tento systém umístit do jednoho kontejneru, který by stačilo vrtulníkem převést kamkoli by jste potřebovali. K tomu přistupuje ještě další výhoda, že je tento systém ekonomický i frekvenčně. Protože my potřebujeme pro 1000 účastníků, z jednoho frekvenčního kotouče, pouze 1, 5 MgHz., zatímco konkurence potřebuje 2 - 3 krát více.

Přesto kdosi neustále rozšiřuje nepříznivé pověsti o tom, že firma Tadicom Jena je na mizině. A co na to pan Leonhardt?

"Tadicom není na mizině, ale je to tak, že náš hlavní akcionář, pan doktor Hauynen, majitel holdingové společnosti v Belgii, nedodržel své finanční závazky. Proto také 22. 12. 1994 se naše firma zúčastnila konkurzu a 23. 12. 1994 vznikla společnost Jena Optik Telekomunikace, na jejíž práci se podílí i firma Tadicom. A ještě toto vám k tomu řeknu: Mrtví nemohou cestovat a já sedím zde. Když mi stejnou otázku položil i německý Telecom, já jsem pány z této firmy k nám do podniku pozval a řekl jsem: Mrtví nemohou nikoho zvát. " Jak vidět pan Leonhardt by se uživil i u sófistů ve starém Řecku, či u rétorů v Římě. "To ovšem znamená, že platy budou i nadále vypláceny, všechny práce běží dál, všechny povinnosti vůči zákazníkům, tedy i SPT Telecom, budou realizovány. My máme dnes jednu velkou výhodu, že firma Jena Optik, jejíž je naše firma dnes součástí, je dceřinou společností zemské vlády Durynska. Také proto je finančně velice silná a je schopná všechny povinnosti a závazky garantovat. Mohu dokázat, že my oproti všem partnerům naše povinnosti bez prodlení plně realizujeme. K tomu máme štěstí, že velké koncerny s velkými výrobními kapacitami, jako na př. kanadská společnost Novatel, stojí při nás. Spojuje nás společné know - how. Všechnu technologii pak přenášejí také od nás i do svých vlastních podniků. Z těchto důvodů jsme se i my naopak výrazně zlepšili. Na trhu jsme se stali výrazně důvěryhodnější. Proto zemská vláda stojí za námi a podporuje nás. Ostatně vaše česká vláda také".

Na dotaz, co je mu známo o firmách Corall či Adicom a zda nejde náhodou o "pirátské firmy", pan Leonhardt odpověděl: "Měli jsme vlastní zastoupení Tadicom komunikační systém s.r.o. se sídlem v Praze, Žitná 52. Jednatelem byl pan Lapka a vaše informace o firmách Corallu či Adicomu mi nejsou známy. Firma Tadicom je seriozní firma, dodržující zákonné podmínky. " Zdá se, že firma Adicom, již pro podobný název s legální firmou, se snaží přinejmenším o obvyklou mimikru, parazitující na popularitě firmy známější."

Proto se pana Leonhardta vzápětí na to obratem ptáme, zda je možné, pokud již došlo k dodávkám zboží mezi firmou Tadicom Jena do firmy Tadicom s. r. o. Praha, že by se tento materiál mohl objevit na trhu pod hlavičkami firem Corall a Adicom.

Pan Leonhardt: " Před týdnem jsme měli rozhovor a s jednatelstvím jsme se shodli na tom, že objem prodeje je na hlavním bodě v Jeně a pouze my v Jeně odsouhlasíme, na jaké úrovni budeme kontaktovat zákazníky a jak se bude pohybovat cenová hladina našich výrobků. Kromě toho také dostaneme pro nás přesvědčující pozitivní nabídku a z tohoto hlediska jsem plně přesvědčen, že jsme připraveni na obchodní spolupráci na smluvní bázi. Potřebujeme smlouvu s jednou jmenovanou českou firmou, že budeme na přesné smluvní bázi rozvíjet naše obchodní aktivity."

Jaké kontakty má firma Tadicom z Jeny s jinými východoevropskými zeměmi? Při mapování současných obchodních stezek si můžeme všimnout, jakou klíčovou roli jako uzlový bod zde hrálo a dodnes hraje Bulharsko. Nejen pro KGB, ale i pro Stasi. Ve všech městech Evropy jsou lidé, kteří pamatují, že kdesi v jejich sousedství čas od času žili Bulhaři, kteří odsud odjížděli za tajným posláním do USA. Osobně, pouze v Praze vím nejméně o třech dobře evidovaných případech. (Jeden z nich, Veselin Rajkov, byl svého času nasazen do zpravodajských her proti NECENZUROVANÝM NOVINÁM, které to však tehdy přežily - pozn. NN)

Pan Leonhardt má jako manažer firmy speciální kontakty do Bulharska, zvláště k největším koncernům na bázi zpravodajské techniky. Z nich jde především o DTT Vorošilov, což je továrna v Sofii. Přes bulharské velvyslanectví má úzké vztahy s hospodářskou radou a panem Minkovem. Jde o společné projekty, také na př. mezi Bulharskem a Řeckem. Z Řecka a Bulharska vedou kontakty pana Leonhardta do Albánie. V Rumunsku má, v oboru transportu, četné kontakty s jeho generálním ředitelstvím a pro spoje, na ministerstvu spojů. Ty odtud směřují opět do Albánie. Jak je získal? Prý přes dceřinou společnost německého Telecomu TT - com. "Kontakty do Tirany pod hlavičkou Tadicomu jsme vytvořili ještě s německým Telecomem, abychom pomohli Albánii. Zavádíme zde telefonní a datové systémy z rezerv německého Telecomu a to za zcela minimální ceny. V Rusku jsme měli velice dlouho kontakty s firmou Astra, ale v dnešním Novgorodě nebyly pro další jednání zatím vytvořeny finanční podmínky. Dále pracujeme na dalších projektech ve spolupráci s holandskou poštou, v Bulharsku. Na Ukrajině se podílíme na telekomunikačním propojení především atomových industrií."

Tento můj záznam neslouží k tomu, abych pana Leonardtha nějak soudil či zostouzel. Charakter jeho práce musel nutně vést k tomu, že spolupráce s tajnými službami pro něho zcela jistě byla nezbytností. Jinak to však u tak schopných odborníků, jako je on, nikde ve světě nejde.

Pan Leonhardt: Samozřejmě, že by se rádi zaměřili právě do R, kde již pracuje konkurence v podobě firem Arixen, Motorla, Philips, Yust. A především Siemens.

"Ale ten my musíme brát tak, abychom byli posledním článkem po Siemensu. Kde již nejdou žádné kabely, tam patříme my."

Tento boj je však ve skutečnosti velice přirozený. Vidíme jej všude kolem sebe, nejen ve společnosti, ale i v přírodě. Telekomunikace jsou nervový systém státu. Z nich vychází i jeho bezpečnost. Technika, která se instaluje má obvykle fungovat 20 - 30 let. Proto se musíme dívat na tuto věc z nadčasového úhlu pohledu. Je jasné, že všechny tajné služby si chtějí do těchto systémů předem zajistit vstupy. Jde totiž o samotný princip obsahu jejich pracovní náplně - totiž získávání informací.

* * *

Musím předeslat, že tento pro nezasvěceného člověka zdánlivě bezvýznamný rozhovor lze zařadit jako malý kamének do velké mozaiky. O tom svědčí i skutečnost, že krátce po jeho skončení 26. 1. 1995 volal ve večerních hodinách zakladatel pražské firmy Tadicom s. r. o. pan ing. Jan Lapka p. Leonhardtovi do hotelu Union a chtěl od něho vědět, co bylo obsahem našeho jednání. V době rozhovoru se prý na území hotelu objevil i pan Aleš Rádl, což je mladý muž atletické postavy s brýlemi typu ala dr. Mengele. Je kamarádem odvolaného ředitele SPT Telecom pana Makovce a pravděpodobně je ve službách pánů Purše a Hanty, o kterých bude řeč ještě později. Je důvodné podezření, že celý rozhovor byl odposloucháván lidmi ve službách pana Baumana z firmy Tadicom Europe GmbH. Ten také na druhý den volal pana Lapku do Prahy a chtěl vědět, kdy dojde objednávka Tadicell. Nejspíše, aby se s nim dohodl na shrábnutí provize. Mnoho naznačuje tomu, že pan Bauman jednal i s "pirátskou" firmou Corall a. s., která kupuje německé výrobky přes italské partnery. Pan Lapka dostal od nemocnice v Pardubicích zakázku na telefonní zařízení od této firmy. Jedná se o 950 přípojek v ceně cca 200. 000 DM. Pan Bauman volal také Metjevovi a řekl mu, že již je na čase, aby ho za všechno to "čmuchání" v hotelu Union uložili do vodorovné polohy. - Což vlastně znamená, že ho považují za jednoho z těch lidí, kterým by smrt ohromně prospěla.

* * *

Mezi našim rozhovorem s panem Leonhardtem uplynulo několik měsíců, když jsem na semináři konaném v Praze 3. 5. 1995 zjistil, že Tadicell se již jmenuje FAS. Proč došlo ke změně tohoto názvu? Položil jsem tuto otázku panu ing. Petru Nádhernému, který zastupoval pana Dynybyla (znáte kořalku téhož jména?), protože shodou okolností navštívil Prahu pan profesor Späth - velice moudrý a vzácný člověk - a pan Dynybyl se mu musel jako hostu pochopitelně věnovat.

* " Došlo k tomu proto, že firma JENOPTIK tento systém vlastně koupila. Měla již před tím v něm 20 % a nyní koupila zbylých 80 %. Protože zde byla nějaká ochranná známka a všechna práva nejsou dosud koupena, jmenuje se to dosud Tadicell a možná, že to u tohoto názvu nakonec i zůstane."

Systém podle pana Nádherného vznikl až v roce 1990 a on má za to, že to vůbec není vojenský systém, ale naopak systém civilní. SPT Telecom bere systém Tadicell jako jednu z možných nabídek. Nesmí se také zapomenout, že kmitočty jsou pevně dané a není jich nekonečně možný počet. Systém Tadicell může fungovat zhruba od 400 - 1200 MgHz. A z toho jsou ještě nějaká pásma vyhrazena pro služby na základě mezinárodních úmluv. Proto leckdo by to rád používal, ale kmitočet nedostane. "Oblast této soutěže je však dost ožehavá a stala se již terčem útoků tisku, takže nikdo nic k tomu neřekne, i když třeba ledacos o tom ví", říká pan Nádherný.

Napadlo mne, že nejspíše naráží i na mé články o Telecomu, zveřejněné před časem v Necenzurovaných novinách.

Ovšem, jak jsem zjistil, nepřicházela v tomto případě v úvahu pouze jen má maličkost. Ringierův Blesk, známý svou poněkud zjednodušenou podbízivou stylistikou ulice, to dal také hned svým čtenářům na vědomí. Novinář z Českého deníku Jiří Kříž "nařknul" 30. 3. 1994 bývalého generálního ředitele SPT Telecom Jiřího Makovce ve svém článku "Jak ve vší počestnosti okrádat republiku o miliardy korun". Skutkem se toho měl dopustit tak, že o Makovcovi prohlásil, že pohrdá zákony a ignoruje veškerá možná logická řešení. " K článku jsem se snažil získat i informace od pana Makovce, ale to mi bylo odmítnuto", hájil se před soudem Jiří Kříž. Kromě omluvy, v nyní již Českém týdeníku, požaduje Makovec i odškodnění ve výši 300. 000,- Kč.

Ale vraťme se k rozhovoru s panem Nádherným, který pokračoval v tomto smyslu: Výhoda systému Tadicell spočívá v tom, že se dá velmi rychle nasadit. V tom má jistou přednost před systémy konkurenčními, jako je třeba systém Hughys, který se nasazuje na příklad v Praze. Jde opět o systém celulární a digitální. Oproti Tadicellu se dá v něm lépe tvořit struktura z menších celulárních buněk pro hustou zástavbu městských lokalit. Tím se tak vytvoří více kanálů na základě velkého množství základen. V principu mohou systém Tadicell a Hughys fungovat vedle sebe a doplňovat se, ale musel by se vyřešit problém s kmitočty. V případě Tadicellu lze k tomu všemu vytvořit ještě velký dosah. Lze jej proto použít především tam, kde žádná telefonizace dosud není. Vezmeme-li jako příklad Bruntálsko, které bez tohoto zařízení bude jinak patřit do zóny hospodářského útlumu, dá se zde použitím tohoto systému udělat hodně pro rozvoj podnikání. A dostaneme-li střední podnikatelský stav i sem, můžeme udělat hodně proti šířící se nezaměstnanosti a bídě v této oblasti. Předpokládáme, že se u SPT Telecomu nakonec prosadí více systémů současně, záleží ovšem, kde a jak co bude nasazeno.

U velkých firem jako Siemens nebo Bell Atlantik je ten problém, že je to často prorostlé s bůhví čím. Při bližším průzkumu vypátráte, že určitá firma se jmenuje zcela jinak a teprve, když jdete do hloubky, tak zjistíte, že na tom další tři jiné firmy mají majoritní podíl. V USA je to pak již vůbec džungle. Většinou je v základě nějaká malá firma, které se nedařilo, tak jí tato určitá superfirma koupila, protože věděla, že "mají nápady". Původní jméno se této firmě pak kvůli image nechalo. Takhle se to již dnes dělá běžně ve světě, takže vidíte pokaždé jinou firmu a teprve, když si někde na tom prospektu přečtete ta malá písmenka, tak zjistíte, že tato firma patří do nějaké skupiny, nebo určitého holdingu. Samozřejmě, že to tak funguje i u těch telekomunikačních společností. Mám za to, že když je u nás již jedna americká firma, nemusela by tu být již jiná, protože jejich vazby v USA jsou pro nás tak nejasné, že se dá u nás zrušit tímto způsobem nakonec i konkurenční prostředí. To platí, jak si dále ukážeme na příkladě tisku, kdy Ringier - Passau Neue Presse - Leo Kirch - firmy na Západě založené s účastí StB a KGB, vytvořily v České republice monopol na informace a tím i doslova znovu nedýchatelné prostředí, jaké panovalo za komunistické diktatury. Bohužel i když nějaký novinářský "šťoural" narazí na to, že v podstatě nejde v případě telesystému o žádnou konkurenci, sotva to může zveřejnit, protože jak si uvedeme, lidé ovládající tisk mají prsty i v této záležitosti. Když si k tomu připočtete beznázorové "švejkovské komunisty", působící jak z vysokých míst ve vládní koalici, ve stranách "levého bloku", tak především ve vysokých úřadech, redakcích masmédií, či ministerstvech, máte z toho nedýchatelné prostředí s jakým dlouho jen tak někdo nepohne. Konkurence se v tomto případě totiž nanejvýš pouze předstírá a někdy už ani to ne.

SPT Telecom má na dodávání svých materiálů určitá pravidla. Jak se však dodržují, si povíme, až budeme psát o pirátských dodavatelských firmách. V případě německého Telecomu to bylo tak, že německá firma, která mu standartně dodávala za standartní cenu, proto si Telecom vymínil, že nikomu jinému nesmí tato firma dodávat levněji. Když chtěly tyto firmy exportovat, tak byly tímto pravidlem omezeny. Dovedeme si pak jistě snadno představit, že taková německá firma je pak schopna to zprostředkovaně prodat, třeba přes Itálii k nám, mnohem levněji, než za co se to prodává v Německu. Svého času, když si německý Telecom vybíral dodavatele, vypsal soutěŽ. Většinou se pak vybral nejlevnější dodavatel, který z objemu dodávek dostal pouze 50 % a na oněch 50 % se vypsala znovu soutěž. Mezitím ovšem ti ostatní zájemci věděli, za kolik dostal zakázku ten první. Tím se snažil tento Telecom tlačit dolů ceny, ale zároveň nemít pouze jednoho dodavatele. V roce 1998 má dojít k demonopolizaci německého Telecomu, která ovšem již probíhá dnes.

U nás zase, v mobilních sítích, se vyčlenila z Telecomu akciová společnost. V českém případě chybí ale rozhodnutí, ve kterém by bylo jasně obsaženo, že ve stávajícím okamžiku může dostat oprávnění i jiná firma než Telecom. Jestliže je akcionářem stát, nebo tyto akcie prodá, to je věc jiná. Jde o to, kdo koupí tu stávající společnost, nikoliv o to, kdo získá ony akcie. Jde o to, aby i jiní mohli získat licenci. Půjčí si v bankách peníze a začnou stavět síť a nabízet své služby zákazníkům. Tak jako to funguje třeba v Anglii, kde je telefonních společností spousta a přijde firma a nabízí zákazníkům, aby si nechali připojit telefon od ní, že budou platit méně.

Bohužel v naší zemi stále vládnou tzv. "třídní zákony" z doby nesvobody a tyto zákony neumožňují stejná práva pro podnikání těm, kteří nejsou v rozhodující garnituře. Tyto zákony zjevně diskriminují menšího a slabšího, proti velkému a silnějšímu, soukromníka před "státním zájmem". V době vlády komunistů to bylo logické, protože komunistická strana si těmito "třídními zákony" jistila pozice, aby mohla v každém případném sporu dostat za pravdu.

* * *

Jak jsem byl později informován pan Leonhardt před námi problémy firmy TADICOM EUROPE GmbH poněkud zlehčil. Nejenže neřekl, že firma byla nesolventní a špatná rozhodnutí vedla k obrovským finančním ztrátám, ale nic nám nesdělil ani o tom, že na podporu TADICOM byla teprve v roce 1994 založena společnost JENOPTIK

Communicacions, aby jí v její nesolventnosti pomohla. Také vláda státu Sasko se snažila podpořit TADICOM 50 miliony US dolarů, co to však bylo proti tomu, když skutečná potřeba výše pomoci byla 500 milionů US dolarů. Proč došlo ke ztrátě jedné nuly mi není jasné dodnes.

Nevysvětlená také zůstává nezodpovědnost regionálního vedení, které zamlčelo durynskému ministerstvu hospodářství skutečný stav podniku a nechalo ho roku 1993 registrovat. Tak se stalo,že již po 15 měsících musela firma TADICOM vyhlásit bankrot. Dr. Lothar Späth, zastupující předseda dozorčí rady firmy TADICOM se nic o chybějících substancí podniku včas nedozvěděl. Z nejspodnějších pater vedení podniku totiž dostával pouze příjemné znalecké posudky.

Asociace provozovatelů místních sítí v České republice měla sice zájem sáhnout po původním senzačním vynálezu telefonního systému Tadicell, bohužel se však zjistilo,že struktura českého vedení však přece jenom není v pozici, aby mohla zajišťovat potřebnou logistiku a instalaci.

Při studiu materiálů podkladů problesklo podezření, že JENOPTIK GmbH, respektive její dceřinná společnost, je sotva oprávněna k jednání s SPT Telecomem v R, do kterého se po bankrotu TADICOMU pustila. Namísto vyzrálého systému Tadicell se bez jakýchkoliv skurpulí pokouší instalovat u nás systém neschopný tak kvalitní funkce, který nazývá FAS ( Fixed Acces). Zdá se,že jde opět o řízené šlendriánství, ve kterém budou mít opět navrch "medvědáři".