V zahraničním tisku se objevily zprávy, že se pomocí nejmodernějších technologií je možné s přesností až na desítky metrů určit polohu a tím i jeho majitele. Při přenesení polohy do elektronické mapy se tak snadno zjistí, kde se daná osoba pohybuje !!!
Základní principy určování polohy telefonu
Princip lokalizace polohy mobilní stanice
Lze zjistit, kdo volal a kdo byl volán
Odposlouchávání není tak obtížné
Chcete-li se uchránit - netelefonujte!
Pokud by byli sledováni všichni majitelé mobilních telefonů, nebylo by snadné ani odhalit, kdo z nich se v tu dobu na kterém místě schází. Uložená data tak umožňují například rekonstruovat, kde se držitel mobilu v určitém (třeba i několikaměsíčním) období pohyboval, s kým se kdy setkal, komu volal a kdo telefonoval jemu. Ještě štěstí že zatím nelze zjistit, co si povídali, i když ani to se nedá vyloučit...
Podle curyšského týdenníku Sonntags Zeitung švýcarská policie tajně monitoruje uživatele mobilních telefonů. Alpská země se tak zřejmě stala po Rusku druhou zemí, která oficiálně nakazuje operátorovi mobilní sítě, aby se uchovávali údaje o pohybu mobilních telefonů. Švýcarský národní telekomunikační operátor Swisscom (skrze konsorcium TelSource akcionář SPT Telecomu !!!) zaznamenává údaje o pohybu více než jednoho milionu uživatelů mobilních telefonů, jejichž polohu může díky asi třem tisícům vysílacích stanic určit s přesností několika stovek metrů (ve volném terénu je přesnost asi 400 metrů, několik desítek metrů potom na zastavěném území !!!). Data se navíc zaznamenávají v minutovém intervalu a Swisscom je archivuje za poslední půlrok, takže lze snadno rekonstruovat pohyb sledované osoby a zjistit, kteří další majitelé mobilních telefonů se v její blízkosti nacházeli. Představitelé firmy potvrdili, že uvedené informace slouží policii pouze na soudní příkaz. "Je to velmi účinný nástroj policejního vyšetřování," konstatoval curyšský vyšetřující soudce Renato Walti.
Podobná situace je i ve Velké Británii, kde má policie uzavřeny dohody o poskytování dat o pohybu vybraných majitelů mobilních telefonů se šesti operátory sítí mobilní komunikace. Policie však kvůli nevyjasněným legislativním problémům okolo celé záležitosti takto sleduje pouze úzký okruh vytipovaných osob, tj. především podezřívaných teroristů nebo velmi nebezpečných zločinců. V Austrálii došlo k vážnému incidentu, když vyšlo najevo, že policie používala systém sledování pohybu pro sledování zločinců naprosto běžně. V Itálii zase tímto způsobem policie vystopovala jednoho z šéfů podsvětí, tento stát také nařídil, aby se i předplacené SIM karty evidovaly na jméno.
Základní principy určování polohy telefonu
Celulární sítě pro mobilní komunikaci se, jak již slůvko celulární napovídá, skládají z jednotlivých buněk. Mobilní telefon přitom nemá pevně určenou polohu jako klasický telefon připojený drátem, a tak síť musí aktivně zjišťovat, ve které buňce se aparát právě nachází. Mobil vždy komunikuje uvnitř nějaké buňky s jejím vysílačem (BTS), odkud se již hovor přenáší až do ústředny systému - tam dojde k přepojení na zadané telefonní číslo. V praxi se pro zjištění buňky, kde se nachází mobilní telefon, používají tři různé metody:
Je jasné, že první metoda je poněkud náročnější, pokud je buď hodně BTS nebo hodně účastníků. V jistých případech by mohlo dojít ke pozdržení spojení nebo dokonce k zahlcení sítě. Nejúspornější je tedy druhá varianta, při níž centrum sítě ví, které mobilní telefony se právě nacházejí v které buňce.
Tyto údaje ale zdaleka neumožňují sledovat polohu aparátu s přesností na desítky metrů. Jde pouze o určení buňky, v níž se telefon nachází. Jedna buňka přitom může pokrývat území o průměru asi třiceti kilometrů. Samozřejmě že v hustě zalidněných oblastech a v členitém terénu je průměr jednotlivých buněk podstatně menší, jednak proto, aby byla signálem pokryta i místa, která by jinak byla ve stínu (třeba budovy nebo hory), jednak kvůli zvýšení kapacity. Jedna BTS totiž dokáže vést pouze 14 souběžných hovorů. Operátoři proto takové místo, kde očekávají větší použití mobilních telefonů, rozdělí na několik částí, čímž zvýší kapacitu sítě.
Jednotlivé buňky se navíc částečně překrývají. Zvyšuje se tak kapacita a umožňuje se předání probíhajícího hovoru při přechodu z jedné buňky do druhé.
Princip lokalizace polohy mobilní stanice
Telefon při komunikaci s BTS, která probíhá ve stanovených intervalech, zároveň kontroluje časovou prodlevu v komunikace. Tím systém zjistí vzdálenost od vysílací stanice, díky čemuž lze přesnost polohy odhadnout s přibližným rozptylem půl kilometru.
U metropolitní lokalizace (uvnitř města či hustě obydleného sídla) přitom lze dosáhnout lokalizace s přesností několika málo desítek metrů. Na volném prostranství (při exteritoriální lokalizaci) je tento rozptyl řádově několik set metrů, avšak nikdy nepřekračuje půl druhého kilometru. Polohu samozřejmě nelze zjistit tam, kde chybí vysílače BTS.
Pro tak přesnou lokalizaci je potřeba najít triangulační kvótu mobilní stanice, Ta sice nevyplývá ze samotné funkce sítě GSM, ale může být do systému doplněna jako dodatkový software. Triangulační kvóta mobilní stanice opět vychází z komunikace aparátu s BTS. Při takzvaném refresh request (zmiňovaná komunikace s BTS sloužící ke zjištění, ve které buňce se právě přístroj nachází) mobilní telefon udává svoji polohu v buňce a současně vyměřuje sílu signálu vůči ostatním buňkám. Pokud tedy program zpracuje data získaná ve stejný okamžik z několika BTS (minimálně tři), lze s velkou přesností vypočítat aktuální polohu mobilního aparátu dokonce s přesností několika metrů !!!
Systém sám o sobě triangulační kvótu nezjišťuje, jak však již bylo uvedeno, je velmi snadné vytvořit program, který z vložených dat polohu snadno vypočítá. Častá lokalizace sice zatěžuje síť, podle odborníků je ovšem reálné, aby se data sbírala každých deset minut, aniž se to na zatížení výrazněji projeví. Kdyby měla síť jeden milión účastníků, představovalo by množství sebraných dat během jednoho měření pouhých 10 MB (v případě, že mají všichni zapnutý telefon a nacházejí se na území pokrytém signálem). Za rok to tedy znamená asi 500 GB dat - tedy ne zas příliš.
Lze zjistit, kdo volal a kdo byl volán
Nejen systém pro mobilní komunikaci, ale i moderní ústředny pevné sítě navíc uchovávají i data o tom, komu majitel telefonu volal, kdo volal jemu a jak dlouho hovor trval. Tato data se totiž využívají pro měsíční vyúčtování hovorného. V České republice je možné zjistit úplně všechna vytáčená čísla a délku hovorů, pouze s výjimkou starších analogových ústředen. Dovědět se, kdo na telefon volal, umožňuje signalizace číslo 7, kterou SPT Telecom rychle zavádí, protože je podmínkou realizace služeb ISDN. Číslo volajícího nelze zjistit opět pouze v případě, že je připojen na starší analogovou ústřednu (jejich počet ovšem rychle klesá). Nejpozději v roce 2002 by už v síti českého telekomu neměla být žádná.
Odposlouchávání není tak obtížné
Zřejmě každý ví, že odposlouchávat běžné telefony není prakticky vůbec těžké. Samozřejmě to nedokáže každý, ale jen telefonní technik, který má přístup na správná místa. Odposlechu telefonů se v policejní praxi využívá vcelku běžně.
O odposlechu mobilních telefonů se sice tolik nemluví, nicméně i ten je možný - alespoň v případě analogového systému NMT. Dokonce je to ještě jednodušší; stačí mít přijímač (cena těch nejlevnějších činí méně než pět tisíc korun) pracující a frekvenčním pásmu okolo 450 Mhz a hovor bez problému naladíte. Komunikace mezi telefonním přístrojem a BTS totiž probíhá analogově a není nijak zabezpečena (pokud tedy volající nepoužívá kódovací zařízení - potom by ale volaný musel disponovat dekodérem).
Digitální systém jsou proti odposlechu chráněny. Bezpečnost hovoru je vyzdvihovanou výhodou GSM oproti staršímu systému NMT. Pokud by chtěl někdo potupovat stejně jako v případě odposlechu v síti NMT a koupil by si přijímač (samozřejmě nikoliv pro frekvenci 450, ale pro frekvenci GSM, tedy okolo 900 Mhz), mohl by hovor sice naladit, ale zřejmě by ani nepoznal, že se mu to podařilo. Data mezi mobilními telefonem a BTS totiž putují v digitální podobě. Standard GSM v sobě navíc zahrnuje i kódování dat plynoucích mezi telefonem a BTS, takže ten, kdo by je zachytil, by je musel ještě rozkódovat. Cena takového dekódovacího zařízení by pak zřejmě byla velmi vysoká. Vysoká pro všechny fyzické osoby a valnou většinu firem, určitě ale přijatelná pro velké bezpečnostní agentury typu FBI, KGB nebo naše BIS, VOZ atd. nebo pro zločinecké organizace. Pro policii je pak jednodušší operátora požádat a hovor si v klidu nahrát na ústředně systému.
Chcete-li se uchránit - netelefonujte!
Zřejmě jediná rada tomu, kdo se cítí být ohrožen případným sledováním či odposlechem tedy zní: Netelefonujte!
Sledování polohy mobilního telefonu se majitel nevyhne ani tehdy, jestliže si pořídí telefon GSM se zahraniční aktivací. Systém totiž sleduje všechny přístroje, které se nacházejí v síti, ať to jsou telefony vlastní, nebo cizí, využívající roamingových služeb. Kdo chce být v dosahu a přitom zůstat neodhalitelný, ať si pořídí pager (ovšem pouze typ, který pracuje jednosměrně - to platí pro oba u nás používané systémy - ERMES i RDS) a volá z budek. Není ovšem ani vyloučeno, že bude někdo sledovat zprávy jdoucí na pager a operativně zajistí třeba odposlech telefonní budky.
Co tedy dělat? Jednoduché (ale pro koho přijatelné?) řešení: raději vůbec nevolat.