ZÁSADNÍ PSYCHOELEKTRONICKÉ OHROŽENÍ
SVOBODNÉ KOMUNIKACE S NAŠIM BOHEM
a AKUTNÍ CELOSVĚTOVÉ OHROŽENÍ
POLITICKÉ SVOBODY A DEMOKRACIE
 Tajné globální závody ve zbrojení

Rusko, USA a zřejmě i Čína mají k dispozici radarová zařízení, umístěná na zemi, ve vzduchu i na družicích, která při aktivaci umožňují ovlivňovat nebo ovládat psychiku celých populací

 

Vědecké informace, vojenské dokumenty varování civilních i vojenských vědců:

 

Obsah:

1. Historie - skandál v USA a elektrická stimulace mozku

2. Stimulační přístroje jsou schopny změnit náš duševní stav

3. Vědecké pokusy a patenty - elektromagnetické působení na zvířecí a lidské organismy a mozky

4. Americké vojenské dokumenty o vývoji radiofrekvenčních zbraní - nervová soustava funguje podobně jako rozhlasový přijímač

5. Tajné závody ve zbrojení a ututlaný skandál v SSSR

6. Přístroj Igora Smirnova a ovládání myšlenek, viz. http://www.psycor.ru/

7. Americký radarový systém HAARP by mohl být použit ke globálnímu ovládání psychiky

8. Tajná konference organizovaná americkou Národní laboratoří v Los Alamos

9. Jsou radiofrekvenční zbraně používány?

10. Revoluce ve vedení války může vést k zániku demokracie

11. Varování civilních i vojenských vědců

  

Na neurologii se s rostoucími obavami hledí jako na vědu, jejíž vývoj otevírá cestu k ohrožení lidských práv.

(časopis Nature, svazek 391, 22. ledna 1998, článek o výroční schůzi francouzské Národní komise pro bioetiku)

 

Předmluva

Pokud Vás nudí vědecké výklady, doporučuji abyste začali číst od kapitoly 5 o tajných závodech ve zbrojení. Pokud byste po přečtení této části nevěřili že to o čem se v této brožuře píše, je pravda, možná byste se ještě měli vrátit k první části.

 

Historie - skandál v USA a elektrické podněcování mozku

 

Když v roce 1951 zahájily americké tajné služby, v reakci na už po mnoho desetiletí probíhající masivní výzkumy sovětské armády a tajných služeb GRU a KGB, práci na projektu Artichoke, stanovili si kromě mnoha jiných i tyto cíle: „Můžeme ovládnout lidského jedince natolik, že bude poslouchat naše rozkazy proti své vůli a dokonce v rozporu s tak základními přírodními zákony, jako je pud sebezáchovy?“ (1)

Tento výzkum byl od počátku co nejpřísněji utajován. V jiné zprávě CIA, citované v New York Times, se píše: „Mnoho fází výzkumu ovládání lidského chování vyžaduje vysoký stupeň utajení. Profesionální pověst výzkumných pracovníků, zaměstnaných mimo agenturu, je ohrožena, protože cíle takového výzkumu jsou širokou veřejností dosud považovány za nemorální nebo protizákonné.“ (2)

K těmto zveřejněním v americkém tisku došlo v důsledku skandálu, který způsobilo zneužití pacientů montrealské psychiatrické léčebny Allan Memorial Institute v druhé polovině 50. let Aniž by o tom byli informováni, byli používáni k pokusům s drogami a různými drastickými psychologickými metodami inspirovanými sovětskými procesy z 30. a 50. let.

Při těchto pokusech pacienti Allan Memorial Institute byli zbavováni možnosti smyslového vnímání a uzavíráni do naprosté izolace. Že dojde ke skandálu odhadla CIA už v roce 1972, když usoudila, že se bývalým pacientům této léčebny podaří zahájit soudní řízení. CIA se pokusila skandálu zabránit tím, že vydala pokyn ke zničení všech záznamů o projektu MKULTRA (2). Chtěla se tak jednak zbavit důkazů proti sobě a jednak zabránit zveřejnění informací o dalších tajných podprojektech, na kterých v rámci projektu MKULTRA pracovala. Při této akci, která ostatně byla možná jenom fiktivní, ale nebyly zničeny finanční záznamy o projektu MKULTRA (3). Nakonec ke skandálu a zveřejní některých tajných výzkumů stejně došlo. Mezi záznamy, které byly zveřejněny, byly i záznamy o pokusech s používáním psů a koček jako dálkově ovládaných bomb a jako dálkově ovládaných mikrofonů s využitím elektrické stimulace mozku.

Signály v nervových vláknech mozku a celého těla probíhají jako slabé elektrické impulsy, které jsou při přechodu z jednoho vlákna do druhého převáděny chemickými reakcemi. Zatímco pokusy USA s drogami, tedy chemikáliemi, nevedly k přesvědčivým úspěchům, vědci, kteří se zabývali elektrickou stimulací mozku dosahovali pozoruhodných výsledků. Už ve 30. letech zaváděl W.R. Hess do mozků zvířat tenké drátky, elektrody, do kterých pouštěl kmity slabého elektrického proudu. Výsledkem byly reakce podobné těm, které normálně vyvolávají smyslové vjemy nebo děje probíhající v organismu. Ve zprávě o prácech na podprojektu 94 projektu MKULTRA v roce 1960 se říká: „Byl dokončen počáteční biologický výzkum technik a rozmístění mozkových center nezbytný k tomu, aby bylo možno ovlivňovat a řídit zvířata „ (4). V memorandu řediteli CIA v dubnu 1961 se už psalo: „V současné době si myslíme, že nemáme daleko k tomu, abychom zbavili chyb prototyp systému, jehož pomocí je možné vodit psy po určitých trasách v terénu, které jsou z dohledu operátora... Dr. (jméno vymazáno) zahajuje práci směřující k využití těchto našich poznatků k vývoji budoucích nástrojů agentury v obecných oblastech ovlivňování lidského chování, nepřímého ohodnocování subjektů a pomůcek k výslechům (4).

V roce 1969 publikoval Jose Delgado, španělský profesor fyziologie pracující v té době na špičkové americké univerzitě v Yale, knihu „Fyzikální ovládání mozku, na cestě k psychocivilizované společnosti „ (5), která shrnovala výzkumy vědců pracujících v oboru elektrického podněcování mozku. Vědcům se v té době podařilo zmapovat vztah různých míst v mozku k činnostem, funkcím a pocitům lidí i zvířat. Býk při 100 stimulacích 100 krát zabučel. Dráždění pohybového centra mozkové kúry kočky kmity elektrického proudu o intenzitě 1,2 miliampéru vyvolalo zvednutí zadní nohy nad podlahu, při 1,5 mA zvedla nohu asi o 4cm, při 1,8 mA až nahoru a při 2 mA zvedla nohu i během skoku a špatně dopadla. Když byl člověk, u kterého bylo stimulováno ohnutí ruky, požádán, aby ji narovnal, řekl: „Myslím, že vaše elektřina je silnější než má vůle“. Elektrickým podněcováním mozku byl ovlivněn rytmus dýchání, tep srdce (který byl i zastaven), bylo ovlivněno vyměšování žaludečních šťáv, funkce většiny vniřností i velikost očních panenek. Bylo vyvoláno mračení, otevírání očí a úst, žvýkání, zívání, spánek, závratě, vyměšování i epileptické křeče. Dráždění center vyvolávalo i cílevědomost jednání. Když bylo u uspané kočky vyvoláno lízání, provedla ho jen mechanicky, v bdělém stavu ale hledala něco, co by mohla lízat.

Přesunem do nadřazenějších oblastí mozku byly vyvolány celé komplexy pohybů - pokusná opice se zvedla a chodila, kdykoli byla zahájeno podněcování a po jeho přerušení si vždycky znovu sedla k jídlu. Jiná opice opakovala 20.000 krát stejný sled činností. Dráždění míst v mozku, kde se soustřeďují city a pocity, vedlo k rozhodnutím. Pasivní, deprimovaná žena, u které bylo drážděno centrum vzteku, roztrhala kus papíru a potom řekla: Chtělo se mi vstát a trhat. Neovládla jsem se.“ Stejně byla vyvolána i úzkost, její intenzitu bylo možné ovládat otáčením knoflíku, který ovládal intenzitu elektrického proudu. U opice bylo zastaveno i mateřské chování k jejímu novorozeněti. Při podněcování center slasti nabízely pacientky terapeutům manželství. Když byl stimulován limbický systém v mozku, ochabla u pacientů bdělost, ztráceli přehled a schopnost myslet. Často se začali svlékat nebo tápat a po skončení stimulace si na to nevzpomínali. Podobnost lidských vynálezů a přírody nejlépe dokumentuje pokus, při kterém bylo do vnitřního ucha kočky umístěny elektrody a spojeny se zesilovačem a reproduktory. Vnitřní ucho kočky fungovalo jako mikrofon a z reproduktorů se ozývala slova šeptaná do jejího ucha. John Stanton Qeomans, v knize „Základy mozkové stimulace“ (6) z r. 1990 uvádí příklad, kdy byly opačným postupem, vysíláním určitých signálů prostřednictvím elektrod do mozkového centra zraku, vyvolány u nevidomých zrakové vjemy Brailova písma, které se naučili číst. John Stanton Yeomans uvádí, že elektrickým podněcováním mozku mohou být vyvolány stovky reakcí včetně komplexních myšlenek.

Sám Jose Delgado získal světovou proslulost tím, že se s malou černou skříňkou postavil proti býkovi a nejprve ho stisknutím jednoho knoflíku rozzuřil tak, že na něj zaútočil a když doběhl skoro až k němu, stisknutím druhého knoflíku ho zastavil (7). V závěru své knihy napsal, že „naděje, že nová moc získaná vědou o chování se omezí na vědce nebo nějakou dobročinnou elitu nevzbuzuje ani dávná ani nedávná minulost“ a že „ovládání lidského chování bude postupovat rychle vpřed jak v metodologii tak v možnostech použití“ a navrhuje využití těchto poznatků k vytvoření „psychocivilizované spolčenosti“.

Podle autora knihy o zneužití pacientů psychiatrické léčebny v Montrealu „Cesta k šílenství - pravdivý příběh o tajném výzkumu CIA zaměřeném na ovládnutí mozku a zneužití lékařství „(3), Gordona Thomase, který kromě dokumentů CIA získával informace i z rozhovorů s bývalými pracovníky CIA, koncem června 1972 vedoucí odboru výzkumu CIA vzrušeně sděloval jejímu řediteli, že v dlouhodobé perspektivě byla nalezena odpověď na problém ovládnutí lidského mozku, že elektrická stimulace lidského mozku je klíčem nejen k ovládnutí jedince, ale k vytvoření „psychocivilizované společnosti“, ke světu, kde každá lidská emoce, počitek a touha, může být ovládána elektrickou stimulací mozku.

Taková vize ovšem nemohla mít základ v technologii elektrické stimulace mozku. Podle Gordona Thomase CIA vyvinula už v roce 1972 tzv. Schwitzgebelův stroj. Jako anténa fungoval tzv. „přenašeč - posilovač chování „, připevněný na opasku, který přijímal signály z rádiového modulu a vysílal zpět signály z mozku. Tok signálů byl řízen a zpracováván přes počítač. Přístroj byl schopen zaznamenávat všechny fyziologické a neurologické znaky u člověka vzdáleného až 400 m. To zní dost neuvěřitelně, ale snad to bude pochopitelnější, když začneme od výkladu o přístrojích pro stimulaci mysli, které se nedávno objevily i na českém trhu.

 

Stimulační přístroje jsou schopny změnit náš duševní stav.

Katalog české firmy Gradiogalaxy, viz. http://www.cibulka.cz/nnoviny/nn1998/nn0198/obsah/psych/psycho.htm,   nabízí v současné době 6 druhů přístrojů pro podněcování mozku. Na západním trhu jich začátkem 90. let existovalo asi 40. První metodou ovlivňování činnosti lidského mozku byla tak zvaná biologická zpětná vazba, kdy člověk viděl na obrazovce průběh svých elektroencefalografických křivek v mozku, a snažil se silou své vůle, aby převládly určité vlny. Z hlediska elektroencefalografu jsou mozkové vlny rozděleny na alfa, beta, theta a delta vlny. Beta vlny kmitají 14-40 krát za vteřinu, tj. mají kmitočet 14-60 Herzů, a převažují, když je mozek v soustředěné činnosti. Alfa vlny mají kmitočet od 8 do l3 Hz a převažují, když má člověk zavřené oči a dodává se nečinnosti. Theta vlny mají frekvence od 4 do 8 Hz a převažují jen krátce před usnutím. V dětském věku jsou to ovšem převažující frekvencí lidského mozku. Delta vlny převažují na elektroencefalografickém záznamu, když člověk spí a mají kmitočty do 4 Hz. Pokud se člověku, který se snaží ovládnout své mozkové vlny podaří naladit se v bdělém stavu do theta vln, často se mu přihodí, že je zaplaven živými vzpomínkami na dětství, což odkazuje na životní období, ve kterém tyto vlny převažují. Pokud se naladí do alfa vln, zapamatovává si zase mnohem lépe to, co se chce naučit (alfa vlny přestávají v mozkové činnosti převažovat mezi 16 a 18 rokem života).

Už ve 30. letech vědci zjistili, že se mozkové vlny slaďují s rytmizovaným světlem. Jestliže je například na lidské oko zaměřen stroboskop blikající ve frekvenci 10 HZ, ukazují záznamy elektroencefalogramu, že se převažující mozkové vlny naladí na stejnou frekvenci. To ostatně dokazuje i nedávný hromadný výskyt epileptických záchvatů u lidí, kteří v Japonsku sledovali televizní vysílání, ve kterém se na obrazovce objevila určitá frekvence světelných signálů. Vědeckým termínem se tomuto druhu stimulace říká fotické podněcování a je známo, že je možné jím vyvolat epileptický záchvat. Pulzovanými světelnými signály je ale možné naladit mozek i třeba do alfa vln, aby si člověk lépe zapamatovával učební látku nebo do theta vln, aby se dostal do stavu hluboké relaxace. Stejný účinek má na lidský mozek i rytmizovaný zvuk. Např. šaman uvádí své posluchače do transu bubnováním. Moderní věda našla ale i jiné způsoby, jak ovlivnit lidský mozek zvukovými kmitočty. jedním z nich jsou například tzv. binaurikulární posuny, když se do každého lidského ucha vyšle zvuk o rozdílném kmitočtu, vyvolá to v lidském mozku elektrický signál, jehož frekvence se rovná rozdílu mezi frekvencemi zvuků vyslaných do obou uší. Je-li tedy do jednoho ucha vyslán zvuk o kmitočtu 200 Hz a do druhého zvuk o kmitočtu 210 Hz, je v mozku (který přetváří sluchové vjemy na elektrické) vyvolána elektrická frekvence o 10 Hz. Na tento tzv. binaurikulární kmit se napojí oblast mozku zvaná nucleus olivaris a ta vyšle elektrické signály o stejném kmitočtu do kůry velkého mozku, která je smísí s existujícím vzorcem vln (zrak a sluch, které jsou základem naší orientace ve světě, pochopitelně vyvolávají v mozku nejrozsáhlejší reakce) a tím vlastně dojde ke změně vědomí. Podobným způsobem se elektrické signály vyvolané zrakovými vjemy šíří do celého mozku prostřednictvím retikulární formace. Jinými slovy vnějšími podněty je možné změnit naši mozkovou aktivitu a tím i náš duševní stav. Jakým způsobem dojde k této změně duševního stavu? Veškerá mozková činnost je systémem elektrických a chemických reakcí. Neurolog Norman Shealy změřil chemické změny v mozku při frekvenci 7,8 Hz, ve které kmitá ionosféra a zjistil, že při této frekvenci stoupá o 25 % produkce růstových hormonů, gonadoliberinu (který má vliv na sexuální hormony a orgány), oxytocinu (který vyvolává pocity lásky) a došlo i k významnému zvýšení produkce betaendorfinu (který způsobuje euforické pocity). V 80. letech sestrojil letecký inženýr Michael Hercules elektrostimulační přístrojům, kterým jednu hodinu denně podněcoval skupinu nemocných kmitočtem 1,05 Hz, tedy delta vlnami, které převažují během spánku. Pokusné osoby byly během stimulace velmi ospalé, ale zrychlil se u nich růst vlasů a nehtů a hojení ran a někteří se i vyléčili ze svých nemocí. Stimulace zřejmě vyvolala produkci růstových hormonů. Jestliže se tedy světelné a zvukové kmity nahradí elektrickými kmity ve formě a intenzitě, která je pro mozek typická, dosáhne se stejných účinků. Stimulační přístroje používající lebeční elektrické stimulace jsou už také k dostání na našem trhu. Michael Hutchinson v knize „Moc megamozku „ (8) předpovídá, že „Brzy budou na trhu systémy ze zpětnou vazbou. Kmitočty vln bude možné sledovat na obrazovce. Tyto systémy budou mít v paměti tisíce programů, které uživateli umožní dostat se do jakéhokoli duševního stavu nebo prožívat jakékoli zkušenosti podobně jako když přepínáte televizní programy“ a píše, že technologie pro takový systém je už k dispozici. Zcela vážnou otázkou je, jestli tím nemyslí zatím utajovanou vojenskou technologii.

V roce 1986 se v USA konala konference svolaná generálním prokurátorem. Ve zprávě o konferenci, vydané americkým Národním ústavem spravedlnosti se mj. píše „Účastníci také diskutovali o použití různých vlnových délek a forem elektromagnetické energie jako nesmrtící zbraně. V této oblasti byly provedeny ve značné rozsahu předběžné výzkumy... Jeden účastník konference uvedl, že vědecké poznání lidské fyziologie dosáhlo takové úrovně , že bude brzy možné zasáhnout specifické fyziologické systémy specifickými frekvencemi elektromagnetického záření, k dosažení mnohem jemnějších a přesněji vypočitatelných účinků, než jakých se zatím dařilo dosáhnout fotickým podněcováním“ (9). (Fotické podněcování je odborný termín pro světelnou stimulaci mozku).

 

Vědecké pokusy a patenty - elektromagnetické působení na zvířecí a lidské organismy a mozky

V roce 1831 anglický fyzik M. Faraday dokázal, že pohybující se elektřina vyvolává magnetismus a naopak pohybující se magnetismus vyvolává tok elektrického proudu. Radiové vlny, které jsou druhem elektromagnetických vln, tak mohou vyvolat v nervových vláknech tok elektrického proudu, pokud jsou vyladěny na kmitočty, ve kterých fungují nervová vlákna. Proti takové možnosti se uvádějí dvě námitky. Za prvé, že extradlouhé vlny, které vznikají při činnosti lidského mozku, na něj při jejich délce nemohou být zaměřeny (vlna o kmitočtu 10 Hz je dlouhá zhruba 30.000 km). Tento problém vědci obešli tím, že na živý organismus vysílali mikrovlny pulzované v kmitočtech extradlouhých vln. Druhá námitka uvádí, že takové signály mají vlastnosti mikrovln a ty nemohou do lidského mozku proniknout. Na tuto námitku hledají odborníci odpověď dodnes, ale mezitím experimentují s takovými kmitočty mikrovln, při kterých elektromagnetické signály na mozek a živou tkáň působí.

Důkaz o působení elektromagnetických signálů na jednotlivé neurony publikoval v roce 1975 H. Wachtel v časopise „Letopisy New Yorské akademie věd“ (10). Celý tento více než 500 stránkový svazek je věnován konferenci o „Biologických účincích neionizujícího záření“. Úvodní slovo měl kapitán Paul Tyler, ředitel elektromagnetického výzkumu amerického vojenského námořnictva (od r. 1970 do r. 1977), který mimo jiné přemlouval vědce, aby do svých týmů přibrali psychology. V pokusu H. Wachtela mikrovlny o kmitočtech 1.5 a 2,45 GHz, pulzované i nepulzované, vyvolaly činnost jednotlivých neuronů.

V roce 1966 Jurij Chlodov a R. A. Čiženková zaznamenali u králíků a krys desynchronizaci v hlavním rytmu elektroencefalogramu, kdykoli bylo zapnuto nebo vypnuto magnetické pole o 200- 1.000 gaussech. (11)

Specializovaný účinek elektromagnetických signálů na jednotlivé mozkové systémy dokazují různými vědci opakované pokusy s ozařováním psů, koček, králíků, krys a žab elektromagnetickými poli o hustotě 2 a 5 miliwattů na cm čtvereční, které vyvolalo desynchronizaci bazálního rytmu v mozku (12).

Vzájemné působení elektromagnetických signálů a chemikálií v mozku nejlépe dokazuje pokus Mc Affeeho z let 1961, 1962 a 1971, kdy ozařování hlav krys 20 a 40 mW/cm2 vysílanými mikrovlnami o frekvenci 10.000 MHz, pulzovanými ve 300, 600 a 1.000 Hz vedlo po pěti minutách k jejich probuzení z narkózy (13).

Na konferenci o „Nastupující elektromagnetické medicíně (15)“ v r. 1989 měl kapitán Tyler přednášku, ve které citoval výzkum dr. Merrita, který změřil úbytek norepinefrinu, serotoninu a dopaminu při použití pole o 80 mW na cm 2 - všechny tyto hormony působí jako nervově přenašeče do mozkové kůry, dopamin má vliv na učení a jiné poznávací schopnosti (14).

V jiném pokusu vedl signál o 500 Hz k uvolňování noradrenalinu ze sympatických neuronů. Protože tyto neurony ovládají svalovinu vnitřních orgánů a noradrenalin v ní působí jako nervový přenašeč, měl by tento signál ovlivnit činnost vnitřních orgánů (15).

Publikace Světové zdravotnické organizace o účincích elektromagnetického záření na živé organismy z r. 1981 uvádí řadu příkladů působení tohoto záření na vyměšování vnitřních žláz, chemii krve, oči (např. zakalení oční rohovky), genetiku, vývoj organismů i chování zvířat (16). R. Beckerv knize „Křižující proudy“ (17) uvádí práci A. Liboffa, podle které je možné zastavit elektromagnetickým zářením proces dělení buňky ve chvíli, kdy se obě buňky oddělují.

Vojenské využití vzájemného působení elektromagnetických signálů a chemikálií v mozku vychází možná z pokusu B Servantieho který v r. 1974 zjistil, že krysy vystavené 10-15 dní mikrovlnám pulzovaným v 500 Hz, byly výrazně odolnější proti paralyzujícím jedům typu curare (18). Ve „Zprávě o biotechnologii amerického vojenského letectva z r. 1982 se píše: „ S použitím relativně nízké úrovně radiofrekvenčního záření může být možné vystavit velká vojenská seskupení extrémně rozptýleným množstvím biologických nebo chemických látek, ke kterým by byla neozářená populace imunní“ (19). Trochu jinak řečeno, pokud se nepřátelská vojska nadýchají nebo napijí těchto látek, je možné u nich elektromagnetickými signály dosáhnout účinků, které se nedotknou vlastního vojska nebo zbytku populace.

Podobně nebezpečný je poznatek Allana Freye, že elektromagnetickým zářením je možné oslabit bariéru mezi mozkem a krví, která zabraňuje přístupu jedu do mozku (20).

Výzkumu účinků elektromagnetických signálů přímo na chování zvířat se v současné době věnuje i Jose Delgado. V roce 1985 ho v jeho španělské laboratoři navštívila Kathleen McAuliffe, která pak o své návštěvě napsala článek do amerického populárně vědeckého časopisu OMNI (21). Jose Delgado jí předvedl, jak dokáže elektromagnetickými signály uspat nebo nabudit k aktivitě opici nebo uprostřed boje zklidnit rybu. Významný je i jeho pokus s ozařováním zárodků kuřat 10, 100 a 1.000 Hz, při kterém se u nich nevyvinula řada orgánů včetně srdce a žil. Pokus zopakovalo se stejnými výsledky americké vojenské námořnictvo.

Kancelář výzkumu amerického vojenského námořnictva shromažďuje od r. 1974 všechny publikované vědecké výzkumy o účincích elektromagnetického záření na živou hmotu. V současné době se do jejího seznamu dostává přes 1.000 vědeckých prací ročně (22).

V již citované zprávě Světové zdravotnické organizace (16) o účincích radiofrekvencí a velmi vysokých frekvencí na živé organismy se uvádí, že první studie o účincích těchto kmitočtů na člověka byly zpracovány v 50. letech v Polsku, Československu a SSSR. Výzkum proběhl na klinikách a v průmyslovém pracovním prostředí a autoři zpracování (Baranski, Czerski, Marha, Presman) dospěli k závěru, že mikrovlny mohou u člověka vyvolat bolesti hlavy, únavu, tělesnou slabost, závratě, nevyrovnanou náladu, zmatek a nespavost.

Ve zmiňovaném článku časopisu OMNI kapitán Paul Tyler říká: „Mnoho věcí, které se dají dokázat chemicky se pravděpodobně dá udělat i elektricky. Se správným elektromagnetickým polem byste mohla vyvolat stejné účiny jaké vyvolají psychoaktivní drogy“. Vychází přitom zřejmě z práce anglické doktorky Pattersonové, o které hovořili při své přednášce na konferenci o Nastupující elektromagnetické medicíně. Dr. Pattersonová použivá lebečního elektrického stimulátoru, který je „plně programován a zautomatizován pro různé skupiny drog, jejich kombinace a dlouhodobější abstinenční symptomy jako je deprese a nespavost „ (15).

Při už zmíněném pokusu McAffeeho (13) mikrovlny pulsované v 300, 600 a 1.000 Hz vyvolaly u krys i dýchací potíže, které vedly až k zadušení. Kapitán Tyler ve svém příspěvku do knihy „Konflikt o nízké intenzitě a moderní technologie“ (19) píše: „Bylo dokázáno, že normální dýchání se odehrává při určitých frekvencích a amplitudách a ne při jiných“. V kontextu této knihy se už ovšem jedná o účinky na lidi.

V roce 1968 vydal ruský akademik A. S. Presman knihu „Elektromagnetické pole a živá příroda“ (23), ve které vyslovil teorii, že elektromagnetické signály mají pro živou hmotu „informační význam“ - „Signál, nesoucí informaci, vyvolává v systému pouze přerozdělení energie, řídí procesy, které v něm probíhají“. V knize uvádí pokus S. Turlygina z r. 1937, při kterém centimetrové vlny vyvolávaly u lidí pocity ospalosti a ochablosti a dále vývoj poznatků o působení elektromagnetických polí na mozkový zrakový systém lidí. Už v r. 1893 si Francouz D“Arsonval všimnul, že působením elektromagnetického pole může u člověka vzniknout vjem záblesku světla. V dalších letech došla ke stejnému závěru řada dalších vědců. V r. 1960 pak T. Jaksi vyvolal působením elektromagnetických polí o kmitočtu 380 - 500 MHz jednoduché zrakové halucinace (24). Seznam použité literatury na konci knihy. A.S. Presmana je už dlouhý 28 stran.

Zakladatel kybernetiky, Norbert Wiener, vystavil dobrovolníky, kteří neznali princip experimentu, působení elektrických polí o 10 Hz. Po zapnutí pole si stěžovali na pocity neklidu a úzkosti (17).

Ross Adey, jeden z nejuznávanějších odborníků na vliv elektromagnetických signálů na mozek, který odmítá hovořit o vojenském výzkumech, na kterých se podílí (to přiznal i během své návštěvy v České republice), publikoval v r. 1974 výsledky pokusů, při kterých mikrovlny o kmitočtu 147 MHz, pulsované v 6-10 Hz a mikrovlny o kmitočtu 450 MHz, pulsované v 16 Hz, zvýšily odplývání kalcia z nervových buněk (25).

Robert Becker, který byl dvakrát nominován na udělení Nobelovy ceny za práci v tomto oboru, ve své knize „Elektrické tělo, elektromagnetismus a základ života „ (20) uvádí, že Ross Adey veřejně vyjádřil své očekávání, že toto odplývání kalcia by mělo u lidí znemožnit soustředění na komplexní úkoly, vyvolat poruchy spánku a i jinak měnit mozkové funkce (kalcium hraje významnou roli při vysílání nervových vzruchů.

V r. 1978 napsal Robert C. Beck v časopise Newsletter AT, vydávaném Asociací pro humanistickou psychologii (26), že nízkofrekvenční pole 6,67 Hz , případně 6,26 Hz a nižší, jsou schopna vyvolat pomatení, strach, depresi, nevolnost, prodloužení reakčního času a desynchronizaci v elektroencefalografických záznamech a jsou příčinou vegetativních poruch.

V r. 1961 publikoval americký vědec Allan H. Frey výsledky pokusů s vysíláním zvuků do mozku elektromagnetickými signály vysílanými na vzdálenost až několika set metrů (27). Tyto zvuky „slyšeli“ jak zdraví lidé tak neslyšící. Slyšené zvuky - bzučení, tikání, syčení nebo klepání - se měnily podle toho, jak se měnily parametry vysílaného signálu - zejména kmitočet vysílaných pulsů a délka trvání jednotlivých pulsů. Ve zprávě o pokusech A. Frey píše, že do té doby bylo dokázáno, že jenom zrakový systém reaguje na elektromagnetickou energii. Sám pak dodává, že když poněkud změnil parametry vysílače, vyvolal u lidí vjem prudkého úderu do hlavy a s další změnou parametrů pocit mravenčení. Tento pokus byl několikrát zopakován jinými vědci se stejnými výsledky (28). V případě W.A. Guye, J.S. Lina, C.K. Choua a D. Christensena (29) byl pokus rozšířen o pokusy s kočkami. Kočky byly uspány a paralyzovány léky a napojeny na dýchací přístroj. V takto sterilizovaném stavu jejich nervových soustav potom byly pomocí elektrody zaznamenávány reakce neuronů v jejich mozku na normální zvuky a „elektromagnetické“ zvuky. Tyto reakce se shodovaly a zmizely, když bylo přerušeno spojení mezi kochleou a zbytkem mozku. Elektromagnetické signály tedy zasahovaly prvotně právě jenom tuto část mozku a odtud se šířily jako normální sluchové vjemy.

Ke zveřejnění dalšího, pokročilejšího pokusu s vysíláním „elektromagnetických“ zvuků do mozku došlo už jenom nedopatřením. Don R. Justensen použil v článku o vlivu mikrovln na chování živých bytostí (30) výsledek pokusu, který mu telefonicky sdělil jeho kolega Joseph C. Sharp, který pracoval na vojenském výzkumu (on sám svůj pokus nikdy nepublikoval) Joseph C. Sharp, který pracoval na projektu Pandora amerického vojenského námořnictva, který byl oficiálně určen k výzkumu radiofrekvenčního záření, vysílaného na americké velvyslanectví v Moskvě od 60. do 80. let, zdokonalil metodu Allana Freye natolik, že si už do mozku nechal vysílat slova, kterým rozuměl.

Vědeckou osobností, která byla v té době zřejmě na absolutní špičce, byl Patrick Flanagan. Zázračné dítě a nezávislý vědec, který v roce 1962, ve svých 14 letech, předložil americkému patentovému úřadu neurofon, vynález, který umožňoval neslyšicím, s nepoškozenými mozkovými cestami sluchu, slyšení. Ve svém věku ale zaměstnance patentového úřadu nedokázal přesvědčit, že by ho měli brát vážně. To se mu podařilo až po 6 letech, když předvedl funkčnost přístroje na neslyšícím zaměstnanci úřadu, který po 15 letech začal znovu slyšet. Ani potom se ale přístroj nedostal k neslyšícím. Parick Flanagan vynález technicky vylepšil a podal ho pod novým číslem 3.647.970. Ačkoli jeho přístroj vysílal elektromagnetické vlny do mozku, prostřednictvím kůže, přidal do doprovodného textu i věty: „Řeč, převedená do zjednodušené vlnové formy, může být vysílána skrze vodu a zemi... a být vnímána. Zjednodušená vlna může být snadno zakódována... aby umožnila bezpečné hlasové komunikace“. Podle jeho úvahy mu možná kvůli těmto větám americká bezpečnostní agentura na dalších pět let zakázala o patentu mluvit nebo na něm dál pracovat. V současné době si americká firma prodávající neurofony vybudovala obchodní zastoupení v Německu. V doprovodném textu k vynálezu Patrick Flanagan také píše: “Předkládaný vynález shrnuje objev, že určité elektromagnetické vlny vyvolávají reakce v nervových systémech savců“ a že každý nervový systém se poněkud liší pokud jde o frekvence, na které reaguje(31).

Další uznávaná odbornice v tomto oboru Elisabeth Rauscher, která pracovala jako konzultantka pro NASA a americké vojenské námořnictvo (32), má spolu s inženýrem Wiliamem Van Bisem pod číslem 4.889.526 patentován vynález bezdrátového stimulátoru srdce, a přístroj na zmírnění (a logicky tedy i vyvolávání a zesílení) bolesti fungující ve smíšených frekvencích 7,6 a 76 Hz. Oba přístroje jsou charakterizovány jako přístroje „které vysílají magnetické pulsy, které pronikají do biologických materiálů a potenciálně všech tělesných systémů ve vlnovém rozsahu extradlouhých vln. Fungují...bez přímého dotyku s materiálem, na který působí“. Autoři patentu upozorňují, že elektromagnetické vlny „při jiných frekvencích, vlnových formách a intenzitách“ mohou biologický systém poškodit (33).

Robert Becker uvádí ve své knize „Elektrické tělo“ pokus J.F. Schapitze z r. 1974. Pokus byl zveřejněn na základě žádosti podle zákona o svobodě informací a R. Becker ho z toho důvodu zpochybňuje. J. F. Schpitz uvedl pokus slovy: „V tomto pokusu bude ukázáno, jak mluvené slovo hypnotizéra může být sděleno také na dálku elektromagnetickou energií přímo do podvědomých částí lidského mozku.. aniž by osoba vystavená takovému vlivu měla možnost vědomě kontrolovat ukládání informace.“ 20)

V rámci pokusu měli dobrovolníci např. zodpovědět 100 otázek, lehkých i velmi technických a potom jim byly elektromagneticky vyslány do mozku odpovědi na otázky, na které neuměli odpovědět, špatné odpovědi na otázky, které zodpověděli dobře a zapomenutí jiných správných odpovědí. Po 14 dnech si měli test zopakovat. Výsledky těchto pokusů nebyly nikdy zveřejněny. O jedné z možností, jak by se takový pokus dal technicky provést, se zmíním později.

 

Americké vojenské dokumenty o vývoji elektromagnetických zbraní, nervová soustava funguje podobně jako rozhlasový přijímač.

V roce 1986 vydalo americké vojenské letectvo knihu „Konflikt o nízké intenzitě a moderní technologie“ (19). V předmluvě člen amerického kongresu, Newt Gingrich, napsal: „Spojené státy jsou na pokraji dramatické změny pokud jde o schopnost vyrovnat se s konfliktem o nízké intenzitě... Tato kniha je vážným úsilím zajistit, aby naše chápání konfliktu o nízké intenzitě a jeho zvládání bylo snadnější, pochopitelnější a účinnější.“

Kapitolu o „Elektromagnetickém spektru konfliktu o nízké intenzitě“ napsal kapitán Paul Tyler. Na začátku kapitoly cituje „Závěrečnou zprávu o požadavcích na biotechnologický výzkum pro aeronautické systémy do roku 2000 (42) z r. 1982:

„V současné době dostupná data umožňují předpoklad, že specificky generovaná pole radiofrekvenčního záření mohou znamenat mocné a revoluční hrozby proti vojenskému personálu... vzrůstající pochopení mozku, jako elektricky zprostředkujícího orgánu, naznačilo velkou pravděpodobnost, že vnucená elektromagnetická pole mohou narušovat účelné chování a mohou být schopná takové jednání vyvolávat, řídit i umožnit vyslýchat. Navíc průchod 100 miliampér myocardem může vést k zastavení srdce a smrti... Rychle skandující systém může poskytnout schopnost omračovat nebo zabíjet ve velké oblasti. Účinnost systému bude spočívat ve funkcí vlnové formy, intenzity pole, šířky pulzu, frekvence opakování a nosné frekvence.“

Poslední věta definuje technický princip ovládání mozkových funkcí, je však příliš krátká na to, aby poskytla jasnější představu o tom, jak taková technologie může fungovat. Že se informace uvnitř mozku přenášejí počtem a frekvencí nervových vzruchů, přičemž intenzita pocitu většinou odpovídá intenzitě elektrického proudu, je všeobecně známo. Dalším jevem, který je v moderní vědecké literatuře všeobecně přijímán je synchronizace frekvencí vysílání nervových vzruchů v různých částech mozku v reakci na podněty, které mozek zaujmou (34). Per E. Roland, z Laboratoře pro výzkum mozku Institutu Karolinska ve Stockholmu, zkoumal - podle přílivu krve, která přináší živiny do oblasti mozku, které jsou právě v činnosti - které sloupce neuronů se v mozku aktivují v reakci na různé podněty nebo mozkové aktivity. Říká, že podle rozložení těchto sloupců je schopen určit, jakým druhem myšlenek se člověk právě zabývá. Per E. Roland si potom klade otázku, jestli neurony v těchto tak zvaných „metabolických sloupcích“ mají stejné elektrofyziologické vlastnosti. Odpověď nachází v práci Schopmana a Strykera z r. 1981, kteří ukázali, že „ve vizuální mozkové kůře kočky odpovídaly metabolické sloupce elektrofyziologicky definovaným sloupcům, ve kterých měly neurony orientační specificitu pro použitý podnět.“ A z opačného pohledu „metabolické sloupce se objevovaly jenom v těch místech kůry, kde měly neurony elektrofyziologicky definované funkční vlastnosti vtažené k podnětu „. (35). To znamená, že elektromagnetické vlastnosti různých receptorů v mozku (skupin neuronů, které přijímají informace přicházející zvenčí nebo z lidského těla) se mezi sebou liší a jejich odlišnost je dána typem podnětu na který reagují. Nebo ještě jednodušeji řečeno, každý podnět vyvolá v mozku jiné elektromagnetické vlny. Walter J. Freeman, který už desítky let studuje elektrickou činnost mozku zaváděním elektrod a mikroelektrod současně do různých částí mozku, vyslovil hypotézu, že přenosy v mozku „se odehrávají při určité charakteristické frekvenci a že k příjmu dojde v systémech... naladěných na tuto frekvenci“. (36) Z hlediska působení zvenčí aplikovaných polí na nervový systém to vyjádřil např. H. Frohlich z oddělení fyziky univerzity v Liverppoolu takto: Koherentní podněcování jednoduchým polárním modem vyvolá „rozsáhlá frekvenčně selektivní vzájemná působení mezi systémy se stejnými frekvencemi podněcování. (37) Shrneme-li to všechno, pak každý náš vjem pocit nebo myšlenka má v mozku svou elektromagneticky definovanou podobu (např. všechny vjemy jsou převáděny do elektrických impulsů, které podle Faradayových zákonů vyvolávají elektromagnetické vlny, ale celkem pochopitelně každý odlišný vjem bude mít odlišnou elektromagnetickou podobu. Jinak by ho mozek nemohl odlišit, protože v mozku probíhají jenom elektrochemické děje) a je možné ho „vyrobit“ i synteticky vhodně kódovaným elektromagnetickým signálem. Konkrétně je možné takovýhle systém fungování mozku doložit experimenty Allana Freye a W. Guye, kdy elektromagnetické „zvukové“ signály zasahovaly prvně kochleu a odtud se šířily do ostatních částí mozku, takže nahrazovaly normální sluchové vjemy. Stejně vznikl i pocit prudkého úderu do hlavy nebo pocit mravenčení. Elektromagnetický signál nahradil v mozku nervový vzruch, který by vzniknul prudkým úderem do hlavy nebo přílivem krve do otlačených cév. Změněné parametry vysílače způsobily, že se změnila oblast příjmu elektromagnetických signálů v mozku a vyvolala v něm jiný druh synchronizací. Ke stejnému jevu se vztahuje i poznámka kapitána Tylera, že normální dýchání je možné jen při určitých frekvencích elektromagnetického zařízení a ne při jiných. Elektromagnetické signály zasahují mozkové centrum, které řídí dýchání a skrze něj ovlivňují rytmus dechu stejně jako toho bylo dosaženo elektrickou stimulací mozku, jak o tom psal Jose Delgado. V případě neurofonu Patricka Flanagana tak jde v podstatě o druh rozhlasového vysílání, které je pouze přizpůsobeno přijímači, kterým je v tomto případě zřejmě kochlea. (Vzpomeňte si na pokus s vysíláním šeptaných slov do reproduktorů skrze vnitřní ucho kočky, který uváděl Jose Delgado). Chceme-li dosáhnout jiných efektů, je opět třeba znát parametry „přijímače“ a vyslat informaci, na jejíž příjem je „přijímač“ naladěn, podobně jako když při ladění rozhlasového přijímače volíme kmitočet, při kterém budou rezonovat jeho vnitřní obvody a výsledkem je že slyšíme zvolenou stanici. Různých frekvencí používal ve svých pokusech se zvířaty i Jose Delgado, jak uvádí ve své knize „Křižující proudy“ Robert Becker (17). Bohužel ale jediný případ, kdy se jeho pokusy dostaly na veřejnost, byl rozhovor s Kathleen Mc Auliffe (přítelkyní Roberta Beckera, kterou R. Becker před cestou do Španělska instruoval, jaké otázky má Jose Delgadovi klást). Jedna z otázek, připravených R. Beckerem zněla, jestli kromě frekvencí, hrají roli i jiné parametry vysílače. Jose Delgado ale na většinu připravených otázek neodpověděl. Frekvence přitom, jak se alespoň říká v dokumentu amerického vojenského letectva, není jediným parametrem, který je třeba vyladit. Forma vlny, intenzita elektrického proudu, šířka pulsu a nosná frekvence se v publikovaných vědeckých výzkumech také často objevují. Kapitán Tyler v dalším pokračování svého příspěvku o Elektromagnetickém spektru konfliktu o nízké intenzitě rovněž cituje vědeckou práci, která přináší důkazy, že biologické účinky milimetrových vln jsou závislé na použité frekvenci (38) a nakonec předkládá závěr, že „Díky mnoha parametrům, které jsou ve hře a zřejmé specifičnosti každého parametru, je možné si naordinovat specifickou reakci. Schopnost mít tento druh flexibility poskytuje uživateli obrovskou volbu možností. To umožňuje zajistit si potřebnou reakci, ať už v konvenční nebo nekonvenční válce“. Tajné vojenské výzkumy, na jejichž základě by jedině mohl zodpovědně prezentovat podobný závěr, kapitán Tyler neuvádí. Kapitán Tyler se často zúčastňoval vědeckých konferencí, ale vždycky tam přednášel o výzkumech jiných vědců. To není na vědeckých konferencích obvyklé. Na druhé straně je pochopitelné, že nemohl přednášet o tajných vojenských výzkumech. Pokud se čtenáři zdá, že rozsah frekvencí, ve kterých funguje nervový systém, je příliš málo pro tak širokou volbu možností, Paul Tyler uvádí, že podle nepotvrzených zpráv už 0.01 Hz může znamenat rozdíl, který způsobí odlišnou reakci. Navíc podle moderních výzkumů převažují v neokortexu (nejnovější vrstvě mozku, která se vyvinula u člověka) frekvence od 35 do 75 Hz (34).

V rozhovoru s Kathleen Mc Auliffe Jose Delgado také řekl, že elektromagnetické signály, které způsobují reakce v mozku, v něm vyvolávají několikasetkrát slabší elektrický proud než jaký by byl zapotřebí k vyvolání nervového vzruchu. Jak je možné,že přesto tyto signály na mozek působí? I na tuto otázku kapitán Tyler na základě svých studií moderní vědecké literatury odpovídá: „vnitřní elektromagnetická pole hrají klíčovou roli ve velkém množství biologických funkcí včetně... přenosu informací a jejich ukládání zejména v centrální nervové soustavě“ - to vede ke kvantově mechanickému chápání přenosu nervového signálu přes synapsi, který je vyvolán nejen elektricky, ale také působením elektromagnetických vln přicházejících z okolních neuronů a perineuronálních buněk. Tento názor zastává i Ross Adey, který ho podepírá i měřeními elektromagnetických vln v peribuněčné kapalině a gliích pomocí mikroelektrod (39). Pokud tedy platí, že elektromagnetické oscilace hrají významnou úlohu při přenosu informací uvnitř mozku, je tím vysvětleno, proč na činnost mozku působí elektromagnetické signály přicházející zvenčí. (Pozn. - ještě v roce 1983 vyslovovali vědci na konferenci o „Nelineární elektrodynamice v biologických systémech“ jenom teorie o tom, jak vlastně tyto signály pronikají do živé tkáně a jak se tam šíří. Sám Ross Adey v úvodu ke knize o této konferenci přiznává, že teoretická vysvětlení zůstávají pozadu za úspěšnými pokusy. Je třeba také dodat, že v mozku funguje nelineární vlnová mechanika a že mozek nereaguje na signály, které neobsahují biologickou informaci (41). Tolik o stati kapitána Tylera který pracoval pro americké vojenské námořnictvo. Robert Becker uvádí ve své knize „Křižující proudy“ zprávu vzešlou z Výzkumného odboru mikrovln Armádního ústavu Waltera Reeda, kde prováděl svůj experiment s vysíláním slov do mozku J.C. Sharp. Zpráva pojednává o účincích pulzovaných mikrovln na nervový systém a popisuje členění testovacího programu, který byl zahájen v r. 1986. Je členěn takto:

1) Rychlé otupující účinky

2) Rychlá stimulace pomocí sluchových účinků

3) Překážení v práci/zadržovací účinky

4) Účinky na stimulem ovládané chování

Zpráva předkládá jako závěr: „Mikrovlnné pulsy se zřejmě napojují na centrální nervovou soustavu a vyvolávají stimulaci podobnou elektrické stimulaci...“ (Jako zdroj R. Becker uvádí ve své knize Bioelectomagnetics Society Newsletter lednové a únorové číslo r. 1989). Úvaha, že elektromagnetickou stimulací mozku na veliké vzdálenosti je dnes možné dosáhnout stejných účinků, jakých bylo dosahováno elektrickou stimulací mozku v laboratořích, je děsivá, ale nejspíš pravdivá.

Americké vojenské letectvo má, podle „Závěrečné zprávy o požadavcích na biotechnologický výzkum pro aeronautické systémy do r. 2000“ (42), výzkum radiofrekvenčních zbraní rozdělen do tří oblastí:

1) „Pulsované účinky radiofrekvenčního záření na živé organismy“ - tento výzkum měl začít v r. 1980 a měl být ukončen v r. 1995

2) „Mechanismy působení radiofrekvenčního záření na živé organismy“ - tento výzkum měl proběhnout od r. 1980 do r. 1997.

3) „Fenomeny vnucené radiofrekvenčním zářením“ Tento výzkum měl být zahájen v r. 1986 a má pokračovat až do r. 2010.

V polovině 90. let vyšel druhý svazek „Závěrečné zprávy“ (42). V tomto svazku se konstatuje, že práce na výzkumu účinků radiiofrekvenčního záření pokračují podle plánu nebo v předstihu. O posledním projetu z prvního svazku se v tomto svazku píše: „Zatímco původní pozornost by měla být zaměřena na degradaci lidských schopností... další práce by se měla zaměřit na možnosti řízení a vyslýchání mentálních funkcí s použitím zvenčí aplikovaných polí“. Zřejmě tu jde o záměr zachycovat elektromagnetická pole, vznikající v mozku při myšlenkové činnosti a přenášet je do jiného mozku, který tak bude „vnímat“ cizí myšlenky nebo naopak vnucovat jiným lidem cizí myšlenky tím, že se do jejich mozku přenesou z jiného mozku. Ze známé lékařské aparatury má k takovým možnostem nejblíže magnetoencefalograf, který zachycuje všechna magnetická pole vystupující z mozku a, na rozdíl od elektroencefalografu, je schopen určit, ze které oblasti mozku vystupují. Z toho, co bylo řečeno, dá se uvažovat i o frekvenčně selektivním přijímači typu pasivního radaru pro zachycování myšlenek, kombinovaného s aktivním frekvenčně selektivním radarem pro jejich vysílání Extradlouhé mozkové vlny by při přenosu z přijímače do vysílače byly převáděny do mikrovlnných pulsů, což by znovu byl dost jednoduchý technický úkol. Každopádně, zachycování mozkových vln na dálku může být technicky dost náročné, ale podle Gordona Thomase (3) Američané v době zajímání amerických rukojmí v Libanonu, odposlouchávali ze satelitu rozhovory na bejrútských ulicích a počítače v nich vyhledávaly stopy, které by mohly vést k nalezení rukojmí. Možnosti vojenské technologie prostě daleko přesahují meze normálního lidského chápání.

Přestože tyto dokumenty jsou přístupné veřejnosti, nejsou publikovány v amerických sdělovacích prostředích. Je možné, že záměrem je připravit jejich zveřejnění takovým způsobem, aby americkým tajným službám zajistil, že americká veřejnost bude nakonec používání těchto prostředků akceptovat.

 

Tajné závody ve zbrojení a ututlaný skandál v SSSR

Robert Becker v knize „Elektrické tělo“ z r. 1984 byl zřejmě prvním Američanem, který zveřejnil přítomnost sovětského tzv. psychoaktivního signálu v USA, 4. července 1976. Robert Becker píše, že signál se neustále pohybuje mezi 3,26 a 17,54 MHz a je pulzován v několika pulsech za vteřinu. Jeho zdroj byl údajně vystopován u obrovského vysílače poblíž Kyjeva. Účinky signálu si Robert Becker není zcela jist, ale píše , že „dostupné důkazy naznačují že je to víceúčelové vysílání, které kombinuje komunikaci s ponorkami a pokusný útok na americký národ.“ Oficiálně nebyl ruský signál nikdy dešifrován, stejně jako signál vysílaný od 60. do 80 let na americké velvyslanectví v Moskvě, přestože k jeho analýze byl americkým vojenským námořnictvem zřízen výzkumný projekt Pandora.

Robert Becker se zmiňuje i o možné americké odvetě. Píše o americkém reportéru Stefanu Rednipovi, který v roce 1978 tvrdil, že se mu dostaly do rukou dokumenty ukradené CIA, které „dokazovaly existenci tzv. operace Pique, která zahrnovala odrážení radiových signálů od ionosféry s cílem ovlivnit mentální funkce lidí ve vybraných oblastech, včetně východoevropských nukleárních zařízení.

John Marks v knize „CIA a ovládání psychiky - hledání mandžuského kandidáta“ (43) cituje jednoho z výzkumných pracovníků CIA z období projektu MKULTRA: „Zbytek světa si až do roku 1976 neklad druh otázek, před kterými jsme stáli v roce 1965... Kdekdo se bál, že vytvoříme supervojáka, který bude vykonávat rozkazy bez přemýšlení jako kamikadze“.

Je těžké odhadnout, která velmoc měla v této oblasti náskok v roce 1976 a která ho má dnes. Rozhodně od objevení se ruského signálu v USA se v americkém tisku objevila řada článků, které zveřejňovaly ruská státní tajemství vztahující se na vývoj či výrobu zařízení působících na lidskou psychiku. V sovětském tisku se zprávy naznačující americký výzkum v oblasti působení mikrovln (v té době mohlo ale jít o tepelné účinky vycházející z principu mikrovlné trouby), objevovaly jen na začátku 60. let (44).

Podle informace, kterou se mi nepodařilo ověřit, vyšel už v listopadu 1976 v Los Angeles Herald-Examiner článek „Mikrovlny, které mění psychiku, Sověti studují neviditelný paprsek“. V článku se píše: „Čerstvě odtajněná zpráva výzvědné služby ministerstva obrany říká - rozsáhlý sovětský výzkum mikrovln by mohl vést k vyvinutí metod způsobujících dezorientaci lidského chování, nervovým poruchám nebo dokonce srdečním mrtvicím.“

Další článek na toto téma napsal pozdější ředitel americké Národní laboratoře v Los Alamos John B. Alexander v roce 1980 pro americký vojenský měsíčník Military Review (45). Píše v něm: „Existují zbraně, které působí na schopnosti mozku... jejichž smrtící schopnost už byla demonstrována. Schopnost uzdravovat nebo způsobovat nemoci může být přenášena na dálku a způsobit tak nemoc nebo smrt bez zjevné příčiny...Tato schopnost by mohla umožnit programovat agenty, aniž by si to uvědomovali.“ V poznámkách odkazuje J.B. Alexander na neutajené dokumenty výzvědné služby amerického ministerstva obrany o sovětském výzkumu. O americkém výzkumu říká, že výzkumné projekty hrazené americkou vládou nebyly publikovány.

V roce 1985 vysílal americká televizní stanice CNN pořad o ruských elektromagnetických zbraních (46). V první části pořadu se mluvilo o soustředěném radarovém paprsku o ultravysoké intenzitě, který je schopen uvařit lidi nebo vyřadit z provozu počítače a elektronická výzvědná a komunikační zařízení a o sovětských zkouškách radiofrekvenčních zbraní, které jsou schopny vyvolat výbuchy o rozsahu nukleárních výbuchů, ale bez radioaktivního záření. Američtí vojenští experti tvrdili, že Sověti mají v tomto oboru před USA náskok.

V druhé části pořadu se hovořilo o ruském výzkumu ovládání lidského mozku radiofrekvenčními zbraněmi. Přesto, že se znovu od začátku mluvilo o tom, že SSSR má v této oblasti náskok, sdělovali američtí vědci vesměs své vlastní znalosti. Např. Jose Delgado řekl: „Jakoukoliv funkci v mozku - emoce, intelekt, osobnost, bychom snad mohli pozměnit touto ... technologií.“ Dále místo zaměstnance amerického vojenského námořnictva, který chtěl zůstat v anonymitě, hovoří herec, který opakuje ve stručnosti to, co řekl kapitán Tyler novinářce Kathleen McAuliffe o nahrazování drog elektromagnetickými signály a to, co napsal kapitán Tyler v knize „Konflikt o nízké intenzitě a moderní technologie“. V dalším pokračování předvádí Wiliam van Bise a Elisabeth Rauscher na moderátorovi pořadu vyvolání zrakových halucinací radiofrekvenčními signály - moderátor, s páskou na očích, vidí hyperbolu a potom hrot, které mohou televizní diváci vidět na obrazovce přístroje W. Van Biseho. Ing. Van Bise a E. Rauscher tvrdí, že přístroj sestrojili na základě údajů z ruské vědecké literatury. Robert Becker ovšem ve své knize Křižující proudy píše, že je tento přístroj vynálezem těchto dvou vědců. Je také těžké uvěřit, že by se takový návod dal najít v ruské vědecké literatuře. V dalším pokračování tohoto pořadu CNN je možná poprvé v amerických sdělovacích prostředcích zveřejněna přítomnost ruského signálu v USA (CNN ovšem sledují jenom 4 % americké populace, protože je směrována do zahraničí). Robert Becker, v rozporu s tím co napsal ve své knize, říká, že ruský signál by měl mít příznivý vliv na zvířata. V závěru „Paul Tyler“ a dr. Fraser z amerického vojenského letectva tvrdí, že pracovali na amerických projektech radiofrekvenčních zbraní působících na mozek, ale že práce na projektech byly zastaveny. S tímto tvrzením ale nejsou v souladu americké vojenské projekty citované v předchozí kapitole (39).

V dubnu 1993 Rusko odtajnilo elektromagnetickou zbraň, schopnou zničit jakýkoli objekt v atmosféře „ať už raketu... letadlo nebo jiné umělé nebo skutečné nebeské těleso typu meteoritu“, tedy jednu ze zbraní, o které se mluvilo v první části vysílání CNN. V předvečer setkání Borise Jelcina s Billem Clintonem nabídlo Rusko USA společné vybudování tohoto zařízení s tím, že bude levnější než americký projekt (systém HAARP, o kterém tu ještě bude řeč později, není výslovně uveden) (47).

Podle jiné zprávy, zpřístupněné americkou vojenskou zpravodajskou službou časopisu Enquirer (48), v Rusku byly pomocí mikrovln vyvolány srdeční mrtvice u žab (stejné experimenty prováděl podle R. Beckera Allan Frey) a u lidí bolesti hlavy, únava, menstruační poruchy, závratě, popudlivost, napětí, netečnost, nespavost, deprese a neschopnost soustředění. Podle zprávy mírového aktivisty Kima Bealyho ženy, které na přelomu 70. a 80 let blokovaly americkou základnu Greenhom Common ve Velké Britanii, trpěly bolestmi hlavy, netečností, menstruačním krvácením v nenormální době, dočasným ochrnutím, špatnou koordinací řeči, závratěmi, nechutenstvím, krvácením sítnice, poruchami spánku, neschopností se soustředit (vzpomeňme si na Rosse Adeyho), dezorientací, ztrátou paměti, popudlivostí a panikařením v situacích, které paniku nevyvolávaly. (Stejné obtíže jsem podtrhnul, je otázka jestli Američané někdy získali přístup k tajný sovětským materiálům). Stejnými obtížemi trpěli i jejich návštěvníci po dobu návštěv. V okolí základy byly naměřeny desetkrát vyšší hodnoty radiofrekvenčního záření než je obvyklé u vojenských zařízení tohoto typu.

Koncem roku 1990 psal americký deník Washington Post: „ozbrojené síly a výzvědné organizace jsou znepokojeny tím, že Rusové zřejmě pracují na vývoji mimosmyslových schopností... daří se jim ovlivňovat jednání lidí, měnit jejich city a zdravotní stav, vyvolávat u nich stav bezvědomí a dokonce je i zabíjet (vzpomeňte si na dokument amerického vojenského letectva)... sovětské experimenty vnucují příjemci neklid spojený s dýchavičností (vzpomeňte si na kpt. Tylera) a pocitem zdrcujícího úderu do hlavy“ (50) (totéž uváděl A. Frey).

Tentokrát, v podmínkách oslabení centrální moci za Gorbačovovy éry, ruský deník Komsomolská pravda zahájil pátrání po skutečnostech, které by mohly tento článek ospravedlňovat. V článku ze 14.11.1990 (50) A Ochtarin, kandidát technických věd, vyslovil názor, že „zotročující stroj“ je v zásadě možné zkonstruovat a že není vyloučeno, že se na jeho konstrukci pracuje. V článku z 25.1.1991 ale už ředitel Výzkumného ústavu vyšší nervové činnosti a neurologie sovětské akademie věd. P. V. Simonov Komsomolské pravdě řekl, že elektrickými signály je možné změnit náladu člověka, ale nikoli zlomit jeho sebeovládání (vzpomeňte si ale na elektrické ovládání mozku v podání Jose Delgada). Na otázku Komsomolské pravdy, jestli by bylo možné dosáhnout stejného účinku působením na elektromagnetické pole mozku, odpověděl, že o ničem takovém neví (51).

Během pokusu o státní převrat v Moskvě, v srpnu 1991, generál Kobec varoval obhájce ruského Bílého domu před použitím psychotronických braní (52) a těsně po zmařeném puči zveřejnila Komsomolská pravda prohlášení Viktora Sedleckého, víceprezidenta Ligy nezávislých vědců SSSR. Viktor Sedleckij v něm sděloval: „Jako odborník a právnická osoba prohlašuji: V Kyjevě byla zahájena sériová (a to je velmi vážné) výroba psychotronických biogenerátorů a jejich zkoušky. Nemohu tvrdit, že během puče byly použity právě kijevské generátory... Nicméně skutečnost, že byly použity, je pro mne evidentní. Co to jsou psychotronické generátory? Je to elektronické zařízení, které vyvolává v lidském organismu efekt řízené kontroly. Zejména působí na levou a pravou hemisféru kůry hlavního mozku. Na tom je založen projet USA Zombie 5. Podobné práce se provádějí v Sovětském Svazu (částečně v Kyjevě v Ústavu pro výzkum materiálu...). Proč systém selhal ve dnech státního převratu? Pučisté, kteří s ním neměli zkušenost nevěděli o tom, že aby dosáhli potřebné reakce, nesměli dovolit, aby se „zpracovaní“ vojáci smísili s davem na ulici“ (53)

Když se novináři Komsomolské pravdy, po zveřejnění tohoto prohlášení, pokoušeli zastihnout Viktora Sedleckého, řekl jim. V. Trefilov, ředitel kyjevského Ústavu pro výzkum materiálu, kde byl V. Sedleckij zaměstnán, že po publikaci náhle někam odjel z Kyjeva a kdy se vrátí se neví a že jejich ústav žádné psychotronické generátory nemá (kuriózní je, že kdyby byl Viktor Sedleckij za vyzrazení státního tajemství postaven před soud, došlo by k potvrzení jeho prohlášení a tedy k vyzrazení státního tajemství). Ředitel jiného kyjevského ústavu mezioborového vědecko-inženýrského centra „Přírodní zdroje“, A. Krasjaněnko, řekl novinářům, že zná v SSSR nejméně 10 týmů které jsou schopny takový přístroj sestavit a že i jejich ústav má k dispozici přístroj, který je schopen vyvolat u člověka stres, ochablost, nemoc nebo zesilovat jeho přání. Dodal ale, že k úplnému ovládnutí člověka by bylo třeba sestavit velmi složitý počítačový program a silnou aparaturu, které jejich ústav nemá (52). 27.9.1991 vydala Komsomolská pravda další článek, ve kterém byly zveřejněny části projektu vývoje těchto zbraní (Komsomolská pravda ho obdržela od člena korespondenta Akademie věd SSSR, E. Alexandrova): „Dálkové psychofyzické působení na vojska i obyvatelstvo torzními zářeními“. (Komsomolská pravda připouští jako synonymum k „torznímu záření“ „elektromagnetické vlnění“). Tyto úkoly byly zadány centru Vent, které zřídila Státní rada pro vědu a techniku. Centrum Vent bylo financováno ministerstvem obrany a podle jeho ředitele, A. Akimova, na výzkum, včetně příspěvků od Vojensko-průmyslové komise při ministerském kabinetu SSSR a KGB, byla vynaložena částka půl miliardy sovětských rublů (54). Pod řízením centra Vent pracovalo 26 vědeckých ústavů, ale především Kyjevský Ústav pro výzkum materiálu, kde byl zaměstnán Viktor Sedleckij a jehož ředitel popřel, že by jejich ústav měl psychotronické generátory. Seznam ústavů pracujících na výzkumu byl výsledkem pátrání novináře O. Volkova z Nězavisimoj gazety. Tyto informace potvrdil i deník Trud v článku z 10.4.1992. Ten našel potvrzení částky půl miliardy rublů v dekretu Výboru pro vědu a techniku SSSR ze 4.7. 1991, 30.11.1992 uveřejnila článek na toto téma i Pravda. A. Akimov, ředitel centra Vent v něm řekl, že „díky experimentální činnosti je již k dispozici vše potřebné k výrobě továrních prototypů“ a že „torzní pole... jsou... schopna přenášet informace přes všechny překážky (55).“ Tady už se ale zřejmě mluví o trochu jiném zařízení, nespíš o komunikačním systému, který ve svém patentu „nabízel“ americkým tajným službám Patrick Flanagan, pokud ovšem termín „informace“ není mínění v širším smyslu.

 

Přístroj Igora Smirnova a ovládání myšlenek

V letech 1993 a 1994 publikovaly americké týdeníky Defense Electronics (56), Newsweek (57) a Village Voice (56) informací, že Igor Smirnov z Moskevské lékařské akademie předváděl odborníkům z amerických tajných služeb a FBI přístroj, který byl schopen ukládat myšlenky do podvědomí lidí a tak ovládat jejich jednání. Podle těchto zpráv FBI zvažovala možnost použít tento přístroj proti Davidu Koreshovi, který byl v té době se svou sektou opevněn na ranči ve Waco v Texasu. V reakci na toto zveřejnění ruského státního tajemství v americkém tisku nejprve Pravda (6.3.1994) (59) napsala, že Village Voice (na předchozí články nereagovala přinesl „senzační zprávu“ o tom, že Rusové jsou schopni ovládat lidské jednání tím, že jim na podvědomé úrovni vnucují myšlenky“. O 14 Dní později přinesl týdeník Moskovskije Novosti (60) dlouhý článek o Igoru Smirnovovi, ve kterém se píše, že používá k léčebným účelům přístroj, který vysílá do lidských uší šumy, které obsahují otázky které, přestože je člověk neslyší, jeho mozek vnímá a reaguje na ně. Elektroencefalograf potom přenáší odpovědi mozku „dotazované“ osoby do počítače, který je vyhodnocuje. Tímto způsobem provede Igor Smirnov velmi rychlou psychoanalýzu, na základě které potom znovu prostřednictvím „šumu“, tentokrát připojených k hudební nahrávce, vysílá do mozku svých pacientů rady, které pacienti uposlechnou a které je léčí. Článek cituje Igora Smirnova: „Nezapomeňte ve své pomlouvačné noticce upřesnit naše cíle-léčit a učit. A nepřipisujte nám jiné, nehumánní.“ V článku v Defense Electronics je citován účastník schůzek s I. Smirnovem, který chce zůstat v anonymitě: „Výzvědné služby měly (o schůzky) velký zájem, protože Smirnova sledovaly už léta a „protože víme, že existuje důkaz, že jednotky Sovětské armády Specnaz (nejelitnější jednotky zabijáků) používaly tuto technologii během konfliktu v Afgánistánu.“ Článek neuvádí, jakým způsobem kóduje Igor Smirnov šumy, vysílané do mozku. Další důležité informace o práci Igora Smirnova najdeme na Internetu na jeho webovskych stránkách http://www.psycor.ru/ .

Francouzský lékař Alfréd Tomatis přehrával dětem, které měly problémy s učením nebo trpěly nadměrnou aktivitou, autismem a pod. hlas jejich matky a jiné zvuky v neslyšitelných vysokých frekvencích a dosáhl tak u nich výrazného zlepšení. Zvuky ve frekvencích nižších a vyšších než jsou slyšitelné pro lidské ucho používají i některé přístroje pro stimulaci mysli a jsou používány i ve více než 180 terapeutických centrech na světě k léčení depresí, citového neklidu, nespavosti, poruch řeči, autismu atd. (8). V roce 1984 projednávala americká sněmovna reprezentantů technologii, používanou sítí supermarketů na americkém východním pobřeží, které do hudby, vysílané pro zákazníky zkódovaly neslyšitelné, vysokofrekvenční vzkazy typu: „Nekraďte, nakupujte hodně.“ Síť prodejen tak za 9 měsíců ušetřila 600.000 dolarů, nicméně americká sněmovna reprezentantů další používání této technologie zakázala. Převedou-li se ale tyto zvuky do elektromagnetických kódů, je docela možné, že je lze přenášet do lidského mozku i na dálku a budou-li se do lidského mozku vysílat věty transponované do neslyšitelných frekvencí, je možné, že se tak do lidského mozku uloží i myšlenky. Záleží to jen na tom, jestli je možné tyto zvuky zakódovat do elektromagnetického signálu tak, aby je kochlea přijala stejně jako nízkofrekvenční nebo vysokofrekvenční zvuky a to se nezdá být příliš složitá práce pro týmy odborníků pracujících na vojenských výzkumech.

Na otázku redaktorky Moskevských Novostí, jestli by dokázal zařídit, aby lidé ve volbách hlasovali třeba pro Ruckého, Igor Smirnov odpovídá: „V zásadě je to řešitelný úkol. A ne těžký. Ale nezajímavý.“ Tím mohl myslet např. zařazení „šumů“ do rozhlasového nebo televizního vysílání, ale možná i transponované vysílání těchto „šumů“ prostřednictvím speciálních radarů. O svém působení ve Waco vypráví: „Navrhnul jsem zakódovat do šumů z motorů policejních aut (budova jimi byla obklopená) hlasy dětí a rodin zvoucí sebevrahy domů“. FBI pak od jeho řešení odstoupila, když jí dal jenom 70 %ní záruku úspěchu. Vtom se s vyprávěním I. Smirnova shoduje i článek v Defense Electronics, který vyšel jako první v sérii amerických článků. O půl roku později ale týdeník Newsweek napsal: „Technika používá neslyšitelných vysílání, která mohla Koreshe přesvědčit, že slyší ve své hlavě hlas boží“. Předpokládejme, že „neslyšitelností“ myslel autor, že by hlas boží neslyšel nikdo jiný a že i David Koresh by ho slyšel jenom „ve“ své hlavě. Pokusné subjekty při experimentech Allana Freye umísťovali slyšený „elektromagnetický“ zvuk buď přímo do hlavy nebo těsně za ní. Do hlavy D. Koreshe by tedy v tomto případě byl zřejmě vysílán „elektromagnetický“ hlas boží. O měsíc později řekl ředitel technického úseku FBI, Steve Killion, kterého vyhledala redaktorka týdeníku Village Voice: „Během telefonického jednání s někým můžete uložit kódovaný vzkaz... individuum... mu podvědomě rozumí.“ To by opět mělo být možné udělat prostřednictvím slov transponovaných do nízkofrekvenčních nebo vysokofrekvenčních zvuků, které by byly vysílány do mluvítka telefonu. O dalších půl roku později, v srpnu 1994 (81) přinesl Newsweek rozhovor s Igorem Smirnovem, v jehož úvodu píše, že se FBI obrátila o radu na I. Smirnova během událostí ve Wacu a navržené řešení popisuje takto: FBI chtěla „vysílat do budovy prostřednictvím telefonního vedení podvědomé vzkazy členům sekty od jejich rodinných příslušníků. Pro Davida Koreshe.... chtěla FBI použít zvláštní hlas: hlas boží, který měl ztělesnit ctihodný herec Carlton Heston“. V tomto případě by se u příslušníků sekty jednalo elektromagneticky (jinak by nemohlo jít o vysílání po telefonním vedení) vysílané hlasy překódované do neslyšitelných frekvencí a David Koresh by ve své hlavě slyšel „rozhlasové“ vysílání hlasu božího v podání Charltona Hestona. Celá akce by ovšem mohla proběhnout úspěšně jenom kdyby se FBI nějakým způsobem podařilo zaměřit individuální sluchové frekvence příjemců vysílání.

Prvně jmenovaná technologie mohla být použita v experimentu J.F. Schapitze (mluvil jednoznačně o elektromagnetickém přenosu). Protože ale J.F. Schapitz chtěl jako úvodní experiment zaznamenat mozkové vlny člověka, který požil drogy a potom mu tyto vlny chtěl vyslat zpátky do mozku místo drog. Je možné, že uvažoval o přenosu mozkových vln z jednoho mozku do druhého (pokud se nejednalo o blufování amerických tajných služeb, které R. Becer nevylučuje, protože celá informace byla uvolněna dobrovolně, na základě žádosti podle zákona o svobodě informací).

V říjnu 1994 vyšel opět v týdeníku Moskovskije Novosti článek o amerických nesmrtících zbraních (62), v kterém se píšeš: „V roce 1994 FBI zkoumalo možnost použití nesmrtících technologií proti vůdci sekty fanatiků, Davidu Koreshovi. FBI tehdy informovaly Rusy o technice, která jim umožňuje vysílat Koreshovi podvědomé signály. Tímto způsobem na sebe chtěla FBI vzít roli hlasu božího“. Autor článku uvádí, že ho napsal podle amerických a francouzských zdrojů. Je možné, že ve Waco se uvažovalo o použití dvou různých technologií: jedné americké a jedné ruské. Je ale také možné, že tyto věty měly být varováním Američanům, že i Rusové mohou vyzradit jejich státní tajemství. Není mi známo, že by od té doby americký tisk znovu publikoval informace o těchto ruských zařízeních. (Pro úplnost dodávám, že podle článku v Defense Electronics, práva na americkou výrobu Smirnovovy aparatury koupila společnost Psychotechnologies Corp. z Richmondu ve Virginii).

V březnu 1994, ve stejném čísle Moskovských Novosti, které obsahuje rozhovor s Igorem Smirnovem, vyšel na stejné stránce ještě jeden zvláštní článek (63). V jeho úvodu je otištěn zvací dopis ze závodu, pracujícího po ruské ministerstvo obrany, ve kterém náměstek generálního ředitele píše: „Během posledních 20 let se náš podnik specializoval na výrobu psychotronické aparatury pro obranné systémy, na vytvoření navigačního zařízení řídících systémů pro mezikontinentální rakety a kosmické aparáty...“ a zve novináře na prohlídku „biofyzického posilovače (metatronu) „Miranda“, zkonstruovaného s požitím nejnovějších základních objevů v oblasti psychotroniky.“ Během návštěvy řekli vedoucí pracovníci závodu novinářům, že přístroj je jednou z vedlejších větví psychotronické zbraně a náměstek ředitele lékařského výzkumného centra závodu, Vladimír Nestěrov, jim řekl, že přístroj je vyráběn v americké licenci na základě dohody, podepsané 24. září 1990 mezi KGB a CIA, o společném výzkumu v oblasti psychotroniky. Přístroj Miranda vysílá na pacienty elektromagnetické impulsy odpovídající zdravému organismu a v případě, že s nimi pacient nerezonuje, začne s diagnozou nemoci. Představitelé závodu ovšem novináře pozvali na prohlídku nefungujícího přístroje - když ho novináři chtěli předvést, ukázalo se, že Arménie nedodává jednu součástku.

 

Americký systém HAARP by mohl být použit ke globálnímu ovládání psychiky.

V roce 1992 publikoval Nezávislý moskevský ústav zahraniční politiky v týdeníku Stolica (64) sdělení Viktora Sedleckého, že v SSSR začal v roce 1982 vývoj úplně nového radarového systému, který umožňuje ovládat kterékoli místo na zeměkouli a toto zařízení by mohlo být použito k vytvoření „psychotronického pole pro ovládání mozku“.

Koncem roku 1994 byly v USA na Aljašce provedeny první pokusy se systémem HAARP, nejvýkonnějším radarovým systémem na světě (22). V letošním roce by jeho výkon měl dosáhnout 10 miliard wattů. K základním vlastnostem systému patří, že je schopen zahřívat ionosféru a tím měnit její výšku. Jak se mění výška ionosféry, odrážejí se elektromagnetické vlny od ionosféry na různá místa na planetě. Touto manipulací ionosféry je tedy možné směrovat elektromagnetické záření do různých oblastí planety. Systém HAARP je podle oficiálních informací americké vlády určen k vědeckým výzkumům. Příliš mnoho fakt ale svědčí o tom, že je určen pro účely vojenské. Práce na systému HAARP byly původně svěřeny společnosti E-Systems, která v r. 1992 měla obrat 2,1 miliardy dolarů a z toho 1.8 miliard dolarů vydělala pracemi na tajných projektech. (V dubnu 1995 tuto společnost koupila společnost Raytheon. Většina zisků této společnosti také pochází z prací prováděných pro vládu USA). Celý projekt je financován americkým vojenským námořnictvem a vojenským letectvem. Základní patent Bernarda J. Eastlunda (č. 4.686.605 předpokládá možnost využití systému k ničení naváděcích systémů raket a letadel kdekoli v atmosféře, vyrušení všech komunikačních systémů kdekoli na planetě, ovládání počasí a k vytváření nebo zaplňování ozónových děr. Další patenty, které se k systému vztahují, umožňují určit, jestli přilétající objekt nese jaderné zařízení a provádět výbuchy o rozsahu nukleárních výbuchů, které by nevyvolaly radioaktivní záření. V r. 1995 vláda USA pozastavila financování projektu dokud ho armáda nedoplní o takzvanou zemi pronikající tomografii. V této aplikaci má být systém HAARP, pomocí vln o extranízkých frekvencích, schopen vyhledat pod zemí ložiska minerálů, ale také kryty, továrny, tunely a jiná podzemní zařízení. Koncem února 1995 vyhledali autoři knihy „Andělé nehrají na tuto HAARP“ (56) ředitele programu HAARP Heckschera, který jim sdělil, že pro zemi pronikající tomografii bude systém HAARP používat frekvence mezi 12 a 20 Hz nebo možná 1 Hz. To jsou všechno frekvence, které mají vliv na lidskou nervovou soustavu i když je pravda, že vzhledem k délce jejich vln, nemusí člověka zasáhnout. Při univerzálnosti systému je ovšem jisté, že by mohl být použit i k vysílání modulovaných elektromagnetických signálů, které působí na lidskou psychiku. Vynálezce neurofonu, Patrick Flanagan, v předmluvě ke knize „Andělé nehrají na tuto HAARP“, napsal: „vzhledem ke svým výzkumným zkušenostem jsem si velmi přesně vědom možnosti zneužití technologie systému HAARP prozavedení globálního elektronického ovládání mozků“.

  

Tajná konference organizovaná americkou národní laboratoří v Los Alamos

V roce 1993, v prosincovém čísle amerického dvouměsíčníku Microwave News (65), vyšla zpráva, že se v listopadu téhož roku na univerzitě Johna Hopkinse (angažované ve výzkumu radiofrekvenčního záření - Samuel Koslov tam např. opakoval pokus se zakalením oční rohovky králíků působením mikrovln (40), konala tajná konference, sponzorovaná americkou národní laboratoří v Los Alamos, která se zbývá programy nesmrtících zbraní. V pozvánce na tuto konferenci se píše: „Účelem této konference je uskutečnit setkání průmyslu, vlády a akademických kruhů za účelem vytěžení potenciálu nesmrtící obrany. Všichni účastníci budou mít možnost pochopit novou perspektivu v mezinárodních vztazích (66).“ Přeloženo do srozumitelnějšího jazyka tedy účelem konference bylo seznámit průmysl s novými koncepty zbraní, které by mohl vyrábět a které se budou používat při řešení mezinárodních konfliktů.

Na středu 17.11.1993 v 9 hod. byla na programu konference přednáška s názvem „Radiofrekvenční zbraně, velmi atraktivní nesmrtící možnost“ a v 11.10. přednáška nazvaná „Aplikace elektromagnetických polí a extranízkém kmitočtu na nesmrtící zbraně. „ Clay Easterly, který měl posledně jmenovanou přednášku, řekl časopisu Microwave News, že vzhledem k tomu, že konference byla tajná, nemůže mluvit o tom o jakých konkrétních účincích elektromagnetických polí přednášel, ale připustil, že se jednalo o účinky na lidi. Prvně jmenovanou přednášku časopis komentuje, že na základě neutajených informací nelze posoudit, jestli už byla tato atraktivní možnost použita a dodává, že podle nepotvrzených zpráv byla použita proti mírovým aktivistkám u americké vojenské základy Greenhom Common. Vzhledem k tomu, že od této tajné konference uplynulo už 4 a půl roku, bylo by logické předpokládat, že i v USA už probíhá sériová výroba těchto zbraní.

 

Jsou radiofrekvenční zbraně používány?

Je pochopitelné, že dokud existence těchto zařízení zůstává státním tajemstvím, nemůže se přihodit, že by se objevila zpráva o jejich použití, která by byla potvrzena. Nemůžeme si ale dovolit přehlédnout skutečnosti, které naznačují, že se těchto zařízení už řadu let používá. O podivných příznacích u žen, které blokovaly základnu Greenhom Common už byla řeč dvakrát. Článek v Defense Electronics (56) o Igoru Smirnovovi obsahoval i informaci od pracovníka americké tajné služby, který chtěl zůstat v anonymitě, že těchto zařízení používaly speciální jednotky sovětské armády v Afganistanu k přípravě vojáků na operace, které zahrnovaly krutost vůči civilnímu obyvatelstvu.

Nezávislý anglický publicista a badatel, David G. Guyatt, v přednášce připravené pro sympozium „ Lékařská profese a účinky zbraní“, cituje inženýra medicíny z amerického ministerstva obrany, který v pořadu CNN v r. 1989 řekl, že „mikrovlny a jiné modality byly pravidelně používány proti Palestincům“. V roce 1986 probíhal v Západním Berlíně proces se dvěma arabskými teroristy. V první den jednání oba dva odvolali doznání, které udělali během přípravy procesu. Jeden z nich řekl, že si trochu vzpomíná, že udělal nějakou výpověď, ale nepamatuje si na její obsah, protože v té době nebyl zcela sám sebou. Druhý prohlásil, že do jejich cel byly vysílány hlasy, které paralyzovaly jejich mozky. Na námitku soudce, že jeho cela byla, na základě jeho písemné stížnosti, prohledána a žádné hlasy tam nalezeny nebyly, odpověděl, že se jednalo o hlasy, vysílané po nějakých vlnách západními tajnými službami přímo do jeho mozku (66).

Na konferenci o nelineární elektrodynamice v biologických systémech (67) v r. 1983 měl E. Del Gliudicce z oddělení fyziky milánské univerzity referát, ve kterém mimo jiné uvedl, a že šířením souvislých elektrických vln v podpůrném médiu je možné vyvolat v krvi vytváření krevních sraženin, pokud je v krvi přítomen fibrinogen (vzpomeňte si na souhru chemikálií s elektromagnetickými signály v americké vojenské aplikaci). Řada amerických deníků (68) přinesla zprávu, že syn Saddama Husejna napsal v novinách Babel, které vlastní, že se americké tajné služby pokoušely, během války v Perském zálivu, zabít jeho otce tím, že chtěly pomocí „psychotroniky a biokomunikace“ způsobit krevní sraženinu v jeho mozku nebo srdci (to by vedlo k mozkové nebo srdeční mrtvici).

Podle bývalé ředitelky americké Nadace za svobodu myšlení (organizace se loni rozdělila na organizaci CAHRA a Mind Control Forum), Cheryl Welshové,  v USA je zdokumentováno přes 500 lidí, kteří tvrdí, že se stali obětmi experimentů s ovládáním lidského mozku.

Také v Rusku byla založena Asociace obětí psychotronických experimentů. Její ředitelkou je bývalá poslankyně v Zelenogradu, Emilie Čerkina. Zřejmě v souvislosti s jejím případem zaslala skupina zelonogradských poslanců prezidentu Jelcinovi žádost podepsanou 150 lidmi, aby bylo zahájeno vyšetřování používání bioelektronických zbraní (69). Ze stejného ruského článku pochází citace jedné z domnělých obětí: „Ovládali můj smích, mé myšlenky a způsobovali mi bolest v různých částech těla“.

Na Internetu, na stránkách Mind Control Forum, se každý měsíc hlásí z celého světa lidé, kteří tvrdí, že se stali obětmi experimentů s těmito zbraněmi. Příznaky, které udávají, se vesměs shodují v tom, že ve své hlavě slyší hlasy, prodělávají náhlé změny duševních stavů, je narušován jejich spánek a často mají klamné pocity (žízeň, hlad apod.) mnozí si uvědomují i přítomnost cizích myšlenek ve své hlavě (podle D. Guyatta řekl v r. 1995 bývalý pracovník americké výzvědné služby, major Edward Dames, v pořadu americké televizní stanice NBC, že „americká vláda má elektronické zařízení, které by mohlo implantovat do lidí myšlenky)“. Mnohé z popisů těchto zkušeností, prezentovaných na Internetu působí dojmem projevu duševně nemocného člověka. Dokud ovšem zůstává technologie, která tyto stavy může způsobit, předmětem státního tajemství, nedá se rozhodnout, jestli jde o duševní nemoc nebo nelidský experiment. Mnozí z těchto lidí, kteří žijí v USA, získali na základě zákona o svobodě informací doklad, že se k jejich osobě vztahuje americké státní tajemství. Že ale takové experimenty probíhaly v minulosti (kdy zřejmě technologie vysílání ještě nebyla tak vyvinutá), dokazují rentgenové snímky hlav několika z těchto lidí, na kterých jsou vidět implantáty. Rodiče jednoho z nich jsou přesvědčeni, že se do mozku jejich syna dostal při operaci krčních mandlí ve věku 4 let, po které ho 48 hodin neviděli a potom našli na jeho horním patře velkou jizvu po chirurgickém řezu. Operace byla provedena v r. 1982. Je pravděpodobné, že implantáty fungovaly jako antény.

O tom, jak taková manipulace probíhá, je možné si udělat představu z referátu Friedmana Kaisera z Ústavu teoretické fyziky univerzity ve Stutgartu, na konferenci o Nelineární elektrodynamice v biologických systémech (70). Probírá v něm průběh „zapřažení“ biologického systému (i mozku) k vnějšímu podněcování. Z vyslání elektromagetických signálů na biologický systém s vnitřními oscilacemi vyplývá „ostrá frekvenční reakce...a... nepravidelné chování v oblasti spřažení... Na cestě od svobodné oscilace k vynucené oscilaci se objeví, poblíž oblasti zapřažení nelineární převažování svobodných a vynucených oscilací.“ I v pozdějším období se biologickému systému čas od času podaří se částečně odpojit od zvenčí přicházejícího signálu nebo „se napojit na jiné frekvence“. Srozumitelně řečeno, člověk, který se ocitne pod vlivem komplexní manipulace typu „strategické simulace osobnosti“ (o které budeme mluvit v příští kapitole) bude žít ve stavu, který je možné přirovnat k vojenské okupaci státu. Pokud by takové vysoce komplikované elektromagnetické signály zasáhly celou populaci, byla by její situace také srovnatelná s vojenskou okupací. Paul Tyler, e svém příspěvku do knihy „Konflikt o nízké intenzitě a moderní technologie“ píše : elektromagnetické systémy „jsou tiché a vyvinout proti nim obranu může být obtížné.

Dále doporučujeme špičkového vojenského odborníka Timothy L. Thomase z Fort Leavenworthu, přehled díla viz

http://call.army.mil/call/fmso/fmsopubs/fmsopubs.htm#Info,

zejména starší

http://call.army.mil/call/fmso/fmsopubs/issues/deteriw.htm a novější

http://all.army.mil/call/fmso/fmsopubs/issues/humannet/humannet.htm.

 

Revoluce ve vedení války může vést k zániku demokracie

John B. Alexander, ve svém článku v Military Review (45), píše, že komu se jako prvnímu podaří dosáhnout úspěchu v oblasti technologie působící na psychiku, „získá výrazný náskok před svým protivníkem, výhodu, srovnatelnou s tím, být výlučným vlastníkem atomové zbraně“. Samuel Koslov, který byl vůdčí osobností projektu amerického vojenského námořnictva Pandora (21), v závěrečném shrnujícím referátu na konferenci o Nelineární elektrodynamice v biologických systémech, řekl, že konference dokázala, že vnější elektrická pole jsou klíčem k ovládnutí buňky, že tento objev bude mít nesmírné důsledky v sociální, ekonomické i vojenské oblasti a navrhl, aby přítomní vědci napsali prezidentovi USA podobný dopis, jaký napsala, po provedení prvního úspěšného pokusu se štěpením atomového jádra, v r. 1939 Albert Einstein prezidentu Roosveltovi.

 

Z této perspektivy převratné události ve vědě vychází i kniha „Revoluce ve vedení války a konflikt blížící se válce“ (72), vydaná Ústavem strategických studií při americké Vysoké škole vojenské. Protože se jedná o americké státní tajemství, kniha nemůže otevřeně sdělit čtenářům, o jaký druh technologické revoluce se jedná. Autoři si jsou od začátku vědomí, že používání této technologie je v rozporu se základními morálními hodnotami americké společnosti a prosazují názor, že by bylo třeba provést nejprve revoluci morální a politickou k tomu, aby mohlo dojít k revoluci ve vedení války. Sami si nedovedou představit, že by americká společnost byla snadno přístupná morální a politické revoluci, která by zbavila občana práva na soukromí a proto si vymýšlí scénář událostí, které by americké politické vůdce vedly k prosazování této revoluce.

 

Scénář, umístěný do roku 2000, vychází z nárůstu terorismu, obchodu s drogami a kriminality. „Prezident tak byl přístupný použití druhu psychotechnologie, která tvořila jádro revoluce ve vedení války...technologie změnila způsob použití síly, věci jako osobní odvaha...se staly zbytečnými...“ Nová psychotechnologie tedy přinesla nové metody, jak působit na psychiku protivníka, než vyvolat v něm strach. „Bylo třeba, abychom přehodnotili morální zábrany, které nám bránily manipulovat mozky domácích i zahraničních nepřátel.“ Psychologická manipulace je dávnou součástí americké politiky, autoři mají zřejmě na mysli manipulaci pomocí technologických prostředků. „Soustavným úsilím a velmi sofistikovanou uvědomovací kampaní byly změněny staromódní pojmy soukromí a národní suverenity.“ Po přehodnocení morálních zábran byl tedy vytvořen nový totalitní systém. Jakým způsobem v něm byla uplatňována americká centrální moc? „Po celém světě byli pomocí všeobecné integrované databáze vyhledáni ti, kteří by mohli podporovat povstání. Byli zařazení do kategorií „možný“ nebo „aktivní“ a pro každého byla individuálně vytvořena a soustředěna na něj sofistikovaná počítačová simulace osobnosti“. V direktivě amerického ministerstva národní obrany, zřizující Řídící výbor pro nesmrtící zbraně, se píše: „Pojem protivník je výše použit v nejširším smyslu a zahrnuje i ty, kteří nejsou prohlášení nepřáteli, ale kteří se angažují v aktivitách, které si přejeme zastavit“. (Jestliže v polovině 80. let byla americká bezpečnostní agentura schopna odposlouchávat telefonické a jiné komunikace kdekoli na světě, může být, podle projektu amerického vojenského letectva, v roce 2010 schopna číst a nebo ovlivňovat myšlenky kterékoli osoby na světě, jejíž mozkové frekvence se jí podaří zaměřit). V závěru knihy se autoři vracejí ke střízlivějším myšlenkám. Připouští, že se americká veřejnost a vláda nemusí pro tuto revoluci rozhodnout, ale upozorňují, že i když se k těmto prostředkům bude sahat jen vyjímečně, může s jejich narůstajícím používáním dojít ke „stejně hluboké změně, k jaké by vedla úmyslně provedená revoluce“. Kapitán Tyler ve své stati (19) předpokládá použití této technologie i k „ovládání davu“. Začne-li se ale této technologie používat proti demonstrantům, bude to také krok na cestě k totalitnímu systému. Autoři svou analýzu uzavírají: „Ať si zvolíme revoluci nebo evoluci, ke změně dojde.“ Přitom si uvědomují, že tato nová „psychotechnologie“ se dostane i na černý trh a začne být využívána i podnikovými a kriminálními organizacemi. Je třeba dodat, co autoři neuvádějí, že tato technologie umožňuje i naprosto nedokazatelné vraždy. Takto se vyvíjející civilizační krizi už by bylo možné zvládnout jen upevněním totalitního systému, což by mohlo vést k postupnému rozkladu civilizace.

Pokud se čtenář domnívá, že tento scénář nemá nic společného s realitou, ve které žije a není proto třeba se ničeho obávat, Igor Smirnov, jak v rozhovoru pro Newsweek, tak v rozhovoru pro Moskovskije novosti (tady méně otevřeně), přiznal, že se od něj jeho přístroj snaží získat ruská mafie. Že to nebere na lehkou váhu ani ruská vláda, dokazuje fakt, že v Rusku existuje zákon, který zakazuje používání „psychotronických zbraní“ soukromým organizacím (70).

Autoři knihy také ve svém futurologickém scénáři doporučují, aby bylo použito vyhlídky na zisk k povzbuzení soukromých ...podniků, aby vyvinuly...zvláště biologické zbraně a pokročilou psychotechnologii.“ Ale jedné takové konferenci, která se konala v roce 1993, byla věnována předchozí kapitola. Jde tedy o budoucnost nebo o minulost?

Koncept, „strategické simulace osobnosti“ je pravděpodobně zkoušen na některých z lidí, kteří se hlásí jako oběti experimentů s ovládáním mozku. Když byl v roce 1977, potom co New York Times zveřejnily článek „CIA používala soukromé ústavy v úsilí ovládnout lidské chování“, tehdejší ředitel CIA Stanfield Turner, předvolán do amerického kongresu, přiznal, že CIA při svých výzkumech prováděla řadu experimentů na lidech, z nichž někteří byli dobrovolníci, ale mnozí nikoliv. V té době mu ale nezbývalo nic jiného než přiznat fakta, která už byla publikována. Dokud je tato technologie předmětem státních tajemství, nehrozí americkým ani ruským (a tím méně ani českým) vládním úředníkům, že by se mohli dostat do stejné situace.

Že koncept Revoluce ve vedení války nemusí být koncepcí která se pěstuje jenom v americkém Ústavu strategických studií, naznačují slova tajemníka amerického ministra obrany Paula G. Kaminského, který v roce 1996 řekl před americkým kongresovým výborem pro národní bezpečnost: „Kosmické síly hrají ústřední úlohu v nadcházející revoluci ve vedení války, a to díky své jedinečné schopnosti shromažďování, přenášení a rozšiřování informací.“ (72) Je možné, že mluvil o systému HAARP, který je schopen zasáhnout kteroukoli oblast zeměkoule pomocí manipulace ionosféry.

Další důležité informace, týkající se vojenských technologií manipulace vědomím a informační a psychotronické války, můžeme najít i na amerických internetových stránkách Foreign Military Studies Office, 604 Lowe Drive, Fort Leavenworth, KS 66027-2322: http://call.army.mil/call/fmso/fmso.htm a na osobních stránkách předního vojenského analytika Timothy L. Thomase: http://call.army.mil/call/fmso/PUBS.HTM

 

Varování vojenských i civilních vědců

V lednu 1999 se v Paříži konala výroční schůze francouzského národního výboru pro biologickou etiku. Její předseda Jean-Pierre Changeux, neurolog z Pasteurova ústavu v Paříži, na ní varoval, že pokroky v neurobiologii otevírají nezměrné možnosti pro zásahy do lidského soukromí. Potřebné zařízení se stane snadno dostupným, bude moci být použito na dálku a umožní omezování osobní svobody ovládání lidského chování a mytí mozků. Nejde o obavy, které by spadaly do oblasti vědecké fantazie, nýbrž o „vážné nebezpečí pro společnost“. Denis Le Bihan, výzkumný pracovník francouzské komise pro atomovou energii, řekl, že výzkum mozku dospěl tak daleko, že „jsme takřka schopni číst lidské myšlenky“. Komise se rozhodla vypracovat na toto téma studii. (74)

V říjnu 1992 zveřejnil ruský týdeník Stolica (64) článek mapující vývoji psychotronických zbraní, ve kterém se píše i o výzvě akademika Kazančejeva. Akademik Kanzančejev, podle nepotvrzené informace z dob skandálu s pokusem o zneužití této technologie během protigorbačevovského puče, podepisoval za Sovětský svaz dohodu 20 států, že tuto technologii nebudou používat proti sobě (54). O tom že v tuto dohodu nemá velkou důvěru, svědčí to, že píše o psychických válečných operacích, kterým může armáda použít k tomu, aby paralyzovala vůli jiných lidí a „proměnila je v poslušné otroky“. Akademik Kazančejev žádá, aby byl tento výzkum podroben mezinárodní kontrole.

V červnu 1995 vyšel v časopise Perception and Motor Skills článek „O možnosti vstoupit do každého lidského mozku elektromagnetickou indukcí fundamentálních algorytmů“ (41) od profesora Michaela Persingera z Laurentiánské univerzity v Kanadě. Kapitán Paul Tyler se ve své přednášce na konferenci o Nastupující elektromagnetické medicíně zmínil o jeho experimentu, kdy vystavil studenty poli o 5 Hz, což mělo za následek úbytek potivosti, sucha v ústech, bolestí žaludku a zvýšený stav relaxace. Podle nepotvrzených zpráv (David Guyatt) se profesor Persinger podílel na projektu americké armády „Spící kráska“, zaměřeném na vývoj elektromagnetických zbraní ovlivňujících mozek pro použití na bitevním poli. V článku autor rozebírá možnosti překlenutí frekvenčních rozdílů mezi jednotlivými lidskými mozky a v závěru píše: „Během posledních dvou desetiletí... se objevil potenciál, který byl nepravděpodobný, ale který je teď rozhodně reálný. Tímto potenciálem je technická schopnost ovlivnit přímo většinu z přibližně 6 miliard mozků lidského druhu bez zprostředkování smyslovými modalitami, generováním nervové informace uvnitř fyzického media, ve kterém jsou všichni členové druhu ponořeni...Omezení rizika nepříměřeného použití těchto technologií vyžaduje otevřenou diskuzi o jejich reálné použitelnosti a implikacích, jak ve vědecké oblasti, tak na veřejnosti.“

Této diskuzi se ale americká i ruská vláda brání uplatňováním zákona o zachování státního tajemství. Už citovaná direktiva amerického ministerstva národní obrany ukládá Řídícímu výboru pro nesmrtící zbraně „vydávat bezpečnostní a utajovací instrukce o programech nesmrtících zbraní“. (Není vyloučeno, že se americká vláda snaží rozšířit toto tabu i na Českou republiku prostřednictvím zákona o utajovaných skutečnostech, který má České republice umožnit vstup do NATO. Jen pro zajímavost, o spojencích autoři knihy o revoluci ve vedení války píší: „USA postupně opustily kolektivní úsilí... Skoro všichni spojenci se svými staromódními armádami, formovanými před tím, než došlo k revoluci ve vedení války, se ukázali být spíš přítěží než pomocí...“) jedinou cestou, jak si lze takovou diskuzi vynutit, je seznámení co nejširší světové veřejnosti s fakty, která jsou sice tisku dostupná, ale tisk je nepublikuje. Čeští novináři mají v tomto směru podstatně větší dluh než novináři ruští nebo američtí. Jediná závažnější informace, která se zatím, pokud vím, v českém tisku objevila, je článek v Hospodářských novinách z října loňského roku (76) o nesmrtonosných technologiích. Jan Vítek (v článku psaném ze Ženevy) neuvádí výslovně o jaký druh zbraní se jedná, když píše: „V případě elektromagnetických vln či jiných paprsků, určených k paralyzování lidí, vzniká otázka, jak dlouho bude postižení trvat. „Když ochromíte člověka těmito prostředky, znamená to, že mu nezůstanou psychologické následky v podobě schizofrenie, deprese nebo epilepsie?“ táže se dr. Coupland, odborník Mezinárodního výboru Červeného kříže v Ženevě.“)

Autor této brožury je přesvědčen, že jediným řešením, které může zajistit zachování demokracie a zabránit tomu, aby se civilizace nedostala do krize, způsobené neschopností korigovat svůj vlastní vývoj, je globální zákaz používání této technologie a ustavení mezinárodního dohledu nad jeho dodržováním. Jinak budou rodiče přivádět na svět děti, kterým nebudou moci zaručit ani biologickou nezávislost.

 

Dodatky a opravy ke studii

str. 8

Prodej neurofonu Patricka Flanagana neslyšícím byl v roce 1996 americkou Národní bezpečnostní agenturou znovu zakázán (Earthpulse Flashpoints No 1, Earthpulse, Alaska, USA, 1996). Kromě patentu Patricka Flanagana jsou u amerického patentového úřadu zaregistrovány ještě 4 další patenty na přenos zvuku přímo do mozku neslyšících. V doprovodném textu k patentu Wayna B. Brunkana z 31.10.1989 se píše „Zvuk je indukován v hlavě osoby ozařováním hlavy mikrovlnami v rozsahu od 100 MHz do 10.000 MHz, které jsou modulovány zvláštní vlnovou formou.“ Tento patent byl koupen známou americkou firmou IBM a lze ho najít na internetovských stránkách duchovního vlastnictví firmy IBM:

(http://patent.womplex.ibm.com/details?patent_number=_4877027).

 

str. 8

Wolf Singer, ředitel výzkumu mozku na Institutu Maxe Plancka ve Frankfurtu nad Mohanem v Německu, dokládá tuto teorii měřeními prováděnými ve zrakové mozkové kůře koček a opic. Při těchto pokusech byly dva prostorově se překrývající a rozdílné podněty reprezentovány dvěma na sobě nezávisle kmitajícími soubory buněk, které kmitaly v rozdílných kmitočtech. Podle Wolfa Singera Ose veškerá mozková činnost odlišuje právě jenom tím, které skupiny neuronů se do ní zapojují a rozdílnost mezi těmito skupinami neuronů je dána kmitočtem, ve kterém společně kmitají. O tom, že právě tyto synchronizace se objevují na záznamech elektroencefalografu, nemají pochybnosti ani elektroencefalografové, kteří budují rozsáhlou databázi frekvencí, vztahujících se k různým činnostem mozku (např. Continuos Waveform Analysis, edited by R. M. Dashieff, časopis Electroencephalography and Clinical Neurophysiology, supplement No. 45, 1996) Wolf Singer vysvětluje vytvářením takovýchto skupin neuronů i vznik osobní zkušenosti (Wolf Singer: The Formation of Representations in the Cerebral Cortex, Schering, Německo, 1993, ISSN 0940-9300).

OPRAVA:

Na otázku, co se stane, když je na mozek zaměřen elektromagnetický signál, přicházející zvenčí, odpovídá H. Frolich z oddělení fyziky Univerzity v Liverpoolu takto: oscilace vyvolané koherentním podněcováním jednoduchého polárního modu vyvolají „rozsáhlá frekvenčně selektivní vzájemná působení mezi systémy se stejnými frekvencemi podněcování“.

John Marks, ve své knize o výzkumu ovládání mozku CIA, cituje jednoho z bývalých pracovníků této agentury, který si vzpomínal na vtip svého kolegy: „když by se vám podařilo najít přirozenou radiovou frekvenci kruhového svalu nějaké osoby, mohli byste ji pěkně rychle vyhnat z místnosti“ (43) (tato scénka se musela odehrát koncem 60. nebo začátkem 70. let).

 

strana 15

 

Jedna americká firma (jméno neuvádíme, protože nepodporujeme šíření těchto zbraní) nabízí přístroj, který dokáže „násilně a přitom tajně projektovat vše myšlenky do jiných lidí nebo zvířat jakožto je přemáhající elektromagnetický signál“ Přístroj je popsán jako „zesilovač mozkových vln s extra vysokým ziskem a extra nízkými šumy a zkreslením, spojený s výkonnou a vysoce směrovanou elektromagnetickou vysílačkou. Dosah je kolem 50 stop.“ Za vyšší cenu firma nabízí stejný přístroj, který může působit na vzdálenost 1 km.

  

Literární odkazy

1) The New York Times, 2.8.1977, Private Institutions Used in CIA Efforts to control behavior, str. 1 a 16

2) tamtéž

3) Gordon Thomas: Journey into Madness, the True Story of Secret CIA Mind Control and Medical Abuse, 1989, Bantam Books, USA, ISBN 0-553-05357-4

4) John Ranelagh: Agency, the Rise and Decline of the CIA, 1987, USA, Touchstone Books, ISBN 9-671-63994-3

5) Jose M. R. Delgado: Physical Control of the Mind, Toward a Psychocivilized Society, 1969, USA, dostupné v Národní knihovně

6) John Stanton Yeomans:Principles of Brain Stimulation, Oxford University Press, 1990, Velká Britanie, ISBN 019-506-1318

7) V češtině Illes Desi: Tajemný mozek, str. 149, Orbis, 1976

8) Michael Hutchinson: Megabrain Power, Transormation und Bewusstseistechnologien, Die Revolutin der grauen Zellen, Jungerman Verlag, Paderborn, 1996, ISBN 3-87387-148-x (německý překlad angl. originálu)

9) Report on the Attorney Generals Conference on Less Than Lethal Weapons, by Sherri Sweetman, March 1987, U.S. Departmen of Justice (citováno z 22)

10) H.Wachtel, R., Seaman, W.Joines, 1975, Effects of low Intensity Microwaves on Isolated Neurons, Annals of New York Academy of Sciences, sv. 247, str. 42-62, dostupné v depozitáři Národní lékařské knihovny

11) Jurij A. Chlodov, 1966, The Effect of Electromagnetic and Magnetic Fields on the Central Nervous Systém, Washington D.C. (Translation NASA TIF-465) citováno z bodu 16)

12) S. Baranski Z. Edelwejn, 1968, Studies on the Combined Effect of Microwaves and some Drugs on Bioelectric Activity of the Rabbits CNS, Acta Physiologica Pol., sv. 19, str. 31-41

M.S. Bychkov, I.S. Dronov, 1974, Electroencephalografic Data on the Effects of Very kLWeak Microwaves at the Level of the Midbrain-Reticular-Fomationk-Hypothalamus-Cerebral Cortex Level, Springfield, (Překlad ve zprávě NTIS No JPRS 63321

J. Gillard, B. Servantie, G. Bertharion, A. M. Servantie, J.K.G Obrenovitch, 1976, Study of the Microwave Induced Perturbations of the Behavior by the Open Field Test in the White Rat (v Biological Effects of Electromagnetic Waves, Symposium Proceedings, Boulder, October 1975, Rockville, U.S. Department of Health, Education and Welfare, str. 693 (FDA, Public. HEW-FDA 77.8010 Vol. 1)

M.S. Bychkov, V. Markov, V. Rychkov, 1974. Electroencephalografic Changes the Influence of Low Intensity Chronic Microwaves Irradiation, Springfield, (překl. ve zpr. NTIS No JPRS 63321) (citace čerpány z b. 15)

13) James C. Lin: Microwave Auditory effects and Applications, Charles C. Thomas publisher, Springfield, Illinois, USA, 1978, ISBN 0-398-03704-3

14) H. Merrit, R.H. Hartzell, J.W. Frazer, 1976 The Effects of 1.6 Ghz Radiation on Neurotransmitters in Discrete Areas of the Rat kLBrain, v: C.C. Johnson, and M.L. Shore ed. Biological Effects of Electromagnetic Waves, Symposium Proceedings, kBoulder, October 1975 - viz. pokus J. Gillarda (cit. z bodu 15)

15) Emerging Electromagnetic Medicine, záznam konference, 1990, dostupné v Národní lékařské knihovně, signatura K 61331

16) Critéres d,hygiene de l,environement 16, Fréquence radioélectric et hyperféquence, Světová zdravotnická organizace, Ženeva, 1981, dost v Nár. lék. knih., sign. K47930

17) Robert Becker: Cross Curents, The Startling Effects of Electromagnetic Radiation on your Health, 1991, Bloomsberry Publishing, London, Velká Britane, ISBN 0-7475-0761-9

18) B. Servantie, G. Berharion, R. Joly, A.M. Servantie, J. Etienne, P. Dreyfus, P. Escoubet, 1974, Pharmacological Effects of a Pulsed Microwave Field , v Biologic KLEffects and Health Hazards of Microwave Radiation, Varšava, Editions médicales polonaises, str. 36 - 45, cit. z bodu 15

19) Citováno z Low Intensity Conflict and Modern Technology, red. Lt.Col. J.Dean, USAF, Air University Press, kCenter for Aerospace Doctrine, Research and Education, Maxwell Air Force Base, Alabama, červen 1986 - citováno z kopie knihy

20) dr. Robert O. Becker: Body Electric: Electromagnetism and the Foundation of Life, Wiliam Morrow and comp., New York, 1985

21) časopis OMNI, únor 1985, Kathleen Mc Auliffe: The Mind Fields

22) dr. Nick Begich, Jeanne Maning: Angels Don,t Play this HAARP, Earthpulse Press, P.O. Box 201393, Anchorage, Alaska 99520, USA.

23) A. S. - Presman: Elektromagnitnyje polja i živaja priroda, izdavatělstvo Nauka, Moskva, 1968, k - dost. v Národní knihovně

24) D,Arsonval, 1893, Production des courants de haute féquence et de grande intensité leurs effets physiologiques - comp. rend. soc. biol., sv. 45, str 122

V. Danilewski, 1905, Beobachtungen uber eine subjective Lichtempfindung in variablen magnetische Felde, Pflugers Arch, sv. 108, str. 513

P. Thompson, 1910, A. Physiological Effect of an Alternating Magnetic Field - proc. KLRoy. Soc., sv. 82, str. 372

H. Barlow et. al, 1947, Visual Sensations Aroused by Magnetic Fields, American Journal of Physiology, sv. 148, str. 372

M.R. Mogendovič, R.kG: Skačedub, 1957, O dějstvii fizičeskich faktorov na zritělnyj aparat čelověka, Tr. Permskogo med. inst., Vyp 26, str. 11

M. Valentinuzzi, 1962, Theory of Magnetophosphenes,

American Journal of Medical Electronics, sv. 1, str. 12

T. Jaski, 1960, Radio Waves and Life, Radio Electronic, sv. 31, str. 43

citováno z A.S. Presmana

25) W. Ross Adey, M.D., 1979, Neurophysiologic Effects of Radiofrequency and Microwave LRadiation, Bulletin of New York Academy of edicine, vol. 55, No. 11, December 1979, str. 1079-1093.

26) Robert C. Beck, 1978, Extreme Low Frequency Magnetic LFields and EEG Entrainment, AT-Newsleter, duben 1978

27) Allan H. Frey, 1962, Human Auditory System Response to Modulated Electromagnetic Energy, Journal of Applied Physiology, 17/4, str. 689-692, k dost. v depozitáři Nár. lék. knihovny.

28) E. M. Taylor, B. Ashelman, 1974, Analysis of Central NervousSystem Involvment in Microwave Auditory Effect, Brain Research, sv. 74, str. 201-208

J. L. Flanagan, 1961, Audibility of Periodic Pulses and a Model for the Threshold, Journal of Acostic Society of America, sv. 33 (11), str. 1540-49

K. R. Foster, E. D. Finch, 1974, Microwave Hearing: Evidence for Thermoacoustic Auditory Stimulation by Pulsed Microwaves, Science, vol. 185, str. 256-8

29) W. A. Guy, C. K. Chou, James C. Lin, D. Christensen, 1975, Microwave Induced Acoustic Effects in Mammalian Auditory Systems and Physical Materials, Annals of the New York Academy of Scences, vol. 247, February 28, 1975, str. 194-218

30) Don R. Justesen, 1975, Microwaves and Behavior, American Psychologist, March, 1975, str. 391 - 401, dost. v depozitáři Nár. lék. knihovny

31) Newsletter of the Bioelectromagnetics Special Interest Group, č. 30, duben 1996, 684 C.R. Sunterville, Fl. 33585, USA, viz též bod 22 a bod 8

32) Michael Hutchinson, Megabrain Report, vol. 1 č. 4 (časopis)

33) Newsletter of the Bioelectromagnetics Special Interest Group, č. 28, květen 1995

34) např. v češtině - Francis Crick: Věda hledá duši, Mladá fronta, 1997

35) Per E. Roland: Brain Activation, Wiley Liss, John Wiley and Sons Inc. Publication, 1993

36) Walter J. Freeman: Mass Action in the Nervous System, Academic Press, New York, San Francisco, London, 1975, dostupné v Nár. lék. knih.

37) Coherent Excitation in Biological Systems, záznam ze symposia v KlBad Neuenahr z 29.11.-1.12.1982, Springer Verlag, Berlin, Heidelberg, New York, Tokyo, 1983 dost. v Nár. knih.

38) viz bod 37, přednáška The Non-thermal Effect of Milimeter Wave Radiation on the Pugging of Giant Chromosomes, (F.Kremer, C. Koschnitzke, L. Santo, P. Quick, A. Poglitsch

39) W.R. Adey:Electromagnetic Field Interactions in the Brain, v Springer Series in Brain Dynamics 1, Springer Verlag, Berlin, Heidelberg 1988

40) Nonlinear Electrodynamics in Biological Systems, red. Ross Adey, Plenum Press, New York, London, záznam konference, dost. v Nár. knih.

41) M. A. Persinger: on the possibility of Directly Accessing Every Human Brain by Electromagnetic Induction of Fundamental Algorythms, Perception and Motor Skills, červen 1995, sv. 80, str. 791-799.

42) Final Report on Biotechnology Research Requirements for Aeronautical systems Through the Year 2000, Volume I a II, Southwest Research Institute, San Antonio, Texas, USA, cit. z bodu 22

43) John Marks: The CIA and Mind Control - teh Search for Manchurian Candidate, USA, 1988, ISBN 0-440-20137-3

44) Komsomolskaja pravda, 27.8.1991, článek Dosě „kluba ljuboznatělnych“ dostupné ve Slovanské knihovně

45) John B. Alexander: The New Mental Battelfield: Beam me up Spock, Military Review, prosinec 1980, dost. v knihovně Vojenského historického muzea

46) Pořad mám nahraný na videokazetě

47) Izvěstija, 4. 4. 1993, „Na kanuně Vakuvera Rosija predlagajet somjestnyj eksperiment s plazmennym oružijem“ Slovanská knihovna

48) kopii článku mám, ale bohužel se mi nepodařilo zjistit datum vydání

50) Komsomolskaja pravda, 14. 11. 1990, Programa „Zombi“ blef ili?... (odtud je i citát z Washington Post)

51) Komsomolskaja pravda, 25.1.1991, „Zombi poka něnajďon no...“

52) Komsomolskaja pravda, 7.9.1991, „Sluchi o tom, čto nam davili na psychiku ně potvěrždalis. Poka“

53) Komsomolskaja prava 27.8.1991 - „Avtory programy zombi obnoruženy v Kijevě“

54) Komsomolskaja pravda, 27.9.1991, „Psichičeskoje oružije“ ně najděno. No 500 milionov istračeny“, Koms. pravda dostupná ve Slovanské knihovně

55) Tyto ruské noviny u nás nejsou a ruské knihovny na meziknihovní objednávky nereagují, informace pocházejí z článku Žirinovského „Elipton“ a tajné zbraně ESP v bývalém Sovětském Svazu od Igora Vinokurova a profesora Georgije Gurtového v Magazinu 2000, č. 7/1994

56) Defense Electronics, červenec 1993, DOD, Intel Agencies Look at Russian Mind Control Rechnology, Claims FBI Considered Testing on Koresh

57) Newsweek, 7.2.1994, Soon „Phasers on Stun, studovna čas. nár. knih.

58) Vilage Voice, 8.3.1994, Mind Control in Waco

59) Pravda, 6.3.1994, Nauka upravljať tolpoj

60) Moskovskije Novosti, č. 12, 20.-27.3.1994, Udajot sa li pěredělať dětěktor lži v dětěktor pravdy, Slovanská knih. nebo stud.čas. nár. knih.

61) Newsweek, 22.8.1994, You will read this story, stud. čas nár. kn.

62) Moskovskije novosti, 9.-1.10.1994, Něsměrtělnosje oružie

63) viz. bod 60, Specialisty oboronnovo zavoda utvěrždajut, čto dělali psichotronnyje mašiny

64) Stolica č. 43, 2.11.1992, Alexei Myasnikov, MC-Ultra program, str. 40, citováno z Russian Press Digest

- RusData Dialine dle Cheryl Welsh

65) Microwave News, November/December 1993 dost. v knihovně státního zdravotnického ústavu

66) Frankfurter Allgemeine Zeitung, Německo, 18.11.1986, Mit Gebalter Fist

67) viz bod 40, Order and Structure in Living Systems, E. Del Giudice, S. Doglia, M. Milani, str. 477-487

68) citováno z Internetu

69) The Moscow Times, July 11, 1995, Owen Matthews, Report: Soviets Used Top Secret „Psychotronic“ weapons, cit. z Lexis Nexus Computer Database, dle Cheryl Welsh

70) viz bod 40 přednáška Friedmana Kaisera: Entrainment- Quasiperiodicity-Chaos-Collapse: Bifurcation Routes of Externally DrivenSelf-Sustained Oscilating Systems, str. 393-412

71) Steven Metz, James Kievit, The Revolution in Military Affairs and Conflict Shorf of War, U.S. Army War College, Strategic Studies Institute, Carlisle Barracks, PA 17013-5050

72) Mladá fronta dnes, 28.3.1997

73) Nature, vol. 391, 22.1.1998, str. 316, Advances in Neuroscience May Threaten Human Rights, dostupné ve Státní technické knihovně

74) Hospodářské noviny, příloha na víkend, 10.10.1997, č. č. 41, Zákazy platí, ale dají se obejít

 

Obr.

Rentgenový snímek implantátu v hlavě syna Eda Kata.

Tuto brožuru si můžete objednat na adrese: Mojmír Babáček, P.O. Box 52, 51101 Turnov

Při větších objednávkách cena 25 Kč za 1 kus.

V lednu letošního roku (1999) odhlasoval Evropský parlament rezoluci, ve které, v bodu 24, „pokládá“ americký radarový systém „HAARP (High Requency Active Auroral Research Project) vzhledem k jeho dalekosáhlým účinkům na životní prostředí za důvod ke globálnímu znepokojení a vyzývá, aby jeho právní ekologické a etické implikace byly vyšetřeny nezávislým mezinárodním orgánem.“ V bodě 27 této rezoluce, kde už systém HAARP není výslovně jmenován, „Vyzývá k uzavření mezinárodní dohody, která by zavedla globální zákaz veškerého vývoje a rozmisťování zbraní, které by umožňovaly jakoukoli formu manipulace lidských bytostí.“ Jsme přesvědčeni, že k takovému zákazu dojde jedině tehdy, bude-li světová veřejnost informována o tom pomocí jakých zbraní je možné takovou manipulaci provádět a jaké důsledky to může mít pro život na této planetě. Proto předkládáme české veřejnosti text, který vysvětluje fungováni a účinky těchto zbraní.

Mezinárodní hnutí za zákaz

radiofrekvenčních zbraní

které umožňují ovládání

lidské nervové soustavy

a psychiky

 

Pokud chcete podpořit naše úsilí o vytvoření právních norem, které by znemožnily použivání těchto prostředků jak v mezinárodních vztazích, tak v národních měřítcích, sdělte to na adresu Mojmir Babáček,

 

P. O. Box 52, 511 01 Turnov

VÝZVA NECENZUROVANÝCH NOVIN NAŠIM ČTENÁŘŮM: POKUD SEŽENETE V ČEŠTINĚ NEBO SE VÁM PODAŘÍ NAJÍT NA SVĚTOVÉM INTERNETU A PŘELOŽIT JAKÝKOLIV DALŠÍ MATERIÁL, TÝKAJÍCI SE PSYCHOTRONICKÝCH ZBRANÍ, BUDEME VÁM VELMI VDĚČNI ZA JEHO ZASLÁNÍ. URČITĚ HO ZVEŘEJNÍME.

ZA NECENZUROVANÉ NOVINY VÁM ZA VAŠI POMOC PŘEDEM DĚKUJE  

PETR CIBULKA

 

Dodatky a opravy k brožurce

str. 8

Prodej neurofonu Patricka Flanagana neslyšícím byl v roce 1996 americkou Národní bezpečnostní agenturou znovu zakázán (Earthpulse Flashpoints No 1, Earthpulse, Alaska, USA, 1996). Kromě patentu Patricka Flanagana jsou u amerického patentového úřadu zaregistrovány ještě 4 další patenty na přenos zvuku přímo do mozku neslyšících. V doprovodném textu k patentu Wayna B. Brunkana z 31.10.1989 se píše „Zvuk je indukován v hlavě osoby ozařováním hlavy mikrovlnami v rozsahu od 100 MHz do 10.000 MHz, které jsou modulovány zvláštní vlnovou formou.“ Tento patent byl koupen známou americkou firmou IBM a lze ho najít na internetovských stránkách duchovního vlastnictví firmy IBM: (http://patent.womplex.ibm.com/details? patent_number = _4877027).

 

str. 9

Wolf Singer, ředitel výzkumu mozku na Institutu Maxe Plancka ve Frankfurtu nad Mohanem v Německu, dokládá tuto teorii měřeními prováděnými ve zrakové mozkové kůře koček a opic. Při těchto pokusech byly dva prostorově se překrývající a rozdílné podněty reprezentovány dvěma na sobě nezávisle kmitajícími soubory buněk, které kmitaly v rozdílných kmitočtech. Podle Wolfa Singera Ose veškerá mozková činnost odlišuje právě jenom tím, které skupiny neuronů se do ní zapojují a rozdílnost mezi těmito skupinami neuronů je dána kmitočtem, ve kterém společně kmitají. O tom, že právě tyto synchronizace se objevují na záznamech elektroencefalografu, nemají pochybnosti ani elektroencefalografové, kteří budují rozsáhlou databázi frekvencí, vztahujících se k různým činnostem mozku (např. Continuos Waveform Analysis, edited by R. M. Dashieff, časopis Electroencephalography and Clinical Neurophysiology, supplement No. 45, 1996) Wolf Singer vysvětluje vytvářením takovýchto skupin neuronů i vznik osobní zkušenosti (Wolf Singer: The Formation of Representations in the Cerebral Cortex, Schering, Německo, 1993, ISSN 0940-9300).

 

 

OPRAVA:

Na otázku, co se stane, když je na mozek zaměřen elektromagnetický signál, přicházející zvenčí, odpovídá H. Frolich z oddělení fyziky Univerzity v Liverpoolu takto: oscilace vyvolané koherentním podněcováním jednoduchého polárního modu vyvolají „rozsáhlá frekvenčně selektivní vzájemná působení mezi systémy se stejnými frekvencemi podněcování“.

John Marks, ve své knize o výzkumu ovládání mozku CIA, cituje jednoho z bývalých pracovníků této agentury, který si vzpomínal na vtip svého kolegy: „když by se vám podařilo najít přirozenou radiovou frekvenci kruhového svalu nějaké osoby, mohli byste ji pěkně rychle vyhnat z místnosti“ (43) (tato scénka se musela odehrát koncem 60. nebo začátkem 70. let).

 

strana 15

 

Jedna americká firma (jméno neuvádíme, protože nepodporujeme šíření těchto zbraní) nabízí přístroj, který dokáže „násilně a přitom tajně projektovat vše myšlenky do jiných lidí nebo zvířat jakožto je přemáhající elektromagnetický signál“ Přístroj je popsán jako „zesilovač mozkových vln s extra vysokým ziskem a extra nízkými šumy a zkreslením, spojený s výkonnou a vysoce směrovanou elektromagnetickou vysílačkou. Dosah je kolem 50 stop.“ Za vyšší cenu firma nabízí stejný přístroj, který může působit na vzdálenost 1 km.