Podpis CH 77 jsem odvolal spolu dalsimi ctyrmi signatari v roce 1979 na protest proti vystupovani komunistickych zlocincu (chartistu), kteri predstavovali CHARTU 77 pouze jako levicovou opozici. Soudruzi Mlynar, Kohout a jejich prisluhovaci Ivan Medek, Kavin, Binar, Landovsky, ktery se mne snazil presvedcit, abych prestal kritizovat tyto zlocince, me prakticky donutili opustit Rakousko a odjet do Australie. Jeste mnoho let po mem odletu z Evropy (1980) Landovsky o mne tvrdil, ze jsem nadelal ve Vidni hodne skody. Me ovsem, na rozdil od neho, rakouska policie nezmlatila obuskem a nezavrela za ozralstvi, tak jako jeho. Po dvou mesicich pobytu v Rakousku jsem zacal pracovat a to byl kamen urazu. Komunisticka elita se do mne pustila, ze jim kazim reputaci. Nejvice rvala Mlynarova konkubina Irena Dubska, ktera kratce po prijezdu do Vidne odjela do Ceska si vyrizovat osobni zalezitosti... Vsichni tito zlocinci vycestovali do Rakouska na platne Cs.pasy. Ja jsem byl prvni ze signataru Ch 77, ktery odjel na kus papiru. Kdyz muj otec zemrel, zazadal jsem o 1 (jeden ) den viza k navsteve Ceskoslovenska, abych mohl jit na pohreb. Protoze jsem nebyl clenem komunisticke bandy, ani jeden z jejich lokaju, pohrbu jsem se nezucastnil. Nikdy nezapomenu, kdyz v roce 1953 estebacke gorily vthly do bytu, kde jsme bydleli, bylo mi 10 let, roztrhali periny, znicili prakticky vsechno, mamu a tatu odvezli. Mama se vratila za 4 dny, tata za dva roky, byl drzeny v samovazbe v Jachymove a Klatovech. V teto budovatelske dobe z radia byla slyset propaganda, na ktere se podilel mimo jine i Pavel Kohout. Moje matka, po mem vystehovani do Rakouska, zazadala o povoleni k navsteve, v te dobe byla po mozkove mrtvici, chtela byt se mnou nejmene dva mesice. Dali ji viza na 5 dni. Kdyz si sla zazadat o prodlouzeni pobytu, hrube ji odbyli, a rekli ji, ze skodim socialisticke republice. Ale za tech par dni co byla ve Vidni se stalo neco, na co nezapomenu. Po navsteve katolickeho klubu se mama najednou zacala trast, prestala mluvit a po nekolika hodinach se me zeptala, kdo je ta pani, co pracuje v kat. klubu a bydli na fare s paterem Novotnym. Pak to z ni zacalo lezt. Tato pani Novakova, byla v roce 53 dozorkyni v jachymovskych kobkach, kde rvala na moji matku: Ty imperialisticka kurvo a jine slusne nadavky. Hned druhy den jsem vyrazil za paterem Novotnym a vsechno jsem mu rekl. On to vsechno vedel, taky vedel, ze jeji manzel byl vysoky dustojnik StB, ktery operoval va Dalnem vychode, ale rekl mi, ze ona je ted jiny clovek, ktery se modli. Tito lide spolupracovali s Premyslem Janyrem, ktery byl poveren rakouskym parlamentem starat se o prijizdejici chartisty. Po mem obvineni, ze Janyr je agent StB, jsem byl pozvan na zvlastni komisi rakouskeho parlamentu. Janyr na vsechny moje otazky odmitl odpovidat. Rekl, ze bude vypovidat pouze v pritomnosti sveho pravniho zastupce. Nekolik dni na to me navstivil clen rak. parlamentu spolecne s redaktorem Die Presse a rekl mi, ze o jeho spolupraci s komunistickou kontrarozvedkou vedi, ale protoze tim pry neposkozuje statni zajmy Rakouska, nemuzou nic delat. Janyruv syn Premysl prijel v roce 1979 studovat do Vidne novinarstvi, samozrejme s pozehnanim StB. Hned me po svem prijezdu vyhledal a dosti agresivnim zpusobem me slovne napadl, co se to deje v kruzich protikomunistickych signataru Charty 77 ve Vidni. To uz bylo pro mne už trochu moc a odpovedel jsem mu agresivnim zpusobem taky. Myslim agresivnim v pravem slova smyslu.

I kdyz se mi darilo po financni strance ve Vidni velice dobre, na rozdil od komunistickych prizivniku jsem si na vsechno vydelaval praci, tito zlocinci me prakticky donutili odjet do Australie. Po planovanem prevratu v roce 1989 jsem dostal v lednu 1990 dopis z ceskeho konzulatu v Sydney, kde mi nabidli me obcanstvi zpet. Rekl jsem si, ze se nejdrive podivam domu a pak se rozhodnu. Byl jsem v Cechach dvakrat, v roce 90 a 91. Obcanstvi jsem si zpet nevzal a ted vim, ze jsem udelal dobre. Vaclav Havel mluvi o moralce a poctivosti, ale nikde se nezminuje o tom, jak se rozkradly penize z Fondu dobre vule, ktery vedla jeho manzelka Olga. Jen v prvni polovine roku 1990 Milan Hlavsa propijel se svymi kamarady pres 400 000 korun. Tuto castku, nenavratnou pujcku, mu dala Olga Havlova na tak zvane socialni pruzkumy, ktere provadel v prazskych hostincich a barech. V dobe, kdy penize z fondu, do ktereho je na pomoc republice posilali cesti krajani a to i ti nebohati, se rozdavaly statisicove castky agentum StB, musela Olga a Vaclav Havel vedet, ze Milan Hlavsa (Mejla-Plastic People) je udavacem. Ale pravdepodobne jim to nevadilo, protoze vsichni vladci si drzi dvorni sasky a ti samozrejme zadarmo nepracuji. V rijnu tohoto roku mne bude 57 let, pravdepodobne viza k navsteve demokratikeho ceska nedostanu, i kdyz bych potreboval pristi rok jet do Cech zaplatit misto na hrbitove za hrob, kde odpocivaji moji rodice. Ale mlcet jiz dal nemuzu.

Chtel bych podekovat Petrovi Cibulkovi za jeho statecny a nekompromisni boj proti komunistickym zlocincum. A hlavne diky za zverejneni seznamu spolupracovniku s StB. Kazdy treti muj dobry (byvaly) kamarad je v seznamu. Tito zlocinci se diky udavani postarali o zniceni zivotu mnoha poctivych a nevinnych lidi.

Petre vydrz, historie jednou ukaze, ze jsi mel ve vsem pravdu.

Jiri Vanek,

nar.10.10.1943 v Praze,